V minulosti bylo spíše výjimkou, když obchod fungoval nepřetržitě, v dnešní době je spíše výjimečné, když se člověk musí řídit otevírací dobou. Rozmáhá se zde trend nepřetržitého pracovního provozu, tím pádem zařazení pracovních směn do náplně práce. Osmihodinová denní pracovní doba je dnes spíše minulostí, moderní doba vyžaduje stálé prodlužování otevírací doby a nabídku služeb v nepřetržitém rytmu. Tak to vždy fungovalo v některých odvětvích, jako jsou zdravotnictví, silniční, železniční či letecká doprava, energetika, hutnictví či odvětví, která musí být 24 hodin denně v pozoru k provedení okamžitého zásahu, ať už se to týká záchrany lidského života nebo ne. Mezi tato odvětví se nyní řadí i některé služby, jako je internetové nakupování a distribuce. To však může způsobit dalekosáhlé ekonomické i zdravotní nežádoucí účinky, proti kterým je nutné se bránit, nejčastěji formou zavádění příslušných bezpečnostních opatření zaměřených na eliminaci negativních vlivů směnové a noční práce na zdraví člověka.

Mezi negativní příznaky působení stresorů při vykonávání směnové a noční práce patří poruchy spánku, bolesti hlavy a zad, chronická únava, zvýšená podrážděnost či vážné zdravotní obtíže trávicího (žaludeční vředy) nebo oběhového systému (vysoký tlak, ischemická choroba srdeční). A nejde jen o zdravotní obtíže. Dále jsou pozorovány důsledky v sociální sféře, týkající se hlavně mezilidských vztahů, rodinného soužití či omezení společenských aktivit.

Pokud se uchazeč o místo není schopen plně směnové a noční práci přizpůsobit dle výčtu těchto podmínek, není tato práce pro něj vhodná. Je potřeba si uvědomit, že tato klouzavá pracovní doba vede ke změnám osobnostních vlastností a životního stylu, při kterých jsou pozorovány poruchy biorytmů, spánkové či alimentární deprivace a možné narušení rodinného a sociálního života. To vše vyústí ve vychýlení ideální rovnováhy mezi schopnostmi a výkonností člověka a způsobí zhoršení zdravotního stavu jedince. Proto je schopnost individuální adaptace na směnovou a noční práci jedno z nejdůležitějších kritérií při výběru pracovníka na tuto pozici.

Rytmičnost biologických funkcí rozdělujeme na:

Střídání aktivity a klidového režimu probíhající v cirkadiálním rytmu odpovídá 24hodinové periodě. Příkladem může být střídání spánku a bdění. V infradiálním rytmu probíhají aktivity s periodou delší než 24 hodin, typickým příkladem může být menstruační cyklus. Posledním typem je ultradiální rytmus, který má periodu kratší než 24 hodin. To je typické pro spánkové fáze, srdeční aktivitu, dýchací pohyby, motilitu střev a mnoho dalších.

Pro zachování ideální kapacity a výkonnosti člověka je potřeba udržet rovnováhu mezi vnitřními (biologickými) rytmy a vnějšími (objektivními) rytmy. Mezi objektivní rytmy patří střídání ročního období, střídání dne a noci, změny okolní teploty či atmosférického tlaku. To má vliv na fáze bdění a spánku, vhodnost začátku pracovní doby, délku pracovní doby a rytmicity pracovních směn. To vše by mělo být doplněno o dostatečný čas k odpočinku. Při nevhodném režimu střídání směn může dojít k narušení rovnováhy mezi vnějšími a vnitřními rytmy, které může mít vážné následky nejen v poklesu výkonnosti či zhoršení kvality práce, ale také ve zvýšení rizika pracovních úrazů. Za nejkritičtější dobu je z tohoto pohledu považováno rozmezí mezi 23. a 5. hodinou. Z toho důvodu se při nočních směnách zavádí ochranná opatření, zajišťuje se odborný dozor, používají se bezpečnostně-technické prostředky či se omezují ty činnosti, které jsou spojeny s vyšším rizikem pracovních úrazů.

Výkonnost člověka rozeznáváme:

Fyzická výkonnost je schopnost člověka vykonávat jistý druh fyzicky náročné práce. V průběhu dne má fyzická práce dva vrcholy – kolem 10. hodiny dopolední je nejvyšší, poté klesá až do 14. hodiny, kdy opět nastává vzestup, který je však menší ve srovnání s prvním vrcholem, a poté výkon opět klesá. Fyzický výkon se také mění v průběhu týdně – nejvyšší pozorujeme uprostřed týdne (středa, čtvrtek), na začátku a ke konci týdne výkon klesá. Psychická výkonnost je závislá na změnách teploty či denním světle. Rozeznáváme tzv. „skřivany“ či „ranní ptáčata“, která mají nejvyšší výkonnost v brzkých ranních hodinách, celý rytmus se tedy posouvá do časnější denní doby. Opakem jsou tzv. „noční sůvy“, které lépe fungují po setmění a jsou schopny se lépe soustředit a vykonávat práci přes noc. Z toho vyplývá, že ranní typ je nevhodným kandidátem pro noční práci.

Existuje několik zásad, jak snížit „rizikovost“ práce ve směnném či nočním provozu. Noční směny by měly být zaváděny jen v těch provozech, kde je to nezbytně nutné. Střídání směn by mělo probíhat v ideálním rytmu, tedy vždy s opakováním ve dvoudenním intervalu – dva dny po sobě by měla být odpracována stejná směna, až poté je možné přejít na jiný typ směny. V praxi je to často porušováno, není výjimkou, že např. ve zdravotnictví nelékařský zdravotní personál odpracuje tři a více stejných služeb za sebou bez rotace.

Dále by mělo v ideálním případě platit, že prodloužená pracovní doba, tedy devět a více hodin za den, by měla být prováděna pouze v těch případech, kdy pracovní náplň a zátěž při práci nepřekračují běžné nároky a kdy po výkonu práce následuje dostatečně dlouhá pauza. Tedy práce, při které jsou na pracovníka kladeny vyšší nároky, ať už psychické či fyzické, by měla trvat maximálně osm hodin.

Za nevhodný se rovněž považuje fakt, kdy by měl pracovník v den po skončení noční služby nastoupit na odpolední směnu. Měl by být dodržen interval volna delší než 12 hodin. V takto směnném provozu by měl člověk pracovat maximálně pět až sedm následujících dnů po sobě a poté by měl alespoň dva dny odpočívat, jak je tomu často o víkendu.

Lidé staršího věku často upřednostňují práci v ranních hodinách. Nemělo by být proto nařízeno, aby starší lidé pracovali v nočních směnách, mělo by to být na dobrovolné bázi. Na pracovišti by měl být dodržen dostatečný přísun tekutin a teplé stravy. Je to výčet ideálů, které by zaměstnavatel měl na svém pracovišti bezpodmínečně dodržovat, bohužel v reálném světě tomu tak vždy není. Většinou je to dáno personální krizí, vyššími nároky na zaměstnance ze strany zaměstnavatele či zefektivněním práce kvůli vyšší produkci vyráběného produktu či služeb.

Práce v noci či ve směnném provozu by dále nikdy neměla být vykonávána lidmi, kteří mají již v době nástupu či v provozu vážné zdravotní obtíže. Týká se to lidí, u kterých se vyskytují prokazatelná závažná onemocnění trávicího traktu, chronické onemocnění jater či slinivky břišní – jako prevence vzniku vředové choroby. Lidé, kteří si kvůli těžší formě cukrovky musí aplikovat několikrát denně inzulín či mají jinou závažnou hormonální poruchu, by měli vždy zkonzultovat se svým praktickým lékařem či kardiologem, zda jim doporučí směnový či noční provoz, aby nedošlo ke vzniku ischemické choroby srdeční. Výjimku netvoří ani lidé, kteří trpí vážnými psychickými chorobami, jako jsou depresivní a psychotické stavy, či mají poruchy spánku. Dále by se nemělo zapomínat na ty, kterým výkon povolání není schopen zajistit vhodné podmínky bydlení s možností normálního klidného spánku, kdy po probuzení je člověk úplně odpočatý. Nevhodnými kandidáty pro směnnou a noční práci jsou lidé s malými dětmi, těhotné ženy a mladiství či naopak lidé starší 50 let věku. Na zvážení pracovníka je také délka cesty do práce a zpět, nedostatečná podpora rodiny a okolí či přítomnost závažných sociálních aspektů.

Povinnostmi zaměstnavatele, který zaměstnává lidi do směnného provozu, je zajištění vstupních a pravidelných preventivních zdravotních prohlídek. Zjistí se tak, zda je zdravotní stav zaměstnanců natolik dobrý, že jsou schopni vykonávat dále své povolání. Vždy je potřeba zjistit, zda člověk, který nastupuje do nové práce, nemá vážné zdravotní obtíže, které by se mohly při směnném provozu či noční práci zhoršit a potenciálně ho ohrozit na zdraví. Kontroly zdravotního stavu u zaměstnanců pracujících v dlouhodobém nočním a směnném provozu probíhají většinou v toto doporučeném schématu – do 25 let věku à 2 roky, ve věku 25–45 let à 3–5 let, nad 45 let à 2 roky, starší 60 let 1× ročně.