Kapitola1
Etika
1.1
Úvod
Definice
Etika (ethika, řecky ethos – mrav) je vědecká disciplína, která se zabývá mravností. Morálka je systém pravidel a norem, které určují chování a jednání lidí. [5]
Každá společnost, ale i obor lidské činnosti, má svá pravidla a normy, které určují chování a jednání lidí. Tradičně se tedy jedná o posuzování dobra a zla, tj., které chování a jednání je vhodné a které nikoliv. Pohled na to, co je správné a co ne, se vyvíjí a mění v průběhu historie. Významný podíl na hodnocení toho, co je etické a co již ne, má také kultura a hodnoty dané společnosti. Kulturou společnosti rozumíme sdílené a předávané hodnoty, přesvědčení, normy a zvyklosti skupiny lidí. Kultura má významný vliv na to, jak se chováme, jaké hodnoty vyznáváme, jaký máme životní styl, přesvědčení. Tyto hodnoty jsou předávány z generace na generaci. Ke kultuře patří i řada zvyklostí a rituálů, které jsou součástí společnosti, ve které žijeme. Etika je utvářena v dané společnosti a také se v ní vyvíjela. Etika byla součástí filozofie a pochází už z dob starověkého Řecka. Starověká filozofie byla souhrnem všech vědomostí a postupem doby se z ní začaly oddělovat jednotlivé vědní disciplíny. Etika má tedy dlouhou historii, prošla obrovským vývojem a vždy byla vázána na vědecké poznání a kulturní podmínky. Etika byla nazývána praktickou filozofií, můžeme říci, že tomu tak je od dob Aristotela – nejvýznamnějšího představitele antické filozofie. Velká etika – výtah z jeho etického díla, byla po dlouhá staletí základním studijním materiálem, který studovali také budoucí lékaři.[4] [5]
+
1. Aristoteles
Obr. 1. Aristoteles
Etika se vždy zabývala zásadami lidského chování, jak se má člověk, v našem případě zdravotník, chovat k jiným lidem. Tento pohled je v medicíně ještě ovlivňován řadou dalších faktorů. Mezi ně nepochybně patří rozvoj medicínského výzkumu a techniky, která ovlivňuje nejen úroveň medicíny jako takové, ale má vliv u řady případů na budoucí kvalitu života pacientů. Rozvoj vědy a techniky má nesporně pozitivní vliv na pokrok v medicíně, ale i zdravotnictví jako celku. Na druhou stranu nám přináší mnoho dilematických a nových situací, kterými se etika musí neustále zabývat. Etika se tedy stále vyvíjí a musí reflektovat současnou úroveň světové medicíny a zdravotnictví. Proto existují pravidla takového chování pro zdravotníky, kterými se zdravotníci řídí a která určují, co je správné a co nikoliv. Studiem etiky získáváme pohled na to, jak bychom se měli zachovat v určité situaci, jak takovou situaci řešit a jak dané principy aplikovat v reálné zdravotnické praxi.
+
2. Sokrates
Obr. 2. Sokrates
1.1.1
Základní pojmy:
Definice
Etika (řecky ethos – mrav) - věda o mravnosti, je nadřazena morálce. Učí nás, jak máme jednat, co je správné a co nikoliv.
Morálka (z latiny moralis – mravní) – soubor pravidel uznávané mravnosti. Morálka jsou psané i nepsané normy našeho chování, které jsou určovány společností. Měřítkem morálky je tedy naše shoda s naším svědomím. Základním zdrojem naší morálky, který vychází z historie, je židovsko-křesťanské „Desatero”, které ovlivnilo základní kulturní a společenské prostředí v Evropě. Postupem doby, jak docházelo ke změnám a vývoji společnosti, se hledal základ, který by mohl být všem společný. Ukázalo se, že různé kultury se shodují v jednom - nikomu neškodit. Morální chování společnost vyžaduje a při jeho porušení následují sankce v různých podobách.
Deontologie (z řečtiny to deon – povinnost) – učení o povinnostech – např. lékaře vůči pacientům, kolegům, veřejnosti.
Bioetika – širší pojem, zabývá se lékařskou praxí, výzkumem v medicíně a dalšími obory, které souvisí s medicínou – např. farmacií, biologií, chemií, biofyzikou. Tento pojem je nadřazen pojmu etika. Zahrnuje tedy širší oblast a sdružuje více disciplín.
Lékařská etika – studuje etické problémy v lékařství. V České republice oficiálně vznikla jako samostatný obor v roce 1991, o což se zasloužila prof. Helena Haškovcová. V dnešní době fungují dva Ústavy lékařské etiky – na 1. LF UK v Praze a na LF MU v Brně. Lékařská etika je základem veškeré etiky ve zdravotnictví, ze které jednotlivé etiky vycházejí.
Zdravotnická etika – zabývá se etickou problematikou zdravotnictví, zejména zdravotnických systémů.
Etika v ošetřovatelství, ošetřovatelská etika – je možné se setkat s oběma pojmy, v zahraničí je používán pojem – nursing ethics. Vychází z lékařské etiky, stanovuje pravidla pro chování sestry při výkonu profese.
Etický kodex – zavazuje zdravotníky k určitému chování. Nejstarším etickým kodexem je Hippokratova přísaha, která vznikla v 5. stol. př. n. l. Stala se základem etických kodexů, které vznikaly později a vycházely z tohoto dokumentu (Etický kodex ČLK, Etický kodex sester, porodních asistentek atd.).
Etická komise – ve zdravotnických zařízeních posuzuje medicínsko-etické a právně-etické hledisko u nových diagnostických a léčebných postupů. Dále řeší nejrůznější etické problémy, které se ve zdravotnickém zařízení vyskytnou. Etické komise ve výzkumných ústavech sledují etická hlediska biomedicínského výzkumu. [5] [4] [7]
Souhrn
Význam etiky a morálky v práci zdravotníka
Příprava na zdravotnické povolání je velmi náročná. Součástí této přípravy je také složka mravní – zdravotník musí korigovat svoje chování a jednání k pacientovi, kolegům, veřejnosti. Zdravotník se musí zároveň rozhodovat velice rychle, ve své práci zažívá ne jednu stresující situaci. Zároveň musí splňovat vysoké požadavky mravní a etické. Výuka etiky mu proto musí pomáhat v situacích tak, aby dokázal zvolit správný postup a zachoval se v souladu s povinností. Etika přispívá k humanizaci lidských vztahů, k usměrňování chování a jednání ve vztahu k pacientovi i zdravotníků navzájem. Formuje povinnosti a odpovědnost zdravotníka, stanovuje mravní normy profese. Významně napomáhá řešit složité etické situace nebo situace zcela nové.
Helsinská deklarace se zabývá:
Etická norma nám udává: