Každé lidské společenství je založeno na existenci, platnosti a respektování určitého sociálního řádu a na struktuře sociálních institucí, které odrážejí povahu sociálního řádu. Relativním dodržováním tohoto normativního řádu a úcta k sociálním institucím zajišťují existenci společnosti a slouží k udržení nezbytného sociálního konsenzu. Někteří lidé si existenci tohoto řádu plně neuvědomují, někteří ho porušují úmyslně, někteří třeba jen z nevědomosti. Ne každý jedinec je schopen se přizpůsobit daným obecně platným normám.

Ve vztahu k normě hodnotí společnost chování. Norma může být i požadavek týkající se nějakého chování, např. právní, hygienické, náboženské, společenského styku, erotické, módní, morální apod. Nedodržení norem může být postiženo sankcemi. Kritéria normy se mění v průběhu společenského vývoje, faktor času má značný vliv. Dochází ke změnám, míry tolerance k různým jevům a vzorcům chování, vyvíjí se hodnocení toho, co je normální. Hodnocení normality určitého chování ovlivňuje dosažená úroveň vývoje hodnotitele a dosažené vývojové období hodnocených. Hranice normy je pohyblivá, závislá na okolnostech, mění se v čase i sociálním kontextu. „Pantha rei, věci plynou“ je platné pro chápání normy a normality. Sociální normy jsou vymezeny obecně a abstraktně a významu nabývají při aplikaci na konkrétní chování či aktéry konkrétních situací. Normy lze rozdělit do dvou kategorií:

Vedle sociálních norem jsou podstatnou součástí každého normativního řádu tzv. normativní očekávání, co já v dané situaci očekávám od druhých a současně co druzí očekávají ode mne. Tato očekávání významným způsobem ovlivňují sociální roli každého jednotlivce a spolu se sociálními normami jsou základními nástroji sociální kontroly. Každá sociální norma většinou nemá ostře vymezené hranice mezi konformním a deviantním chováním. Součástí norem bývá toleranční limit, kdy určité jednání, které se od normativního očekávání odchyluje, není ještě považováno za deviantní, a tak není danou společností odsuzováno a sankcionováno. Poměr mezi množstvím deviantního chování v dané společnosti a ochotou společnosti takové chování tolerovat se nazývá toleranční kvocient.