3.2
Neverbální komunikace
Neverbální komunikace je mimoslovní, sdělení vysíláme prostřednictvím svého těla. Tato forma komunikace je vývojově starší. Je spojena s upřesňováním významu verbální komunikace, ale může probíhat i samostatně. Mnoho činů se obejde beze slov. Neverbální signály člověk vysílá vědomě i nevědomky, učíme se je rozpoznávat už od dětství.
Video 1. Řeč těla – Jak vnímat řeč těla? [7]
Neverbální signály jsou podmíněny:
- druhově – ťukání prsty nebo poťukávání nohou o zem při nervozitě, schování hlavy při nebezpečí,
- kulturou – rozdílné významy gest v různých kulturách,
- osobností mluvčího a příjemce – mrknutí matky přijme jinak syn, než otec nebo neznámý muž v restauraci,
- dobou a prostředím – líbání se na ulici za doby mládí vaší prababičky a dnes,
- sociální skupinou – používání různých dohodnutých gest v rodinách, ve sportovních klubech, atd.
Druhy neverbální komunikace jsou:
- mimika,
- gestika,
- haptika,
- proxemika,
- posturologie a
- kinezika.
3.2.1
Mimika a pohledy
Mimika je nauka o významu obličejových svalů. Výraz obličeje je nejdůležitějším zdrojem informací, základem je vyjadřovat lidské emoce. Největší vypovídající schopnost mají oči. Závisí především na délce očního kontaktu, směru pohledu a charakteru pohledu. Pohledy signalizují vztah komunikujících. Zrakový kontakt navazují více ženy, a když mluví i poslouchají, přičemž nezáleží na tom, zda je příjemcem sdělení muž nebo jiná žena. Obecně více udržujeme zrakový kontakt, když nasloucháme. Pokud jsme v roli mluvčího, zrakový kontakt je menší.
Primární emoce:
- štěstí – neštěstí
- neočekávané překvapení – splněné očekávání
- strach a bázeň – pocit jistoty
- radost – smutek
- klid – rozčílení a vztek
- zájem – nezájem
- spokojenost – nespokojenost až znechucení
Splynutím těchto základních výrazů vznikají sekundární emoce.
+
Obr. 6. Výraz obličeje
Lidský obličej můžeme rozdělit na tři obličejové zóny:
- čelo a obočí
- oči a víčka
- dolní část obličeje od kořene nosu po bradu
+
Obr. 7. Obličejové zóny
Bolest můžeme vyčíst hlavně z horní části obličeje (čelo, obočí a víčka očí). Štěstí je patrné z dolní části obličeje. Překvapení nejpřesněji určíme podle obočí a čela, ale objeví se v každé obličejové zóně. Strach a smutek poznáme podle očí a očních víček. Rozčílení a vztek se zrcadlí v celém obličeji [18].
3.2.2
Gestika
Gestika je nauka o spontánních pohybech různých částí těla, především rukou. Gesta zvyšují názornost řečeného nebo mohou řečené popírat. Pomáhají lidem s poruchou komunikace. Předávají se generačně nebo skupinově (dospívající lidé, určité profese).
Mezi gesta patří ilustrátory, adaptéry, regulátory a symboly.
- ilustrátory - doprovázejí verbální komunikaci, můžeme pomocí nich zdůraznit určité pasáže projevu. Závisí na člověku samotném, jak hodně tyto neverbální signály využívá. V různých kulturách se využívají odlišné ilustrátory. Například obraz nakreslený ve vzduchu.
- adaptéry nám pomáhají zvládat naše pocity, jsou to různá mimovolná gesta jako popotahování oděvu, hraní si s vlasy, úprava vlasů, ťukání tužkou, drbání se atd. Vyskytují se se vzrůstajícím stresem a představují obvykle nežádoucí jev. Známé je video Mr. Beana u zkoušky.
Video 2. Mr. Bean u zkoušky [22]
- regulátory jsou důležité při poskytování zpětné vazby. Používají se jako signály změny při úvodu do komunikace, změně tempa nebo při zakončení komunikace a předání slova někomu jinému.
- symboly jsou specifické signály, které lze přeložit do slov, například ve škole zvednutí ruky, pokud se chce student přihlásit. Jsou specifické pro určitou oblast či kulturu.
+
Obr. 8. „OK“, „véčko“ a „palec nahoru“
3.2.3
Haptika
Haptika představuje komunikaci pomocí doteků, jedná se o kontakt hmatem (dotek – taktilní kontakt). Sdělení tedy přijímáme přímým tělesným kontaktem s druhým člověkem, například podání ruky, poplácání po zádech, pohlazení, polibek, štípnutí, kopnutí apod. Dotyky mohou být příjemné i nepříjemné. Zaznamenáváme při nich působení tepla, chladu, tlaku, bolesti nebo například rozechvění.
Během podání ruky vnímáme tyto informace:
- vzhled ruky
- vjem stisku
- stupeň suchosti (vlhkosti) ruky
- síla stisku
- délka trvání kontaktu
- styl uchopení ruky
Správný stisk ruky by měl být pevný, ruka suchá, kontakt by měl trvat 1-2 vteřiny.
Ruka podána hřbetem nahoru signalizuje osobu, která se cítící vůči nám nadřazeně nebo usiluje o nadvládu nad námi. Lze se bránit tak, že při podání naší ruky současně vykročíme vpřed levou nohou a potom přidáme ještě jeden krok pravou nohou. Svému protějšku jednak vstoupíme do jeho intimního prostoru a rovněž se nám tím podaří obrátit ruku do rovnovážné pozice. Pokud nechceme narušovat svůj intimní prostor, uchopíme jednoduše druhého za zápěstí, čímž ukážeme vlastní nadřazenost.
Rovnovážná pozice, při které ruka nesměřuje ani nahoru ani dolů, ukazuje na člověka, který je upřímný, má dostatek sebedůvěry, ale necítí se nadřazeně.
Ruka podána s dlaní nahoru vypovídá o podřízenosti nebo nedostatku sebejistoty.
Třesení rukou značí mezi dvěma dominantními lidmi symbolický boj. Oba se totiž snaží ruku toho druhého otočit do podřízeného postavení. Často tak dojde k velmi pevnému sevření s rovnovážným postavením dlaní (jako ruka ve svěráku).
Rukavice nebo také politikovo sevření. Člověk podávající takto ruku se snaží přesvědčit druhého člověka o své důvěryhodnosti. Toto gesto je vhodné použít jen mezi přáteli. V cizím člověku vyvolá takto podaná ruka spíše rozpačitý a nejistý pocit.
Leklá ryba je projevem slabého charakteru člověka. Lidé si většinou neuvědomují, že podávají ruku tímto způsobem.
Drtič kloubů představuje obvykle člověka agresivního typu. Bohužel, proti tomuto podání ruky není účinná neverbální obrana, je třeba se slovně ohradit.
3.2.4
Proxemika
Proxemika je nauka o prostorovém chování člověka, naznačuje vztah mezi lidmi. Představuje komunikaci lidí pomocí přibližování a oddalování v prostoru. Obecně rozlišujeme čtyři zóny (vzdálenosti), které definují typ vztahu mezi lidmi. Velikost jednotlivých vzdálenostních zón je individuální a úzce souvisí s kulturou dané země.
- Intimní zóna – od úplného dotyku do 30 cm až 60 cm
- Osobní – od 30 cm až 60 cm do 1,2 m až 2 m
- Sociální – od 1,2 m do 3,6 m
- Veřejná – od 3,6 m
+
Obr. 9. Vzdálenostní zóny
V případě osobní zóny je třeba vzít v úvahu:
- pohlaví
Narušení osobní zóny muže mužem můžeme chápat jako útok, pokud muž vstoupí do osobní zóny ženy, lze toto chápat například jako dvoření nebo obtěžování.
- věk
Je běžné, že děti mohou beztrestně narušovat osobní zóny dospělých.
- osobnost
Introverti mají obvykle větší osobní zónu, než extraverti.
- kulturu, etnikum, náboženství - například jižní národy mají osobní zónu menší než severní.
- zalidněnost území, v němž člověk žije - lidé na vesnici často mívají větší osobní zónu než lidé z města.
3.2.5
Posturologie
Posturologie je nauka o pozicích těla, zkoumá postoje a držení těla v sociální interakci. Rozeznáváme tři základní polohy těla:
- stání
- sezení
- ležení
V rámci každé z těchto základních poloh mohou jednotlivé různé části těla zaujímat různé polohy. Vzájemná poloha dvou částí těla v rámci jedné základní polohy se nazývá kompozice. Pokud sledujeme při jedné základní poloze těla více částí těla (například zaklonění, schoulení)., jedná se o konfiguraci, tento pohled je komplexnější. Základní tělesná poloha, která je kombinovaná s polohovou konfigurací všech částí těla, se nazývá pozitura.
3.2.6
Kinezika
Kinezika je nauka o komunikačních pohybech. Zabývá se všemi druhy pohybů různých částí těla a jejich koordinací v sociální interakci. Tato koordinace je specifická pro každého člověka. Z pohybových vzorců lze vysledovat například náladu, v jaké se člověk nachází, nebo jeho zdravotní stav. Sledujeme složení pohybů podle:
- bodových činností, které trvají jednu až několik sekund (například uchopení hřebenu),
- počtu pohybů, kdy sledujeme celý pohybový děj (například česání), délka trvání několik minut,
- pohybové prezentace, kdy sledujeme pohyb po určitou delší dobu (například od ranního vstávání, přes hygienu, oblékání, až po odchod do školy), řádově trvají hodinu a více.
Pohyby jsou hodnoceny podle rozsahu pohybu (závisí na temperamentu), počtu pohybů (lze vysledovat napětí a stres, kdy počet pohybů narůstá) a různorodosti pohybů podle psychického rozpoložení (agrese, manipulace, lhaní atd.).