Biologickým materiálem, který se nejčastěji zasílá k vyšetření, je krev. Vyšetření krve informuje velmi přesně o vnitřním prostředí organizmu. K vyšetření séra se odesílá srážlivá krev, k vyšetření plazmy nesrážlivá s přidáním protisrážlivého prostředku. Je celá škála vyšetření pro analýzu krve – hematologické, biochemické, serologické, imunologické nebo mikrobiologické vyšetření.

Odběr se provádí ze žilní krve s přidáním citrátu sodného. Výsledné číslo sedimentace udává rychlost, kterou klesaly červené krvinky v pipetě. Tato rychlost se udává v mm za 1 a za 2 hodiny. Fyziologická hodnota u muže je 5/8 a u ženy 8/12. Metoda je velmi jednoduchá, lze ji provést nejen v laboratořích, ale i v ambulancích.

Indikací k tomuto vyšetření je screening, operační zákrok, kontrola během zánětlivých a infekčních onemocnění a po jejich zaléčení.

Odběr se provádí z kapilární nebo žilní krve s přidáním protisrážlivého prostředku K₃EDTA.

Indikací k vyšetření krevního obrazu je screening, operační zákrok, choroby krve a zánětlivé onemocnění.

Test aPTT (z angl. activated parcial tromboplastine time) vyšetřuje funkci vnitřní koagulační kaskády.

Odesílá se krev s přídavkem citrátu sodného a při vlastním testu se k plazmě přidá vápník. Ten aktivuje koagulační faktory v plazmě a zahájí řetězec vnitřní kaskády koagulace. Výsledkem je časový údaj (v sekundách) a prodlužuje jej podávání heparinu.

Jedná se o základní vyšetření srážení krve a indikací je monitorování heparinizovaného pacienta a sledování nemocných s hemofilií.

Quickův test nás informuje o rychlosti přeměny protrombinu na trombin působením tkáňového tromboplastinu a určuje funkčnost vnější kaskády koagulace.

Odesílá se krev s přídavkem citrátu sodného. Výsledkem vyšetření je časová jednotka, která je zapotřebí k vytvoření fibrinového vlákna, uváděna v sekundách. Toto vyšetření je v současnosti vyjadřováno jako INR – mezinárodní normalizovaný poměr (z angl. international normalized ratio). INR je procento potenciálu Quickova testu v porovnání s mezinárodním standardem. Hodnotou je poměrové číslo bez jednotek.

Hodnoty vyšetření se zvyšují u chorob jater, při hypovitaminóze K a warfarinizaci.

Vyšetření patří k základním testům srážení krve a indikací je screening, monitorování antikoagulační terapie antagonisty vitamínu K (např. Warfarinem), ověřování funkčního stavu jaterního parenchymu.

Faktorem I srážení krve je fibrinogen. Je to neaktivní forma bílkoviny fibrinu, který tvoří při koagulaci krve hustou síť vláken a je rovněž mediátorem shlukování krevních destiček. Koncentrace fibrinogenu se zvyšuje při zánětu, při poškození tkáně a v těhotenství.

Odebírá se žilní krev s přidáním citrátu sodného a stanovuje se jeho hladina v plazmě.

Vyšetření fibrinogenu je součástí testů krevní srážlivosti.

Při vyšetření krvácivosti se stanovuje doba, která uplyne od poranění do zástavy krvácení.

Vyšetření krvácivosti provádí laborant. Doba krvácivosti se zkracuje při léčbě antiagregancii a prodlužuje se u trombocytopenie.

Indikací k vyšetření je operace a monitoring krvácivých chorob.

Konečným výsledkem aktivace fibrinolýzy, kterou organizmus fyziologicky zasahuje po vzniku trombózy, jsou D-dimery. Cílem fibrinolýzy je zprůchodnit cévu, ve které vznikla krevní sraženina, proto se pozitivita stanovuje u trombózy.

K testu se odesílá krev s přidáním citrátu sodného.

Indikací je podezření na hlubokou žilní trombózu nebo plicní embolii.

Krev k vyšetření krevní skupiny a Rh faktoru se odesílá s přidáním protisrážlivého prostředku K₃EDTA.

Indikací k vyšetření je dárcovství krve a předtransfuzní vyšetření.

Krev lze vyšetřovat srážlivou nebo nesrážlivou, plnou nebo plazmu. Plazma se získává odcentrifugováním krevních buněk z nesrážlivé krve, přičemž všechny látky v ní obsažené jsou zachovány. Pro získání krevní plazmy se musí k odebrané krvi přidat protisrážlivé prostředky. Abychom získali krevní sérum, je třeba nejdříve nechat vzorek krve vysrážet a teprve potom centrifugací odstranit krevní sraženinu, tzv. krevní koláč.

U výsledků testů bývají současně uváděny tzv. referenční meze – jedná se o rozmezí hodnot, ve kterém se nalézá 95 % výsledků u zdravé populace. U řady testů mohou být referenční meze v různých laboratořích odlišné v závislosti na použitých metodách stanovení, použitém analyzátoru a reagencií různých výrobců.

Základní biochemické testy (screening) se provádí standardně u každého pacienta přijatého k hospitalizaci, provádí se i v ambulancích při podezřeních na celkové onemocnění. Biochemické vyšetření krve zahrnuje hlavně krevní ionty (sodík, draslík, chloridy, vápník, hořčík a fosfáty), enzymy (AST, ALT, GGT, amylázu), krevní bílkoviny, cukr a lipidy. K vyšetření ledvinných funkcí se odebírá urea a kreatinin, k určení parametrů zánětů C-reaktivní protein (CRP).

Tzv. iontogram je vyšetření základních iontů v séru. Indikací k vyšetření iontogramu (mineralogramu) je kromě screeningu průjmový stav, zvracení, stavy dehydratace, pocení, choroby ledvin, křeče.

K jaterním testům patří stanovení enzymu ALT, AST, GMT, ALP a bilirubinu. Indikací k vyšetření těchto látek jsou hepatopatie – záněty, nádory a jaterní cirhóza, choroby žlučníku a žlučových cest.

Kreatininkináza a troponin T se vyšetřuje u akutní formy ischemické choroby srdeční (infarkt myokardu, nestabilní angina pectoris).

Vyšetření amylázy bývá indikováno u chorob slinivky břišní.

Urea, kreatinin a kyselina močová jsou součástí ledvinového komplexu a indikací k jejich stanovení jsou nefropatie, choroby a insuficience ledvin. Kyselina močová se vyšetřuje také u metabolického onemocnění zvaného dna.

Vyšetření glykémie (stanovení hladiny glukózy v krvi) je kromě screeningu indikováno u pacientů s diabetes mellitus. K rozlišení, zda se jedná o diabetes mellitus 1. nebo 2. typu, se stanovuje tzv. C-peptid.

Lipidové spektrum (celkový cholesterol, LDL-cholesterol, HDL-cholesterol a triacylglyceroly) je indikováno u aterosklerózy, hypertenzní nemoci a dalších kardiovaskulárních chorob.

U poruch výživy a imunity bývá vyšetřována celková bílkovina a albumin. C-reaktivní protein se stanovuje k odlišení virového a bakteriálního zánětu, kdy u virové infekce nestoupá, kdežto u bakteriální ano.

Acidobazickou rovnováhu a krevní plyny vyšetřujeme z tepenné nebo kapilární krve – tzv. kapilární krev odebíráme do heparinizovaných kapilár.

Krev tepennou odebíráme do stříkaček s protisrážlivou látkou.

Astrupovo vyšetření. Indikací k vyšetření jsou poruchy acidobazické rovnováhy (acidóza, alkalóza), rozvrat vnitřního prostředí a také kontrola krevních plynů u pacientů s dechovými potížemi nebo s umělou plicní ventilací.

Základem pro určení chorob štítné žlázy, nadledvin a dalších žláz s vnitřní sekrecí je stanovení hormonů těchto orgánů.

Vyšetření tumor markerů zahrnuje stanovení některých specifický látek, které mohou souviset s rakovinným bujením, např. nádory jater, slinivky břišní, zažívacího traktu, plic, prsu, vaječníků či prostaty. Jsou to: alfafetoprotein (AFP), karcinoembryonální antigen (CEA), prostatický specifický antigen (PSA), CA 15-3, CA 19-9, CA 50.

Při léčbě některými léky se stanovují hladiny těchto léků a toxických látek. Např. hladina digoxinu, amfetaminu, gentamicinu a dalších.

Přítomnost mikrobů v krevním oběhu se určuje hemokultivací (tzv. hemokultura). Krev na hemokultivaci odebíráme ve fázi horečky, ještě před nasazením antibiotik. Krev odebereme do hemokultivačních lahviček aerobních a anaerobních.

Vyšetření nám umožní zjistit typ bakterie, která způsobila infekci, a rovněž citlivost bakterie na antibiotika. Aby nedošlo ke kontaminaci krve během odběru, musí se dodržet přísně aseptický postup. Místo vpichu se dezinfikuje nejlépe 70% alkoholovým roztokem a nechá se zaschnout. Po dezinfekci se již nesmíme místa vpichu dotýkat. Do každé hemokultivační lahvičky odebereme 10 ml krve. Před vpichem krve do lahviček zátky rovněž dezinfikujeme 70% alkoholem a vyměníme injekční jehlu za novou, sterilní. Krev v lahvičkách lehce promícháme a označíme štítkem s iniciálami nemocného, pořadovým číslem odběru a také hodinou odběru – např. Hemokultura I., 12:20. Odběr na hemokultivaci opakujeme 2-3krát dle ordinace lékaře.