Práce vestoje je vedle sedu jedna z nejčastějších pozic při výkonu povolání. Provází ji celá řada obtíží, týkajících se nejčastěji pohybového aparátu. Záleží však na době stání a přesné pozici, jakou člověk ve stoji zaujímá. Různé typy prací vyžadují k výkonu různé ideální pozice. Některá povolání se nedají vykonávat jinak než vestoje a často jsou spojena se značným pohybem, typickým příkladem je číšník či servírka. Ti za směnu naběhají několik kilometrů bez možnosti se na chvíli posadit a odpočinout si. Práce vestoje je proto často velmi fyzicky náročná. Dalšími příklady jsou odvětví jako např. stavebnictví (zedníci, malíři, obkladači), energetika (elektrikáři, montéři), zdravotnictví (chirurgové, zubaři), obchodníci a prodavači, kadeřníci, uklízeči a mnoho dalších. Stání je často považováno za stresový faktor.

Z fyzikálního či anatomického hlediska je stoj labilní pozicí, kdy je celková váha těla přenášena na dolní končetiny, které celé tělo nesou. Těžiště se při zcela ideálním vzpřímeném postoji nachází v oblasti křížových obratlů, proto mají lidé při dlouhodobé práci vestoje často problémy s bederní páteří. Při práci je však tento ideální postoj vždy porušen, člověk se musí často ohýbat či zaujímat pozici, která je pro výkon povolání efektivní. Proto často dochází ke vzniku poruch držení těla, které se tak může postupně zafixovat.

Mezi nejčastější poruchy držení těla patří:

Většina pracovních poloh, jimiž se člověk snaží při dlouhodobém stoji uvolnit, překlápí pánev směrem dopředu, a ta se tedy nachází v anteverzi. Po jisté době se zkracují vzpřimovače trupu a ohybače kloubů kyčelních, odlehčuje se práce břišním a hýžďovým svalům. Dochází tak ke změně těžiště, které více zatěžuje bederní oblast zad, vzniká tzv. instabilní kříž. Více se ohýbá bederní a křížová oblast a vzniká v ní hyperlordóza neboli přílišné prohnutí páteře směrem dopředu. To je kompenzováno naopak zvětšením kyfózy (zakřivení směrem vzad) hrudní oblasti, posléze se krční páteř a tedy celá hlava předsouvá dopředu. Současně dochází k vyššímu přetěžování kyčelních kloubů a předsunutí ramen.

Naopak pro retroverzi je typické „zasunutí“ pánve směrem dozadu. Tento postoj je ve srovnání s anteverzí méně častý. Dochází k oploštění bederní páteře až kyfotizaci bederní páteře, tedy zasunutí dozadu. Vyšší nároky jsou kladeny na meziobratlové ploténky hlavně v oblasti bederní páteře.

Asymetrický stoj znamená nerovnoměrné zatěžování dolních končetin mimo ideální středovou osu, která tak uhýbá do strany. Těžiště se přesouvá na jednu dolní končetinu, která je při stoji natažená, zatímco druhá končetina je odlehčená, pokrčená v koleni a předsunutá dopředu či do strany. U praváků je většinou stojná noha levá a naopak. Dlouhodobým asymetrickým postojem se rozvijí skolióza páteře, tedy osové vybočení do strany. Při tom je zatěžován více jeden kyčelní kloub, u nějž pak dříve nastupují degenerativní procesy, artróza. Při nepřiměřené rotaci či torzi (stranový posun kolem osy) se přetěžují bederní či křížové obratle páteře.

Řada profesí je spojena s výkonem práce v přesné pozici – v záklonu, předklonu, úklonu či s určitou rotací trupu. Člověk musí dlouhodobě držet tělo ve vynuceném postoji, aby dosáhl na potřebné místo. Tím se zapojují nerovnoměrně svaly zádové, meziobratlové či břišní, a tím se dané svalové skupiny zkracují. Často se při vyšším tlaku na horní končetiny zatěžují horní svaly zad a krku, přetěžuje se tak krční páteř a rozvíjí se silné bolesti v oblasti spojení šíje a ramene. Protože dolní končetiny jsou nejvíce zatěžovaným orgánem při nesprávně umístěném těžišti, pozorujeme kromě degenerativních kloubních změn také pokles nožní klenby, vbočení palců či přetížení zánártních kostí, které často provází silná bolestivost. Částečnou prevencí může být nošení vhodné ortopedické obuvi, která je tento nesprávný a nerovnoměrný tlak schopna absorbovat.

Pozice vestoje ve srovnání s pozicí vsedě vyžaduje vyšší energetické nároky na krevní oběh, srdce buší s vyšší frekvencí. Při vyšší zátěži dolních končetin je totiž více namáhán žilní systém v dolních končetinách, je tedy potřeba vyvinout větší sílu, aby se krev vrátila zpět k srdci. Častěji vznikají tzv. křečové žíly (varixy, městky), které jsou u predisponovaných osob časně i makroskopicky viditelné. Dolní končetiny mohou tak více otékat (vznikají edémy), nejprve v oblasti nártů a kotníků, při dlouhodobém stoji a zhoršování prokrvení se otoky mohou rozšiřovat i výše. Nejprve jsou tyto otoky reverzibilního rázu, při chronickém zatěžování však mohou být i trvalé.

Základním aspektem správné polohy těla při stojaté práci je odpovídající výška pracovní plochy. Měla by být obecně 5–10 cm pod úrovní loktů, při výkonu lehké práce naopak 5–10 cm nad ní, pro manuální práci je ideální výška 10–15 cm pod úrovní loktů, pro těžkou práci je ideálem výška stolu 15–40 cm pod ní. Přesná výška kromě výšky člověka závisí také na pohlaví: muži mají obecně mít pracovní plochu o 5–20 cm výše než ženy. Platí, že výška pracovní plochy pro vykonávání přesné práce by měla být pro muže ve výšce 100–110 cm, pro ženy 95–105 cm vysoká. Pro lehkou práci je ideální výška pro muže 90–95 cm, ženy mají ideál ve výšce 85–90 cm. Těžká práce by měla být vykonávána muži v 75–90 cm a ženy vykonávají tuto práci v 70–85 cm. Ideálem je proto práce na stole s regulovatelnou výškou pracovní plochy, která se může dle typu činnosti i osově naklápět. Celá pracovní plocha by dle hygienických norem měla být také dostatečně osvětlená, světlo by nemělo oslňovat nebo naopak svítit nedostatečně. Veškerá tlačítka či pedály by měly být v dosahu, tak aby se člověk nemusel ohýbat nebo naopak natahovat, dolní končetiny by měly být ve stejné úrovni, pedály se proto umísťují do roviny podlahy, nikdy by neměly být umístěny výše.

Správný neboli korigovaný stoj je ideálem při práci vestoje. Nedá se však udržet dlouhodobě. Ve vhodném případě by měl tento ideál člověk držet alespoň 3–5 sekund. Jedná se o zcela vzpřímený, správný, korigovaný a uvědomělý postoj, který se vyznačuje postavením chodidel v šíři pánve, rozložením hmotnosti rovnoměrně na obě dolní končetiny, pánví, která nijak nevybočuje do strany či mimo osu, a to vše podpořeno správným zapojením břišních a hýžďových svalů. Ramena jsou uvolněna a svěšena dolů, hlava je napřímena, dolní končetiny v kyčlích nejsou ani trochu ohnuty.

Naopak pracovní stoj je ideální pracovní pozice, která by se měla co nejvíce přiblížit korigovanému vzpřímenému stoji. Těžiště a poloha jednotlivých částí těla by měly být co nejblíže optimální poloze. Dlouhodobé setrvání těla v pracovním stoji by mělo být co nejvíce redukováno, aby nedošlo k přetěžování určitých skupin pohybového aparátu. Proto by člověk z pracovní pozice měl občas provést pár protahovacích cviků k posunu těžiště do správné osy a protažení zcela nezatížených či naopak přetížených svalových skupin. Doporučují se úklony do strany, lehké předklony či záklony, vzpažení rukou nad hlavu, střídavé stoupání dolních končetin na výše posazenou stoličku (obdobou je střídání pata-špička), protažení krční páteře rotací hlavy, přičemž se doporučuje obrysovat půlkruhy (jen vpředu či jen vzadu). Existuje také celá řada úlevových poloh, pozic pro posílení, protažení či naopak odlehčení zatěžovaných svalových skupin, se kterými jedinci rád pomůže fyzioterapeut. Jednoduchou kompenzací může být také provozování vhodných sportů, jako jsou plavání, pěší turistika či jízda na kole. Stranou stojí profese, které je možno vykonávat jen v kleku či dřepu (zahradníci, obkladači). U nich dochází k extrémnímu přetěžování kolenních kloubů, omezenému prokrvení dolních končetin a zvýšenému nitrobřišnímu tlaku na vnitřní orgány. Pro pracovníky vleže či ve stísněných prostorech (automechanici, montéři) je typické přetěžování krční páteře a ramenních pletenců.