9.1
Záněty zevních rodidel a pochvy
Přehled zánětlivých onemocnění není vyčerpávající. Výběr je ovlivněn četností a závažností jednotlivých onemocnění.
9.1.1
Virové infekce
9.1.1.1
Genitální herpes – Herpes genitalis
Původcem onemocnění je nejčastěji Herpes virus hominis typu 2, méně často Herpes virus hominis typu 1. Virus se přenáší pohlavním stykem nebo nekoitálními sexuálními praktikami – orogenitální styk.
Klinický průběh
Primární infekce může probíhat asymptomaticky, může mít lokální projevy nebo má i celkové projevy (nevolnost, horečka, bolesti svalů). Inkubační doba je 2 -14 dní – v průměru 6 dní. Po inkubační době se objeví herpetické léze v oblasti vulvy, pochvy a na děložním čípku. Léze jsou vezikuly, které se velmi snadno strhnou a vytvoří se ploché vřídky. Vřídky se sekundárně infikují. Výsev provází bolest, dysurie, bolest při pohlavním styku, někdy retence moči. Někdy se ještě před výsevem puchýřků objevuje svědění, brnění a bolest. Infekci provází zvětšení regionálních mízních uzlin. Herpetický výsev vymizí i bez léčby během 14 dnů.
V případě nonprimární první infekce (infekce u osoby, která již má protilátky proti druhému typu viru) jsou projevy podobné, ale průběh je kratší a méně výrazný.
Rekurentní infekce může vzplanout po měsících, až letech. Virus se trvale usídlil v regionálních senzorických gangliích. Po určité době může dojít k jeho reaktivaci. Infekce se se axonem dostává
zpět na periferii a způsobí rekurentní infekci. Léze jsou menší, je jich méně, doba výsevu je kratší. Celkově jsou příznaky mírnější.
Diagnostika
Typický klinický obraz, přímý důkaz viru pomocí PCR (polymerázová řetězová reakce).
Terapie
Nejúčinnější je zahájit léčbu virostatiky již v prodromálním stádiu. Užívají se virostatika účinná na herpes virus hominid (aciklovir, gancyklovir). Pozdější zahájení léčby jen trochu zkrátí dobu výsevu a snižuje vylučování viru. K symptomatické léčbě se užívají analgetika.
Při častých recidivách je možné užívat antivirotika preventivně.
Genitální herpes a těhotenství
Infekce v prvním trimestru představuje riziko potratu, předčasného porodu a vyššího výskytu kongenitálních malformací u plodu (mikrocefalie, mikroftalmie, chorioretinitida, intrakraniální kalcifikace). Při přítomnosti herpetických lézí na genitálu se přenáší infekce během porodu na novorozence (lokalizovaná infekce, encefalitida, diseminovaná nemoc). Úmrtnost je v desítkách procent. Z tohoto důvodu ženy s prodromálními příznaky nebo s výsevem herpesu rodí císařským řezem a nejpozději do 4 hodin po odtoku plodové vody. Léčba v těhotenství – virostatika.
9.1.1.2
Condylomata accuminata – fíčky, genitální bradavice
Původcem onemocnění je řada lidských papilomavirů (nejčastěji HPV-6, HPV-11), které se přenáší přímým kontaktem – pohlavním stykem.
Klinický průběh
Projevy infekce dělíme na latentní, subklinické a manifestní. Můžeme je najít v genitoanalní oblasti, vzácně v laryngu.
Nejčastější je latentní forma, kterou lze zjistit přímým průkazem virové DNA.
Subklinická forma je zjistitelná kolposkopicky, cytologicky nebo histologicky.
Manifestní – klinická forma má nejrůznější podoby. Nejčastější jsou špičatá kondylomata, různě vysoké bělavé útvary, které mohou být solitární nebo vytvářejí trsy a nacházejí se nepravidelně rozmístěné po celé vulvě. Další formy: papulózní bradavice, keratotické bradavice, obří kondylomata nebo ploché bradavice.
Diagnostika
Typický makroskopický vzhled, kolposkopické vyšetření, cytologické vyšetření, přímý průkaz viru.
Terapie
Condylomata accuminata většinou zmizí sama za měsíce až roky. Léčba se omezuje pouze na odstranění bradavic – chemicky (cytotoxické látky – podofylin, kyselina bichlooctová a trichloroctová, 5-fluorouracil), imunomodulačně (imiquimod) nebo fyzikálně a chirurgicky (kryoterapie, elektrodiatermokoagulace, laserová valorizace, chirurgická excize).
Prevence
Krom prevence stejné pro všechny pohlavně přenosné infekce je to vakcinace proti HPV-6 a HPV-11 společně s vakcínou proti HPV-16 a HPV-18.
9.1.2
Trichomoniáza
Původce je prvok, bičenka poševní Trichomonas vaginalis. Přenáší se výhradně pohlavním stykem. Tento prvok žije pouze v pochvě a v močové trubici člověka. Je velmi citlivý na teplotu a vlhkost prostředí, ale snáší široké rozpětí pH. U muže se vyskytují v uretře.
Klinický průběh
Nákaza u ženy často probíhá bez příznaků. Při symptomatické formě se objevuje necharakteristický šedý výtok (charakteristický nažloutlý, zpěněný nasládlý výtok se objevuje u malého procenta žen), méně často zápach, svědění, někdy krvácení a dysurie. U muže probíhá asymptomaticky.
Diagnostika
Průkaz trichomonád mikroskopicky – nativní preparát nebo kultivačně.
Terapie
Léčba je vždy perorální (metronidazol nebo ornidazol). Pouze v I. trimestru těhotenství je léčba pouze vaginální. U trichomonádové infekce se musí léčit všichni sexuální partneři!!!
9.1.3
Vaginální dysmikrobie
Vaginální dysmikrobie je stav narušení rovnováhy poševního ekosystému přemnožením některé jeho složky. Pokud se nepodaří organismu poměrně rychle rovnováhu obnovit, dochází k rozvoji infekce. Problémy způsobuje mikroorganismus, který se běžně v pochvě nachází i u zdravých žen, ale v menším množství.
9.1.3.1
Vulvovaginální kandidóza – mykotická vulvovaginitida
Původce onemocnění je kvasinka Candida albicans nebo Candida glabrata. Kvasinky jsou běžně přítomné ve střevní i vaginální mikroflóře. Potíže činí, když se přemnoží. Příčiny vzniku onemocnění nejsou vždy jasné. Přemnožení mohou způsobit imunologické faktory, zvýšená vlhkost, mikrotraumata, narušení mikroflóry antibiotickou léčbou, vysoká hladina cukru u diabetiček nebo vysoké hladiny estrogenů v těhotenství.
Klinický průběh
Vulvovaginální kandidóza může probíhat asymptomaticky – nosičství, které se neléčí, jako ojedinělá jednorázová ataka, nebo jako chronická recidivující kandidóza. Mykotická vulvovaginitida se projevuje svěděním – pruritem, nebo pálením a výtokem. Typický výtok je bílý hustý, tvarohovitý, ale může mít i jiný charakter. Často je vodnatý, pH v pochvě je nízké – do 4,8.
Diagnostika
Mikroskopický nebo kultivační průkaz kandid.
Terapie
Lokální aplikace imidazolovýách antimykotik (klotrimazol, ekonazol, fentikonazol) nebo polyenových antimykotik (nystatin, natamycin). Léky se aplikují vaginálně. Při svědění a pálení zevních rodidel se vaginální tablety kombinují se zevní aplikací krému. Délka léčby závisí na tom, zda jde o jednorázovou ataku nebo o recidivující onemocnění. U jednorázové epizody stačí léčba krátkodobá (3 dny), u chronického onemocnění je léčba až patnáctidenní.
Prevence u recidivujících onemocnění spočívá v půlročním užívání antimykotik per os (jednou za měsíc) po přeléčení akutního onemocnění. K dalším opatřením patří zákaz nošení džín, těsných kalhot a punčocháčů, vynechat ve stravě cukry a bílé pečivo, nestřídat anální a vaginální styk. Pokud žena užívá antibiotika, léčba musí být zajištěna antimykotiky per vaginam.
9.1.3.2
Laktobacilóza
Původcem onemocnění je přemnožení vláknitých laktobacilů.
Klinický průběh
Příznaky onemocnění jsou stejné jako u mykózy – svědění, nízké pH, tvarohovitý výtok.
Diagnostika
Průkaz vláknitých laktobacilů a typické klinické projevy.
Terapie
U laktobacilózy jsou podávána širokospektrá penicilínová antibiotika (ampicilin, amoxicilin), doporučují se výplachy pochvy roztokem jedlé sody (30-60 g na 1 litr vody) 2-3 x týdně.
9.1.3.3
Anaerobní vaginóza
Původci jsou přemnožené anaerobní bakterie. Neexistuje specifický původce, ale zpravidla je přítomná Gardnerella vaginalis a často Mobiluncus mulieris.
Klinický průběh
Typickým příznakem tohoto onemocnění je řídký výtok páchnoucí po rybách, vzácně se může objevit svědění. Nejsou přítomné zánětlivé změny.
Diagnostika
Určení diagnózy spočívá v průkazu tří ze čtyř kritérií:
- typický výtok – našedlý, řídký, ulpívající na stěnách pochvy
- pH vyšší než 4,8
- pozitivní amin test – stěr z pochvy se natře na podložní sklíčko, zakápne se 10% KOH, při pozitivním testu cítíme intenzivní rybí zápach
- mikroskopický průkaz klíčových buněk (epitelie pokryté bakteriemi – zrnitý vzhled)
Terapie
Vaginálně podávané léky proti anaerobním mikroorganismům (metronidazol, klindamycin).
Preventivně je možné aplikovat výplachy benzydamin hydrchloridem nebo aplikace živých laktobacilů do pochvy.
9.1.3.4
Aerobní vaginitida
Původci jsou pyogenní bakterie, které jsou normálně, v určitém množství, v pochvě přítomné.
Klinický průběh
Onemocnění se projevuje nažloutlým hnilobně páchnoucím, hnisavým výtokem a vysokým pH nad 4,8.
Diagnostika
Mikroskopický obraz: četné leukocyty, četné bakterie, v závažných případech nález klíčových buněk. Zcela chybí laktobacily.
Terapie
Podání antibakteriálních léků proti aerobní infekci (nifuratel). Prevence u recidivujících potíží je stejná jako u aerobní vaginózy.
9.1.4
Atrofická vaginitida
Onemocnění je typické v postmenopauze (i u žen užívajících hormonální substituci) a u kojících žen. Je to zánět pochvy při hypoestrinismu. Díky nedostatku estrogenu dochází ke ztenčení poševní sliznice, pokles obsahu glykogenu a změně bakteriálního osídlení. Mizí laktobacily, stoupá pH a pochva se stává méně odolnou proti infekci.
Klinické projevy
Poševní stěny jsou zarudlé, objevuje se nažloutlý výtok, pálení a dispareunie.
Diagnostika je jednoznačná.
Terapie
Hlavním cílem léčby je obnovit odolnost vaginální sliznice dodáním estrogenů, lokálně.
9.1.5
Komplikace vaginálních tampónů
Ženy, které užívají často menstruační tampóny i mimo menstruaci si mohou způsobit ulceraci v pochvě. Ulcus vzniká v poševní klenbě. Vzniklý defekt se po několika měsících bez užívání tampónů sám zhojí.
9.1.5.1
Syndrom toxického šoku
Toto onemocnění se objevu u žen, které používají superabsorpční tampóny. Syndrom toxického šoku byl pozorován také u žen, které používaly antikoncepční vaginální pesar.
Klinický průběh
Přítomnost masivního hnisavého fluoru (původce - staphylococus aureus), vysoká horečka, bolesti hlavy, zarudnutí dlaní (palmární erytém), schvácenost, průjmy, zvracení, hypotenze až šokový stav. Může dojít až k multiorgánovému selhání, šokové plíci, akutnímu selhání ledvin a DIK (diseminované intravaskulární koagulopatii).
Toto život ohrožující onemocnění musí být léčeno komplexně.