Asertivita je komunikační technika, některými dokonce vnímána jako životní styl. Jedná se o dovednost, která spočívá v umění vyjádřit a prosadit svůj názor, stanovisko, zájem, ale ne na úkor druhých. Pomáhá nám najít cestu k sobě samým i k druhým a nastoluje rovnoprávnost mezi lidmi. Děti jsou přirozeně asertivní a tuto dovednost mohou vlivem prostředí, ve kterém vyrůstají, ztratit nebo naopak rozvíjet. Asertivita je tedy „nakažlivá“. Žijeme-li v asertivním prostředí, asertivní způsob jednání automaticky přejímáme, jestliže naše prostředí je manipulační, asertivita se nám může zdát nepřijatelná a nevhodná. Je to tedy otázka příležitosti. Základní myšlenkou asertivity je rovnoprávnost mezi lidmi. Cílem asertivní komunikace je, aby z ní vycházeli všichni zúčastnění jako „vítězové“ a vnímali výsledek komunikace jako přínosný. Autorem metody asertivního tréninku je americký psycholog Andrew Salter, který se o ní zmiňuje v knize Podmíněná reflexní terapie (1949).

Typy asertivity:

Mezi základní typy chování patří: pasivní, asertivní, agresivní a manipulativní. Pro chování každé skupiny jsou charakteristické určité znaky. Rozdíly lze nalézt v následujících parametrech:

Charakteristika pasivního chování:

Charakteristika agresivního chování

Charakteristika manipulativního chování:

Manipulace je ovlivňování druhých lidí pomocí skrytých a různě rafinovaných manévrů. Cílem je za každou cenu přesvědčit druhé o správnosti své myšlenky, názoru nebo jednání. Skutečný účel manipulace se manipulátor snaží samozřejmě zakrýt. Manipulátor vědomě využívá slabých stránek manipulovaného, často se snaží získat jeho sympatie a využívá svého charisma.

Příklady manipulací:

Charakteristika asertivního chování:

Každý, kdo chce jednat asertivně, by si měl být vědom nejen svých práv, ale měl by znát i své povinnosti. Protože asertivita, jak již bylo uvedeno, není o prosazení svých záměrů „za každou cenu“ na úkor druhých. Dodržování asertivních práv a povinností je podmínkou úspěšné asertivní komunikace. Je důležité respektovat fakt, že asertivní práva jsou pro všechny lidi, kteří vstupují do sociální interakce. Ke každému právu přináleží tzv. „manipulační pověra („MP“), která představuje zažité stereotypy a vzorce chování, která brání asertivnímu jednání.

Využívání asertivních práv s sebou zároveň přináší nutnost respektovat následující asertivní povinnosti.

Kompliment neboli pochvala je nedílnou součástí komunikace. V praxi se můžeme setkat s názorem, že pochvala je zbytečná, protože dělat věci dobře by mělo být normální a je zbytečné za ně chválit. Na druhé straně se někdy sděluje pochvala nekonkrétním způsobem „Vy jste ale šikovný“, bez vysvětlení, v čem tato pochvala spočívá. Někteří lidé, jsou-li pochváleni, na pochvalu vůbec nezareagují, případně ji „shodí“.

Při vyjádření komplimentu dodržujeme následující postup:

V případě, že je kompliment myšlený upřímně, ten, který ho vyjádřil, dokáže na otázku přiměřeně reagovat.

Jedná se o situace, kdy vyjádříme krátce a jednoznačně své odmítnutí. Nepoužíváme vysvětlování, omlouvání, „mlžení“.

Na ulici vás zastaví člověk, který nabízí zboží, o které nemáte zájem.

Prodejce: Dobrý den, chtěl bych vám nabídnout…“

Reakce: „Ne, nemám zájem, na shledanou.“

V případě potřeby zopakujeme a odcházíme.

Kontinuální, dlouhodobé vztahy jsou vztahy, na kterých nám záleží, chceme je udržovat a kultivovat.

Situace:

Partner, přicházející z práce, zatímco vy ležíte na gauči a čtete noviny:

Partner: „Miláčku, prosím tě, uvař mi kafe.“

Postup:

Kamarád chce půjčit vaše auto, které půjčit nechcete.

Kamarád: „Prosím tě, půjč mi tvoje auto, moje je v servisu a já si potřebuji odvézt nějaký stavební materiál na chatu.“

Postup:

„Auto ti nepůjčím, i když jsi můj kamarád. Svoje auto totiž zásadně nikomu nepůjčuji. Asi tě tím zklamu, to nebylo mým cílem.“ (Neodmítám žadatele jako člověka, ale jeho žádost.) „Doufám, že to, že tě nyní odmítnu, nebude mít vliv na náš vztah. Nabízím ti, že ti ten materiál na chatu dovezu, ale auto ti opravdu nepůjčím.“

Kritizujeme druhého, hovoříme v 1. osobě jednotného čísla a sdělujeme tak své pocity. Zároveň se snažíme být co nejkonkrétnější.

Příklady chybného sdělení:

Příklady vhodného sdělení:

Doporučený postup při podávání kritiky:

Při přijímání pravdivé kritiky postupujeme následujícím způsobem:

Může se stát, že i pravdivá kritika je podaná nepřijatelným způsobem. V tomto případě na obsah kritiky nereagujeme a vyjádříme své výhrady k formě sdělení.

Odsun: „Způsob, jakým to říkáš, je pro mě nepřijatelný. Jsem ochoten se o problému bavit, ale vadí mi, když na mě křičíš. Pojďme se dohodnout, že věc vyřešíme v klidu.“ V případě, že se nepodaří vyjednat, nereagujeme a odcházíme.

Při přijímání nepravdivé kritiky reagujeme následovně:

Odlišná varianta reakce: „Já ti říkám, není to pravda, ale žádným způsobem ti to nemohu dokázat, a je na tobě, jestli mi budeš věřit, nebo ne.“ „Prostě ti říkám, že je to lež.“

Asertivní jedinec se ptá na své nedostatky a využívá tyto informace k dalšímu seberozvoji. Např. „Kde si myslíš, že jsem udělal chybu, co mám podle tvého názoru udělat jinak. Myslíš, že jsem něco opomněl?“

Jestliže něco chceme, nečekáme, až se druzí sami „dovtípí“, že od nich něco očekáváme. Z hlediska asertivity je důležité vyjádřit svou prosbu slušně, jasně a srozumitelně. Zároveň počítáme i s možností odmítnutí.

Schopnost nabídnout takový kompromis, který by uspokojil nás a zároveň našeho partnera. Z tohoto řešení by měli profitovat oba zúčastnění.

Je věcný způsob, jak se vyrovnat s nicneříkající, velmi obecnou nebo manipulativní kritikou, kdy kritikovi pouze sdělujeme, že jsme jeho výrok zaznamenali. „Ano, rozumím tomu, že si to myslíš“, „je možné, že to tak vnímáš“ apod.

Dokážeme svému protivníkovi dát za pravdu. V rozhovoru najdeme pravdivou nebo jen částečně pravdivou myšlenku, se kterou souhlasíme. Protivník postupem času ztratí energii pro kladení dalších argumentů. „Ano, myslím, že na tom může být kus pravdy.“ „ Máš pravdu, někdy mi dělá problémy zvážit všechny možné varianty. “Ano, souhlasím s tvojí kritikou.“

Aktivně podporujeme vyslovenou kritiku, u konstruktivní kritiky se snažíme získat co nejkonkrétnější informace, u manipulativní pak přimět kritika k asertivnímu způsobu komunikace. „Co konkrétně ti vadí?“, „Co bych měl příště udělat jinak?“, „Jak by sis to představoval?“

Slouží k tomu, abychom byli schopni přijmout kritiku bez pocitu viny, potřeby je vysvětlovat a omlouvat. Na kritiku druhého reagujeme přijetím kritiky a zároveň tak snižujeme jeho napětí. Dá se využít i u agresivních klientů. „Ano, zapomněl jsem to udělat“, „Ano, je chyba, že jsem to nepoznamenal.“

Technika se využívá zejména v jednorázových vztazích. Příkladem může být např. reklamace zboží, které prodavač odmítá k reklamaci přijmout. Klidně a důrazně opakujeme svůj požadavek. „Přišel jsem reklamovat toto zboží…. Chci, abyste se mnou sepsal reklamační protokol. Rozumím tomu, že ve frontě čekají další zákazníci, také je nechci zdržovat, a proto chci, abyste ten protokol sepsal.“