Každá společnost, ale i obor lidské činnosti, má svá pravidla a normy, které určují chování a jednání lidí. Tradičně se tedy jedná o posuzování dobra a zla, tj., které chování a jednání je vhodné a které nikoliv. Pohled na to, co je správné a co ne, se vyvíjí a mění v průběhu historie. Významný podíl na hodnocení toho, co je etické a co již ne, má také kultura a hodnoty dané společnosti. Kulturou společnosti rozumíme sdílené a předávané hodnoty, přesvědčení, normy a zvyklosti skupiny lidí. Kultura má významný vliv na to, jak se chováme, jaké hodnoty vyznáváme, jaký máme životní styl, přesvědčení. Tyto hodnoty jsou předávány z generace na generaci. Ke kultuře patří i řada zvyklostí a rituálů, které jsou součástí společnosti, ve které žijeme. Etika je utvářena v dané společnosti a také se v ní vyvíjela. Etika byla součástí filozofie a pochází už z dob starověkého Řecka. Starověká filozofie byla souhrnem všech vědomostí a postupem doby se z ní začaly oddělovat jednotlivé vědní disciplíny. Etika má tedy dlouhou historii, prošla obrovským vývojem a vždy byla vázána na vědecké poznání a kulturní podmínky. Etika byla nazývána praktickou filozofií, můžeme říci, že tomu tak je od dob Aristotela – nejvýznamnějšího představitele antické filozofie. Velká etika – výtah z jeho etického díla, byla po dlouhá staletí základním studijním materiálem, který studovali také budoucí lékaři.[4] [5]

Etika se vždy zabývala zásadami lidského chování, jak se má člověk, v našem případě zdravotník, chovat k jiným lidem. Tento pohled je v medicíně ještě ovlivňován řadou dalších faktorů. Mezi ně nepochybně patří rozvoj medicínského výzkumu a techniky, která ovlivňuje nejen úroveň medicíny jako takové, ale má vliv u řady případů na budoucí kvalitu života pacientů. Rozvoj vědy a techniky má nesporně pozitivní vliv na pokrok v medicíně, ale i zdravotnictví jako celku. Na druhou stranu nám přináší mnoho dilematických a nových situací, kterými se etika musí neustále zabývat. Etika se tedy stále vyvíjí a musí reflektovat současnou úroveň světové medicíny a zdravotnictví. Proto existují pravidla takového chování pro zdravotníky, kterými se zdravotníci řídí a která určují, co je správné a co nikoliv. Studiem etiky získáváme pohled na to, jak bychom se měli zachovat v určité situaci, jak takovou situaci řešit a jak dané principy aplikovat v reálné zdravotnické praxi.