Akustická osa – směr, ve kterém nabývá směrová charakteristika své maximální hodnoty (většinou je totožná s geometrickou osou).
Ústí reproduktoru – je rovina ohraničená obvodem membrány.
Referenční bod – je průsečík akustické osy a ústí reproduktoru.
Citlivost – je definovaná jako poměr efektivní hodnoty akustického tlaku v akustické ose ve vzdálenosti 1 m při buzení výkonem 1 VA k referenčnímu akustickému tlaku
. Citlivost je závislá na kmitočtu a je definována podle vztahu (39):
Kmitočtová charakteristika – jde o závislost citlivosti na kmitočtu. Oproti mikrofonům bývá tato charakteristika kmitočtově nevyrovnaná. Z důvodů protichůdných požadavků totiž není možné vyrobit reproduktor s vysokou citlivostí současně pro vysoké a nízké kmitočty (širokopásmový reproduktor).
Rozdělení reproduktorů podle kmitočtového pásma je následující:
- hlubokotónové (20–1 000 Hz)
- středotónové (200–5 000 Hz)
- vysokotónové (1 000–20 000 Hz)
- širokopásmové (50–20 000 Hz)
Směrová charakteristika – závislost mezi hladinou akustického tlaku a úhlem, který mezi sebou svírá akustická osa a spojnice bodu měření a referenčního bodu. Je závislá na kmitočtu. Pro nízké kmitočty je kulová, pro vysoké kmitočty silně směrová.
Tvar membrány – bývá nejčastěji kruhový nebo eliptický.
Jmenovitá impedance – nejmenší absolutní hodnota elektrické impedance reproduktoru ve frekvenčním pásmu, pro které je určen. Je zpravidla jen o málo vyšší než ohmický odpor cívky. Rezonanční kmitočet je impedanční extrém, který odpovídá mechanickému rezonančnímu kmitočtu reproduktoru (na obr. 99). Na tomto kmitočtu reproduktor vyzařuje velmi špatně. Reproduktor proto použijeme pro reprodukci kmitočtů vyšších, než je rezonanční kmitočet, aby nebyly zatíženy zkresleními. Basové reproduktory musí mít konstrukci takovou, aby rezonanční kmitočet byl co nejnižší (dosáhneme toho většími rozměry reproduktoru, extrémně poddajným závěsem membrány a větší hmotností membrány).
Obr. 99. Impedanční charakteristika reproduktoru
Výkon – maximální akustický výkon dodávaný bez zkreslení, udává se v jednotce VA.
Účinnost – poměr odevzdaného akustického výkonu k přijatému elektrickému výkonu. Přímo vyzařující reproduktory dosahují účinnosti cca mezi 0,5–5 %. Velké tlakové reproduktory mají účinnost až 50 %.
Maximální standardizovaný příkon reproduktoru (RMS) – maximální dlouhodobý příkon, který je reproduktor schopen zpracovávat, aniž by došlo k jeho poškození. Stanovuje se měřením pomocí širokopásmového signálu (šumu) v definovaném kmitočtovém rozsahu. Tímto signálem je reproduktor zatěžován po dlouhou dobu (8, 80 nebo 100 h s přestávkami). Poté jsou zkoumány změny jeho parametrů. V případě, že tyto změny nezpůsobí vybočení ze stanovených odchylek, je tento výkon označen za maximální standardizovaný příkon.
Nelineární zkreslení – projevují se při velkých amplitudách vstupního signálu z různých příčin:
- zkreslení při elektromechanické přeměně – magnetické pole permanentního magnetu není zcela homogenní, proto pohyb cívky vykazuje zkreslení,
- zkreslení nelineárním chováním závěsu cívky – závěs cívky není dokonale pružný,
- superponování magnetického pole cívky na pole permanentního magnetu – střídavé magnetické pole vytvářené cívkou ovlivňuje magnetické pole permanentního magnetu,
- deformace membrány při kmitání – při větších výchylkách a vyšších kmitočtech má membrána potíže s vyvinutím velké síly za krátký okamžik sloužící k rozpohybování velkého objemu vzduchu, aniž by se mechanicky deformovala,
- vířivé proudy – vznikající turbulence v místě ústí bassreflexové trubice (v místě, kde se skokově mění akustická impedance
Požadavky na jednotlivé typy reproduktorů jsou následující:
- Basové reproduktory – pro reprodukci nízkých kmitočtů je důležité, aby byl rezonanční kmitočet reproduktoru co nejnižší. Toho lze dosáhnout velkou hmotností membrány při velké poddajnosti zavěšení, které umožňuje konat velké výchylky. Potřebné vyzařovací impedance lze dosáhnout velkou plochou membrány. Průměr membrány se pohybuje v rozsahu cca 15–60 cm. Ozvučnice (diskutována v kapitole 12.2) je větší. Nízký kmitočtový rozsah umožňuje takřka volné umístění reproduktoru do prostoru, neboť díky dlouhým vlnovým délkám není možné lokalizovat zdroj tohoto zvuku (uplatňuje se v kinech).
- Středotónové reproduktory – v reproduktorových soustavách jsou zpravidla nejvíce zatěžovány, neboť reprodukují kmitočtovou oblast, ve které se nachází lidská řeč a ucho je zde nejcitlivější. Proto se klade velký důraz na co nejmenší zkreslení. Průměr membrány se pohybuje v rozsahu cca 18–50 cm.
- Vysokotónové reproduktory – vyrábějí se např. jako tlakové. Tyto reproduktory jsou výrazně směrové, proto se pro ozvučování prostoru (např. kinosálu) využívá jejich vyšší počet, přičemž každý reproduktor má odlišný úhel natočení.