Skupiny můžeme rozlišovat podle různých kritérií. Jde především o velikost sociální skupiny, vztahy mezi členy ve skupině, stálost skupiny, tedy délku jejího fungování v čase, dále podle charakteru členství a podle důvodu vzniku skupiny.

Nejmenší sociální skupinu tvoří dyáda, ve které jsou pouze dva lidé. Tato skupina je základním modelem pro další druhy sociálních interakcí.

Malé skupiny v počtu do 30 – 40 osob jsou tvořeny lidmi, kteří se mezi sebou znají a komunikují spolu. Pro tyto sociální skupiny je typické, že jejich činnost směřuje ke společnému cíli. V rámci malých sociálních skupin dále rozlišujeme neformální skupiny, což je například rodina, formální skupiny, například pracovní skupiny na základě formálně stanovených úkolů a pravidel, členské skupiny, ke kterým jedinec skutečně patří a referenční skupiny, ke kterým by patřit chtěl nebo naopak nechtěl.

Ve velkých sociálních skupinách se lidé navzájem neznají. Mohou to být například obyvatelé stejného města nebo stejné národnostní skupiny, lidé se stejným náboženským vyznáním, politickým smýšlením nebo třeba lidé se stejným pracovním zařazením (lékaři, policisté, hasiči, učitelé). Členové skupiny mají podobnou hierarchii hodnot a řídí se skupinovými normami.

Největší skupinu představuje dav. Vzniká spontánně, vyvíjí se neplánovaně, ztrácí se osobnost jednotlivých členů, vzniká skupina vůdců, působí zde davová psychóza, účastníci se vzájemně podněcují k určitému chování. Příkladem může být demonstrace nebo nákupní horečka v období velkých slev.

Neformální skupina (primární) může být například rodina. Vznikla na emocionálním podkladu a bez přičinění jedince. V organizacích jsou neformální skupiny tvořeny lidmi, kteří se určitým způsobem přitahují a jsou spřízněni. Neformální skupiny uspokojují především potřeby svých členů, oproti formálním skupinám, které uspokojují především potřeby organizace [1].

Formální skupina (sekundární) je vytvářena pro splnění určitého cíle. Lidé jsou vybíráni podle svých schopností a dovedností k vykonávání formálně stanovených úkolů. Příkladem může být pracovní skupina nebo skupina studentů.

Podle vzniku se často skupiny dělí na primární (rodina) a sekundární (školní třída). Mohou být záměrně vytvořené, tedy formální, nebo spontánně vzniklé, tedy neformální. Dále automatické, například v rámci rasy, dobrovolné, to jsou skupiny, které navštěvuji, a nedobrovolné, například v nemocnici, ve vězení nebo dříve na vojně atd.