Jedná se o jeden z nejvyšších stupňů ekonomické integrace, ve kterém platí všechny výhody celní unie, kdy členské státy používají vůči třetím zemím společný celní sazební, navzájem odbourávají veškerá dovozní cla, ale navíc je mezi nimi umožněn stejně svobodný volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a práce jako na trzích jednotlivých členských zemí. K bezproblémovému a hladkému obchodování bez překážek přispívá další klíčová věc, kterou je vzájemné uznávání norem.
Příklad
Příklady fungujících společných trhů: EHS = Evropské hospodářské společenství (Benelux, Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Portugalsko, Řecko, Španělsko, Velká Británie) − (1958–1993),
EES/EAHU = Euroasijský ekonomický svaz/Euroasijská ekonomická unie (Arménie, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko) − (2014 – dosud)
Vyšším stádiem společného trhu je jednotný vnitřní trh, kdy mezi jednotlivými členskými státy prakticky neexistují vnitřní hranice a kromě volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu mezi nimi dochází ke vzájemnému uznávání dosažené kvalifikace občanů a zavedení společných technických a jiných norem na výrobky. [57]
K vytvoření a fungování jednotného vnitřního trhu je nezbytně nutné odstranit velké množství právních, technických a administrativních bariér, které vždy výrazně svazují a omezují volný pohyb a volné obchodování mezi případnými členskými zeměmi. Díky tomu mohou firmy rozšířit působnost svého podnikání. Jednotný vnitřní trh je pro podnikatele obrovskou příležitostí, jak oslovit mnohem víc spotřebitelů, než umožňuje jednotlivý členský stát. Větší konkurence naopak snižuje ceny a přináší spotřebitelům širší nabídku zboží a služeb. Jednotný vnitřní trh je také atraktivní pro zahraniční investory. Tuto formu ekonomické integrace dostatečně doceníme v době hospodářského poklesu a krize, jelikož jednotlivé členské země mohou mezi sebou i nadále obchodovat, aniž by byly nuceny zavádět ochranářská opatření, která recesi vždy prohlubují. Vznikají nové regulační orgány a orgány pro ochranu hospodářské soutěže, které se snaží dohlížet na to, aby větší volnost nebyla různými podnikavci a spekulanty zneužívána na úkor ochrany spotřebitelů, životního prostředí nebo poctivého jednání. [57]
5.4.2.1
Jednotný vnitřní trh Evropské unie
Pro nás nejbližším příkladem je jednotný vnitřní trh EU. Aby začal fungovat, bylo nutné kromě zrušení zjevných překážek jako jsou cla, celní poplatky, množstevní kvóty…, také odstranění netarifních bariér, pod čímž si můžeme představit různá daňová zvýhodnění u některých výrobků a služeb, rozdílné výše státních dotací, nesoulad v technických normách, možnost vzájemného uznávání diplomů a vzdělání vůbec … Povedlo se a občané EU mohou dnes žít, studovat, nakupovat, pracovat, cestovat nebo třeba pobírat důchod v kterékoli členské zemi Evropské unie a využívat tak nabídku ze všech členských států EU. Společný vnitřní trh ale hospodářství členských států nesjednocuje úplně. Znamená to, že nevzniká jednotný ekonomický prostor. Některá hospodářská odvětví jako například veřejné služby jsou stále pod jurisdikcí národního práva. Jednotlivé členské země dále odpovídají za své sociální a daňové systémy.
Na společném trhu Evropské unie se podílejí i některé nečlenské země, které společně s členskými státy EU tvoří takzvaný Evropský hospodářský prostor (EHP – Lichtenštejnsko, Island, Norsko) nebo mají s Evropskou unií speciální smlouvy (Švýcarsko).
Jednou ze základních svobod u společného trhu je svoboda pohybu osob. V oblasti překračování vnitřních hranice EU, vízové a azylové politiky probíhá mezi členskými zeměmi úspěšná spolupráce. Ještě dál šla Schengenská úmluva. Uvnitř schengenského prostoru, který ovšem nekopíruje prostor Evropské unie, došlo k odstranění hraničních kontrol, což si v členských zemích Schengenské úmluvy vyžádalo kromě nutnosti koordinace činnosti policejních složek, také zavedení a zprovoznění společného informačního systému.
Definice
Předmětem Schengenské smlouvy bylo zrušení kontrol na společných vnitřních hranicích signatářů. Díky této smlouvě došlo k postupnému odstranění celních a pasových kontrol a zavedení společného hraničního režimu a společné imigrační politiky. Její vznik je datován 14. června 1985 a zakládajícími členy bylo Německo, Francie, Nizozemí, Belgie a Lucembursko. O nějaký čas později se Schengenská úmluva stala součástí evropského acquis a aktuálně je platná ve 22 zemích Evropské unie kromě Bulharska, Rumunska, Kypru a Chorvatska, Irska a Velké Británie se týká pouze částečně v oblasti justiční a policejní spolupráce. Neplatí zde články o zrušení hraničních kontrol. Pohyb osob v těchto dvou zemích není volný, ale je naopak kontrolován. Je zajímavé, že kromě členů Evropské unie Schengenskou úmluvu podepsaly i některé další evropské země, které nejsou členy EU. Jde o Norsko, Lichtenštejnsko, Island a Švýcarsko. Schengenský prostor tedy dnes zahrnuje 26 evropských států. Kontroly osob na svých hranicích neprovádějí ale také tři evropské mikrostáty – San Marino, Monako a Vatikán, ačkoliv Schengenskou úmluvu nepodepsaly. Schengenské principy tak v Evropě aplikuje 29 států.
+
![4. Schengenský prostor. Světle modrá barva označuje plné členy, zelená signatáře, kteří se dosud plně neúčastní. Zdroj [19].](image/small/img004.png)
Zdroj: Autor Ssolbergj, Schengen Area, licence Creative Commons BY-SA 3.0.
Obr. 4. Schengenský prostor. Světle modrá barva označuje plné členy, zelená signatáře, kteří se dosud plně neúčastní. Zdroj [19].
Relativně nově členské země Evropské unie spolupracují v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Říkáme tomu součinnost v rámci druhého pilíře EU. Její podstatou je koordinovat zahraničně – bezpečnostní aktivity signatářů a provádět některé mírové operace v Kosovu, Bosně a Hercegovině … Rovněž spolupráce v oblasti vnitřních věcí a justice patří mezi poměrně nové aktivity Evropské unie. Jde o takzvaný třetí pilíř Evropské unie. V rámci této oblasti se členské země zaměřují na společný boj proti terorismu, potírání neorganizované, ale zejména organizované kriminality, omezování obchodu s drogami, bílým masem, praní špinavých peněz … Vznikl evropský policejní úřad Europol, funguje evropský zatykač…
Příklad
Které základní svobody mohou v rámci společného vnitřního trhu všichni obyvatelé EU využívat?
Zobrazit řešení
Skrýt řešení
Řešení
V rámci fungování společného vnitřního trhu mohou všichni obyvatelé všech členských zemí EU využívat 4 základní svobody:
- svoboda pohybu zboží znamená, že pohyb zboží není blokován či omezován ani finančně, protože vnitrounijní obchody nejsou zatíženy cly, ani administrativními zákazy a omezeními, protože k přestupu vnitřních hranic není potřeba absolvovat žádné celní povinnosti,
- svoboda pohybu osob znamená pro obyvatelé Evropské unie, respektive Schengenského prostoru, možnost v jeho rámci svobodně cestovat, volně pracovat, žít nebo studovat bez nutnosti na vnitřních hranicích absolvovat pasové kontroly,
- svoboda pohybu kapitálu znamená, že v rámci celé Evropské unie funguje volný tok financí,
- svoboda pohybu služeb znamená, že podnikatelé mají právo nabízet své služby v libovolné zemi Evropské unie.
Dokončování budování vnitřního trhu je komplexní a často nepřímočarý proces, jehož celistvost a jednota čelila v minulosti mnohým výzvám. Brexit je historicky zatím tou největší. Nicméně právě víra členských zemí v princip nedělitelnosti čtyř výše popsaných svobod, ale také neutuchající snaha umožnit fungování vnitřního trhu v praxi, zatím vždycky vedly k jeho rozšiřování a prohlubování. Názor, že čtyři svobody vnitřního trhu jsou nedělitelné nejen v principu, ale hlavně v praxi by měli představitelé EU v jednáních s Velkou Británií nekompromisně zastávat.
Ze společného vnitřního trhu neplynou jen výhody a svobody, ale je zapotřebí i určitých regulačních opatření. Nejnákladnější a nejdiskutovanější je regulace zemědělství, což je zaklínadlem společné zemědělské politiky Evropské unie. Evropští zemědělci ji nejčastěji hmatatelně cítí v případě přímé finanční podpory jejich podnikání. Jak už bylo zmíněno v předcházejících kapitolách, někteří zejména liberální politici a ekonomové subvence do zemědělství principiálně odmítají jako zbytečně nákladné, a navíc deformující tržní prostředí. Evropští zemědělci jsou dle jejich názoru zcela zbytečně chráněni před konkurencí z třetích zemí, což v konečném důsledku vede k jejich zaostávání. Navíc zemědělské subvence až do roku 2013 zvýhodňovaly staré členské země, což je zejména novými členy hlasitě kritizovaný fakt.
Druhou nejnákladnější formou regulace společného vnitřního trhu co do objemu je takzvaná regionální politika někdy označovaná jako politika hospodářské a sociální soudržnosti Evropské unie. Její podstatou je snižování mnohdy obrovských rozdílů v ekonomické úrovni jednotlivých evropských regionů, což je naprosto nezbytným předpokladem pro harmonické soužití obyvatel všech členských zemí. A jak funguje posuzování potřeby finanční regionální pomoci? EU bedlivě sleduje přibližně stejně velké statistické regiony a z prostředků evropských strukturálních fondů pak podporuje ty regiony, které ve srovnání s ostatními výrazně zaostávají.
Na závěr něco málo k rozpočtu Evropské unie. Rozpočet funguje na finančních příspěvcích jednotlivých členských zemí, které se počítají z hrubého národního produktu. Druhým rozpočtovým zdrojem jsou vlastní příjmy generované společným trhem, kam řadíme zejména vybraná dovozní, ochranná či odvetná cla nebo výnosy z DPH za prodej zboží v rámci společného trhu či poplatky uvalené na zemědělské produkty importované do EU. Co se týče poměru obou zdrojů, vlastní příjmy tvoří 1/3 evropského rozpočtu, členské příspěvky jednotlivých států zbývající 2/3 příjmů. Výdaje odčerpává převážně společná zemědělská politika (asi 47 %) a v závěsu je regionální politika, která spolkne zhruba 30 % rozpočtových výdajů, a navíc její podíl neustále roste. Na rozvojovou pomoc Evropská unie vyčleňuje cca 5 % rozpočtových prostředků, čímž se řadí mezi pět nejštědřejších mecenášských zemí. Evropský rozpočet je plánován a konstruován zásadně jako vyrovnaný, to znamená, že výdaje nesmí překročit příjmy a naopak.
+
![5. Evropská unie po sedmém rozšíření – přijetí Chorvatska – v roce 2013. Zdroj [19].](image/small/img005.png)
Zdroj: Autor Ssolbergj, Member States of the European Union (polar stereographic projection) CS, licence Creative Commons BY-SA 3.0.
Obr. 5. Evropská unie po sedmém rozšíření – přijetí Chorvatska – v roce 2013. Zdroj [19].
Příklad
EU = Evropská unie (Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Velká Británie, Španělsko, Švédsko) – (1. 1. 1993 – dosud)
Výhody
V rámci fungujícího jednotného vnitřního trhu EU bychom našli spoustu příkladů výhod tohoto stupně integračního uskupení:
- Přes internet si můžeme v jiném členském státě objednat své oblíbené značkové zboží, za které zaplatíme přes vlastní bankovní účet a během několika dnů zboží obdržíme až do domu.
- Je obrovský rozdíl, jestli své výrobky prodáváte na domácím trhu o velikosti cca 10 milionů obyvatel a kdekoliv jinde řešíte clo a spoustu dalších celních záležitostí nebo máte volný přístup na trh s 500 miliony obyvatel.
- Výrazně se snížily ceny řady letenek a zavedlo se mnoho nových linek.
- Je skvělé moci studovat kdekoliv v Evropě, strávit semestr na Erasmu, vyjet si na dovolenou třeba do Středozemí bez cestovního pasu nebo si najít lepší práci v Německu.
- Firmy i domácnosti si mohou nyní vybírat dodavatele elektřiny a zemního plynu.
- Telefonní hovory v rámci EU nyní stojí zlomek toho, co stály před 10 lety.
Nevýhody
Protože zřízení jednotného vnitřního trhu EU byl dlouhodobý a velmi složitý proces zapojující dnes 28 členských států, samozřejmě přetrvávají mnohé problémy:
- Nemáme jednotné daňové systémy, což je při sjednocování trhů na překážku a oslabuje to jejich účinnost.
- EU omezuje národní obchodní politiky tím, že si žádná země nemůže individuálně nastavit, jak bude obchodovat s každou jednotlivou zemí na celém světě. Evropská obchodní politika je totiž společná pro všechny členské země. Není tak možné si vyjednat jinou obchodní dohodu s Čínou nebo USA, než jakou má vyjednánu EU jako celek, i když si třeba myslíme, že Čína nebo Rusko pro nás nejsou nejlepší obchodní partneři.
- Nechceme euro, ačkoliv jsme se je jako nový člen EU zavázali přijmout. Jelikož čas ukázal velké mezery společné měny, do přijímání eura se nám chce čím dál méně.
- Nikdy nedojde ke sjednocení všech trhů. Oddělené domácí trhy stále existují v energetice, dopravě, finančních službách či elektronických obchodech.
- Trh služeb většinou zaostává za trhem zboží, i když podnikatelé mohou od konce roku 2006 své služby nabízet a poskytovat přeshraničně.
- Rovněž v uznávání odborných kvalifikací panuje značný chaos. Kvalifikovaní pracovníci se tak ucházejí o zaměstnání v jiné zemi mnohem hůře než ti nekvalifikovaní.
- Trh s finančními službami je zvláštním případem. Aby nedošlo k opakování krize z roku 2009, byl na evropské úrovni zaveden dozor nad finančními institucemi a do života uveden mechanismus k řešení takových krizí. Obdoba se plánuje u kapitálových trhů tak, aby se diverzifikovaly zdroje financování, snížila jejich roztříštěnost, zlepšila nabídka finančních produktů pro zejména malé a střední podniky a posílily kapitálové toky mezi členskými zeměmi EU.
- Nechceme přijímat uprchlíky. Migrační krize a uprchlické kvóty je téma, které v EU rezonuje již několik let a řešení je stále v nedohlednu.
- Často slýcháme, že si nepřejeme diktát z Bruselu, což znamená, že odmítáme přijímat evropskou legislativu, kterou mnohdy vnímáme jako škodlivou a nadbytečnou. Bohužel si neuvědomujeme, že pro řádně a plně fungující jednotný evropský trh je jednotná evropská legislativa nezbytná.