K poruchám vědomí dochází, pokud je z jakéhokoliv důvodu omezena perfúze mozku, mozek je tedy nedostatečně okysličován a nemůže správně fungovat. Další možností, kdy dojde k poruše vědomí, je přítomnost jakéhokoliv tlumivého efektu, nejčastěji v případě intoxikace neboli otravy. Úraz hlavy, ať už se jedná o otřes mozku či krvácení, vede také k poruchám vědomí. Neméně častými důvody poruchy vědomí, které však laik nedokáže většinou správně vyhodnotit, jsou cévní mozková příhoda, hlavně u starších lidí, infekce centrální nervové soustavy, expanzivní nitrolební procesy či epizody epileptických záchvatů.

Základní neodkladná resuscitace je soubor postupů, které spějí k zajištění potřebné ventilace (dýchání) a krevního odběhu bez zvláštního medicínského vybavení přímo na místě nálezu nemocného, nejčastěji mimo zdravotnické zařízení, až do doby, než jsou k dispozici potřebné léčebné prostředky. Občanskou povinností každého člověka je poskytnutí první pomoci, jejíž součástí může být i KPR (kardiopulmonální resuscitace), tedy zhodnocení aktuálního zdravotního stavu nemocného, zahájení nepřímé srdeční masáže, zajištění průchodnosti dýchacích cest a podpora ventilace neboli dýchání z úst do úst.

Základní KPR spočívá v několika bodech:

Základní KPR se může schovat pod zkratky ABC – A (airways), tedy zajištění průchodnosti dýchacích cest, B (breathing) zahájení umělého dýchaní v případě bezdeší, a C (ciculation) je zhodnocení nepřítomnosti tepu nad velkými tepnami (hlavně nad karotidami na krku, možno i v tříslech), jak popsáno výše, možno vynechat; a zahájení nepřímé srdeční masáže.

Rozšířená KPR je poskytována již lékařským týmem, první pomoc je doplněna o používání léčebných postupů a pomůcek a navazuje na základní neodkladnou resuscitaci. Jedná se o použití ambu-vaků, obličejových masek, ventilace kyslíkem, zavedení nitrožilní kanyly a podání potřebné medikamentózní léčby, monitorace srdeční funkce pomocí EKG, případně zahájení včasné defibrilace. Pro neodkladnou rozšířenou resuscitaci platí zkratky DEF – D (drugs and fluids) platí pro zajištění cest pro podání léků a nitrožilního přívodu tekutin, E (electrocardiography) značí zjištění a sledování EKG a F (fibrillation treatment) znamená provedení elektrické defibrilace. Resuscitační tým by měl v co nejkratším čase převzít od zachránce vedení resuscitace a transportovat nemocného do nejbližšího zdravotnického zařízení.

Pokud pacient spontánně dýchá a je v bezvědomí, nemusíme zahájit KPR, stačí pacienta uvést do tzv. stabilizované polohy na boku. Nejdříve je potřeba pokrčit bližší nohu v koleni, poté položit vzdálenější paži přes trup a bližší ruku podél těla a nakonec uchopíme pacienta za vzdálenější rameno a převalíme na bok směrem k zachránci.

Další variantou je pacient dusící se cizím tělesem. Pokud se jedná o lehkou obstrukci, tedy překážku v dýchacích cestách, pacient se sice dusí, může ale hovořit a kašlat. Pokud pacient vykazuje známky těžké obstrukce, není schopen hovořit, často sýpe, pokouší se kašlat, nedýchá až se může nacházet v bezvědomí. V případě lehké obstrukce je na místě vyvolat kašel, první pomoc těžké obstrukce v případě bezvědomí je zahájení KPR, v případě vědomí se doporučuje 5x úder mezi lopatky či 5x tzv. Heimlichův manévr. Heimlichův manévr je chvat, který slouží k uvolnění dýchacích cest ucpaných cizím předmětem. Přistoupíme k pacientovi za záda a uchopíme ho kolem trupu v oblasti pod žebry a prudce zatlačíme směrem k sobě. Těmito prudkými pohyby je možné mechanicky vytlačit zapříčený předmět. U dětského dusícího se pacienta zahájíme první pomoc 5 údery mezi lopatky, pokud nedojde ke zlepšení stavu, zahájíme neodkladnou resuscitaci 15 stlačeními hrudníku, dále pokračujeme ve vzorci 15 stlačení hrudníku a 2 vdechy.

V případě první pomoci poskytované laiky můžeme zůstat u známého vzorce 30:2, tedy 30x masáž srdce ku 2 vdechům 100x za minutu u dospělého pacienta, u dětského pacienta je poměr 15:2. U novorozenců se doporučuje KPR v poměru 3:1, masáž hrudníku u novorozenců se provádí jen palci, kdy ruce zachránce objímají tělíčko miminka. Místo komprese je ve spodní třetině či dolní polovině hrudníku nad hrudní kostí, hloubka komprese by neměla přesáhnout 5–6cm. Pacient vždy musí ležet na tvrdé podložce v poloze na zádech bez podložky pod hlavou, v případě nalezení v jiné poloze, je potřeba pacienta přemístit. Nejideálnější je poloha na zemi, srdeční masáž vůči měkké podložce, např. na posteli, je nedostatečně účinná. Masáž je prováděna plnou vahou těla zachránce pomocí natažených paží s propnutými lokty a propletenými prsty nad hrudní kost, dát si pozor, aby nedošlo k tlačení na žebra. V případě, že by zachránce měl pocit, že by vdechy mohl ohrozit svůj vlastní život, není dle nynější legislativy povinen provést vdechy, je však povinen zahájit nepřímou srdeční masáž. Zachránce by měl pokračovat v masáži srdce až do příjezdu záchranné služby. Odborná lékařská pomoc by měla být zavolána neprodleně. U dospělého pacienta se nejdříve volá o pomoc, poté se zahajuje KPR, u dětského pacienta je tento postup zcela opačný, tedy je potřeba nejprve zahájit KPR alespoň po dobu 1 minuty, poté zavolat záchrannou službu. Pokud jsou při záchraně nemocného 2 lidé, mohou se o tyto role podělit, první zahájí resuscitaci, druhý volá o pomoc, někdy se toto označuje jako aktivace řetězce přežití – zavolání resuscitačního týmu záchranné služby na čísle 155 či 112, zpřístupnění místa resuscitace či jeho přehledného označení. Nejčastějším důvodem zástavy oběhu je u dospělého komorová fibrilace, u dítěte se většinou jedná o aspiraci neboli vdechnutí cizího předmětu.

Cílem první pomoci je tedy odvrácení klinické smrti, obnovení zdraví či navození předchozího zdravotního stavu, dále eliminovat somatickou či psychickou bolest či minimalizovat následnou pracovní neschopnost. V případě zachránců cizinců na území ČR platí české zákonné normy.