2.4
Konformita, hodnoty, normy, deviace
Proč jsou lidé konformní? Proč jsou někteří více konformní než druzí? Aby bylo možné konformitu pochopit, je důležité vymezit pojem sociální role. Sociální role je očekávané chování, co člověk musí, smí a nesmí. Osvojené vzorce chování, které jsou zprostředkované procesem učení, vzorce, které přijímáme, modifikujeme, distancujeme se od nich, odmítáme je. V rámci sociální role máme prostor pro spontaneitu, k některým rolím přirozeně inklinujeme nebo se je naučíme (tradice, móda). Konflikt mezi požadavky role a slabými vlohami, dispozicemi a schopnostmi, se může projevit jako selhání rolí, odmítnutí, nemoc (únik) a podobně.
Definice
Konformitu lze definovat jako změnu v názorech nebo chování člověka, jako důsledek reálného nebo domnělého tlaku osoby nebo skupiny osob. Na jedince může být vyvíjen tlak, jelikož členové skupiny se chovají jinak nežli on. Aby se choval v souladu s pravidly a normami skupiny či společnosti, dělá potom člověk to, co sám nechtěl nebo by neudělal, pokud by tento sociální tlak nebyl přítomen. Konformitu lze také definovat jako přizpůsobení se názorům, požadavkům, normám společnosti a potlačení vlastního projevu.
Konformní jednání může mít dvě příčiny. Jsou jimi sociální vliv normativní a sociální vliv informační.
- První typ popisuje situaci, kdy se jedinec chová konformně, aby se stal členem nějaké skupiny, aby ho skupina přijala. Avšak s normami této skupiny nemusí být jedinec ztotožněn, nemusí je považovat za správné a přizpůsobuje se tedy jen navenek. Mluvíme o normativním sociálním vlivu, konformitě vnější (formální) neboli souhlasnosti.
- Pokud však nevíme, jak se chovat, co si myslet, může nám tyto informace poskytnout právě okolí, a tak se opět chováme konformně, avšak z jiného důvodu. Dané chování přitom považujeme za správné. Mluvíme o informačním sociálním vlivu, konformitě vnitřní neboli identifikaci.
Zajímavost
Potřeba stát se součástí nějaké skupiny, být plnoprávným členem se objevuje zejména u dospívajících, u dívek je ještě patrnější než u chlapců. V tomto období je potřeba být oblíben velice silná, a tudíž je velmi výrazné i konformní jednání, které bývá často rizikové. Jako takové označujeme rizikové sexuální chování, užívání alkoholu, tabáku nebo drog.
Jedním z faktorů konformního chování může být kultura a národnost. Různost kultur znamená také různost norem, postojů a hodnot. Hodnoty a normy byly stanovené k přežití národů. Děti byly a jsou učeny, aby byly konformní se svojí kulturou, aby vyznávaly dané normy a hodnoty. Dnes se ale již častěji setkáváme s multikulturností, můžeme tedy být konformní s vlastní kulturou a přitom žít na místě s kulturami jinými? Ač je konformita s vlastním národem a jeho normami a hodnotami podmínkou přežití, je zároveň v dnešním multikulturní společnosti možným zdrojem netolerance a zmatenosti. Pokud bychom byli ze zásady nekonformní, nefungovala by společenská dohoda, pracovní týmy, lidé by se nebyli schopni v některých situacích domluvit, to znamená, že určitý stupeň konformity je nutný. Bez toho by nebyla ani soutěživost nebo rivalita. Společnost má nastavené nějaké hodnoty a normy.
- Hodnoty – procesy, stavy, předměty, jimž připisujeme význam, jsou důležité samy o sobě nebo důležitější než jiné, mají spíše abstraktní povahu (ideály) mohou být dlouhodobé, krátkodobé, žádoucí, nežádoucí, většinové, menšinové (materiální, duchovní, vzdělání, zdraví apod.).
- Normy – ustálená pravidla chování (právní, hygienické, společenského styku, morální, módní apod.), jsou to konkrétní vodítka formálního nebo neformálního charakteru.
Konfrontace reálného chování jedince nebo skupiny s kolektivně sdílenými hodnotami a normami tohoto chování se nazývá sociální kontrola. Žádoucího chování je dosaženo vnitřní kontrolou jednotlivce, kdy jedinec považuje společenské normy chování současně za měřítko, které je mu přirozeně vlastní a vnější kontrolou, udělováním pozitivních a negativních sankcí. Sociální kontrola probíhá v každodenní interakci, v malých skupinách a během celého procesu socializace. Nedostatečné působení sociální kontroly, nedostatečná sociální regulace, může vést k anomii – stavu, kdy závazné normy chybí, zákony přestávají platit, uznávaná pravidla soužití, která byla samozřejmá a předpokládaná, neplatí. Pokud člověk vybočí mimo míru jakési tolerance, mluvíme o deviaci, odchýlení se od sociálních kultur nebo morálních norem a hodnot. [4,10,11]