2.2
Podle zdroje původce
- Antroponózy - zdrojem je vždy nemocný člověk nebo nosič (typické příznaky infekce u něj chybí)
- Zoonózy - přenos infekčního agens se děje především prostřednictvím kontaminovaných potravin či vody
2.2.1
Antroponózy (alimentární infekce – tzv. lidské nemoci)
Souhrn
Mezi antroponózami můžeme najít nejčastěji břišní tyf, paratyf, choleru, bacilární dyzentérii, akutní průjmová onemocnění bakteriálního i virového původu. Výraz alimentární infekce označuje nemoci, jejichž původce vstupuje do organismu trávicím ústrojím, obvykle s potravou nebo vodou, bez ohledu na to, ve kterém orgánu nebo systému se infekce nakonec projeví. Většinou je to opět trávicí ústrojí.
2.2.1.1
Břišní tyf
Břišní tyf je velice závažná střevní nemoc, kde zdrojem nákazy je nemocný člověk nebo bacilonosič. Nákazu způsobuje bakterie Salmonella typhi, která je vysoce odolná. Dokáže přežívat ve vodě, odpadní vodě i ledu dlouhé měsíce. Přenášet se může výjimečně i potravinami, které jsou kontaminovány např. bacilonosiči. Ničí jí teploty nad 70 °C a dezinfekční prostředky. Inkubační doba je asi 12 dní po nakažení. Člověk je infekční od prvních příznaků až do uzdravení. Prvotní příznaky jsou velká bolest hlavy a únava. Dále se přidává velmi vysoká horečka a následují prudké průjmy, vyrážka na břiše, zvětšení jater a sleziny. Velmi zřídka může dojít ke krvácení ze střev. Asi 10 % nemocných se stane přechodným nosičem a asi 3 % celoživotním přenašečem.
Poznámka
Je třeba podotknout, že u nás a vůbec ve vyspělých zemích je výskyt této nemoci velmi nízký.
2.2.1.2
Paratyf
Střevní nákaza velmi podobná břišnímu tyfu. Rozdíl je pouze v mírnějším průběhu nemoci. Původcem je bakterie Salmonella paratyphi (A, B nebo C).
Zajímavost
U nás se častěji vyskytuje paratyf B, ale jen ojediněle. Paratyf A k nám byl ojediněle dovezen z jiných zemí a paratyf C u nás ještě nebyl prokázán.
Přenášen je stejným způsobem jako břišní tyf, tedy opět neznámým nebo evidovaným neukázněným nosičem, který přímým nebo nepřímým kontaktem kontaminuje potravinu či vodu. Zdrojem nákazy mohou být i zvířata. Inkubační doba je kratší, přibližně 1 – 8 dní a klinický průběh je kratší a lehčí než u břišního tyfu.
2.2.1.3
Cholera
Hned po břišním tyfu je cholera jedním z nejzávažnějších střevních onemocnění. Nemoc způsobuje bakterie Vibrio cholerae. Tento druh je citlivý na sucho a náchylný k vyschnutí, nemá rád kyselé pH, dezinfekční prostředky, teplotu nad 60 °C. Až 3 týdny dokáže přežít ve stolici a vodě a 6 týdnů dokonce v ledu. Inkubační doba je 1 – 3 dny. Příznaky jsou náhlá bolest břicha, opakované vodnaté průjmy, zvracení a hlavně rychlá ztráta tekutin a minerálií což může vést až ke smrti. Úmrtnost u klasické cholery je až 50 %. Nemocný vylučuje původce po celou dobu nemoci a ještě asi dva týdny po skončení průjmu.
Poznámka
Nákaza vyvolaná bakterií Vibrio cholerae El Tor je mírnější, někdy i bezpříznaková. Tyto případy pak vedou k šíření nákazy.
2.2.1.4
Bacilární dyzentérie
Známá též pod názvem úplavice nebo shigelóza. Původcem jsou shigely. Největší podíl na vzniku (až 90 %) má Shigella sonnei. Dalším původcem je Shigella flexneri, vyskytující se v užších kolektivech, kde jsou nižší a složitější hygienické návyky osobní hygieny (psychiatrické léčebny, domovy důchodců, ústavy sociální péče). Zástupce Shigella dysenteriae a Shigella boydii jsou ve většině případů přivezena ze zahraničí. Inkubační doba je přibližně 1 až 3 dny.
Příklad
K nákaze dochází od nemocného člověka nebo bacilonosiče a to prostřednictvím špinavých rukou, infikovanou vodou nebo potravinami. Přenos je možný i hmyzem jako jsou mouchy.
Příznaky jsou bolest břicha, teplota, časté hlenovité a krvavé průjmy. Nakaženým hrozí ztráta vody a důležitých minerálií (dehydratace). Nakažlivost je vysoká, bacilární dyzentérie jako klasická nemoc špinavých rukou patří díky nízké infekční dávce (kolem 102 buněk) k nejnakažlivějším střevním infekcím. Vylučování shigel stolicí trvá po celou dobu nemoci a přetrvává ještě týdny po jejím skončení [2].
2.2.1.5
Akutní průjmová bakteriální onemocnění
Jakákoliv bakterie běžné střevní mikroflóry člověka může být původcem tohoto onemocnění. Jedná se o skupinu mikroorganismů z čeledi Enterobacteriaceae.
Infekce způsobené podmíněně patogenní bakterií Escherichia coli.
Jak už víme z předcházejícího učiva, jsou Escherichia coli indikátorem fekálního znečištění a nedostatečné hygieny a sanitace potravin. Fekálním znečištěním se mohou dostat do vody, kde přežívají i několik týdnů. Podle vlastností, zastoupení faktorů virulence, účinku na buněčné kultury, serologické typizace a patogeneze onemocnění, je popisováno 5 hlavních skupin patogenních Escherichia coli:
- EIEC enteroinvazivní Escherichia coli
- EPEC enteropatogenní Escherichia coli
- ETEC enterotoxinogenní Escherichia coli
- EHEC enterohemorragické Escherichia coli
- EAggEC enteroagregativní Escherichia coli
Poznámka
První dvě skupiny způsobují většinou potravinové nákazy a další tři skupiny převážně potravinové toxoinfekce.
EIEC enteroinvazivní Escherichia coli připomíná bacilární dyzentérii způsobující horečky, infekce močových cest a průjmy. Inkubační doba je 10 – 18 hodin.
EPEC enteropatogenní Escherichia coli ohrožuje zejména novorozence, kojence a děti do 2 let věku. U tohoto typu převládají vodnaté průjmy, zvracení, horečka. Tento typ onemocnění vyvolává zejména nemocniční nákazy na novorozeneckých, kojeneckých a dětských odděleních [2]. Přenos může probíhat třeba kontaminovanými kojeneckými lahvemi, dudlíky atd. Inkubační doba onemocnění 9 hodin.
ETEC enterotoxinogenní Escherichia coli představuje nejčastěji riziko pro turisty, kteří se často nakazí v tropických a subtropických oblastech s nízkou hygienickou úrovní vyvolávající tzv. „průjem cestovatelů“ a klinicky připomínající choleru [2]. Významnými přenašeči jsou kontaminované potraviny jako třeba zelenina, měkké sýry nebo pitná voda. Nemoc se projevuje horečkami, zvracením, mnohočetnými vodnatými průjmy. Inkubační doba je 10 – 18 hodin.
EHEC enterohemoragická Escherichia coli způsobuje krvavé průjmy a v některých případech i těžké postižení ledvin (hemoragicko-uremický syndrom, hemoragickou cystitidu). Tento typ je vážným problémem především v Severní Americe a Japonsku, Jižní Africe, Austrálii a také v některých oblastech Evropy. V České republice zatím nepředstavuje vážné nebezpečí. Inkubační doba 3 – 8 dní. Nakažlivost od prvních příznaků až do jejich vymizení, vylučování Escherichia coli může trvat i několik týdnů. Přenos nákazy probíhá především fekálně orální cestou, špinavýma rukama nebo kontaminovanými potravinami či vodou [5].
EAggEC enteroagregativní Escherichia coli vyvolávající u dětí úporný průjem trvající až 14 dní. Vyskytuje se převážně v rozvojových zemích.
2.2.1.6
Akutní virová průjmová onemocnění
Potraviny můžou být významnými přenašeči virů, které jsou schopné uchovávat svou životaschopnost mimo živou buňku. Zvlášť vhodným prostředím je mléko a ostatní potraviny živočišného původu. Většina virů si zachovává svoji infekčnost při chladírenských teplotách i několik týdnů a při mrazírenských teplotách i několik měsíců. Jinak jsou viry obecně citlivé k nižším hodnotám pH, k vysušení a vysokým teplotám. Nejúčinnějším prostředkem proti virům v potravinách je tedy dostatečná tepelná úprava.
Mezi původce virových průjmových infekcí řadíme nejčastěji noroviry a rotaviry. Tyto nemoci nazýváme gastroenteritidy. Jednotlivé infekce mají různý klinický průběh.
Rotavirová infekce většinou propukne náhle a projevuje se častými průjmy, bolestí břicha a horečkou. Původcem onemocnění jsou rotaviry z čeledi Reoviridae. Rotaviry jsou velmi odolné vůči zevnímu prostředí, jejich dlouhodobé přežívání v prostředí se uplatňuje mimo jiné i při vzniku nemocničních nákaz. Infekční dávka virů je velmi malá, 10 až 100 virových částic. Inkubační doba se pohybuje v rozmezí mezi 24 a 72 hodinami. Infekce způsobené rotaviry nejčastěji postihují malé děti od půl roku do tří let. Promoření touto infekcí končí v pěti letech dítěte.
Infekce způsobená noroviry má průběh pozvolný, hlavně na začátku nemoci. Mohou propuknout průjmy a zvracení bez zvýšených teplot. Původcem onemocnění jsou kaliciviry z rodu Norovirus, které patří mezi RNA viry. Původci onemocnění jsou odolní vůči nízkým teplotám, teplotám do 60 °C i koncentracím chlóru, které jsou v plaveckých bazénech. Infekční dávka se pohybuje mezi 10 až 100 virových částic. Inkubační doba se pohybuje v rozmezí 12 až 48 hodin.
Zajímavost
Výskyt onemocnění je celosvětový, více se objevuje v rozvojových zemích. Onemocnění se objevuje celoročně u všech věkových skupin. K hromadnému výskytu dochází na místech s vysokou koncentrací lidí, jako jsou zařízení sociální péče, školy, léčebny nebo hromadné akce.
Dalším původcem virových onemocnění je hepatitida typu A (žloutenka).
Virus hepatitidy A je RNA virus velký asi 27 nm. Je odolný vůči vlivům prostředí. Dobře snáší nižší pH a běžně přežívá v chlorované vodě. Ničí se až varem delším jak 5 minut. Přenášen je fekálně-orální cestou od nemocného nebo infikovaného člověka. Nejčastěji se tato nemoc nazývá „nemoc špinavých rukou“. Šíří se tam, kde se nedostatečně dodržuje osobní hygiena (u nás je častý výskyt u narkomanů). Může dojít ke kontaminaci potravin a vody. Inkubační doba je 2 – 6 týdnů. Nemoc se projevuje zvracením, bolestí svalů a kloubů, nechutenstvím a zvýšenou únavou. V některých případech dochází ke zbarvení očního bělma do žluta a je vylučována hodně tmavá moč. Od poloviny inkubační doby je nemoc nakažlivá a nakažlivost přetrvává až tři týdny od prvních příznaků nemoci.
2.2.2
Zoonózy (alimentární toxoinfekce přenosné ze zvířat)
Souhrn
Původci zoonóz mohou být viry, bakterie, paraziti i plísně. K přenosu dochází přímým kontaktem, vdechnutím nebo polknutím. K zoonózám patří salmonelózy, kampylobakteriózy, yersiniózy, listeriózy, onemocnění vyvolaná Escherichia coli a zoonózy parazitárního původu např. toxoplazmóza, teniáza a další, u kterých se původce šíří mnoha způsoby, mezi jinými i alimentární cestou. Některé zoonózy se v ČR vyskytují jen ojediněle a to většinou v případě dovozu ze zahraničí. Průběh nemoci je nejhorší u lidí s oslabenou imunitou [6].
2.2.2.1
Salmonelózy
Salmonely patří do skupiny střevních bakterií. Žijí v zažívacím ústrojí člověka i zvířat. Protože jsou nenáročné, mohou se rozmnožovat mimo tělo živočichů, především v potravinách živočišného původu. Všeobecně jsou salmonely velmi odolné jak k vysychání, tak k nedostatku kyslíku. Ve vlhku přežívají i několik týdnů a v mrazu i několik měsíců. Ničí je teploty nad 70 °C a jsou citlivé k běžným dezinfekčním prostředkům. Nejznámější druhy vyvolávající gastroenteritidu jsou Salmonella enterica subsp. enterica s velkým množstvím sérovarů (typhimurium, agona aj.).
Příklad
Člověk se infikuje výlučně orální cestou, a to potravinami, které se nezpracovávají za vyšší teploty. Nejčastěji bývají kontaminovány vejce, drůbež, masné a mléčné výrobky.
+

Obr. 1. Vejce
+

Obr. 2. Drůbeží maso
Akutní gastroenteritida z potravin, má krátkou inkubační dobu a to jen 6 – 48 hodin, tato doba je dána velikostí infekční dávky a celkovým zdravotním stavem nakaženého jedince. Nejdříve dojde k horečce, nevolnosti a dále pak vodnatým průjmům, zvracení a bolesti hlavy. Aby se zdravý člověk nakazil, tak mu stačí přibližně 104 baktérií, někdy je onemocnění vyvolané i po mnohem nižších dávkách. Nejhorší průběh nemoci mají malé děti, starší a nemocní lidé a také pacienti se špatným imunitním systémem. Starší osoby a malé děti mohou být v průběhu nemoci postiženy silnou dehydratací a může dojít k selhání oběhového systému, tedy ke kolapsu. I po skončení nemoci mohou být salmonely ještě nějaký čas vylučovány stolicí.
Abychom předešli nákaze, neměli bychom konzumovat nedostatečně tepelně opracované maso a vejce. Jak už víme, salmonely jsou velmi odolné a tak se za vhodných podmínek v potravinách dobře pomnožují. Jejich minimální teplota růstu je 5 °C, maximální 47 °C. Optimum se pohybuje kolem 37 °C. Nejpřijatelnější pH pro rozmnožování je někde mezi 3,8 – 9,5.
Zajímavost
Nemoc mohou šířit také hlodavci, volně žijící ptáci a hmyz. Přenos z člověka na člověka je spíše vzácný.
Prevence spočívá především ve vyloučení bacilonosičů z veškerého kontaktu s potravinami, provádění důsledné kontroly, dodržováním hygieny při zpracování, distribuci a přípravě potravin, zamezení křížové kontaminace, důkladném tepelném ošetření potravin, skladování potravin v chladničkách, dodržování osobní hygieny.
2.2.2.2
Kampylobakteriózy
Původci kampylobakterióz jsou Campylobacter jejuni, Campylobacter coli, Campylobacter laridis a Campylobacter fetus aj. V přírodě jsou široce rozšířeny a adaptovány na střevní trakt teplokrevných zvířat. Campylobacter jejuni a Campylobacter laridis u drůbeže, Campylobacter coli u prasat. Odolnost bakterií rodu Campylobacter je velmi nízká. Nepřežívají v suchu a za přítomnosti velkého množství kyslíku. Kampylobaktery se dokonale ničí sterilizací a pasterací. Růst se zastavuje dostatečným chlazením a mrazením. Ovšem neničí se úplně a za vhodných podmínek mohou přežívat v mražených potravinách i několik měsíců. Infekce člověka vzniká požitím kontaminované potravy, vody a kontaktem se zvířaty. Nízká hygienická úroveň při zpracovávání syrové drůbeže doma i v restauracích (např. skladování drůbeže v lednici společně s ostatními potravinami určenými k přímé spotřebě) a dále křížová kontaminace pracovních ploch a kuchyňského náčiní při porcování a zpracování drůbeže před tepelnou úpravou a potravin k přímé spotřebě jsou hlavními riziky vzniku infekce. Inkubační doba je 2 – 7 dnů. Infekční dávka je nízká, asi kolem 104 buněk. Typickými příznaky jsou zvracení (až čtvrtina postižených), bolesti břicha a horečnaté průjmy, často s krvavou příměsí. Kampylobaktery jsou stolicí vylučovány po celou dobu nemoci a někdy i několik dní po jeho ukončení. Přenos z člověka na člověka je vzácný, vzácné jsou i epidemie kampylobakterióz [2].
2.2.2.3
Yersiniózy
Původcem je bakterie Yersinia enterocolitica. Inkubační doba je do 10 dnů. Zdrojem infekce u nás jsou prasata, přesněji vepřové maso. Nakazit se mohou i psi a kočky, ale ti nákazu na člověka nepřenášejí. Délka onemocnění nebývá více jak 3 dny. Ve zcela výjimečných případech může být až 14 dní. U neléčených forem infekce může onemocnění trvat až 3 měsíce. Počet bakterií potřebný k onemocnění přibližně 109 bakterií. Nemoc se projevuje bolestivými průjmy a typický je průnik do lymfatického systému, kdy se bolest podobá zánětu slepého střeva. Nemocný člověk je nakažlivý jen v průběhu onemocnění. Hlavním zdrojem nákazy je nedostatečně tepelně opracované hovězí a vepřové maso nebo výrobky z něj (tlačenky, paštiky).
2.2.2.4
Listeriózy
Listeriózu způsobují bakterie rodu Listeria. Do tohoto rodu patří kromě patogenního druhu Listeria monocytogenes i nepatogenní druhy, Listeria innocua, Listeria ivanovii, Listeria seeligeri, Listeria welshimeri a Listeria grayi. Patogenní druh je psychrotrofní a svou vitalitu si udržuje v rozmezí teplot 0 °C až 50 °C. Je schopen přežívat mrazící teploty a při chladírenských teplotách se může množit. Roste v poměrně širokém rozmezí hodnot pH 5,0 – 9,0. K jejich usmrcení dochází až záhřevem nad 70 °C po dobu 10 minut nebo při pH nižším než 3,5. Listerie se vyskytují a přežívají ve vodě, v půdě, v bahně a třeba silážích. Infekci přenáší ve volné přírodě hlodavci. Onemocnění lidí i zvířat způsobuje druh Listeria monocytogenes.
Příklad
Zkrmováním siláží se může dostat až do syrového mléka a masa. Hlavně mleté syrové maso je častým zdrojem listerií. Při porážce zvířat může dojít ke kontaktu fekálií s poraženým tělem zvířete nebo přímo s vlastním masem.
Poznámka
Literatura uvádí, že infekční dávka není doposud jednoznačně určena, ale předpokládá se, že u zdravých jedinců se infekční dávka pohybuje kolem 108 buněk, u rizikových skupin je však výrazně nižší 102 buněk.
Inkubační doba je od několika dnů až po několik týdnů v závislosti na infekční dávce, virulenci baktérií a zdravotním stavu pacienta. Průběh onemocnění je často v podobě lehčích příznaků jako zánětu hltanu, zánětu dutin nebo zánětu mandlí. V komplikovanějších případech může dojít k zánětu mozkových blan a případné smrti. Infekce se většinou vyskytuje u rizikových skupin obyvatel. K nákaze dochází požitím kontaminované potraviny, jako je mléko, čerstvé a zrající sýry, cukrářské, lahůdkářské a vařené masné výrobky, kontaminovaná zelenina a další [4].
2.2.2.5
Toxoplazmóza
Je onemocnění způsobené střevním parazitem lidí a zvířat Toxoplasma gondii. Tento parazit napadá hlavně osoby se sníženou imunitou. Nejnebezpečnější je u těhotných žen především pro jejich plod. Životní cyklus tohoto parazita vyžaduje několik hostitelů a konečným hostitelem jsou kočky. V jejich střevech vznikají infekční oocysty, které jsou vylučovány do prostředí výkaly. Člověk, ale i ostatní živočichové (např. myši, ptáci, králíci nebo prasata) se mohou stát mezihostiteli [7]. Nakazit se můžeme opět hlavně konzumací nedostatečně tepelně opracovaného hovězího, vepřového nebo drůbežího masa. Takové maso může obsahovat tkáňové cysty nebo vzácněji mohlo být v kontaktu s nakaženou kočkou.
Zajímavost
Děti se mohou nakazit infekčními oocystami při hře na dětských hřištích nebo v přírodě, kde mohou být výkaly koček. Zaznamenány byly i případy nákazy po konzumaci neomytého padaného ovoce. Přenos z člověka na člověka není možný.
Inkubační doba u člověka je 5 až 20 dnů. Onemocnění může probíhat akutně nebo chronicky. U akutní formy dochází ke zvýšené teplotě, malátnosti a bolesti svalů. Chronická forma způsobuje zvětšení mízních uzlin, nebo vzácněji dochází k postižení srdce, jater nebo centrálního nervového systému. Většinou však probíhá bez příznaků.
2.2.2.6
Tularémie
Tularémie je akutní infekční onemocnění způsobené bakterií Franciscella tularensis. Tato bakterie je vysoce odolná k vnějšímu prostředí, přežívá mráz i sucho.
Zajímavost
Tularémii nazýváme také jako zaječí nemoc. Franciscella tularensis má dva subtypy onemocnění: typ A (výskyt v Severní Americe) a typ B (obvyklý hlavně u hlodavců a zajíců v středoevropských zemích) [2].
K přenosu na člověka dochází kontaktem se zvířaty. Nejčastěji při stahování a porcování nakažených zvířat, vdechnutím kontaminovaného prachu nebo požitím nedostatečně tepelně upravené potravy, vody. Inkubační doba je 1 – 14 dnů. Nemoc se projevuje zvýšenou teplotou, celkovou slabostí. Záleží na tom, v kterém místě na těle došlo k nakažení. Odřeninami na kůži vznikne hnisavý vřídek a dochází ke zduření mízních uzlin. Infekcí oka kontaminovanýma rukama nebo vodou, dojde k bolestivým zánětům spojivek. Po požití kontaminované potravy nebo vody ústy, vznikne forma nemoci podobná angíně. Onemocnění může způsobit i nakažené klíště.
+
![3. Zajíc polní [26]](image/small/img003.jpg)
Zdroj: Autor Jean-Jacques Boujot, Lepus europaeus (Causse méjean, Lozère - France), licence Creative Commons BY-SA 2.0.
Obr. 3. Zajíc polní [26]
2.2.2.7
Teniázy
Teniázy neboli tasemnice jsou parazité, které potravu přijímají osmoticky celým povrchem těla. Parazitují především v tenkém střevě a mohou vyvolávat závažná onemocnění lidí i zvířat. U nás je nejčastějším původcem tasemnice Taenia saginata. Zdrojem infekce je člověk, mezihostitelem je hovězí dobytek, u kterého dojde po pozření vajíček tasemnice k vytvoření boubele ve svalovině. K nákaze člověka dojde po konzumaci špatně tepelně opracovaného masa s boubelemi nebo tepelně neopracovaného masa, jako třeba tatarského bifteku.
Příklad
Po třech měsících začne nakažený člověk vylučovat články tasemnice stolicí. Nemocný vylučuje denně 10 článků a jeden článek může obsahovat až tisíc vajíček. K nákaze dobytka dochází zejména na pastvinách, které jsou hnojeny lidskými výkaly [4]. Toto hnojení je dnes již legislativně zakázáno.
Inkubační doba je 10-12 týdnů. Tasemnice mohou přežívat ve střevech člověka mnoho let. Nemoc probíhá většinou bez příznaků nebo jen se slabými bolestmi břicha, nadýmáním nebo hubnutím. Přenos z člověka na člověka není možný.
2.2.2.8
Trichinelózy
Souhrn
Trichinelóza je nebezpečné onemocnění, které u člověka vyvolávají infekční larvy svalovce stočeného Trichinella spiralis. Svalovec stočený je parazitická hlístice, jehož hostitelem jsou savci (včetně člověka) a ptáci. U člověka je příčinou nakažení vždy konzumace syrového nebo polosyrového masa. Proto se ve státních veterinárních ústavech i v laboratořích přímo na jatkách sledují vzorky svaloviny, nejlépe z bráničních pilířů.
Příznaky Trichinelózy mohou vypadat jako gastroenteritida nebo jako onemocnění s vysokými horečkami a velkými bolestmi svalů. Parazitická hlístice Trichinella spiralis je známa po celém světě, u nás je výskyt jen ojedinělý. Žije ve střevech člověka, prasat, medvědů a jiných zvířat. Larvy pronikají střevní stěnou, dále krví a lymfou do příčně pruhované svaloviny, kde se opouzdřují. Člověk se nakazí nedostatečně tepelně zpracovaným masem s boubelí, která obsahuje infikované larvy. Ve střevě se uvolní pouzdro a dojde k zavrtání do stěny střev a tam larvy dospívají. Nejdůležitějším zdrojem této infekce je vepřové maso, nedostatečně tepelně zpracované, a výrobky z něho. Klinickými příznaky může být akutní průjem a zvracení, které se začnou projevovat asi týden po konzumaci infikovaného masa. Jestliže dochází k pronikání larev do svalů, může být zvýšená teplota, intenzivní bolest svalů, otoky obličeje a vyrážky na kůži. U některých nakažených se může v druhém týdnu nemoci objevit kašel, bolest hlavy, zvracení. Děti mohou trpět křečemi. Po akutní infekci trvá rekonvalescence dlouhé měsíce a svalové bolesti přetrvávají ještě asi měsíc. Hlavní prevencí je pravidelná veterinární kontrola vepřového masa. Larvy hynou při dlouhodobém zmrazení (-15°C po 20 dnů) a varem [2].
Zajímavost
Trichinely se nevyskytují ve vnějším prostředí mimo hostitele. Zvláštností jejich složitého vývojového cyklu je, že jeden hostitel může sloužit jako definitivní hostitel a mezihostitel zároveň, ale v jiných případech může mít svalovec až tři mezihostitele. Nejčastějšími mezihostiteli jsou potkani, jejichž konzumací se nakazí divoká nebo domácí prasata, případně šelmy. Konzumací nedostatečně tepelně upraveného masa z infikovaného prasete se svalovcem může nakazit i člověk [2].
U nás jsou dnes infekce u člověka velmi vzácné. Často se však trichinelóza vyskytuje u lišek a divočáků, jezevců a psíka mývalovitého (především na severní a jižní Moravě) [8].