Zdraví je stav úplné fyzické a psychické pohody, dá se také vysvětlit jako pocit mládí, estetického cítění a svěžesti. Je to základní lidská potřeba. Uspořádanost vyjadřuje stupeň zdraví, jistá míra neuspořádanosti může být zdraví až nebezpečná. Lidská soběstačnost je základním předpokladem socio-ekonomického působení jedince ve společnosti, její míra je klasifikována podle Maslowovy teorie potřeb, která vyjadřuje aktivity běžného denního života i aktivity širší soběstačnosti a funkční nezávislosti. Mezi základní faktory působící na zdraví člověka jsou biologické, duševní, sociálně-kulturní a faktory životního prostředí. Nemocný se rozděluje na rodiče, dítě a dospělého. Podle chování se pacient stylizuje do určitých rolí – úderník, analytik, přátelský pacient, agresivní pacient, narcista, vůdce, úzkostný pacient a depresivní typ. Správná identifikace typu pacientů je esenciální v komunikaci a získání důvěry mezi zdravotníkem a pacientem. Nástroji správné komunikace pacienta a zdravotnického personálu jsou verbální komunikace, nonverbální komunikace a okolní prostředí. Základem správné zdravotní péče je individualizovaná péče. Ve zdravotnickém zařízení se o péči stará zdravotnický tým složený z lékařů, sester, ošetřovatelů či sanitářů, dále se zde také vyskytují fyzioterapeuti, psychologové, sociální pracovníci, logopedi, ergoterapeuti, a v neposlední řadě také duchovní. Pojem preventivní péče se zaměřuje na předcházení vzniku poruch zdraví nebo změny důsledků jejího působení časným léčebným zásahem. Nejjednodušším způsobem prevence přenosu infekčních onemocnění je správná hygiena rukou a jejich dezinfekce. Ošetřovatelství vede k uspokojování potřeb nemocných a prevenci vzniku nemocí. Cílem je tedy udržet a upevnit zdraví, v případě vzniku nemoci se zdraví pokusit navrátit nebo zmírnit utrpení nemocného člověka, případně umožnit důstojnou smrt. Lékař hodnotí objektivní stav jedince pomocí fyzikálního vyšetření nemocného, zhodnotí příznaky pacienta a doporučí provedení konkrétního laboratorního či přístrojového vyšetření. Lékař vyšetřuje pohledem, pohmatem, poslechem a poklepem. Zdravotník od pacienta zjistí potřebné informace pomocí anamnézy a stanoví pracovní diagnózu s diferenciálně diagnostickou rozvahou. Po zhodnocení příslušných vyšetření lékař stanoví konečnou diagnózu a navrhne léčebný postup. Základními funkcemi lidského těla a jeho správného fungování je dostatečný přísun kyslíku tkáním pomocí krevního oběhu, při jejich poruchách je lidský život ohrožen. Proto je potřeba znát základy první pomoci v nejčastějších případech, kterými jsou krvácení, poruchy vědomí, zlomeniny dlouhých kostí či poranění vysokou a nízkou teplotou.