Mezinárodní obchod

Pokud hovoříme o personální unii, máme na mysli dva nebo více právně samostatných států, kterým vládne jeden společný panovník. Toto označení se kromě pár výjimek používá jen u monarchií. A jak taková personální unie vzniká? V zásadě třemi způsoby. Buď v rámci náhodného politickosprávního procesu, nicméně častěji jsme svědky zrodu personální unie jako výsledku dynastické politiky nebo léta existujícího neměnného nástupnického řádu. Ačkoliv jednotlivé země personální unie jsou z hlediska mezinárodního práva absolutně samostatné, personální unie jako celek právní subjektivitu nemá, čímž se liší od reálné unie. Samotné slovo „reálná“ znamená, že se jedná o skutečnou unii, nikoliv o unii královskou (personální). Abychom to zkomplikovali ještě o kousek více, je nutno zmínit ještě pojem dynastická unie, kterým označujeme dva a více samostatných států, kde vládne stejná dynastie ale s různými panovníky. Vlastně každá personální unie je současně dynastickou unií. Naopak to ale říci nelze, protože ve státech personální unie vládne jeden společný vládce. [62]

Commonwealth realm – dnes takto označujeme 16 států (abecedně Antigua a Barbuda, Austrálie, Bahamy, Barbados, Belize, Grenada, Jamajka, Kanada, Nový Zéland, Papua-Nová Guinea, Svatá Lucie, Svatý Kryštof a Nevis, Svatý Vincenc a Grenadiny, Šalomounovy ostrovy a Tuvalu a samozřejmě Spojené království), kde je britský panovník respektován a uznáván jako hlava státu. Tyto země jsou rovněž součástí britského Commonwealthu dnes čítajícího 52 zemí (v překladu Společenství národů), což je volné sdružení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a jeho bývalých dominií a kolonií, které jsou spojeny do personální unie s linií následnictví. Složení Commonwealthu se v průběhu času mění. Některé státy přistupují, jiné vystupují, další se vracejí, některým bylo členství pozastaveno a jiným zas vráceno. Také nelze jednoznačně říci, že členy se staly všechny bývalé britské kolonie. Některé kolonie, když získaly samostatnost, do Commonwealthu ani nevstoupily, některé se členy staly a dnes již jimi nejsou a některé britskými koloniemi v minulosti nikdy nebyly. Ať už to s členstvím jednotlivých zemí bylo tak či onak, jisté je, že všechny jako svou hlavu státu uznávají krále nebo královnu Spojeného království. Současnou formální hlavou těchto konstitučních monarchií je tedy královna Alžběta II. pocházející z windsorské dynastie. V dubnu 2018 nicméně bylo rozhodnuto, že ji ve funkci hlavy Commonwealthu, která na rozdíl od vladařských titulů není automaticky dědičná, po její smrti nahradí její syn Charles, princ z Walesu. [62]

Pokud budeme hledat synonymum pro slovo konfederace, najdeme slova sdružení, spolek nebo asociace. Použití termínu konfederace se vžilo v souvislosti s označením určitého volného typu svazku států, kdy jeho členové zůstávají svrchovanými a suverénními subjekty mezinárodního práva. Vzniká na základě mezinárodní smlouvy. V rámci konfederací bývají zřízeny stálé společné orgány, které v rozsahu zřizovací smlouvy rozhodují a spravují společné konfederační záležitosti zejména v oblasti politiky, diplomacie a obrany. Ve zbývajících otázkách si sdružené státy ponechávají plnou suverenitu. Mohou mít vlastní měnu, cla, armádu … Celá řada historických konfederací se úplně rozpadla nebo se proměnila na federace (Švýcarsko, Německo, USA). Konfederace tak vznikají a zanikají, většinou mají přechodnou dobu trvání, jako by byly utvořeny pro ad hoc situace. Nestálost je tak často považována za jeden ze znaků konfederace. Jejím dalším typickým znakem je podřízenost konstitutivním ujednáním a slabé centrum. Jednotlivé státy si ponechávají silné individuální kompetence.

A jaké jsou rozdíly mezi konfederací a federací? Jak je již výše uvedeno, konfederace vzniká na základě mezinárodní smlouvy, zatímco právní východiska pro federaci nalezneme v ústavě. Dalším rozdílem je schopnost opustit sdružení. Zatímco spolkové země z federace vystoupit nemohou, státy konfederace mají obvykle právo na odchod garantováno mezinárodní smlouvou. Konfederace na rozdíl od federace nemá vlastní státní občanství. A v neposlední řadě federace má svou zákonodárnou moc, tedy dvoukomorový parlament nadaný pravomocí vydávat zákony, které se dotýkají přímo vlastních občanů. Rozhodovací pravomoc konfederace zavazuje jen jednotlivé členské státy, nikoliv přímo obyvatelstvo.

A co Evropská unie? Je to federace, konfederace, mezinárodní organizace či svrchovaný stát? Ani jedno. Evropská unie vykazuje hodně znaků konfederace (vznikla na základě mezinárodní smlouvy, nemá vlastní státní občanství, členské státy mají článkem 50 lisabonské smlouvy garantováno právo na odchod, svým rozhodováním zavazuje jednotlivé země nikoliv přímo obyvatelstvo), ale má i určité prvky federace (disponuje vlastní soustavou orgánů a kombinuje nadnárodní a mezivládní přístup). Částečně disponuje pravomocemi mezinárodní organizace, ale také svrchovaného státu. Je proto někdy označována entita sui generis, tedy objekt svého druhu.

A co my? Neuskutečněným záměrem z doby po druhé světové válce byla Polsko-československá konfederace. Díky tomu byla Československá socialistická republika po válce unitárním státem, což se změnilo až v důsledku pražského jara a následné federalizace. Od 1. 1.1969 jsme se stali federací dvou suverénních národních států České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. Po sametové revoluci v listopadu 1989 jsme byli stále federativním státem, který se v důsledku revolučních událostí musel přejmenovat. V souvislosti se změnou názvu došlo k poměrně nevídané situaci – název státu se změnil dvakrát během jednoho měsíce. Nejdříve došlo 29. března 1990 ke změně názvu tehdejší Československé socialistické republiky na Československou federativní republiku (zkratka ČSFR), což se však 23. dubna 1990 ještě jednou změnilo a definitivní název naší země tedy zněl Česká a Slovenská Federativní Republika (zkratka ČSFR zůstala stejná). Naše země tak zůstala federací až do svého zániku. K osamostatnění České republiky a Slovenské republiky došlo až 1. ledna 1993. Při jednání o rozdělení Československé federace v roce 1992 se v jedné z možných variant řešení hovořilo u utvoření konfederace mezi Čechy a Slováky. Jelikož to ani pro jednu zemi nebyla přijatelná forma budoucího státního uspořádání, tato úvaha byla brzy opuštěna.

Příklady historicky nejznámějších světových konfederací:

Spojené státy americké v letech 1776 −1787,

Švýcarsko v letech 1815–1848 (pozor – slovo konfederaci si formálně ponechalo v románských úředních jazycích ve svém názvu dodnes),

Senegambie v letech 1982 −1989 (Senegal a Gambie),

Srbsko a Černá Hora v letech 2003−2006.

Federace je typ státního zřízení, kterému říkáme složený nebo také spolkový stát, skládající se z členů federace, jež označujeme různě: spolkové země, republiky, státy, provincie, kantony, emiráty… Federace na rozdíl od konfederace vzniká z ústavy a vedle ústřední spolkové moci v ní souběžně existují vlády jednotlivých členských zemí fungujících na odděleném principu výkonu státní moci (zákonodárné, výkonné a soudní). Federativní státy tak vykonávají státní moc v plném rozsahu pouze s výjimkou těch částí, které smluvně předali do správy centrálního orgánu. Většinou je centrálně spravována oblast zahraniční politiky, zahraničního obchodu, obrany a financí. Federace jsou zakládány na různých principech. Například Spojené arabské emiráty vznikly na základě monarchistického principu. Ruská federace, Barma a Indie na jazykovém a národním principu stejně jako Česká a Slovenská Federativní Republika. Spolková republika Německo pak na základě principu spolkového. [65]