4.3
Stigma, labeling
S termínem stigma, stigmatizace, nálepkování, anglicky labeling, se setkáváme v médiích, periodicích a jiných veřejných publikacích či debatách. Nevyhýbá se ani pomáhajícím profesím, kdy se v nemocničním prostředí setkáváme s pacienty, kteří se mohou stát snadným cílem udělování nálepek, které mohou vést až k jejich psychické újmě a sociální izolaci.
Definice
Stigma, je označení pro dobře viditelné, nesmazatelné, nezaměnitelné označení vlastnictví majetku, předmětu, zvířete nebo člověka. Stigmatizace, nálepkování, labeling má podobu veřejného odsouzení, zejména prostřednictvím veřejných sdělovacích prostředků. Stigmatizovaní bývají mnohdy diskriminováni. [4]
Z historického pohledu lze zmínit Řecko, kde je stigmatizace spojována se somatickým odlišením člověka (nejčastěji otroka nebo zloděje), které mělo vypovídat o něčem nemorálním a takovému jedinci bylo lepší se vyhýbat. V křesťanství má význam „napodobeniny Kristových ran“, pojem degenerativní stigma je spojováno s fyzickými anomáliemi u oligofreniků (asymetrický obličej, odstávající ušní boltce apod.). V případě sociálních předsudků vůči určitým osobám, jimž jsou následně připisované různé negativní vlastnosti, negativní hodnocení, mluvíme o etiketizaci, nálepkování či labelingu. Jaké jsou projevy a důsledky stigmatu? Na individuální úrovni je každému člověku připisována sociální identita, tj. soubor kategorií a charakteristik dané osoby, příkladem může být rasa, povolání nebo osobní vlastnosti. Při setkání s takovou osobou učiníme její následné zhodnocení, „dojem“, který může být rozdílný. Právě tato rozdílnost může být ovlivněna stigmatem. Stigma je tedy atribut, který zastírá většinu, nebo všechny ostatní vlastnosti dané osoby, popřípadě těmto osobám připisuje stereotypní vlastnosti tvořené společností.
Poznámka
Například obézní člověk, kdy současná doba preferuje v západním světě štíhlost a dobrou kondici jako ideál krásy. Obezita je spojována s leností, přejídáním, ale obezita může být způsobena také na podkladě hormonální činnosti. V asijské kultuře je obézní člověk osobou váženou a uctívanou, jelikož symbolizuje majetnost. Názorně vidíme, jak důležité je prostředí a kultura, ve které je atribut hodnocen.
Stigma bývá přítomno, i když není nijak pojmenováno nebo je pojmenováno znakem, který jej vyjadřuje. Aby bylo možno stigma objektivně uchopit, je třeba definovat přítomnost podmínek, jež je třeba splnit, aby bylo možno znak označit za stigma.[30, 31]
  • První podmínka je přítomnost rozlišování a označování (labeling) rozdílnosti. Významné jsou ty odlišnosti, mající silný sociální význam. Např. barva očí není tak významná jako barva kůže.
  • Druhou podmínkou je asociace těchto lidských rozdílností s negativními vlastnostmi. Např. negativněji je chápána skupina pacientů s psychickými problémy než skupina pacientů s bolestí zad.
  • Třetí součástí stigmatu je třídění na „my a oni“. Nežádoucí atributy mají tedy „oni“, kteří se od „nás“ naprosto odlišují. V extrémních případech mohou být „oni“ považováni za něco méně než lidi.
  • Ztráta statusu a diskriminace je čtvrtou podmínkou, jedinec ztratí svůj status, jestliže klesne jeho prestiž v očích ostatních. Diskriminace může být individuální nebo strukturální. Labeling a jeho spojení se stereotypizací vede k diskriminaci na individuální úrovni, výsledkem může být třeba odmítnutí při žádosti o práci. V případě znevýhodnění celé skupiny – menšiny, mluvíme o strukturální diskriminaci, např. diskriminace žen při snaze získat vyšší pracovní pozici.
  • Další vlivný faktor je „viditelnost a vnímatelnost“, který rozlišuje i dosud skryté (potenciální) stigma.
Rozlišovat rozdíly můžeme na základě sociální informace, která přenáší vjemy, na základě kterých přisuzujeme jevu nějaký význam. V rámci sociální informace mohou být přenášeny dva identifikovatelné významy, první z nich vyústí v „symbol prestiže“, protipólem je pak „symbol stigmatu“.
Poznámka
Například u slepého člověka může být symbolem nebo znakem stigmatu slepecká hůlka popřípadě černé brýle. To, že člověk nosí tyto pomůcky, nám poskytují právě sociální informace. Sociální informace jsou tedy prostředky, které nám umožní zaregistrovat „symboly stigmatu“, které jsou důležité pro uvědomění si rozdílů mezi lidmi.
Vlivem stigmatu, jako atributu překračující sociální normy, se jedinec ocitá na okraji společnosti a stává se deviantem. Někdy jsou označováni také za „outsidery“, osoby, jejichž vlastnosti či jiné složky života neodpovídají normám skupin (společnosti), ve kterých žijí. Jak už bylo zmíněno, důvodem, proč lidé reagují na určité jevy, je význam, který pro ně jev má. A následně záleží na chování lidí závislých na tomto významu. Tento jev je označován za „sebenaplňující proroctví“. Následující příklad předsudků vůči Romům reálně vystihuje tento fenomén.[30, 31, 32]
Poznámka
Pokud budou Romové chápáni ve společnosti jako lidé, kterým není radno věřit a kteří nemají dobrou pracovní morálku, bude si zaměstnavatel dobře rozmýšlet, zdali takového člověka zaměstná. Je-li jedinec identifikován zaměstnavatelem jako Rom – i když jím být nemusí, ale stačí, že je za něj označen, mohou nastat první případy procesu odmítnutí žadatele, jelikož zaměstnavatel trpí negativními předsudky vůči Romům. Takto se tomuto Romovi povede i u dalšího a dalšího zaměstnavatele, i když sám je ochoten pustit se do práce. V konečné fázi tak Rom skutečně zůstane nezaměstnaný a dostojí společenským předsudkům, i když jej do této situace nedostaly jeho negativní vlastnosti.