Kojenecké období je obdobím prvního roku života dítěte. Toto označení je nepřesné, protože většina dětí v našem kulturním prostředí není do jednoho roku věku kojena. Někteří psychologové nazývají toto období obdobím nemluvněte. Souvisí to s vývojem řeči, která se objevuje koncem prvního roku života. Vzhledem ke skutečnosti, že se řeč vyvíjí z křiku a jiných hlasových projevů dítěte v průběhu celého roku, ani tento název nevystihuje toto věkové období.

Kojenecké období trvá od 28. dne do konce 1. roku života dítěte. Je obdobím prudkého tělesného růstu, motorického, psychického a sociálního vývoje. Je považováno za nejintenzivnější vývojový úsek života. Tělesná výška v 1 roce je cca 75 cm a hmotnost cca 10 až 11 kg (trojnásobek porodní hmotnosti). Mění se proporce částí těla (vzhledem k tělu dospělého jedince) velká hlava, krátký krk, dlouhý trup a kratší končetiny.

V tomto věkovém období je důležité saturovat bio-psycho-sociální potřeby nejbližšími dospělými.

Spánek je v dopoledních a odpoledních hodinách (zhruba do 5. až 6. měsíce), po uplynutí tohoto období dochází k postupnému vynechávání dopoledního spánku. Kolem půl roku už má dítě vyhrazený spánkový rytmus, spí pouze 1x denně – po obědě a prodlužuje se noční spánek. Prodlužuje se doba bdění – aktivita souvisí s psychomotorickým vývojem dítěte.

Ve výživě přetrvává výlučné kojení, popř. se používají umělé přípravky. Začínají se prodlužovat intervaly mezi kojením (dítě by mělo být krmeno cca 5x denně s osmihodinovou noční přestávkou). U plně kojeného dítěte se nepoužívají příkrmy do 6. měsíce.

U dítěte s umělými přípravky se příkrmy začínají podávat po ukončení 4. měsíce věku, tím dochází k přechodu na smíšenou stravu. První 4 měsíce není potřeba dítěti dodávat tekutiny. Po zavedení příkrmů se podávají tekutiny (neslazená převařená kojenecká voda, dětské bylinkové a ovocné čaje). Postupně se vynechává noční dávka krmení. Strava se nesolí, nekoření ani nepřislazuje. Mezi 5. až 7. měsícem začíná vývoj chrupu. Nejprve se prořezávají zuby dole, do dvou měsíců se začnou prořezávat zuby nahoře.

Kolem 6. měsíce začíná pravidelnější vyprazdňování. Mezi 8. až 9. měsícem je nezbytné začít posazovat dítě v pravidelných intervalech na nočník. Dětské pleny se začínají odstraňovat přes den, během denního a nočního spánku se stále používají.

Při hygieně je nutné používat hygienické přípravky pro kojenecké období. Začíná péče o dutinu ústní.

Potřebu tepla je důležité regulovat vnějšími opatřeními (oděv, teplota prostředí, roční období, tělesná aktivita kojence).

Ochrana před bolestí souvisí s rozvíjející se psychomotorikou kojence.

Se saturací biologických potřeb souvisí i uspokojování psychosociálních potřeb.

Motorika představuje podporově i korově řízené pohyby, které se zdokonalují během života jedince. Rozlišuje se jemná motorika, která souvisí s vývojem úchopu (pohyb ruky) a hrubá motorika související s pohybem celého těla (přetáčení, sed, stoj, chůze). Vývoj motoriky podléhá principu vývojového směru, tzn., že během určitého časového období dochází k postupnému ovládání jednotlivých částí těla podle tělesného růstu: V rámci psychomotorického vývoje se v kojeneckém věku určují tzv. klíčová období – 3., 6., 9. a 12. měsíc, neboť v těchto obdobích dochází k funkčním vývojovým změnám.

Vývoj hrubé motoriky probíhá podle těchto principů.

Prvním klíčovým obdobím je 3. měsíc. Dítě položené na záda zaujímá symetrickou polohu, otáčí lehce hlavu, horní končetiny má položené vedle hlavy, dlaně jsou otevřené. Zvedá dolní končetiny. Ve stoji se vzpírá jen málo.

V poloze na břiše se kojenec ve 3. měsíci opírá o předloktí a dívá se před sebe. Dlaně jsou zavřeny.

Ve 4. měsíci dítě v poloze na břiše zvedá horní polovinu hrudníku, udrží pevně zvednutou hlavu, opora o předloktí je bezpečná, ruce jsou otevřené – „pase hříbátka“.

V 5. měsíci se těžiště hmotnosti těla přenáší na břicho, to umožňuje současně zvedat horní i dolní končetiny – „dítě letí“.

V sedu musí mít podepřena záda a hlava je již vzpřímená.

Ve stoji dítě nepřenáší hmotnost na chodidla.

Dalším klíčovým momentem v psychomotorickém vývoji je 6. měsíc.

V průběhu tohoto měsíce se kojenec aktivně přetáčí z břicha na záda.

Kolem 7. měsíce dítě zvedá dolní končetiny, chytá je rukama, tím se rozvíjí koordinace ruce – nohy.

Spontánně se dítě v tomto období přitahuje do sedu a s oporou sedí. Bez opory sedí v předklonu tzv. „žabí pozici“.

V poloze na břiše se dítě začíná opírat o dlaně, kolena nebo plosky nohou, připravuje se na lezení.

V 8. měsíci začínají u kojence plazivé pohyby, které jsou zpočátku na místě, popř. směřují dozadu.

Mezi 7. až 8. měsícem přenáší dítě hmotnost na celá chodidla. S oporou se přitáhne do stoje, rozvíjí se počátky vertikalizace.

Dalším přelomem v psychomotorickém vývoji je 9. měsíc. Při poloze na břiše se dítě opírá o ruce a kolena a postupně se začíná pohybovat po čtyřech.

Dítě se samostatně posadí a sedí bez opory. Uvolňuje ruce a otáčí se do stran.

Aktivně se kojenec přitahuje do stoje, používá obě horní končetiny, u opory stojí. Dělá první kroky na místě a do stran. Rozšiřuje si prostor, ve kterém se pohybuje.

Posledním klíčovým momentem v psychomotorickém vývoji je 12. měsíc, ve kterém dítě chodí o široké bázi za ruku nebo s oporou. Postupně se rozvíjí samostatná chůze. Snaží se pohybově osamostatnit.

Do období, které je pro rozvoj jemné motoriky důležité, patří tzv. období nepodmíněných reflexů. Důležitý je hlavně úchopový reflex, který ovlivňuje fyziologický rozvoj jemné motoriky. Vývoj jemné motoriky probíhá podle uvedených principů.

Do 3. měsíce vyhasíná u kojence úchopový reflex a dlaně jsou většinou otevřené. Začíná spontánní pohyb rukama, úchop je pouze náhodný. Postupně se vývoj ruky připravuje na aktivní úchop a ovládání pohybu. Zpočátku převládá „uchopování“ zrakem (tj. sledování podnětů zrakem). Kolem 4. měsíce si hraje s rukama, objevuje je a učí se je odlišovat od jiných podnětů. Počátek rozvoje aktivního úchopu probíhá bilaterálně, využívá obě ruce. Při zpomalování pohybů se začíná rozvíjet kontrolovaný pohyb.

V 6. měsíci kojenec uchopuje předměty dlaňovým úchopem (bez palce). Vědomě uchopuje předmět oběma rukama současně, postupně začíná využívat unilaterální natahování (jednou rukou) po předmětech. Rozvíjí se překládání předmětů z ruky do ruky (manipulace).

V 9. měsíci začíná dítě při uchopování předmětů využívat palec (opozici palce) a vzniká tzv. nůžkový úchop.

Ve 12. měsíci se rozvíjí klešťový (pinzetový) úchop – předměty uchopuje mezi konečky palce a ukazováku. Je schopné sbírat drobné věci, manipulovat s hračkami.

Poznávací aktivita má u kojence senzomotorický charakter, tzn. využití vnímání a motoriky.

Vývoj zrakového vnímání souvisí se zrakovou soustředěností, sledováním předmětů v pohybu, rozeznáváním osob, prostorovým a barevným viděním. Ve 2. měsíci probíhá fixace (soustředěnost) na předměty, které jsou mu ukazovány. Ve 3. měsíci kojenec otáčí nejen oči, ale i hlavu za pohybujícím se předmětem. Mezi 5. až 6. měsícem se otáčí na bok a následně celým tělem za předměty. Fixuje předměty vzdálené až na 1 metr.

Od 4. měsíce reaguje na různé barvy (upřednostňuje modrou a červenou). Má v oblibě pestrobarevné, pohybující se předměty.

Vnímání tvaru zpočátku nerozlišuje. Plošné vnímání (délka, šířka) přechází okolo 9. měsíce do třetího rozměru (hloubky).

Sluchové vnímání přechází z počáteční reakce novorozence na silné zvuky po několika dnech do „útlumové reakce“ (ustrnutí v nehybnosti).

Ve 3. měsíci otáčí dítě za zvukem hlavu, na lidský hlas reaguje dříve než na ostatní zvuky. V 6. měsících reaguje na vzdálenější zvuky a začíná rozlišovat slova, tón, melodii.

Při chuťovém vnímání zpočátku rozlišuje chuť sladkou a mléčnou. Kolem 5. měsíce se změnou jídelníčku poznává postupně další chutě.

Čichové vnímání se postupně zdokonaluje.

Hmatové vnímání souvisí s vývojem úchopu (viz.: vývoj jemné motoriky).

Na představy je u kojence usuzováno pouze na základě reakcí.

Prvním stupněm paměti je znovupoznání, které je spojováno s pokrmovou dominantou. Ke konci kojeneckého období se začíná objevovat druhý stupeň vybavování – vzpomínání. Se sociálním vývojem souvisí reakce na známé a neznámé osoby a předměty. S pamětí souvisí vývoj myšlení. V kojeneckém období převažuje kombinace percepce, motoriky, tj. senzomotorické učení.

Rozvoj řeči je závislý na stimulaci (slyšení lidské řeči). V tomto směru má významný vliv chování matky a dalších členů rodiny. Mohou stimulovat řečové projevy dítěte úsměvem, projevem radosti, opakováním hlasových projevů dítěte apod.

Vývoj řeči v kojeneckém období zahrnuje několik stádií. Začíná předřečovým stadiem. Do 3. měsíce jsou neartikulované nebo náhodné artikulované projevy (ou, grr, kre, arre – zvuky vycházející z hrdla a rtů). Od 4. měsíce se vyvíjí tzv. broukání, vydávání dlouhých samohláskových zvuků (např.: a–o–a–o apod.) a zvuků související se sáním a polykáním (vrnění, mlaskání).

V 6. měsíci je přechod ke žvatlání, kdy začínají dítě tvořit souhlásky (nejčastěji b, p, m, d, t), které spojuje se samohláskami ve slabiky (např. ma–ma, da–da, ba–ba).

Druhé stadium je porozumění slov (od 6. do 9. měsíce), při kterém začíná rozumět jednoduchým výzvám (udělej „pá–pá“, „paci–paci“, „tik–tak“, „berany–duc“, „jak jsi veliká“) a začíná chápat význam slov, tj. rozvoj pasivní řeči.

Třetí stadium je tvorba slov (mezi 9. a 12. měsícem) začíná napodobovat slova po dospělém (tata, baba, papů, tik tak…). Koncem 1. roku dítě samo vyslovuje, má vlastní vokalizaci. Slovní zásoba je cca 3–5 slov.

Pozornost začíná kojenec věnovat po 2. měsíci barevným, ozvučeným a pohybujícím se podnětům.

Emocionální vývoj dítěte v prvním roce je rozdělen do tří kategorií: city organické, city obsahové a city osobního poměru k prostředí. Vyčleňují se kladné a záporné emoce. Z kladných projevů emocí jsou to úsměv, smích, radost a spokojenost. Ze záporných projevů emocí to jsou pláč, strach, hněv a křik. Organické city souvisejí s tělesným stavem (saturací biologických potřeb). Obsahové emoce doprovázejí smyslové zážitky a dětskou aktivitu (radost, údiv, strach). Emoce osobního poměru k prostředí vyjadřují sociabilní vývoj dítěte.

Sociální vývoj souvisí s prostředím, ve kterém dítě vyrůstá, tj. rodinou.

Do 3. měsíce dítě nerozlišuje živé a neživé objekty, jeho chování nevykazuje žádné rozdílné znaky (stadium preobjektální).

Od 3. do 6. měsíce se utváří primární, nediferenciovaná socializace. Kojenec reaguje na většinu dospělých ve svém okolí stejně, úsměvem, který je označován jako sociální úsměv (stadium předběžného objektu).

Mezi 6. až 8. měsícem začíná sekundární, diferenciovaná socializace. Kojenec začíná odlišovat nejen matku, ale i další známé osoby od ostatních, neznámých. Vytváří si specifický vztah ke známým lidem, kteří pro něj představují jistotu a bezpečí. Strach z cizích lidí a neznámých situací je v kojenecké období jedním z nejdůležitějších signálů fyziologického vývoje (stadium objektu). Pokud je dítě bez známých osob, poprvé může nastat tzv. separační úzkost, strach osmého měsíce.

Nejintenzivnější období pro vytvoření specifického vztahu k jedné osobě (např. matce) je 7. měsíc. Matka představuje v kontaktu s dítětem zrcadlo. Vytváří se základ pro učení nápodobou (imitací) jako jednoho z nejvýznamnějších sociálních mechanismů socializace.

Způsob prožití prvního roku života ovlivňuje základní postoj dítěte k sobě samému, ale i k okolnímu světu. Tato skutečnost je determinována vztahem mezi matkou (nebo jinou významnou osobou) a dítětem, saturací psychosociálních potřeb – potřebou lásky, jistoty a bezpečí.