Pro kategorizaci dopravy je možno použít několik hledisek členění:

Silniční doprava patří mezi nejrozšířenější druh dopravy. K jejímu intenzivnějšímu rozvoji došlo po 2. světové válce a díky rozvoji dopravních cest a dopravních prostředků, což umožňovalo dopravu potřebného a žádaného zboží na požadované místo v co nejkratším čase.

Je vhodná pro zabezpečení přímé přepravy hodnotnějších druhů zboží na krátké, střední i dlouhé přepravní vzdálenosti. Velkou výhodou je její flexibilita, tedy schopnost přizpůsobení se měnícím se požadavkům zákazníků.

Disponuje širokospektrálním vozovým parkem. Je univerzální, schopna zajistit přepravu mezi kterýmkoliv místem nakládky a vykládky, a její použití je možné přizpůsobit povaze zásilky a požadovanému způsobu zajištění dopravy.

Silniční dopravou se převážně dopravuje stavební materiál, tuhá paliva, kusové zásilky, zvířata, zemědělské produkty, rádiové a televizní přístroje, a celá řada spotřebitelského zboží.

K výhodám silniční dopravy patří rychlost, spolehlivé služby s malou pravděpodobností poškození a ztrát během přepravy, schopnost zabezpečení přímé přepravy, je dostupná „ode dveří ke dveřím“, při provozování na krátké vzdálenosti představuje relativně nízké náklady.

Nevýhodou silniční dopravy je, že je ekologicky velmi problémová, závislá na počasí, problematická při přepravě velkého množství zboží, je omezená rozměry a objemem nákladu. S rostoucí vzdáleností rychle rostou přepravní náklady, které jsou také ovlivňovány proměnlivým vývojem cen pohonných hmot. Dalším negativním znakem je velká nehodovost.

Železniční doprava je druhým nejvýznamnějším typem dopravy a jedním ze základních dopravních pilířů států. Zabezpečuje vysoký podíl přeprav osob a zboží a poskytuje možnosti rychlejšího průjezdu městy či průmyslovými zónami i přes hranice. Je vhodná pro přepravy na střední a dlouhé vzdálenosti hromadných a rozměrných dodávek (např. stavebnin, dřeva, hutních a strojírenských výrobků aj.). Vyznačuje se nepřetržitostí, pravidelností a stálostí, je ekologicky šetrnější a její provoz by neměl být závislý na ročním období. Dalším charakteristickým rysem tohoto druhu dopravy je, že je ekonomicky výhodná na větší vzdálenosti a nabízí nižší frekvenci poskytovaných služeb.

Železniční doprava však postrádá pružnost a univerzálnost silniční dopravy, neboť se omezuje na pevně dané tratě, je pomalejší než silniční doprava, často vázána na grafikon. Existuje u ní menší možnost zabezpečení přímé dopravy (dodání nákladu nebo zboží je možné jen na nejbližší nádraží, pak je nutná překládka (železniční doprava je velmi často kombinovaná se silniční dopravou) a menší přizpůsobivost na změny a požadavky.

Letecká doprava patří k nejmodernějším a nejmladším prostředkům dopravy. Je určena k přepravě osob a zboží a vzhledem k jejím vysokým nákladům je považována za nadstandardní mimořádný způsob dopravy. Je vhodná pro přepravu produktů vysoké hodnoty v poměru k jednotce hmotnosti nebo pro urgentní přepravu (např. léky, zdravotnický materiál, zboží podléhající rychlé zkáze apod.). U produktů s nízkou hodnotou se letecká přeprava obvykle nevyužívá, protože vysoká cena za přepravu by představovala příliš velký podíl na nákladech výrobku.

Ve srovnání s jinými druhy dopravy rychlost letecké dopravy je tak vysoká, že se doba dopravy zkracuje na hodiny. Lze konstatovat, že letecká doprava je nejrychlejší (avšak jen v úseku mezi letišti) a poskytuje častý, spolehlivý servis.

K charakteristickým rysům letecké dopravy dále patří, že má významné ekologické dopady, je závislá na počasí, je drahá (jsou zde nejvyšší náklady na palivo, údržbu letadel, speciální prostory a zařízení potřebné pro nakládku a vykládku, apod.).

Vodní doprava patří k nejstarším typům druhů dopravy. Existují 4 základní možnosti vodní dopravy:

Vodní doprava se soustřeďuje na produkty s relativně nízkou hodnotou (např. železná ruda, obilí, dřevo, uhlí, vápenec nebo ropa), kde rychlost přepravy není prvořadým a omezujícím faktorem. Použití vodní dopravy závisí do značné míry na geografické poloze konkrétního území. S výjimkou námořní zaoceánské dopravy je vodní doprava ve svém dosahu omezována dostupností jezer, řek, kanálů nebo pobřežních vodních cest. Doporučuje se kombinovat vodní dopravu s jiným typem dopravy, např. s automobilovou dopravou.

Vodní doprava je pravděpodobně nejlevnějším a ekologicky nejšetrnějším způsobem přepravy těžkých zásilek a hromadných substrátů s relativně nízkou hodnotou (ropa, chemikálie, šrot aj.). Mezi nevýhody vodní dopravy patří relativně velká náročnost na fixní náklady, nízká flexibilnost, závislost na počasí a stavu vody, nízká přepravní rychlost a riziko velkých odchylek od termínu.

Rozvoj potrubní dopravy nastal s rozvojem přepravy produktů v kapalném a plynném stavu a vyznačuje se na jedné straně velkými investičními náklady, ale na straně druhé nízkými provozními náklady. Potrubní dopravou lze přepravovat pouze některé produkty, jako jsou zemní plyn, ropa, ropné produkty, voda, chemikálie nebo zkapalněné produkty.

Výhoda spolehlivosti a příznivých nákladů, kterou má potrubní doprava ve srovnání s jinými druhy dopravy je, že podporuje zájem o tento způsob přepravy i u dalších produktů. V posledních letech je zaznamenán velký rozmach potrubní dopravy v Evropě i ve světě.

K výhodám potrubní dopravy patří:

Předpokládá se, že potrubní doprava bude v budoucnu velmi progresivní formou přepravy (např. již dnes existují různé vize kontejnerového podzemního metra apod.).

Kombinovanou dopravou se rozumí přeprava v přepravní jednotce za využití minimálně 2 druhů dopravy. Jedná se o druh intermodální dopravy, kde hlavní část přepravní vzdálenosti připadá železniční dopravě (popř. říční, námořní nebo letecké dopravě) a místní svoz a rozvoz se provádí silniční dopravou. V posledních letech význam kombinované dopravy neustále roste jednak proto, že zde odpadá překládka jednotlivých kusů zboží a existuje zde možnost krátkodobého skladování zboží v manipulačních jednotkách a tím vzniká úspora nákladů spojených s nákladovými prostory.

Kombinovaná doprava má značný ekologický přínos, eliminuje čekání kamionů na hranicích, avšak vyžaduje překládku mezi silničním a železničním úsekem.

Typickým příkladem kombinované dopravy je provoz RoLa (Rollende Landstrasse) linky v Alpských tunelech, který byl zahájen na podzim roku 1993. (pozn. RoLa systém vznikl původně v Německu a ve Francii v 50. letech 20. století a jedná se o kombinaci dopravy silniční a železniční).

Výhody RoLa dopravy jsou: