Metodologie je teoretická disciplína, která se zabývá způsobem získávání, zpracování a interpretací dat. Pro diagnostické, výzkumné i intervenční účely se v ontogenetické psychologii využívají metody jednotlivé psychologické metody. Mezi nejčastěji využívané metody se řadí rozhovor, pozorování, anamnéza, kazuistika, dotazníkové metody, psychologické testy, analýza produktů činností, projektivní metody, asociační techniky a experimenty.

Rozhovor (interview) je nejdůležitější diagnostickou a terapeutickou metodou v psychologické praxi. Zjišťuje subjektivní pocity, prožitky, názory a zkušenosti jedince.

Metodou pozorování sledujeme úroveň vývoje v různých časových úsecích.

Retrospektivní (anamnestický) přístup sleduje vývojové změny v minulosti. Například Bowlby sledoval skupinu 44 mladistvých se sklonem ke krádežím a skupinu 44 mladistvých, kteří se krádeží nedopustili. V anamnéze posuzoval proměnné, ve kterých obě sledované skupiny byly rozdílné. Jediným významným činitelem byla dlouhodobá separace dítěte od matky v prvých pěti letech života. Na základě těchto poznatků Bowlby usoudil, že dlouhodobá separace dítěte od matky vede k citovému narušení a k delikvenci.

Prospektivní (katamnestický) výzkum sleduje vývojové změny skupiny jedinců, kteří prožili stejnou situaci, zkušenost (např. úmrtí jednoho z rodičů) a na základě toto je sledován jejich budoucí vývoj.

Prospektivní studie přinášejí mnohdy jiné závěry než studie anamnestické. Například děti s antisociálních chování se nestanou delikventy v dospělosti, protože u nich jde o přechodnou fázi v jejich vývoje na rozdíl od dětí, u kterých toto chování přetrvává do dospělosti. Rozdíl mezi těmito dětmi je však nejasný.

Případová studie (kazuistika) je metoda, při které se podle předem stanoveného schématu uspořádávají a analyzují získané informace, a následně je zvolen adekvátní postup řešení případu. Například S. Freud pomocí případových studií vytvořil svoji psychoanalytickou teorii.

Dotazníkové metody patří k široce používaným metodám diagnostiky osobnosti, především pro značnou jednoduchost vyhodnocování a interpretace.

Psychologickými testy je označován standardizovaný způsob vyšetření, při kterém jsou dodržována určitá pravidla, postup a vyhodnocení získaných informací.

Analýza produktů činnosti souvisí se studiem a hodnocením výsledků činnosti jedinců (např. deníky, kresby).

Projektivní metody, při kterých jedinec reflektuje své osobní prožitky (např. TAT, Baum test, kresba začarované rodiny).

Asociační techniky souvisí s reakcí na podnět – slovo a následnou asociací (např. Moje abeceda). Hodnotí se vztah asociovaného slova k slovnímu impulzu, ale i latentní doba.

Experiment umožňuje zkoumat vývoj duševních jevů v záměrně vytvořených podmínkách. Existují dva základní metodologické přístupy: longitudinální (podélný) a příčný. Podélný (longitudinální) přístup umožňuje dlouhodobé sledování a hodnocení probíhajících vývojových změn u téže skupiny jedinců (např. od narození do puberty). Longitudinální přístup, přestože je považovaný za „královskou“ výzkumnou cestu vývojové psychologie, má řadu výhod i úskalí (např. časová náročnost, problém s generalizací). Představte si, že byste byli součástí výzkumu, který by sledoval vývoj vaší pozornosti od narození do dospělosti, to znamená 20 let.

Proto se častěji využívá tzv. průřezového přístupu. Příčný (transversální, průřezový) přístup spočívá ve sledování skupiny jedinců v určitých věkových obdobích a ve stejném časovém úseku. Například osoby ve věku 15, 40 a 65 let zároveň. Výsledky jsou následně porovnány mezi sebou, kdy vznikne vývojová křivka, která představuje změny sledovaných proměnných s přibývajícím věkem. Výhodou je snadná proveditelnost na rozdíl od longitudinálního přístupu. Úskalím je zkreslení z důvodu působení různých vlivů. Představte si, že byste se spolu s vašimi rodiči a prarodiči dostali do průřezového výzkumu. Vaši rodiče a prarodiče vyrůstali v jiné době, proto mají jiné životní zkušenosti než vy. Tyto zkušenosti mohou být tak silné, že mohou ovlivnit samotné výsledky výzkumu.