Důležitým významem při vyšetření břicha je rozdělení břicha na 4 kvadranty – horní levý kvadrant, horní pravý kvadrant, dolní levý kvadrant a pravý levý kvadrant (označení pravý znamená u pravé ruky pacienta, tedy ne z pohledu vyšetřujícího). Dělicí čárou při tomto rozdělení je horizontála vedená ve výši pupku a vertikála, která spojuje sternum a stydkou sponu.

Dalším častějším rozdělením břicha je dělení na epigastrium, mezogastrium a hypogastrium. Při tomto dělení břicha jsou horizontální čáry spojnice dolních oblouků žeber a spojnice spinae iliacae ventrales, vertikální čáry probíhají podél okrajů pravého a levého přímého břišního svalu. Po tomto rozdělení je v horním pásu epigastrium uprostřed a po stranách je pravé a levé hypochondrium. Ve středním pásu je uprostřed umbilikální krajina a po stranách pravé a levé mezogastrium. V dolním pásu je uprostřed suprapubická krajina a po stranách pravé a levé hypogastrium.

Při vyšetření pohledem leží pacient na zádech a obě paže má podél trupu.

Hodnotíme, zda je břicho symetrické, vyklenuté (tj. nad úrovní hrudníku – tzv. nad niveau), nebo naopak vpáčené (tj. pod úrovní hrudníku – tzv. pod niveau). Symetrické vyklenutí břicha může být způsobeno zvýšenou plynatostí střev, tukem nebo ascitem. Asymetrické vyklenutí bývá podmíněno zvětšeným orgánem (játry, slezinou, dělohou, močovým měchýřem) nebo nádorem. Zvýšená přítomnost plynu v peritoneální dutině se označuje jako pneumoperitoneum.

Důležité při posuzování a popisu je, zda je kůže břicha napjatá, nebo zda jsou patrné volné kožní řasy (ty mohou značit významnější úbytek tělesné hmotnosti).

Při zvýšeném tlaku krve v portálním oběhu bývá tzv. kolaterální žilní oběh. Povrchové břišní žíly bývají v tomto případě rozšířeny a probíhají směrem zdola nahoru v postranních částech břicha či radiálně od pupku. Mohou také vytvářet seskupení rozšířených žil kolem pupku, což označujeme jako caput Medusae.

Při vyšetřování sledujeme také dýchací vlny, které probíhají na stěně břišní – hodnotíme především jejich symetričnost. Zastavení průběhu dechové vlny na některé části stěny břišní může být příznakem dráždění pobřišnice při zánětu.

U štíhlejších pacientů můžeme pozorovat pulzaci v nadbřišku, která je způsobena pulzující břišní aortou, nebo může být příznakem hypertrofie pravé srdeční komory či systolickou pulzací jater při trikuspidální regurgitaci.

U vyšetření břicha se zaměřujeme také na popis kožních jizev po předešlých operacích nebo úrazech. Kromě lokalizace popisujeme také délku jizvy, zda se v jizvě nenachází kýla (tzv. hernia cicatrice) a také zda jizva vznikla hojením per primam nebo per secundam.

Zvýšená pigmentace v průběhu linea alba a v pase v místech tlaku gumy od kalhot bývá příznakem Addisonovy choroby. Jsou-li na břiše pavoučkové névy, svědčí to pro jaterní cirhózu. Tzv. strie (pajizévky) bývají známkou rychlého zvětšení objemu břicha. Jsou-li fialové barvy, jedná se o čerstvé strie. Bývají přítomny např. u gravidních žen. Chronické strie mívají stříbřitou barvu. Strie rudé barvy bývají u Cushingovy choroby.

U ileózních stavů lze u astenických pacientů vidět průběh peristaltické vlny, která se zastaví u střevní překážky – fenomén ztužování střevních kliček. Kýly se mohou vyskytovat v jizvě, tříselném kanálu a v pupku. Při vyšetřovaní kýly lékař hodnotí její velikost a branku (místo, kde kýlní vak prochází a stává se hmatným). Posuzuje i to, zda je možnost repozice kýly (napravení).

Při vyšetření pohmatem leží pacient na zádech s mírně pokrčenými koleny a vyšetřující stojí po jeho pravém boku. Začínáme povrchovou palpací, při které používáme buď dlaň pravé ruky, nebo obě ruce položené vedle sebe. Všímáme si přitom kvality břišní stěny (tuková vrstva, případné podkožní lipomy), svalového napětí a posuzujeme vyvolanou bolest. Při hluboké palpaci se posuzuje přítomnost rezistencí (např. zvětšená játra, žlučník, slezina, ledvina, močový měchýř, děloha, zánětlivý infiltrát, nádor) a kromě lokalizace těchto rezistencí se popisuje vztah k okolním orgánům, velikost, povrch, tvar, okraj a pohyblivost vůči okolí.

Břicho začínáme palpovat na opačném místě, než udává pacient bolest. Tím se předejde tomu, že by vyšetřovaný při prvním zatlačení prsty reflexně stáhnul břišní svaly a břicho by se nedalo vyšetřit. Nejvhodnější je začít vyšetření pohmatem v podbřišku a stoupat směrem vzhůru k oblasti podžebří.

Za normálních okolností je břicho měkké, volně prohmatné, nebolestivé a bez rezistencí či peritoneálního dráždění. Někteří pacienti však na palpaci reagují reflexním napnutím svalů břicha, proto je třeba odvést pozornost, např. kladením otázek vztahujících se k potížím nemocného.

Při postižení pobřišnice, např. u peritonitidy, je břišní stěna tuhá, bolestivá až neprohmatná – tzv. prknovité břicho (defense musculaire).

U astenických pacientů lze palpovat pulzující břišní aortu.

V jedné třetině spojnice mezi spina iliaca anterior superior a pupkem vpravo se nachází tzv. McBurneyův bod. Do tohoto bodu se promítá apendix, resp. oblast ileocekální chlopně.

Palpace jater se doporučuje špičkami natažených prstů jedné nebo obou rukou položenými naplocho na břišní stěně.

Při pohmatu sledujeme velikost jater, okraj, konzistenci, povrch a citlivost. Jako velikost jater se považuje vzdálenost mezi horním a dolním okrajem. Horní okraj se stanovuje poklepem a dolní pohmatem. Za fyziologických okolností je tato vzdálenost 8-12 cm. Dále se hodnotí přesah jater přes žeberní oblouk, který udáváme buď v centimetrech, nebo se uvádí počet prstů, o která játra žeberní oblouk přesahují.

Zvýšená citlivost jater bývá u zánětů nebo při městnání krve v játrech. Jaterní cirhóza a nádory jater nebývají bolestivé. U nemocných s ascitem játra „plavou“ nebo unikají palpaci – fenomén ledové kry.

Za normálních okolností žlučník není hmatný. Pod pravým žeberním obloukem ve střední klavikulární čáře lze palpovat zvětšený žlučník. Pokud v tomto místě přiložíme palec pravé ruky a proti nádechu pacienta se vyskytne bolestivost, jedná se o Murphyho příznak, který bývá přítomen u cholecystitidy. Nejčastější příčinou zvětšení žlučníku je tzv. hydrops žlučníku, ke kterému dochází při uzavření ductus cysticus žlučovým kamenem.

Hlava slinivky břišní se nachází v oblasti duodenálního okna, vpravo od pupku při okraji pravého přímého svalu břišního. Vyšetřujeme hlubokou palpací. Bolestivost při palpaci může značit změny v oblasti hlavy pankreatu, ale také v oblasti dvanáctníku a pravé větve břišní aorty.

Poloha pacienta při vyšetření sleziny pohmatem je na pravém boku se skrčenými dolními končetinami a levou paží za hlavou nebo poloha vleže na zádech. K pacientovi lékař přistupuje z jeho levé strany, prsty má mírně ohnuté a zanořuje je do oblasti levého podžebří.

Druhou technikou palpace je vyšetření z pravé strany pacienta podobnou technikou jako u palpace jater. Při pohmatu sleziny se využívá dýchacího souhybu, tzn., že během palpace se vyšetřovaný pomalu zhluboka nadechuje.

Normálně velká slezina není hmatná. Zvětšení sleziny udáváme v centimetrech, tedy o kolik přesahuje levý žeberní oblouk. Dále se sleduje její konzistence, povrch a citlivost.

Palpační vyšetření ledvin se provádí oběma rukama a také úderem na bederní oblast. Pohmat se provádí v poloze vleže na zádech. Jednu ruku umístíme pod pacienta v oblasti ledviny a druhou rukou zatlačíme zpředu shora na břišní stěnu oproti spodní ruce. Při negativním nálezu nelze nic nahmatat, tzn., že ledvina je nezvětšená. Pozitivním nálezem je vyhmatání ledviny. Sledujeme velikost, konzistenci, povrch a bolestivost. Ledvinu lze vyhmatat při nižším uložení, hydronefróze (zvětšení ledvinné pánvičky městnající močí při obstrukci močových cest), polycystické ledvině, abscesu, cystách a nádorech.

Úder na bederní oblast, tzv. tapottement, se provádí u pacienta vsedě, hranou ruky z výšky 15 cm zezadu a zboku nad pasem.

Pokud se při úderu objeví bolest, nazýváme úder jako pozitivní tapotement (jednostranný nebo oboustranný). Pozitivní tapotement bývá u pyelonefritidy, perinefritidy nebo glomerulonefritidy.

Pohmatem se dále vyšetřují tzv. ureterální body. Ty se nachází na průsečíku medioklavikulárních čar a umbilikální čáry, tj. čáry procházející pupkem horizontálně. Bolestivé jsou ureterální body při zánětech a ureterolitiáze.

Při vyšetření močového měchýře pohmatem se hodnotí, zda měchýř přesahuje symfýzu. Pokud přesahuje symfýzu, dochází k retenci moči. V tomto případě se sleduje, o kolik centimetrů přesahuje. Za fyziologických okolností je močový měchýř nebolestivý. Přítomná bolestivost může poukazovat na akutní retenci u hypertrofie prostaty, cévní mozkové příhody nebo nádorů malé pánve.

Vyšetření per rectum je doplňkem vyšetření břicha. Je součástí povinného screeningu karcinomu prostaty u mužů a rakoviny konečníku u obou pohlaví. Vyšetření se provádí v gumové rukavici. Lze vyšetřovat v poloze genokubitální, na zádech nebo i na boku. Palpujícím prstem se lze dostat do vzdálenosti 10-12 cm. Před vyšetřením per rectum se nejdříve posoudí anální oblast pohledem. Součástí popisu vyšetření je i popis konzistence stolice a záznam, zda na rukavici ulpěla nebo neulpěla krev.

Poklep provádíme ve standardních vertikálních čarách, značených jako pravá a levá medioklavikulární čára a čára střední – od mečíku sterna ke sponě stydké. Prst na břišní stěnu klademe vždy celou plochou a používáme prostředníček. Prostředníčkem druhé ruky pak klepeme na prostřední článek přiloženého prostředníčku na stěnu břišní. Poklep má vycházet ze zápěstí. Obvykle se klepe třikrát po sobě, krátce a úsečně. Mezi jednotlivými poklepy ponecháme krátký časový odstup, aby se mohl tón dobře identifikovat.

Nad plynem v dutině břišní je poklep vždy bubínkový, nad solidní tkání je poklep plný – přitlumený. Poklepová rozhraní umožní vyšetřit velikost jater, naplněný močový měchýř apod.

Poslech má význam v přesných indikacích. Vymizení peristaltiky, tzv. mrtvolné ticho v břiše, bývá u paralytického ileu. Naopak bouřlivá peristaltika bývá u ileu obstrukčního. Tato živá peristaltika bývá spojená s fenoménem přelévání střevního obsahu (tzv. borborygmy).

U zánětu pouzdra jater (perihepatitida) lze někdy nad postiženou oblastí slyšet třecí šelest, který je synchronní s dýchacími pohyby (někdy bývá i významně bolestivý). Šelest synchronní s tepem bývá vzácný a může provázet nádory jater.

Šelest nad břišní aortou svědčí pro případné cévní aneuryzma. Přítomnost cévního zúžení signalizuje šelest nad stehenní tepnou.