Kapitola2
Kniha – definice, vysvětlení pojmu, funkce
Co je to kniha? Odpověď není jednoduchá, jak tomu bývá u předmětů, které důvěrně známe a běžně užíváme.
Wikipedie, jakožto jeden z nejužívanějších populárních informačních zdrojů, uvádí následující definici: Kniha je sešitý nebo slepený svazek listů nebo skládaný arch papíru, kartonu, pergamenu nebo jiného materiálu, popsaný, potištěný nebo prázdný s vazbou a opatřený přebalem. Kniha je též literární práce nebo hlavní oddíl této práce. Kniha publikovaná v elektronické formě se nazývá elektronická kniha (e-kniha) nebo e-book. (In: Wikipedia: otevřená encyklopedie [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2005- [cit. 2019-08-15]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kniha)
Podíváme-li se do odborného zdroje informací, v terminologické bázi oboru knihovnictví a informační vědy, najdeme tuto definici: Rukopisný, tištěný nebo jakýmkoliv způsobem rozmnožený dokument, který je graficky a knihařsky zpracovaný do tvaru svazku a tvoří myšlenkový a výtvarný celek. (MATUŠÍK, Zdeněk. Kniha. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2019-08-15]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000993&local_base=KTD).
Stručná, ale přesto vyčerpávající definice je uvedena v ČSN ISO 5127 (01 0162): Kniha je duševní dílo vydané v psané, tištěné nebo elektronické formě, obvykle rozdělené na stránky a tvořící fyzickou jednotku. (ČSN ISO 5127. Informace a dokumentace - slovník. Praha: Český normalizační institut, 2003. s. 20. Třídící znak 01 0162). Tato definice se asi nejvíce blíží tomu, co by každý z nás intuitivně o knize řekl.
Širší záběr nabízí definice uvedená v encyklopedii Universum: Prakticky od vynálezu písma stálý průvodce člověka, historicky vzniklý a vyvíjející se způsob uchování sémantických informací v podobě rozsáhlejšího textu či obrazů, které vytvářejí jak tematický, tak i výtvarný komplex tvůrčích nápadů a jejich profesionálního provedení. (Kniha. In: Universum: všeobecná encyklopedie. Vyd. 1. Praha: Odeon, 2000. Sv. 4, s. 641-642. ISBN 80-207-1060-4)
Zamyslíme-li se nad uvedenými definicemi, vyplývá z nich, že kniha je spojením mysli a hmoty, tedy dílo ducha zaznamenané na hmotný materiál. Jak důležitá byla hmota, do které se sdělení zaznamenávalo, nám ostatně říká vlastní pojmenování knihy. Ve staré řečtině se užívalo slovo byblos, které znamenalo papyrus, tj. látka, na kterou se psalo; v latině liber, což znamenalo původně lýko nebo svitek, tedy opět látku, na kterou psalo. Důležité tedy bylo najít materiál, který je k záznamu textu vhodný.
Když jsme u té etymologie – české pojmenování kniha, které má obdobu i v jiných slovanských jazycích, má pravděpodobně původ v Asii. Za základ pozdějšího označení se uvádí slovo kunukku, což v jazyce turkotatarských kmenů znamenalo pečeť. Později doloženým užívaným označením je čínské slovo king, z něhož slovanské kmeny přesmyčkou vytvořily slovo knigy. Nejprve to bylo označení pro písmena, proto se užívalo množné číslo, posléze pro celý text, proto dnes užíváme číslo jednotné.
A jaká je funkce knihy? No především je to schopnost zaznamenat myšlenky a zpřístupnit je tak dalším lidem. Záznam na hmotný nosič umožňuje opakované použití a také přenos na jiné místo, než bylo to, kde k záznamu původně došlo. Říkáme, že kniha umožňuje přenos myšlenek v prostoru a v čase.
A pokud jde o vlastní obsah knih, pak dosah jejich působení je obrovský. Bez návaznosti na předchozí znalosti a kulturu by nebyl možný další rozvoj.
Jednotlivé okruhy působení můžeme stanovit takto:
  1. poznávací funkce, můžeme říci také informativní: prostřednictvím knih získáváme nové informace, zasazujeme je do širšího kontextu, poznáváme sebe sama, poznáváme skutečnost, která nás obklopuje,
  1. výchovná nebo formativní funkce: knihy ovlivňují chování, jednání a názory čtenáře, rozvíjí osobnost člověka; můžeme říci, že obsah knih jako odraz života zpětně působí na život,
  1. společenská nebo kulturní funkce: znalost knih umožňuje každému začlenit se do společnosti, být součástí dané kultury,
  1. estetická funkce: literární dílo a jeho fyzické ztvárnění v knize vyvolává estetické a emoční prožitky, povzbuzuje fantazii a vnímání krásy,
  1. zábavná funkce: zaznamenané dílo může krom jiného sloužit k odpočinku a vyplnění volného času.
Obecně rozdělujeme obsah knih na dvě velké kategorie, a to na krásnou literaturu a literaturu odbornou. V anglosaské oblasti se používají přiléhavé termíny fiction (česky: smyšlenka, konstrukce) a non-fiction (česky: fakta, ne-smyšlenka), které přesněji rozlišují díla založená na představivosti autora od zpracování faktů. Výše uvedené funkce plní obě kategorie, krásná literatura více estetickou, zábavnou a společenskou funkci, odborná literatura více poznávací a výchovnou, ale oba způsoby nazírání na svět a člověka spojují všechny uvedené funkce.
Základní forma knihy je pro všechny typy obsahu stejná. Několik listů spojených ve hřbetě tak, aby tvořily jednotu a bylo možné je snadno otáčet. Poměr výšky a šířky se stanovil tak, aby kniha působila dobře zavřená i otevřená a snadno se používala. Knihy se pak liší velikostí použitého formátu papíru od kapesního vydání po velké folianty a také počtem svazků podle rozsahu zaznamenaného díla. Můžeme mít útlý svazek básní, ale také mnohasvazkovou encyklopedii. To všechno kniha zvládne.