2.2
Kultura
Člověk je zasazen do světa přírody, ale i do světa kultury. Kultura je produktem lidské společnosti a ovlivňuje každého člověka. Pro fungování sociálního systému jsou nejdůležitější částí kultury kulturní hodnotové vzorce, ze kterých jsou odvozeny hodnotové orientace, nedílná součást osobnosti člověka. Od člověka se očekává postupné začleňování do světa příslušné kultury, aby se v něm orientoval a choval v souladu s normami.
Definice
Kultura je souhrn lidských výtvorů materiální i duchovní povahy, jejichž prostřednictvím člověk přetváří přírodu a uspokojuje své potřeby. Dá se říci, že je to vše, s čím se člověk nenarodí, co se musí naučit nebo převzít od generací předchozích.
Kultura je produktem společenského života, zahrnuje materiální a duchovní produkty, spojuje a odlišuje společnost od jiných. Za materiální produkty je označovaná i výše zmíněná civilizace. V duchovním světě jsou nejvýraznějšími jevy tradice, náboženství, morální normy, instituce, které jsou zdrojem polidšťování (rodina, manželství, soud a další). Kultura v užším slova smyslu vyrůstala z potřeby organizovat společný život, dát mu určitá pravidla, z potřeby porozumět světu, interpretovat jej a poznávat. Kultura je také světem symbolů, mající pro jedince význam, světem norem, které usměrňují lidské chování, světem, ve kterém je určitá struktura práv a povinností. První zmínka pojmu „kultura“ byla použita římským filozofem Ciceronem ve smyslu kultivování, aktivního pěstování ducha a lidské vzdělanosti. Další zamyšlení nad původem bylo protiklad k nekulturnosti a barbarství. Kultura vytvářená a následně i konzumovaná elitami společnosti byla nazývána vysoká kultura, naproti ní stojí takzvaná masová, populární kultura, zahrnující produkty, které jsou vyrobeny pro nejširší spotřebitelský trh s cílem poskytnout zábavu. Vlastnosti kultury a její funkci lze vzájemně propojit. Z vlastností kultury lze jmenovat následující, kultura je:
  • Naučná – člověk si osvojuje běžně lidové modely skutečnosti.
  • Sdílená – člověk si osvojuje mentální vzorce a vzorce chování stykem s lidmi.
  • Symbolická – předávání si informací, vědomostí, názorů prostřednictvím symbolů
  • Integrovaná – vzájemná propojenost představ, činností a vzorců.
  • Racionální – všechny činnosti a přesvědčení mají svůj účel.
  • Dynamická – podléhá změnám v čase, reaguje na ně.
  • Adaptivní – člověk se musí změnám přizpůsobit.
Funkce kultury lze shrnout jako:
  • Civilizační – dokáže zespolečenštit i pudové tendence, např. agresivitu, touhu po dominanci, nadvládu nad druhým, sexualitu a další.
  • Poznávací, výchovná, adaptační, socializační, normativní – osvojování si kultury procesem socializace a enkulturace – osvojování si kultury, jež je určitou „zásobárnou vědění“.
  • Kompenzační, relaxační, zábavná – vytvářející podmínky pro uvolnění a odreagování.
Kultura je tvořena několika specifickými částmi, obecně lze říci, že kulturu tvoří:
  • Kulturní prvky – názory, poznatky, kulturní vzorce chování – obyčeje, mravy, zvyky a tabu, normy, hodnoty, symboly, jazyk, instituce.
  • Kulturní sféry – věda, umění, filozofie, morálka, náboženství, právo.
  • Subkultura – soubor kulturních prvků vycházejících z dominantní kultury a jsoucích v souladu s ní – hudba, zájmy, profese.
  • Kontrakultura – soubor kulturních prvků, které jsou v rozporu s dominantní kulturou – kriminální, drogová a další.
Podle Talcotta Parsonse hrají hodnoty významnou roli v sociálním systému, pro jehož fungování jsou nejdůležitější částí kultury kulturní hodnotové vzorce, ze kterých jsou odvozeny hodnotové orientace, které se stávají součástí osobnosti. S myšlenkou kulturního kapitálu přišel sociolog Pierre Bouedieu. Analyzoval dopad kultury na třídní systém a na vztah mezi akcí a sociální strukturou. Kulturní kapitál je definován jako zvláštní forma získaných předpokladů jedince nebo skupiny k dosažení určitého sociálního statusu, která je vázána na charakter a úroveň enkulturace. Kulturní kapitál obsahuje složku ekonomickou, s materiálními, finančními zdroji a hmotnými statky, jimiž jedinec disponuje. Dále pak složku sociální, souhrn sociálních styků a známostí a složku kulturní, nabyté předpoklady vedoucí jedince k dosažení určitého sociálního statusu. Všechny složky se vzájemně kombinují a posilují. Setkání, bezprostřední kontakt jedince či skupiny nebo celé společnosti s cizí neznámou kulturou, může způsobit psychický a sociální otřes způsobený překvapivým neočekávaným zjištěním a může vést ke kulturnímu šoku.[1,4,6,7]