1.3
Všeobecné ekonomické pojmy
1.3.1
Potřeby
Základním východiskem ekonomické činnosti je nutnost člověka uspokojovat své potřeby. Vzhledem k tomu, že zdroje pro uspokojování potřeb jsou vždy omezené, je nutné s nimi hospodařit. Tato skutečnost je podstatou celé ekonomické činnosti.
Definice
Potřeba se z ekonomického hlediska definuje jako subjektivní pocit určitého nedostatku biologického nebo společenského charakteru.
Potřeby je možné dělit podle různých kritérií. Nejvšeobecnější dělení je pak na primární (biologické) potřeby – jídlo, pití, spánek atp.; a na potřeby sekundární (společenské) – vzdělávání, sport, kultura atp. Sekundární potřeby se pak uspokojují až po uspokojení primární potřeb.
Zajímavost
Problematice potřeb se věnoval americký psycholog Abraham Maslow. Podle jeho teorie má člověk pět základních potřeb - od nejnižších biologických až po nejvyšší potřeby, které pak společně tvoří pomyslnou pyramidu lidských potřeb. Fyziologické potřeby jsou považovány za základní, jejich alespoň částečné uspokojení je předpokladem naplňování vyšších potřeb. [12]
+
Obr. 1. Maslowova pyramida potřeb
1.3.2
Statky a služby
Člověk své potřeby uspokojuje spotřebou statků nebo služeb, tím získává užitek. Užitek je subjektivní pojem, tzn., že spotřebou stejných statků a služeb nevzniká všem subjektům stejný užitek.
Definice
Spotřebou tedy rozumíme užití statků a služeb k uspokojování potřeb. [1]
Rozlišujeme spotřebu konečnou, kdy dochází přímo k uspokojení potřeb a spotřebu výrobní, kdy se spotřebovávají statky a služby k vytvoření jiných statků a služeb, např. papír k výrobě knih; látka k výrobě oděvů atp.
Definice
Pojem statek v ekonomii představuje materiální či nemateriální hodnotu, která slouží k uspokojování lidských potřeb.
Statky dělíme podle různých kritérií:
- podle dostupnosti:
- podle formy:
- podle vlastnictví:
- další dělení statků:
Definice
Pojem služba v ekonomii představuje činnost vedoucí k uspokojování lidských potřeb.
Služby dělíme na osobní služby, které vylepšují nebo obohacují život člověka, a na služby věcné, které vylepšují či obnovují hmotné nebo nehmotné statky.
1.3.3
Výroba, výrobní faktory
Výrobní faktory se používají při výrobě ekonomických statků jako vstupy. Ekonomická teorie obvykle definuje tři typy výrobních faktorů:
- Přírodní zdroje – půda, přírodní bohatství (uhlí, zemní plyn, ropa), přírodní síly (sluneční záření, vítr)
- Práce (lidská práce) - cílevědomá lidská činnost zajišťující výrobu a přeměňující vstupy ve výstupy (statky a služby).
- Kapitál (výrobní prostředky, finanční kapitál) - je výsledkem předchozí výroby (kapitálové statky).
1.3.4
Hospodářský proces
Definice
Hospodářský proces umožňuje vytvořit statky a služby, kterými jednotlivci i celá společnost uspokojí své potřeby. [12]
Hospodářský proces má čtyři po sobě jdoucí fáze:
+
Obr. 2. Fáze hospodářského procesu
Definice
Cílem hospodářského procesu je spotřeba, tedy proces, ve kterém jednotlivci i skupiny uspokojí své potřeby.
1.3.5
Vzácnost a volba
Neexistuje hranice pro množství nebo druh výrobků a služeb, které lidé chtějí. Říkáme, že potřeby jsou neomezené. Na druhou stranu, existují limity pro zdroje k uspokojování potřeb – zdroje jsou vzácné. Omezenost zdrojů je tedy v protikladu k neomezenosti potřeb, což vyvolává nutnost volby kombinace zdrojů a jejich efektivního využívání – problém efektivní alokace vzácného zdroje. Tedy problém, jak zdroje rozdělit mezi příležitosti tak, aby došlo k maximalizaci prospěchu.
Definice
Ekonomická vzácnost je hlavní charakteristika ekonomických statků, které jsou na rozdíl od volných statků pro spotřebitele ekonomicky vzácné, což vede k ochotě za ně zaplatit. [4]
Příklad
Vzácný zdroj
Pan Novák má na své zahradě jezírko, ve kterém chová ryby a zároveň jej používá k zalévání zeleninových záhonků. Dokud je v jezírku dostatečné množství vody pro ryby i pro zalévání, není pro něj vzácná (volný statek). V situaci, kdy začne vody vlivem sucha ubývat a pan Novák se musí začít rozhodovat mezi zaléváním a zachováním chovu ryb, stane se pro něj voda vzácným zdrojem (omezeným). Pan Novák musí rozdělit zdroje (vodu) efektivně tak, aby maximalizoval svůj prospěch.
Domácnosti i firmy mají omezené zdroje k produkování či pořizování statků a služeb. Stát, jako ekonomický subjekt, má omezené množství výrobních faktorů (např. půdy, lidské práce), tzn., že může vyprodukovat jen omezené množství statků a služeb.
Omezené množství výrobních faktorů si můžeme představit pomocí hranice produkčních možností (PPF - production-possibility frontier).
Definice
Hranice produkčních možností vyjadřuje všechny možné kombinace dvou různých statků, které lze získat při plném využití daných zdrojů. Vyjadřuje hranici mezi dosažitelnou a nedosažitelnou úrovní produkce. [4]
Příklad
Představme si, že pan Novák má skleník, ve kterém pěstuje papriky. Pokud by chtěl začít pěstovat i rajčata, pak jedině na úkor paprik. Má totiž k dispozici jen omezenou plochu, tzn., že ji musí rozdělit mezi obě plodiny. Zaneseme-li různé kombinace paprik a rajčat, které lze vypěstovat s daným množstvím práce na dané ploše skleníku, do grafu, vznikne jednoduchá hranice produkčních možností.
+
Obr. 3. Hranice produkčních možností
Bod A představuje variantu, kdy pan Novák pěstuje pouze papriky. Další body grafu pak představují rozšiřování pěstování rajčat na úkor paprik. Bod D znázorňuje pěstování rajčat v celém skleníku.
Pokud chceme nalézt bod, který bude na křivce představovat efektivní rozdělení mezi obě plodiny – tedy optimální bod na hranici produkčních možností – budeme porovnávat přírůstky prospěchu z těchto příležitostí. Optimální bod pak bude ten, kde bude přírůstek uspokojení z rajčat stejný jako přírůstek uspokojení z paprik.