Zdravý člověk zaujímá uvolněnou polohu, přiměřenou pohybovou aktivitu a je schopný sám zaujmout vhodné postavení. V důsledku chorobného stavu však nemocný může ztrácet schopnost zaujímat aktivní polohu. V těch krajních případech je pacient bezvládný, jeho pohyb a poloha jsou pasivní. Postoj je u zdravého člověka přímý a jistý, chůze je pružná a pohyby uvolněné. Během vyšetření si lékař všímá polohy nemocného, postoje a chůze. Zaměřuje se také na přítomnost abnormálních nechtěných pohybů (tik, třes). Polohy nemocného, změny postoje, poruchy chůze a abnormální pohyby byly popsány v předešlých kapitolách.