Manažeři jsou exekutory tohoto manažerského účetnictví. Pro jejich posuzování je důležité umístění podniku na trhu. Vztah mezi trhem a podnikem je zprostředkován produktem. Díky produktu, který představuje výsledek výrobní činnosti podniku, dochází k vytváření velkého množství činností. V procesu je zahrnuto získávání a zpracovávání informací, rozhodování nebo organizační přípravy. Samostatná fáze přípravy je také souborem množiny činností, které začínají u právní agendy, přes agendu finanční, popřípadě personální.

Pro analýzu získaných zdrojových dat je pro manažery důležité definovat, z jakých zdrojů pocházejí. Podstatné je i určení, jestli jsou to informace ex post nebo ex ante, tedy z minulosti nebo do budoucnosti. Tyto podnikové zdroje jsou nejčastěji děleny na vnitřní a vnější. Vnitřní zdroje jsou zejména informační, které jsou získány z databáze okolních subjektů nebo z informací pracovníků, jež jsou na tyto cizí subjekty napojeny. Tento vnitřní komunikační systém je nezbytný pro definování zpětné vazby. Vnější informační zdroje jsou získávány z veřejných informačních systémů, jako jsou nejčastěji literatura, public relations. Dále například veřejné publikace od jiných firem, popřípadě ústředních orgánů, jako například věštníky. Dále jsou cenné i poznatky externích odborných poradců nebo z výzkumných zpráv. Dalším dělením získaných dat jsou zdroje primární a zdroje sekundární. Primární informační zdroje jsou získány z přímého kontaktu s cílovým trhem. Za sekundární informační zdroje považujeme zpracované údaje z různých statistik nebo výzkumů.

Podle druhu získaných informací dělíme výstupy na finanční a nefinanční. Podle zdroje, ze kterých se výsledné hodnoty vypočetly, jsou rozděleny na účetní a na ostatní. Veškeré informace, které jsme touto analýzou získali, můžeme dále dělit podle tří základních hledisek, tedy na zdroje interní, finanční a účetní. Tento druh členění není sám o sobě vypovídající, ale dokáže nám napomoci v lepší orientaci při určování významu získaných informací. Pokud získaná data budeme formalizovat do jednotné struktury, můžeme i nadále udržovat srovnatelnost dat. Je nutné upozornit na skutečnost, že získané výstupy z hodnocení ex post jsou vypovídající a pravdivé. Opakem jsou data ex ante, u kterých ovšem nemůžeme nic garantovat a musíme kalkulovat s určitou pravděpodobností vzniku předpovězené situace.

Zdrojem těch nejspolehlivějších dat, které můžeme získat o dosavadní situaci firmy, jsou data z účetních výkazů. Současné podmínky internetu nabízejí o kterékoli firmě zjistit v podstatě nekonečné množství informací. Je důležité ale upřesnit fakt, že ne veškeré informace jsou věrohodné, a tím tedy i plně využitelné. Podnikatelské subjekty nezveřejňují všechna manažérská data. Podstatou je určit, jak mohou být jednotlivé informace, které jsou získány z různých účetních knih a období, použitelné a následně zařaditelné do případných sestav. Pokud tedy vyhodnotíme, že námi získané informace využijeme pro další hodnocení, je nutné tyto informace očistit od balastu a dokázat je srovnat tak, abychom je mohli prohlásit za informace využitelné. I takto vyčištěným informacím musíme přiřadit jejich váhu a vypovídací schopnosti.

Jednotkou vyjádření finanční dat jsou peněžní jednotky. Tato data nejčastěji pochází z účetní agendy a také z výstupů finanční analýzy. Účetnictví je definováno jako regulovaný systém, který je regulován zákonem. Účetnictví je tedy určitá forma, jež zaznamenává údaje o podnikovém hospodaření. Výstupy z účetnictví poskytující hodnotitelům komplexní systém o hodnocené korporaci. Tyto výstupy jsou nejčastěji:

Dalším významným faktorem pro manažery je také včasnost vypracovávání účetních výkazů. Kontrolním orgánem výkazů je finančních úřad, který případné zpoždění vypracování účetní evidence penalizuje. Čas je tedy v manažerském účetnictví určitou formou prozíravosti, která předchází nesrovnalostem a případným problémům. Nejlepší metoda zpracování účetnictví je tedy v reálném čase.

Podkladem pro hodnocení hospodaření podniku, který je nutné analyzovat, je výkaz zisku a ztrát. Obsahem výkazu zisku a ztráty je přehled o hospodaření podniku za daňový rok, nejčastěji je to rok kalendářní. výkaz zisku a ztráty neřeší majetek, protože ten je popsán v rozvaze, ale řeší pohyby v daném roce. Tyto pohyby výkaz zisku a ztráty hodnotí i kumulativně, což znamená součty hodnot za několik měsíců, maximum jeden rok. Tyto finanční pohyby jsou popsány v položkách s názvem výnosy a náklady. Tento účetní výkaz je rozdělen podle metodiky, která představuje seskupení položek co nejsrozumitelněji. výkaz zisku a ztráty je rozdělen na části provozní a finanční činnost. Dále je nutné rozdělit výsledky před a po zdanění.

Dalším zdrojem informací, krom účetních výkazů, jsou získaná data z nejrůznějších smluv, projektů, personální evidence nebo z hmotných a výkonových evidencí. Pro manažery je nutné znát i stavy mezi dodavateli, výsledky z výzkumů trhu, výstupy z cenových analýz vstupních zdrojů, hodnocení budoucího vývoje legislativy a nakonec i z oborových statistik.

Účetní výkaz rozvaha představuje stavovou veličinu o přehledu majetku podniku a jeho kapitálové struktuře. Pro manažerské účetnictví je ovšem podstatné řešení reálných finančních prostředků, které jsou vždy vyjádřeny ve výkazu cash flow. Cash flow je přehled, který zobrazuje reálné peněžní toky. Mnohdy se tento výkaz využívá pro určení solventnosti firmy, tedy schopnosti okamžitě platit své závazky. Při základní podobě výkazu cash flow platí, že vypočítáme-li k určitému datu kladný výsledek, znamená to, že podnik disponuje reálnými penězi, které má v bance, popřípadě v pokladně. Záporný výsledek výpočtu cash flow znamená nutnost doplnit chybějící finanční prostředky, například půjčkou. Záporný cash flow by nás měl varovat. Představuje to tedy stejnou situaci, jako bychom měli záporný stav v pokladně. Běžná praxe ukazuje, že je výkaz cash flow dále rozdělen dle hlavních oblastí řízení. Toto dělení představuje:

Přímá metoda je jedna z metod pro vykazování hrubých peněžních toků. Tyto toky jsou skutečné příjmy a výdaje. Častý problém v praxi je, že bankovní operace zaznamenávané na příslušných účtech neumožňují definovat účel. Řešením je, že vedle přímé metody se využívá ještě nepřímá metoda. Nepřímá metoda vychází z předpokladu, že výsledek hospodaření je definován jako zisk nebo ztráta, která musí být nadále upravována. Případné úpravy jsou zaměřeny na nepeněžní operace. Nepeněžní operace jsou náklady, které nejsou výdaji, nebo výnosy, které nejsou příjmy.

Manažerské účetnictví se snaží odpoutat od postupu běžného účetnictví, tedy pořizování a následné přiřazení informací do příslušných účtů. V manažerském účetnictví se snažíme vidět i skutečnosti, které nejsou v základních výkazech zaznamenány. Podnik musíme vnímat jako soubor všech vnějších a vnitřních vazeb, které ne vždy dokážeme ovlivnit. Vnější procesy z makrookolí můžeme pouze sledovat a následně vyhodnocovat. Jedná se o takzvané měkké faktory, které jsou definovány například jako:

Manažerské účetnictví je propojeno s několika dalšími postupy a metodami. Jedná se například o metody manažerského informačního systému, jež jsou spojeny i s controllingem nebo finanční analýzou. Jedná se o nezbytné zdroje manažerského finančního plánování. Nejčastěji se využívá metoda ERP (Enterprice Resource Planning), jež představuje ucelený informační systém, který je zaměřen na finanční plánování, nebo systém CRM (Customer Relationship Management), jež můžeme definovat jako systém zaměřený na výrobou, finance, účetnictví nebo dodavatelské řetězce.

Paretovo pravidlo je matematické vyjádření kauzalit. Nejčastěji se využívá ve financích, kdy například 80 % bohatství světa je vlastněno 20 % obyvatel. Vývojem a potřebami se Paretovo pravidlo začalo využívat v manažerské praxi pro definování skutečností v chodu každého podniku. Jedná se o pomůcku, jež napomáhá při řízení a rozhodování manažerům. Obecně lze podnik přes Paretovo pravidlo popsat takto:

Paretovo pravidlo, někdy definováno jako 80/20, definuje fakt, že 20 % příčin způsobuje 80 % výsledků. Pro manažery z tohoto pravidla vyplývá, že by se v rámci svých manažerských funkcí měli zaměřit právě na 20 %, jež představují případný potenciál, ať už kladný nebo záporný, s jehož využitím můžeme dosáhnout 80 % teoretického efektu. Pro manažery je také potřeba počítat s faktory, jež toto pravidlo neustále ovlivňují. Nejvýznamnějším faktorem je čas, když vezmeme v úvahu oněch 20 % zákazníků, je jasné, že přepočet na konkrétní číslo se bude neustále vyvíjet. To znamená, že podnikové modely je důležité stále aktualizovat a prověřovat.