Zákon 159/99 Sb. O některých podmínkách podnikání v oblasti CR vychází ze Směrnice č. 90/314/EHS z 13. 6. 1990. Tato Směrnice se zabývá především podnikáním v oblasti tvorby zájezdů, cestovní smlouvou a případy, kdy CK neplní své závazky vůči svým klientům v souvislosti s pořádáním zájezdů.

Dne 1. 7. 2018 nabyl účinnosti zákon č. 111/2018 Sb., kterým byl změněn zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů. Přesné znění zákona by měl znát každý vedoucí pracovník CK, zde ve skriptech nejsou jednotlivé paragrafy doslovně citovány. Zákonem č. 111/2018 Sb. byl také zřízen garanční fond cestovních kanceláří.

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy EU pro oblast zájezdů a spojených cestovních služeb a upravuje podmínky jejich nabízení, prodeje a zprostředkování, rozsah ochrany zákazníků pro případ úpadku cestovní kanceláře a výkon státní správy v oblasti cestovního ruchu.

Službou cestovního ruchu je doprava zákazníka, ubytování, nájem automobilu, nebo jiná služba, např. prodej vstupenek na kulturní nebo sportovní události, prodej skipasů nebo nájem sportovního vybavení.

Zájezdem je pak soubor alespoň dvou různých typů služeb cestovního ruchu pokud:

Zájezdem není soubor služeb cestovního ruchu, pokud tyto služby:

Prodejem zájezdu se rozumí okamžik uzavření smlouvy o zájezdu.

Vedle zájezdu je to nový cestovní produkt, který smí nabízet a prodávat pouze cestovní kancelář. Spojenými cestovními službami jsou dvě různé služby cestovního ruchu zakoupené pro účely téže cesty, které nejsou zájezdem. Na jejich poskytnutí jsou v cestovní kanceláři uzavřeny samostatné smlouvy od dvou různých poskytovatelů služeb (např. jedna smlouva na dopravu a jedna na ubytování).

CK zákazníkovi při jediné návštěvě či kontaktu se svým prodejním místem zprostředkuje samostatný výběr a samostatnou platbu každé jednotlivé služby cestovního ruchu.

SCS (Spojené cestovní služby) jsou také to, když CK zprostředkuje cíleným způsobem pořízení alespoň jedné další služby CR od jiného poskytovatele služeb cestovního ruchu, a pokud je smlouva s tímto poskytovatelem uzavřena do 24 hodin po potvrzení rezervace první služby cestovního ruchu.

Poněvadž SCS nejsou zájezd, cestovní kancelář, která koupi spojených cestovních služeb zprostředkovala, nenese odpovědnost za jejich řádné poskytnutí. V případě jakýchkoliv problémů se tak klient musí obrátit přímo na poskytovatele těchto služeb.

Veškeré platby za SCS jsou pojištěny pro případ jejího úpadku. Nejsou však pojištěny pro případ úpadku poskytovatele těchto služeb.

Příklad: V cestovní kanceláři klient uzavřel tři samostatné smlouvy na jednotlivé služby cestovního ruchu. Jednu smlouvu na ubytování od dodavatele A. Druhou smlouvu na letenky od dodavatele B. Třetí smlouvu na pronájem auta od dodavatele C. Klient odjede na dovolenou a zjistí, že dodavatel B, který mu poskytl letenky, zkrachoval. Nemůže se dostat zpět. V tomto případě cestovní kancelář, která mu spojené cestovní služby zprostředkovala, nezajišťuje náhradní dopravu. Není totiž odpovědná za přepravu. Oproti tomu zájezd pořádaný cestovní kanceláří je pro tyto účely zajištěn a klient se spolehlivě dostane domů. Cestovní kancelář nese odpovědnost za poskytnuté služby.

Prodejním místem se pro účely tohoto zákona rozumí jakékoli prostory, internetová stránka nebo online prodejní zařízení.

CK je podnikatel, který je na základě „koncese“ je oprávněn vytvářet a prodávat zájezdy nebo zprostředkovávat SCS. Může to být jak český podnikatel, tak také firma, která má sídlo v jiném členském státě Evropské unie, včetně online prodeje. Tato cestovní kancelář musí být zajištěna pro případ úpadku.

V rámci koncese může cestovní kancelář rovněž:

Naproti tomu "cestovní agentura" je podnikatel, který je oprávněn na základě ohlášení volné živnosti provozovat činnost v rozsahu výše uvedených pěti bodů, tj. CA může vykonávat stejné činnosti jako CK, pouze nesmí sama vytvářet zájezdy.

Povinnosti CA:

Zákazníkem je osoba, která má v úmyslu uzavřít nebo uzavře s cestovní kanceláří smlouvu o zájezdu nebo spojených cestovních službách, nebo osoba, v jejíž prospěch byla některá z těchto smluv uzavřena, anebo osoba, které byla smlouva postoupena. (Koupíme rodičům zájezd, oni jsou zákazníci.)

Repatriací je pro účely tohoto zákona doprava z místa pobytu do místa odjezdu, nebo do jiného místa, na němž se cestovní kancelář se zákazníkem dohodla, pokud je tato doprava součástí zájezdu.

Cenou zájezdu je cena zaplacení za zájezd, včetně zaplacení „poukazu na zájezd“. Oprávněným k plnění v případě úpadku cestovní kanceláře je držitel tohoto poukazu na zájezd.

U živnosti „Provozování cestovní kanceláře“ je předmět koncese rozdělen, a to takto: „Provozování cestovní kanceláře – pořádání zájezdů nebo zprostředkování spojených cestovních služeb“. Vymezení předmětu podnikání je věcí podnikatele a může být dáno především jeho úzkou specializací, tj. zaměřením na prodej zájezdů či výhradní orientací na zprostředkovávání spojených cestovních služeb.

Při žádosti o koncesi pro provozování cestovní kanceláře musí žadatel předložit na živnostenském úřadě:

K žádosti o koncesi pro provozování CK vydává závazné stanovisko MMR (ministerstvo pro místní rozvoj), a to na základě posouzení podkladů (pojistné smlouvy a podnikatelského záměru). Pokud pojistná smlouva pokrývá podnikatelský záměr, je zaplacen poplatek do garančního fondu a je uzavřená smlouva o pojištění záruky pro případ úpadku, nebo bankovní záruka, vydá ministerstvo kladný posudek.

Jedná se o koncesovanou živnost a žadatel musí prokázat odbornou způsobilost, kterou prokazuje předložením dosaženého vzdělání a případně i praxi:

Ministerstvo vede seznam cestovních kanceláří, který je veřejně přístupný na internetových stránkách ministerstva a obsahuje základní údaje o pojištěných CK.