Kůže se skládá ze dvou vrstev, pokožky a škáry. Pod škárou leží vrstva podkoží, která odděluje kůži od povrchové povázky. Pokožka je od škáry oddělena bazální membránou, která je místy zvlněná. Výběžky škáry se nazývají dermální papily.

Pokožka je tvořena vrstevnatým dlaždicovým rohovatějícím epitelem. Skládá se ze čtyř buněčných vrstev. Spodní vrstva je zárodečnou vrstvou kůže. Nazývá se stratum germinativum a nacházejí se zde dělící se buňky. Nad stratum germinativum leží stratum granulosum, kde dochází k oplošťování buněk a ke keratinizaci (rohovatění). Keratinizace zabezpečuje buňkám pevnost a odolnost. Třetí vrstva se nazývá stratum lucidum. Buňky stratum lucidum ztrácejí jádra a stávají se velmi jasné, až průsvitné. Nejsvrchnější vrstva se nazývá stratum corneum, ve které se vyskytují bezjaderné keratinizované buňky, které se postupně odlupují ve formě šupinek (squamae). Kromě rohovatějících buněk (keratinocytů) se v pokožce nacházejí melanocyty, které obsahují pigmentová granula. Dalším typem buněk jsou Langerhansovy buňky, což jsou makrofágy, které vznikají v kostní dřeni, a následně migrují do kůže, kde fagocytují patogenní mikroorganismy a aktivují další složky imunitního systému. Na rozhraní pokožky a škáry jsou Merkelovy buňky, které slouží jako mechanoreceptory. V epidermis se nevyskytují krevní cévy, je vyživována z cév škáry.

Škára se nachází pod pokožkou. Škára je tvořena kolagenními a elastickými vlákny. Rozlišujeme dvě vrstvy škáry. Přímo pod pokožkou leží tenčí stratum papillare, bradavčitá vrstva, ve které se vyskytuje více buněk a vazivo je zde řidší. Pod papilární vrstvou leží stratum reticulare, což je vrstva složená z hustě uspořádaných kolagenních vláken, chudá na buňky. Ve škáře se nachází krevní kapiláry, chlupové váčky, potní a mazové žlázy a volná nervová zakončení, jako receptory teploty, tlaku a bolesti.

Podkoží je tvořeno převážně řídkým vazivem, prostoupeným větším množstvím tukových buněk. Dále se zde nacházejí receptory tlaku. Na některých místech (oční víčka, ušní boltec) se podkoží nevyskytuje a kůže pevně lpí na svém podkladu. Podkoží umožňuje tvorbu kožních řas (plicae cutis).

Kůže hospodářských savců s výjimkou domácího prasete je pokryta srstí. Neosrstěná kůže se nachází na nosní houbě, prstních polštářcích, pyscích, bradavkách, případně na vnitřních záhybech kůže vnějších pohlavních orgánů.

Chlupy jsou složeny z keratinizovaných buněk. Volná část chlupu nad povrchem kůže se nazývá chlupový stvol (scapus pili), zatímco část zanořená v kůži chlupový kořen (radix pili). Chlup je ukotven v chlupovém váčku, který je tvořen epidermis a který se zanořuje do škáry případně až do podkoží. Nejhlubší část chlupového váčku se rozšiřuje v chlupovou cibulku. Chlupová cibulka obklopuje okrsek škáry, který se nazývá chlupová papila. Chlupová papila je tvořena vrstvou buněk, které jsou schopné dělení. Poskytuje rostoucímu chlupu výživu a inervaci. Chlup se skládá ze tří koncentricky uspořádaných vrstev. Uvnitř chlupu je dřeň (medulla) složená z buněk s měkkým keratinem. Dřeň je obklopena kůrou chlupu, která je tvořena tvrdým keratinem. Na povrchu chlupu se nachází tenká kutikula, jejíž buňky jsou uspořádány tak, aby chránily chlupy před splétáním a dredovatěním. Do chlupového váčku ústní mazové a potní žlázy. Na chlupový váček se upíná zvedač chlupu (musculus arrector pili), který je inervován vegetativním nervovým systémem. Při kontrakci svalu dochází ke vzpřímení chlupu, což je důležité pro udržení tepelné pohody zvířete. Napřimování chlupů může sloužit také při komunikaci mezi jedinci, zejména u šelem může naježení srsti znamenat hrozbu.

Výměna chlupů se nazývá línání, je ovlivněna teplotou a délkou světelného dne. Na řízení výměny chlupů se podílí epifýza. Fáze růstu chlupu se nazývá anagen. Dělením buněk chlupové papily a jejich postupným vytlačováním nahoru dochází k prodlužování chlupu. Délka chlupu je předurčena geneticky. Když chlup dosáhne předurčené velikosti, dochází k oddělení chlupové papily od chlupu, papila postupně zaniká a chlup zůstává různě dlouhou dobu v klidové fázi, která se nazývá telogen. Krátká přechodná fáze mezi anagenem a telogenem se nazývá catagen.

Základní typy chlupů jsou krycí chlupy a podsada. Mezi speciální typy chlupů řadíme hmatové chlupy a ochranné chlupy.

Krycí chlupy jsou pevné, dlouhé chlupy, které tvoří srst zvířete. Sousední chlupy směřující stejným směrem tvoří takzvaná chlupová pole. Na místě, kde se stýkají chlupová pole, vzniká chlupový hřeben. Místo, kde dochází k rozbíhání chlupových proudů, se nazývá chlupový vír. U prasat jsou krycí chlupy modifikovány na štětiny (setae). Jeden krycí chlup je obvykle doprovázen několika chlupy podsady a vystupují společně jedním pórem v epidermis.

Chlupy podsady nebo také sekundární chlupy jsou tenčí, jemnější, kratší a početnější než krycí chlupy, zajišťují zvířeti tepelnou izolaci. Podsada není vytvořena u vyšlechtěných domácích prasat.

Hmatové chlupy jsou velmi dlouhé, jejich chlupové váčky se často nacházejí až v podkoží. Obvykle se nacházejí v oblasti hlavy, ale například u prasat je lze najít také v oblasti karpu. Chlupové váčky jsou obklopeny nervovými zakončeními citlivými na mechanické podněty jako dotek a pohyb.

Ochranné chlupy se často nacházejí v oblasti přirozených tělních otvorů. Z okrajů očních víček vyrůstají řasy (cilie), kůže ušního boltce je v oblasti vstupu do zevního zvukovodu kryta dlouhými chlupy (tragi), u koní se v oblasti nozder nacházejí jemné chlupy (vibrissae). Mezi ochranné chlupy patří také čupřina (cirrus capitis), střapec ocasu (cirrus caudae), štětka předkožky (cirrus preputii) skotu, vous (barba) u kozlů, rousy (cirrus metacarpalis a cirrus metatarsalis) a hříva (juba) u koní.

Rozlišujeme dva základní typy kožních žláz: mazové žlázy a potní žlázy. Mazové žlázy (glandulae sebaceae) obvykle ústí do chlupových váčků. Na některých místech (stydké pysky, předkožka, oční víčka, zevní zvukovod) ústí přímo na povrch kůže. Jejich sekret zabraňuje nadměrnému vysušování kůže. Potní žlázy (glandulae sudoriferae) ústí buď do chlupových váčků (apokrinní sekrece), nebo přímo na povrch kůže (ekrinní sekrece). Ekrinní potní žlázy se nacházejí na neochlupených místech, zejména prstních polštářcích šelem nebo planum nasolabiale přežvýkavců. Apokrinní potní žlázy jsou významně zastoupeny zejména u koní, jejichž sekret obsahuje větší množství bílkovin. Proto pot koní výrazně pění.

U zvířat se dále nacházejí modifikované kožní žlázy, které slouží zejména ke komunikaci mezi jedinci jako pachové žlázy. Nacházejí se u různých druhů zvířat v různých lokalizacích. Příkladem mohou být paranální žlázy (glandulae sinus paranalis), které se nacházejí u psa nebo králíka. U koz se vyskytuje pachová žláza v oblasti báze rohu (glandula cornualis) a ocasní žláza (glandula caudae) na ventrální straně ocasu. U ovcí se nachází v oblasti mediálních očních koutků infraorbitální sinus, což je vchlípení kůže, ve kterém dochází k mísení sekretů mazových a potních žláz. Podobný útvar se u ovcí nachází v mezipaznehtí a v inguinální oblasti. U kanců jsou výrazně vyvinuty předkožkové žlázy, kde se mísí sekret četných mazových a potních žláz s odloupanými epiteliemi a vytváří se takzvané smegma s charakteristickým zápachem. U prasat je uložena pachová žláza v oblasti karpu a mezisaničí.

Mezi modifikované kožní žlázy patří také mléčná žláza, jejíž sekret (mléko) slouží k výživě mláďat.

Mozolce jsou odpružené keratinizované útvary kůže v distálních oblastech končetin zvířat. Mozolce se vyskytují v oblasti prstů (tori digitales), metakarpu a metatarsu (tori metacarpales et metatarsales) a v oblasti karpu a tarzu (tori carpales et tarsales). U šelem jsou vyvinuty všechny mozolce. Tori digitales a torus metacarpeus/metatarseus tvoří u šelem prstní polštářky. U kopytníků jsou prstní mozolce modifikovány v patky a jsou součástí paznehtu resp. kopyta nebo spárku. U koně se navíc nachází mozolce v oblasti metakarpu a metatarsu (ostruha) a v oblasti karpu a tarzu (kaštan). Mozolce pokrývá neochlupená, silná vrstva epidermis, která na povrchu vytváří papily. Tukové polštářky v podkoží jsou zde obaleny elastickými vlákny. Toto uspořádání umožňuje tlumit nárazy a chránit klouby prstů.

Koncový orgán prstu vykazuje četné mezidruhové rozdíly. U skotu a prasat je na třetím a čtvrtém prstu vytvořen pazneht, respektive spárek (ungula), a na druhém a pátém prstu paznehtek, respektive paspárek (paraungula). U koně se na třetím prstu nachází kopyto (ungula), u šelem a králíků se vyvinul dráp (unguicula).

Stavba koncového orgánu prstu je i přes mezidruhové rozdíly podobná. Skládá se z paznehtního, resp. kopytního nebo drápového lůžka (matrix) a rohového pouzdra. Lůžko je tvořeno škárou a stratum germinativum pokožky. Lůžko můžeme rozdělit na pět částí:

Rohové pouzdro se skládá z rohové stěny, rohového chodidla a rohové patky. Rohová stěna je od rohového chodidla oddělena takzvaným bílým pásem (zona alba) z měkké rohoviny tvořené lůžkem stěny. Dráp je tvořen pouze stěnou a chodidlem.

Rohy jsou keratinizované útvary pokrývající rohové výběžky čelních kostí. Nacházejí se u obou pohlaví skotu a koz (kromě bezrohých plemen), u ovcí se rohy vyskytují pouze u samců. Na bázi rohu se nachází základna (basis cornus), která přechází v tělo rohu (corpus cornus) a končí jako hrot rohu (apex cornus). Místo, kde kůže přechází do rohoviny, se nazývá oroží. Roh se skládá z rohového lůžka a rohového toulce.