2.6
Sociální vrstva, statut, prestiž
Sociální struktura charakterizuje sociální systém a ukazuje nám, čím se jednotlivě společnosti odlišují a v čem jsou jiné (podíl na moci, majetek, postavení, prestiž). Představuje síť vztahů, která spojuje části a členy společnosti dohromady. Jednotliví jedinci jsou touto sítí vztahů vzájemně propojeni, ať chtějí nebo nechtějí. Sociální struktura zařazuje každého jedince ve společnosti na určité místo. Jedinec vždy někam patří, má určité postavení a zaujímá různé společenské pozice. Hovoříme o relativně stálých společenských skupinách, které se liší mírou své prestiže a statusu, jež zprostředkovávají svým členům stejně jako vědomí určité identity.
Definice
Sociální stratifikaci můžeme definovat jako strukturovaný systém nerovnosti panující mezi konkrétními skupinami osob. Je tvořena třemi základními dimenzemi, mocí, prestiží a materiálními zdroji. Sociálním statusem vyjadřujeme sociální pozici člověka v určité společnosti, skupině, spojenou s mírou ocenění ze strany druhých. S tím souvisí prestiž, dobré jméno, veřejně i společensky uznávaný vliv, vážnost osoby či skupiny, respekt projevovaný jinými osobami či skupinami.
Z historického hlediska lze diferencovat stratifikační systémy na čtyři skupiny, otrokářství, kastovní systém, stavy a třídy.
  • Otrokářský systém je považován již za extrémní formu stratifikační nerovnosti, nyní je otroctví nelegální.
  • Kastovní systém je systém společnosti, kde má jedinec své sociální postavení již dané od narození. Typickým příkladem jsou hinduisté. Jedinec se do takzvané kasty narodí, je v ní nucen žít a nemůže se z ní vymanit. Je zakázáno navazování vztahů mezi kastami, důraz je kladen na zachování čistoty kasty.
  • Stavy jsou systém, který rozděluje společnost podle její moci, nikoliv majetku a bohatství. Příkladem je období feudalismu, rozdělení na šlechtu, duchovenstvo a poddané. Na rozdíl od kasty je možné přecházet z jednoho stavu do druhého a také navazovat bližší vztahy.
  • Třídy / vrstvy jsou systémem dnešní společnosti, kdy jsou rozdíly mezi jednotlivci vymezeny především jejich bohatstvím a postavením ve společnosti. Je zde možná mobilita, není zde žádné omezení zákonem nebo náboženstvím.
Podle Webera rozlišujeme třídy / vrstvy na vyšší, střední a nižší. Vyšší vrstva je tvořena vysoce majetnými lidmi, kteří o své ekonomické výjimečnosti vědí a scházejí se v elitních klubech či spolcích. Zahrnuje představitele státní moci a špičkové manažery a odborníky, zaměstnavatele, bankéře, průmyslníky, vědce apod. Na protipólu stojí nižší vrstva, jedná se o manuálně pracující osoby, svobodné matky, minoritní a etnické skupiny s nízkou politickou mocí a sociálním sebevědomím. Podtřídou jsou zcela deklasovaní, dlouhodobě nebo trvale nezaměstnaní, lidé s extrémní mírou celkově pojaté chudoby. Mezi těmito třídami se nachází střední vrstva, která bývá považována za záruku ekonomicky prosperující a stabilní společnosti. Je to široká vrstva lidí s nejméně středním vzděláním či odbornou kvalifikací, z řad především duševně pracujících, ale i vysoce kvalifikovaných dělníků. Zahrnuje nejčastěji zaměstnance, z oblasti služeb, státní správy, ale i samostatně drobné podnikatele, farmáře či příslušníky svobodných povolání.[4,14]
Zajímavost
Jaká je stratifikace české společnosti? Sociolog M. Tuček ve své knize Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí uvádí výsledek sociologického výzkumu následovně:
  • Nižší, převážně nekvalifikovaná a polokvalifikovaná dělnicko - zemědělská a také hůře placená zaměstnanecká a z malé části i (neúspěšná) živnostenská vrstva - 25,4 %.
  • Nižší, spíše kvalifikovaná dělnická vrstva se středními příjmy - 17,8 %.
  • Inkonzistentní seskupení středních odborných zaměstnanců a řadových úředníků, převážně žen, s nízkými platy, které se však v domácnostech mnohdy vyrovnávají na střední materiální úroveň - 16,1 %.
  • Víceméně statusově konzistentní střední vrstva jak samostatně činných, tak odborných zaměstnanců - 24,3 %.
  • Inkonzistentní seskupení vyšších odborníků s pouze středními příjmy - 5,6 %.
  • Malá inkonzistentní skupina nematurantů s vysokými příjmy - 2,3 %
  • Vyšší vrstva odborníků, manažerů a podnikatelů - 8,5 %.[15]
Postavení člověka v sociální struktuře a hierarchii se označuje jako status. Vyjadřuje komplexní charakteristiku pozice na základě indikátorů jako je příjem, vzdělání, rodinný stav, profese a další, např. kultura a rasa. Status může být vrozený – připsaný například žena, běloch, Rom nebo získaný například absolvent vysoké školy, zdravotník, utečenec, delikvent apod. Dále lze dělit na formální, oficiální, podložený formálními symboly moci a autoritami, například ředitel, rektor, prezident, generál, vedoucí. A neformální (spontánní, přirozený z autentických reakcí jedinců), například vůdce party, hlava rodiny. Pojem statusová inkonzistence představuje nesoulad mezi složkami statusu a mezi vrozeným – připsaným a získaným statusem. Za statusové symboly považujeme tituly, šperky, obleky, výložky apod. Mezi ukazatele sociálního postavení řadíme prestiž, úctu připsanou držiteli určitého sociálního statusu nebo skupiny. Prestiž se hodnotí dle reprezentativních průzkumů obyvatelstva. Negativní prestiž označuje malou vážnost nebo špatnou pověst ve společnosti, osoby s vysokou prestiží jsou obdivované, imitované a působí přitažlivě.
Zajímavost
Prestiž povolání v letech 2004 – 2016, vyhodnocený Sociologickým ústavem Akademie věd České republiky v únoru 2016, je následující: 1. místo – lékař, 2. místo – vědec, 3. místo – zdravotní sestra, 4. místo – učitel na vysoké škole, 5. místo – učitel na základní škole. Tento žebříček je setrvalý od roku 2011.
Příklad
Domácí úkol: Proveďte ve třídě, ve svém okolí „malý sociologický výzkum“ s tématem: Prestiž povolání.