Doprava je klíčovou součástí ekonomického růstu, globalizace a rozvoje společnosti na celém světě. Kvalita dopravy a dopravní infrastruktury hraje zásadní roli pro činnost cestovního ruchu. Dopravní služby patří mezi základní služby cestovního ruchu. Největšího rozmachu dosáhl cestovní ruch po druhé světové válce v souvislosti s ekonomickým rozvojem společnosti, vědeckým pokrokem a rozvojem oblasti dopravy. Realizace cestovního ruchu v destinacích je závislá na jejich dopravní dostupnosti. Doprava překlenuje vzdálenostní rozdíly mezi místem bydliště a destinací cestovního ruchu. Přivádí účastníka cestovního ruchu k objektům a zařízením cestovního ruchu a vytváří tak možnost spotřeby služeb cestovního ruchu.

Vztah dopravy a cestovního ruchu je vztahem oboustranným, neboť rozvoj jednotlivých forem a druhů cestovního ruchu vyvolává potřebu dopravních služeb z pohledu rozvoje potřebné infrastruktury respektující potřeby účastníků cestovního ruchu. Doprava a s ní spojené přepravní služby mají v cestovním ruchu trojí postavení. Jednak propojují mezi sebou navzájem místa a regiony, ve kterých se realizuje poptávka po cestovním ruchu, s oblastmi, v nichž je koncentrována nabídka, a jednak může doprava představovat samotný cíl cesty, kdy mají účastníci cestovního ruchu zážitky z jízdy vlakem, osobním automobilem či plavby lodí. Navíc v cestovním ruchu neslouží doprava pouze k přepravě osob mezi jednotlivými místy, ale umožňuje rovněž pohyb účastníků cestovního ruchu uvnitř destinace. Možnosti, které v současné době doprava cestujícím nabízí, jsou nepřeberné. Svoboda pohybu je ve vyspělejší části světa považována za jednu ze stěžejních a nedotknutelných svobod.

Nezanedbatelný význam pro cestovní ruch má konkurenční prostředí v dopravě. Jde jednak o konkurenci v rámci jednoho druhu dopravy, a nebo mezi různými dopravními druhy. V druhém případě je konkurence často důsledkem specifik jednotlivých druhů dopravy. Tato konkurence má řadu různých forem od vzájemného soupeření až ke spolupráci a doplňování. Výběr určitého druhu dopravy však do značné míry závisí také na celkovém společenském kontextu, zvážit je třeba skutečnost, že v průběhu doby se mění např. technologická úroveň jednotlivých druhů dopravy, úroveň preferencí druhů dopravy v souvislosti se sociálním statutem a výší příjmu jednotlivých osob apod. V této souvislosti je v osobní dopravě zřejmý postupný posun od hromadné dopravy k individuálním formám dopravy. [3]

Na začátku je třeba vymezit dva pojmy, doprava a přeprava:

Dopravní službu cestovního ruchu lze charakterizovat jako přepravu účastníka cestovního ruchu z místa trvalého bydliště do cílového místa cestovního ruchu a zpět. Neoddělitelnou součástí takovéto služby je i doprava v cílovém místě cestovního ruchu. Růst, rozvoj a přepravní výkony osobní dopravy ovlivňují celkovou úroveň dopravních služeb cestovního ruchu. Vznik nového rekreačního prostoru kromě jiného v současné době závisí na vybudování nebo rozšíření dopravní sítě. Cestovní ruch a dopravní služby jsou úzce propojené. Současná dostupnost dopravních služeb je obecně vysoká. Regionální rozdíly jsou patrné v závislosti na industrializaci, počtu obyvatel, ekonomické vyspělosti a dalších faktorů vztahujících se k danému území. Významné postavení v cestovním ruchu zaujímá veřejná (hromadná) doprava. Kromě veřejné dopravy využívají účastníci cestovního ruchu vlastní dopravu, tj. dopravu automobily, motocykly, karavany.

Výkonem dopravy je tedy přeprava. Přeprava účastníků cestovního ruchu řídí přepravním řádem (přepravními podmínkami), který vydává příslušný dopravce a který stanovuje požadavky přepravy v rámci jednotlivých druhů dopravy. Jízdní, letové a lodní řády jsou popisy časového a teritoriálního dopravního spojení. Dopravní služby jsou službami placenými. Účastníci cestovního ruchu se tak obvykle rozhodují na základě cen, ale také rychlosti nebo nabízeného pohodlí a doplňkových služeb. Faktorů, které jsou kritériem pro vlastní výběr konkrétního druhu dopravy, může být více. [4]

Pro dopravu je typická převaha zvláštního typu rozmístění, liniového. Na rozdíl od bodového, převažujícího v průmyslu a plošného převládajícího v zemědělství. Specifické je i využití přírodního prostředí, a to buď jako přirozených komunikací (řeky, moře, ovzduší) anebo základu pro komunikace umělé.