Jde o nejnižší stupeň ekonomické integrace, kdy se dvě nebo více zemí dohodnou, že si u některých výrobků, převážně průmyslového charakteru, navzájem sníží nebo úplně odbourají dovozní cla, čímž mezinárodní obchod výrazně zlevní. Zemědělství se většinou toto odstraňování celních bariér netýká. K nesmluvním státům si každá země zóny upravuje své obchodní vztahy samostatně, což znamená, že má svou vlastní obchodně-celní politiku čili vlastní celní legislativu, celní sazby a vlastní zákazy a omezení. Oblasti či zóny volného obchodu, jsou dnes velmi rozšířenou formou mezinárodní spolupráce, zaměřené zejména na sféru obchodní. Jsou vytvářeny dvěma nebo více zeměmi, které mezi sebou odstraní tarifní i netarifní překážky pro velkou většinu obchodovaného zboží. Pohyb zboží mezi těmito zeměmi je tak jednodušší a levnější. Tyto země si ale na rozdíl od zemí celní unie zachovávají autonomii, pokud jde o uplatňování obchodní politiky vůči ostatním zemím. Z tohoto pohledu se proto jedná o volnější uskupení států s nižším stupněm integrace. Je zřejmé, že při tomto druhu spolupráce může být jedna země začleněna ve více zónách volného obchodu.

Zóny volného obchodu zpravidla vznikají na regionálním principu. Zvláště Evropa prošla na přelomu tisíciletí bouřlivým procesem změn, jehož výsledkem jsou desítky zón volného obchodu vytvářejících podmínky pro prohloubení hospodářské integrace tohoto kontinentu. Stávající situace je pochopitelně obrovským pokrokem v oblasti liberalizace obchodu, nicméně častou výtkou je nepřehlednost. S rozvojem a vznikem nových a nových zón volného obchodu vzniklo poměrně složité bludiště preferenčních vztahů, které se od sebe více či méně odlišují. Široké možnosti, které volný obchod nabízí, jsou tak zaplaceny rozsáhlými a hlubokými znalostmi podmínek preferenčního obchodování.

Specifickým případem zóny volného obchodu je CEFTA (Central European Free Trade Agreement) – Středoevropská zóna volného obchodu sdružující ty evropské státy, které dosud nejsou členy Evropské unie, avšak je velmi pravděpodobné, že se jimi v budoucnu stanou. Podmínkami pro vstup do CEFTY jsou mimo jiné členství (či alespoň úplné respektování pravidel) WTO a platná asociační smlouva s Evropskou unií. CEFTA byla založena v roce 1992 v polském Krakově. Zakládajícími státy byly Československo (po jeho rozdělení se staly členy Česká republika a Slovensko), Maďarsko a Polsko. Později se přidaly také Slovinsko, Rumunsko a Bulharsko. Všem těmto zemím zaniklo členství k datu jejich vstupu do Evropské unie. V současnosti má CEFTA osm členů (viz níže).

Vzhledem k postupující globalizaci a obecně liberalizaci mezinárodního obchodu neustále probíhají politická vyjednávání o uzavírání dalších zón volného obchodu. Ještě donedávna byla Korea či Kanada mezi zeměmi, se kterými EU obchodovala pouze nepreferenčně, bez výhod plynoucích z uzavření integračního uskupení. Dnes víme, že 1. 7. 2011 byla s Jižní Koreou uzavřena dohoda o volném obchodu FTA (Free Trade Agreement) a 21. 9. 2017 s Kanadou komplexní hospodářská a obchodní dohoda CETA (Comprehensive Economic and Trade Agreement), což mimo jiné znamená, že se s těmito zeměmi rozběhl čilý preferenční obchod. EU při dovozu zboží z těchto zemí poskytuje preferenční výhody a naopak, našemu zboží při vývozu do těchto zemí jsou preference rovněž poskytovány. Zjednodušeně to znamená, že zboží není při vzájemné výměně zatíženo cly.