V následující kapitole jsou u onemocnění jednotlivých systémů uvedeny nejtypičtější příznaky.

K nejčastějším příznakům onemocnění srdce patří bolest na hrudi, kardiální dušnost a palpitace. K dalším známkám se řadí synkopa, otoky, cyanóza, kašel a hemoptýza.

Bolest na hrudníku mívá příčiny kardiální nebo extrakardiální. Ke kardiálním příčinám patří ischemie myokardu (angina pectoris, infarkt myokardu), perikarditis (zánět osrdečníku), disekující aneuryzma aorty a plicní embolie. K extrakardiálním příčinám se řadí vertebrogenní a muskuloskeletální potíže, choroby pleury, jícnu, hiátová hernie, vředová choroba žaludku, pankreatitis (zánět slinivky břišní), herpes zoster.

Dušnost bývá nejčastějším projevem srdečního selhání. U levostranného selhání se objevuje záchvatovitá dušnost. Vyskytuje se často ve spánku. Narůstající dušnost nemocný ve spánku nevnímá, proto nemůže situaci korigovat posazením se. Obvykle se probudí s intenzivním pocitem nedostatku dechu a s úzkostí, posazuje se na okraj lůžka a opírá se o ruce, aby zafixoval pomocné dýchací svaly. Tento stav se nazývá asthma cardiale. Nejtěžší formou levostranného srdečního selhání je plicní edém. Objevuje se u pacientů s těžkou mitrální stenózou, akutním infarktem myokardu či jinou pokročilou chorobou levé srdeční komory. Pacient je těžce dušný, má studený pot, je úzkostný a cyanotický. Dušnost doprovází kašel s expektorací zpěněného narůžovělého sputa, nebo hlenu s příměsí jasně červené krve. Popisují se vlhké inspirační a exspirační chropy difúzně po obou stranách plic.

Palpitace mohou být vnímány různě. Nemocní je popisují jako: „srdce se na chvilku zastavilo“, „srdce rychle utíká“, „srdce přeskočilo“, „kopnutí do hrudníku“. Tento příznak bývá způsoben poruchou srdečního rytmu (např. fibrilace síní, záchvaty komorové tachykardie, extrasystoly).

Kardiální synkopy jsou způsobeny poruchami srdečního rytmu (síňokomorová blokáda III. stupně) nebo v důsledku aortální stenózy. Synkopa při syndromu karotického sinu se vyskytuje u jedinců s hypersenzitivitou karotického sinu na tlak (záklon nebo otočení hlavy, pevně utažená kravata). Malý tlak na oblast karotického sinu vyvolává extrémní bradykardii a reflexní hypotenzi. Pak dochází k synkopě. Ortostatická synkopa bývá způsobena poruchou funkce vegetativního systému a baroreceptorů. Při vertikalizaci dochází k nahromadění krve v dolních končetinách, tím k náhlému snížení žilního návratu směrem k srdci, poklesu srdečního výdeje a krevního tlaku a následně k bezvědomí.

Cyanóza vzniká buď snížením saturace arteriální krve kyslíkem, nebo extrémně zvýšenou extrakcí kyslíku z kapilární krve ve tkáních.

Otoky bývají známkou pravostranného srdečního selhání a objevují se až při zadržení 3-5 litrů tekutiny. Lokalizace otoků je pak dána gravitací. U chodícího pacienta se vyskytují symetricky na obou dolních končetinách (zpočátku okolo kotníků, později na bércích, stehnech a genitálu). U ležícího nemocného se otok vyskytuje v lumbosakrální krajině. Kardiální otok je plastický, po zatlačení palcem se v oteklé tkáni vytvoří důlek, který se po uvolnění palce pomalu vyplňuje. Otok celého těla, včetně obličeje, hrudníku a břicha se označuje jako anasarka.

Vykašlávání krve bývá známkou chorob dýchacího systému, může se však vyskytovat i u srdečních onemocnění, jako je těžká mitrální stenóza, embolizace do plicnice a plicní infarkt.

K typickým příznakům onemocnění periferních tepen patří intermitentní klaudikace a ischemická klidová bolest, které vznikají v důsledku nedokrvení končetin při ischemické chorobě.

Intermitentní klaudikace je bolest svalových skupin, nejčastěji dolních končetin. Bolest vzniká při námaze, má charakter křeče, palčivosti a sevření. Nejčastější lokalizací je lýtko, bolest může být však i v chodidle, stehně nebo hýždi. Mírná bolest se objeví zpočátku v jedné končetině, a to při velké námaze (např. rychlá chůze, chůze do schodů či do kopce). V pozdějším stádiu nemoci se námaha vyvolávající potíže zmenšuje a bolest se zesiluje. Nakonec se objevuje již po několika desítkách metrů pomalé chůze. Klaudikační vzdáleností se označuje vzdálenost, kterou pacient ujde.

Klidová ischemická bolest vzniká nejčastěji v noci vleže. Bývá lokalizovaná do prstů nohou, paty nebo nohy. Ze začátku bývá mírná, brzo se mění na krutou. Doprovodným příznakem bývá nehmatný periferní pulz, bledost a chlad končetiny v postižené oblasti.

Hlavními příznaky chorob žil a lymfatických cév bývá bolestivý pocit tíhy, tlaku a napětí v končetinách. Při chůzi se obtíže nezvětšují a mnohdy se zmírňují. Velmi pomalu příznaky ustupují po posazení nebo po ulehnutí. Bolesti bývají lokalizované do hlavních žilních kmenů nebo celé končetiny (především do bérců). Mnohdy jsou postiženy obě končetiny. U pacientů s varixy se navíc vyskytují křeče, často v lýtkách a v klidu. U žilních chorob vázne žilní odtok z končetiny, končetina otéká a kůže může být cyanotická. Po několikaletém trvání žilní stázy a žilní hypertenze se na dolní končetině objevují pigmentace (skvrnité světlehnědé a později splývající tmavohnědé skvrny). Jednostranný otok provází tromboflebitidu nebo flebotrombózu.

K příznakům chorob plic patří kašel, chrapot, dušnost a bolest. Častým příznakem je také cyanóza. Vážným příznakem je hemoptýza a hemoptoe. O všech zmíněných příznacích již bylo podrobně hovořeno.

Velmi pestrá symptomatologie se vyskytuje u chorob trávicí trubice. K těm nejtypičtějším však patří bolest, dyspeptické potíže, zvracení, průjem a zácpa.

Somatická (parietální) bolest vzniká při podráždění břišní stěny, nástěnné pobřišnice a kořene mezenteria zánětem nebo mechanicky. Je vyvolána ostrá, dobře lokalizovaná bolest. Zároveň bolest doprovází zřetelná bolestivost na pohmat a často je přítomno také reflexní stažení břišních svalů. Tomuto příznaku se říká „defense musculaire“.

Naproti tomu bolest viscerální (útrobní) je těžko definovatelná a hůře lokalizovatelná. Obvykle je lokalizována do oblasti střední čáry a nebývá přítomno reflexní stažení svalů břicha. Tento typ bolesti vzniká při podráždění vnitřních orgánů.

Dalšími typickými příznaky u chorob zažívacího systému jsou dyspeptické potíže, které zahrnují celou škálu jednotlivých symptomů. Můžeme je též nazvat „trávicí obtíže“. Mezi tyto známky patří pocit plnosti, pocit špatného trávení, říhání, tlak v epigastriu, nechutenství, nevolnost, zvracení a pyróza. Tento soubor příznaků nazýváme žaludeční (horní) dyspepsie. Dalšími příznaky jsou meteorismus, flatulence, borborygmy, zácpa a průjem. Tyto potíže označujeme jako střevní (dolní) dyspepsie.

Borborygmus vzniká přeléváním tekutého obsahu v plynem naplněných střevech a zjednodušeně jej lze popsat jako „kručení v břiše“. Borborygmy jsou zesíleny u obstrukčního ileu.

Meteorismus neboli plynatost je zvýšený plynný obsah ve střevě. Bývá spojen s flatulencí, což znamená zvýšený odchod plynů.

Nutkání na stolici, které po vyprázdnění není následováno pocitem úlevy, označujeme jako tenezmus. Příčinou bývá onemocnění konečníku, např. nádor, nebo zánět.

Typickým příznakem jaterních onemocnění je ikterus, což je žlutavé zbarvení tkání. Tento příznak je dán zvýšenou koncentrací sérového bilirubinu v krvi. Ikteru si všímáme zejména na očních sklérách, měkkém patře nebo vnitřní ploše předloktí. Ikterus často doprovází také změny barvy moči a stolice (tmavá moč a odbarvená „acholická“ stolice).

Dalším příznakem jaterních chorob je ascites. Ascites je přítomnost volné tekutiny v dutině břišní. Na pacientovi pozorujeme ascites při objemu přibližně 2000 ml, malý objem ascitu lze zjistit ultrasonograficky nebo CT. U většího ascitu je typické vyklenutí a změny tvaru břicha s rozestupem přímých břišních svalů, posunutím pupku k symfýze nebo „spotřebování“ pupku. U velkého ascitu dochází k vysokému postavení bránice a pacient je tím pádem navíc i dušný.

Kromě zmíněného ikteru a ascitu může být u onemocnění jater hyperpigmentace, pavoučkovité névy (rozšířené kapiláry připomínající nožičky pavouka), palmární erytém (červené zbarvení tenaru, hypotenaru a bříšek prstů) a zvýrazněné žilní kresby ve stěně břišní. Při portální hypertenzi dochází k rozvoji kolaterálního oběhu, který může být patrný jako rozšířené žíly na stěně břišní – kolem pupku bývá popisován nález zvaný caput medusae.

Typickým příznakem chorob žlučníku je bolest, resp. biliární (žlučníková) kolika. Je to záchvat náhle vzniklých, často intenzivních až nesnesitelných křečovitých bolestí. Tyto bolesti se vlnovitě stupňují a opět ustupují. Kolika začíná v nadbřišku nebo v pravém podžebří, propaguje se do zad pod pravou lopatku. Často vzniká po těžkém nedietním jídle či po nervovém rozrušení nebo jiném stresu. Biliární kolika bývá doprovázena nevolností nebo zvracením hořkých šťáv bez pocitu úlevy. Přítomen je rovněž neklid a vyhledávání úlevové polohy (nemocný se stáčí do „klubíčka“). Tuto bolest vyvolává pohyb kamene žlučovými cestami a zmírňuje ji teplo a podání spazmolytik. Stav může být zkomplikován zánětem, kdy jsou navíc přítomny známky jako zvýšená tělesná teplota a třesavka. Z důvodu obstrukce kamenem má pacient navíc ikterus.

K dalším známkám onemocnění žlučníku patří dyspeptické potíže, a to nesnášenlivost určitých jídel, zejména tučných a smažených, některých krémů, majonéz a hub, dále pocit tlaku či cizího tělesa v nadbřišku nebo pod pravým žeberním obloukem, pocity plnosti, nadýmání, říhání a flatulence.

Charakteristickým příznakem chorob pankreatu je bolest, která začíná v nadbřišku a šíří se do zad podél levého žeberního oblouku. Bolest je stálá, zničující až nesnesitelná a šokující. Obvykle vzniká po tučném jídle nebo alkoholu vlivem akutní pankreatitidy (zánětu slinivky břišní). Doprovázena bývá nevolností, vysilujícím zvracením a škytavkou. U chronického zánětu bývá bolest mírnější a přichází v záchvatech. U karcinomů slinivky je bolest stálá a progredující. Nemocný vyhledává úlevovou polohu v předklonu nebo na „všech čtyřech“.

Dalšími známkami chorob slinivky břišní může být až odpor k jídlu, nadýmání, říhání, pocity nafouknutí a flatulence. Stolice bývá objemná, mazlavá, mastná a jílovitá. Často může mít nemocný úporné napěněné odporně páchnoucí průjmy. Pátráme také po nestrávených zbytcích ve stolici.

Typickým příznakem chorob ledvin je renální (ledvinová) kolika, která je velmi krutá, křečovitá a mění svou intenzitu. Bolest vystřeluje z oblasti beder dopředu a dolů až do třísla, genitálu a horní vnitřní třetiny stehna. Často může bolest doprovázet zvracení, jde o renogastrický reflex, nebo subileózní stav – renointestinální reflex. Přítomen bývá motorický neklid. Tato renální kolika vzniká v důsledku obstrukce odvodných močových cest kaménkem, koagulem, nebo částečkou odloučené renální papily.

Tupá bolest v krajině postižené ledviny, zvaná též nefralgie, vzniká v důsledku pyelonefritidy, perirenálního abscesu, hydronefrózy (rozšíření ledvinné pánvičky), nebo oboustranně při akutní glomerulonefritidě (zánět ledvinného klubíčka).

K dalším významným příznakům chorob ledvin patří proteinurie (přítomnost bílkovin v moči), renální hematurie (přítomnost krve v moči), otoky, arteriální hypertenze a změny v množství moči.

K příznakům chorob odvodných cest močových patří zejména dysurie, což jsou potíže při močení (pálení, řezání při močení, obtížné a zpomalené vyprazdňování močového měchýře), které jsou způsobeny zánětem. Dalším důležitým příznakem je polakisurie, a to znamená časté nucení na močení. Toto nucení je způsobeno zánětem nebo kaménky v odvodných cestách močových. Vylučování převážné části moči v noci nazýváme nykturií (noční porce moči je větší než denní) a setkáváme se s ní např. u městnavého srdečního selhání. K dalším známkám patří hematurie (přítomnost krve v moči), leukocyturie (přítomnost bílých krvinek v moči) a pyurie (přítomnost hnisu v moči). Všechny tři příznaky bývají u zánětů odvodných cest močových, hematurie navíc může doprovázet i nádory nebo močové kaménky. U hypertrofie prostaty bývá často retence moči – zadržení moči v močovém měchýři až ischuria paradoxa neboli paradoxní inkontinence (močový měchýř je přeplněn a po kapkách odtéká moč). Inkontinence moči znamená samovolný a vůlí neovlivnitelný odtok moči.

Typickým příznakem chorob pohybového systému je bolest. Rozlišujeme bolest klidovou (např. u zánětu) a bolest námahovou (např. u osteoartrózy). U revmatoidní artritidy a jiných zánětlivých onemocnění je typická ranní ztuhlost kloubů.

K typickým známkám anémie (chudokrevnosti) patří bledost, únava, glossodynie (pálení jazyka), parestezie (brnění, mravenčení), dušnost, palpitace a závrať. U hemolytické anémie je navíc přítomen ikterus, který je způsoben rozpadem erytrocytů.

U leukémie kromě příznaků anemického syndromu bývá přítomna splenomegalie (zvětšená slezina) a snížená imunita (vlivem nedostatku zralých leukocytů). Lymfadenopatie (zvětšené uzliny) mohou být příznakem lymfomů.

Dalším důležitým příznakem chorob krve je krvácení, které může mít různé podoby. Může se projevovat hematomy, petechiemi, sufuzemi, hemoptýzou, hematemézou, enteroragií, krvácením do kloubů, odvodných cest močových a také krvácením z vpichů a jiných invazivních vstupů.

Mezi příznaky onemocnění kůže patří atrofie (ztenčení) kůže, hyperpigmentace, vitiligo (bílé skvrny na kůži, druh depigmentace), kožní eflorescence a změny povrchu kůže (suchá, mastná kůže, trhliny, vředy, krusty a výrůstky).

Mezi kožní eflorescence patří makula (zčervenání), papula (pupen), vezikula (puchýř), pustula (vřídek) a tumor (hrbol).

Neurologická onemocnění se projevují celou škálou příznaků. U kořenových syndromů a blokád páteře je to bolest. Bolest hlavy bývá přítomna nejen u migrén, ale také u zánětů, edému nebo nádoru mozku. Zvýšený svalový tonus (hypertonus) vyvolává stlačený nerv, který podráždí sval ke spazmu, dále ischemie nebo krvácení do mozku. Naopak snížený svalový tonus (hypotonus) je zapříčiněn míšní lézí. Důležitými známkami jsou poruchy vědomí (kvalitativní a kvantitativní poruchy), závratě, třes, titubace (vrávorání do stran), poruchy řeči, poruchy mimiky, poruchy hybnosti a změny čití.

Ke známkám lokálního zánětu patří dolor (bolest), rubor (zarudnutí), calor (zvýšená teplota), tumor (otok) a functio laesa (funkční poškození). Do terminologie příznaků místních zánětů se vžily tyto latinské termíny.

Celkové známky zánětu jsou subfebrilie až horečka, tachykardie a tachypnoe, bolest hlavy a únava. U sepse bývá přítomna hepatosplenomegalie (zvětšená játra a slezina). U starších pacientů se může vyskytovat zmatenost.

Nejčastější příznaky očních onemocnění jsou začervenání oka, bolest v oku, poruchy zraku (dalekozrakost, krátkozrakost, slepota, zamlžené vidění, výpadky zorného pole), strabizmus (šilhavost), světloplachost, slzení, blefarospazmus (křeč víčka), ptóza (pokles) víčka, lagoftalmus (nedovření víčka), ektropium (víčko odvrácené od bulbu), entropium (víčko otočené proti bulbu), šedá zornice u katarakty.

Onemocnění ucha se mohou projevovat bolestí uvnitř ucha, sekrecí z ucha, šelesty (pískání, hučení, šumění v uchu), nedoslýchavostí a také závratí.

Při zánětech nosní sliznice si nemocný stěžuje na bolest, zhoršený čich, sekreci z nosu a ztížené dýchání. Dalšími známkami chorob nosu je tlak za očima (u zánětů vedlejších dutin nosních), otok nosu a deformace nosu (po úrazech).

Bolest při polykání doprovází zánět krčních mandlí a hltanu. Obtížné polykání může být nejen u zánětů, ale také u nádoru či divertiklu (výchlipky) jícnu. Při zánětech se vyskytuje také škrábání v krku, chrapot, u zánětu hrtanu dokonce až afonie (ztráta hlasu).

Z příznaků stomatologických onemocnění stojí za zmínku otok a deformace tváře (u zánětů zubní dřeně, měkkých tkání, po úrazu), změny barvy zubů způsobené zubním kazem, zubním kamenem, bolest zubů při zubním kazu či zánětech, vadný skus a změna postavení zubů v čelisti, obnažování krčků a kořenů, viklání až vypadávání zubů (u parodontózy).