Citačním stylem rozumíme způsob, jakým jsou odkazy na použité informační zdroje uvedeny v textu. Zatímco způsob uvádění vlastní bibliografické citace je dán mezinárodní normou, způsob, jak je odkaz uveden ve vlastním textu, není předepsán a existují různé podoby. Autor textu si tedy může vybrat, jak bude odkazy na citované informační zdroje uvádět. Vybraný způsob je však třeba v jednom textu dodržovat a odkazy uvádět jednotně.

Každý odborný text musí obsahovat soupis použitých informačních zdrojů. Tento soupis je obvykle uváděn za textem a musí vykazovat zřetelný způsob uspořádání. Bibliografické citace mohou být seřazeny číselně, což odpovídá pořadí uvedení použitého zdroje v textu. Jiný obvyklý způsob je abecední uspořádání podle jména autora, popřípadě názvu informačního zdroje, pokud dílo autora nemá.

Pořadové uspořádání seznamu:

Abecední uspořádání seznamu:

Soupis zdrojů bývá uveden různým způsobem, v příkladech je uvedeno “Literatura“ a “Použitá literatura“, ale může se objevit i jiné označení, např. “Použité zdroje“ nebo “Prameny“. Vždy je však soupis uspořádán podle definovaného principu.

Vedle různého způsobu uspořádání soupisu použitých informačních zdrojů se používají také různé formy odkazu na použitý zdroj v textu.

Nejčastěji používané citační styly jsou následující:

Přímou citaci nebo parafrázovaný text označíme číslem, pod kterým je odkaz na použitý informační zdroj uveden v soupisu použité literatury. Číslo můžeme napsat jako horní index nebo uvést v kulatých či hranatých závorkách. Soupis použité literatury je obvykle umístěn za celým textem práce. V případě rozsáhlého textu může být soupis literatury rozdělen na několik částí a každý dílčí soupis umístěn za příslušnou kapitolou.

Příklad číselného odkazu v přímé citaci:

Citační etika je chování autorů při užívání publikovaných zdrojů, kdy se uplatňuje „morální povinnost autora publikované vědecké práce uvést v této práci ty výsledky svých myšlenkových předchůdců, na které ve své práci bezprostředně a vědomě navázal, a odlišit zřetelně své vlastní výsledky od výsledků jiných autorů.“ ^[1]

Příklad číselného odkazu v parafrázi:

K 10. výročí zákona podal přehled výsledků a kritiku nedostatků L. J. Živný.³³

Přímá citace nebo parafrázovaný text označují odkazem na jméno autora, nikoli číslem. Soupis použitých zdrojů je za textem seřazen abecedně podle jména autorů. Tento způsob se používá hlavně ve studentských a akademických pracích, kde se klade důraz na autoritu původců použitých zdrojů. Pokud odkazujeme na větší počet děl jednoho autora, pak je musíme odlišit - obvykle uvedeme rok vydání daného díla. Pokud odkazujeme na více děl jednoho autora vydaných ve stejném roce, přidáme ještě rozlišující index.

Často užívanou variantou tohoto způsobu odkazu je tzv. harvardský systém. Odkaz je uveden na jméno autora a vždy se k němu uvede rok publikování zdroje.

Jméno autora odkazovaného díla je obvykle uvedeno v kulatých závorkách, může ale nemusí být zvýrazněno tučným písmem.

Příklad odkazu na jméno:

Intelektuální předjímání výsledku a postupu činnosti, jako jakýsi kulturní genotyp produktu, který se patrně získával dlouhým učením a přímou aktivní účastí v technologickém procesu, musí mít v kulturní činnosti nejen větší význam než produkt sám - fenotyp, ale i časový předstih před jeho vytvořením (Šmajs, s. 24).

Příklad harvardského systému:

Intelektuální předjímání výsledku a postupu činnosti, jako jakýsi kulturní genotyp produktu, který se patrně získával dlouhým učením a přímou aktivní účastí v technologickém procesu, musí mít v kulturní činnosti nejen větší význam než produkt sám - fenotyp, ale i časový předstih před jeho vytvořením (Šmajs, 1994, s. 24).

Oba způsoby odkazů (číselný i abecední) mohou odkazovat na soupis za textem, jak již bylo uvedeno. Jiný způsob je uvedení odkazu pod čarou na stejné stránce, kde je odkaz uveden. V tomto případě označíme přímou citaci či parafrázovaný text číslem nebo jménem a celou bibliografickou citaci použitého zdroje umístíme na tutéž stránku pod textem a odkazy od primárního textu oddělíme čarou. Čtenář tak má k dispozici celou bibliografickou citaci použitého zdroje hned na stránce, kterou čte, a nemusí odkaz vyhledávat v soupisu použitých zdrojů uvedeném za celým textem. Je to tedy pro čtenáře pohodlnější. Celý soupis použité literatury však musí být za textem uveden také.

Příklad citace pod čarou:

V tomto případě je za přímou citací nebo parafrázovaným textem v závorce uvedena celá bibliografická citace. Obvykle ji odlišíme menším typem písma, aby nesplývala s ostatním textem. I v tomto případě musíme uvést soupis použité literatury za textem práce. Způsob uspořádání zdrojů v soupise je obvykle abecední podle jména autora, ale může být použit i jiný způsob uspořádání. Uvádění bibliografických citací přímo v textu není příliš časté, používá se u krátkých textů s nevelkým počtem bibliografických citací.

Příklad citace v textu:

Intelektuální předjímání výsledku a postupu činnosti, jako jakýsi kulturní genotyp produktu, který se patrně získával dlouhým učením a přímou aktivní účastí v technologickém procesu, musí mít v kulturní činnosti nejen větší význam než produkt sám - fenotyp, ale i časový předstih před jeho vytvořením (ŠMAJS, J. Kultura proti přírodě: tři ekologické eseje. Brno: Zvláštní vydání, 1994, s. 24. ISBN 80-85436-28-0).

Pro všechny způsoby uvádění odkazů na použité zdroje je společná snaha co nejpřesněji uvést použitý informační zdroj. To se týká i konkrétního umístění převzaté myšlenky v použitém zdroji. Pokud se jedná o text s číslováním stránek, uvádíme vždy konkrétní stránku. Může se jednat např. o tištěnou knihu nebo článek v tištěném časopise, ale i o textové dokumenty v elektronické verzi, např. pdf soubor. Uvádíme vždy zkratku slova strana a příslušné číslo, popř. rozsah stran.

Příklady:

s. 15.

s. 142-145.

V celkovém soupisu použitých zdrojů, který je umístěn za celým textem, uvádíme v bibliografických citacích celkový rozsah použitého zdroje, tj. číslo poslední stránky a zkratku slova s., která je umístěna za číslem.

Příklad:

154 s.