Nervová soustava je hlavním regulačním a komunikačním orgánovým systémem v těle. Přijímá podněty přicházející z vnějšího i vnitřního prostředí (senzorická funkce), tyto podněty vyhodnocuje (integrační funkce) a umožňuje adekvátně reagovat (motorická funkce). Nervový systém vysílá signály směrem k endokrinnímu systému, který plní regulační funkci prostřednictvím hormonů.

Základní stavební jednotkou nervového systému je nervová buňka – neuron. Další buňky, které se nacházejí v nervovém systému, se nazývají neuroglie nebo zkráceně glie, mají podpůrnou funkci a rozlišujeme několik typů. Neuron se skládá z těla buňky (perikaryon) a četných výběžků. Krátké výběžky se nazývají dendrity a vedou vzruch směrem k tělu buňky. Dendrity mohou být modifikovány v receptory, například tepla, chladu, tlaku atd. Z těla nervové buňky vychází jeden dlouhý výběžek, který se nazývá axon (nebo také neurit) a který vede vzruch směrem od těla buňky k dalšímu neuronu nebo efektoru (například svalové vlákno). Některé axony mají na povrchu myelinovou pochvu, která je tvořena buněčnými membránami gliových buněk. V centrálním nervovém systému se jedná o glie, nazývané oligodendrocyty, v periferním nervovém systému o takzvané Schwannovy buňky. Makroskopicky můžeme odlišit v centrálním nervovém systému šedou a bílou hmotu. Šedá hmota je tvořena těly neuronů, zatímco bílá hmota myelinizovanými nervovými vlákny. Nahromadění těl nervových buněk v centrálním nervovém systému se nazývá jádro, mimo centrální nervový systém ganglion.