V hrudním koši, který je tvořen dvanácti páry žeber, hrudní kostí a hrudní páteří, jsou uloženy životně důležité orgány – srdce, plíce, velké cévy. U těchto poranění může dojít k otřesu hrudníku neboli „vyražení dechu“, kdy dochází k mimovolné zástavě dýchání, nejčastěji při pádu na záda. Tento stav se po úderu do zad, nebo i samovolně upraví. Mezi další poranění řadíme zhmoždění a kompresi hrudníku, ta jsou již závažnější. Jsou to zlomeniny žeber (sériové a blokové). Jsou způsobeny stlačením hrudníku nebo nárazem. Dochází zde k poruše mechaniky dýchání, tak zvanému paradoxnímu dýchání. Poraněná část hrudníku při nádechu „vpadne“ dovnitř a při výdechu se vyklenuje. Dochází k dechové nedostatečnosti. Při hemotoraxu dochází ke krvácení z cév i plic do pohrudniční dutiny. Vznik bývá pomalý, dochází k útlaku hrudních orgánů a krevní ztrátě. Při pohmoždění srdce, kdy dojde k tupému nárazu na srdeční krajinu, může docházet k poruchám srdeční činnosti s příznaky akutního infarktu myokardu. Srdeční tamponáda je život ohrožující stav, kdy dochází ke krvácení ze srdce do perikardu.

Pneumotorax je charakteristický přítomností vzduchu v pohrudniční dutině mimo dýchací cesty. Je-li přítomna krev, hovoříme o hemotoraxu. Prvním typem pneumotoraxu je zavřený. Ten vzniká při jednorázovému vniknutí vzduchu do pohrudniční dutiny při vnitřním poranění plic a dýchacích cest. V tomto případě se postižený s pneumotoraxem celkem dobře vyrovná bez větších dýchacích problémů, vzduch se postupně vstřebá a smrštění plíce se upraví. Otevřený pneumotorax vzniká při poranění hrudní stěny nebo plíce, dochází ke komunikaci s vnějším prostředím. Zde při nádechu dojde k přetlačování mezihrudí na zdravou stranu a utlačení zdravé plíce. Při výdechu se však mediastinum (mezihrudí) vrací zpět. Dochází k tak zvanému „vlání mediastina“ a paradoxnímu dýchání. Záklopkový (ventilkový, přetlakový, tenzní, ventilový) je ze všech tří druhů pneumototaxu ten nejnebezpečnější. V tomto případě nastalá komunikace dovoluje pronikání vzduchu do pohrudniční dutiny jen směrem dovnitř a narušená část měkké tkáně brání výdechu. Tím vytvoří „ventil“ (záklopku, ventilek). Následně se vytvoří přetlak a dochází s každým nádechem k postupnému, nevratnému přetlačování mediastina na zdravou stranu. Prohlubuje se dechová nedostatečnost, vzniká porucha srdečního oběhu a vytváří se podkožní emfyzém (otok a třaskání na hrudníku, krku, v obličeji).

Ve všech uvedených případech je zraněný ohrožen šokovým stavem. Je nápadně bledý, má chladnou a vlhkou kůži. Pokud není v bezvědomí, má tak zvaný prázdný pohled, je úzkostný, neklidný. Postupně se objevuje cyaonotické zbarvení kůže, dýchání je povrchní a zrychlené. Typické pro poranění hrudníku jsou pískavé, srkavé zvuky v ráně. Při poranění plic postižený vykašlává napěněnou krev světle červené barvy.

Při laická první pomoci:

K poraněním břicha dochází z důvodu rány, nárazu nebo stlačení, dochází k přenesení tlaku a následnému úrazovému poranění trávicího ústrojí, sleziny, jater, močového měchýře a ledvin, obvykle společně s poraněním pánve. Poranění jsou charakteristická bolestí, obranným napětím břicha, které je napnuté a velmi bolestivé při doteku. Postižený je v šokovém stavu z důvodu krvácení, například ruptury sleziny, jater, bránice, ledvin. Těmto poraněním říkáme odborně náhlé příhody břišní úrazového původu. Poranění se rozdělují se na otevřená a zavřená. Při otevřeném poranění dochází k proniknutí do dutiny břišní bodnou, řeznou nebo střelnou ránou. Je zde viditelné krvácení, někdy může dojít až k vyhřeznutí střevních kliček.

Společnými příznaky je skutečnost, že zraněný zaujímá úlevovou polohu, nedýchá břichem, ale pouze hrudníkem. Laická první pomoc je v těchto případech velmi omezená. Vyšetříme vitální funkce, zavoláme záchrannou službu, ošetříme viditelné krvácení, vyhřezlé orgány (střevní kličky) nikdy nezatlačujeme zpět, ale pouze co nejsterilněji překryjeme. Provedeme protišoková opatření, zejména uklidníme zraněného, zabráníme požití vody a jídla, uvolníme napětí břišní stěny pokrčenými a vypodloženými dolními končetinami a hlavou. Cizí těleso z rány nevyjímáme, ale obložíme a fixujeme. Při zástavě dechu a oběhu začínáme resuscitovat. [3]

K náhlým příhodám břišním neúrazového původu dochází z důvodu zánětu, zneprůchodnění nebo krvácení. Postižený si stěžuje na bolesti a napětí břišní stěny. Dochází ke změnám střevní peristaltiky, k poruchám vyprazdňování. Mezi časté příčiny patří perforace žaludečního nebo duodenálního vředu, žlučníkový záchvat, ledvinová kolika, zánět slepého střeva, zánět slinivky břišní, aneurysma (prasklá výduť břišní aorty), střevní neprůchodnost či mimoděložní těhotenství. Někdy se přidružuje zvýšení tělesné teploty a dle druhu příhody dochází ke zvracení i krve či stolice. Zásadně nepodáváme nic k jídlu, pití ani léky proti bolesti! Podle stavu necháme postiženého v úlevové poloze. Zde doporučujeme vždy vyšetření odborným lékařem – chirurgem. [3]