3.2
Popis vybraných částí kosterní soustavy
kostra člověka – kostra hlavy, kostra trupu, kostra končetin
3.2.1
PÁTEŘ (COLUMNA VERTEBRALIS)
  • skládá se z 33 – 34 obratlů
    • 7 obratlů krčních (vertebrae cervicales – C)
    • 12 hrudních (vertebrae thoracicae – Th)
    • 5 bederních (vertebrae lumbales – L)
    • kost křížová (os sacrum, sacralis – S; srůst 5 obratlů)
    • kost kostrční (os coccygis – Co; 4 – 5 srostlých obratlů, zakrnělost)
  • spojením obratlových otvorů vzniká kanál páteřní (canalis vertebralis), je v něm uložena mícha páteřní (medulla spinalis), z ní vychází mezi obratli nervy míšní → spojují se v kořeny míšní (nebezpečí útlaku)
  • fyziologické zakřivení páteře – thorakální a sakrální kyfóza (prohnutí vpřed), cervikální a lumbální lordóza (prohnutí vzad)
  • patologické formy – záda kulatá, plochá, hyperlordóza, skolióza
  • obratle mají dva příčné a jeden trnový výběžek, dále a kloubní výběžky, které slouží ke vzájemnému spojení obratlů a připojení žeber
  • mezi obratli v rozsahu C2 – S1 se nachází meziobratlové ploténky
obratle se liší
  • velikostí těla
  • velikostí + tvarem + směrem trnového výběžku (processus spinosus) – specifikace trnového výběžku:
    • C – obratle – vidlicovitě rozdvojený, směr vodorovný
    • Th – obratle – konický tvar, směr kaudální
    • L – obratle – plochý tvar, směr vodorovný
krční obratle (vertebrae cervicales, C – 7)
  • nízké tělo
  • v příčných výběžcích (processus transversus) se nachází otvor – prochází a. vertebralis dx. et sin. (→ spojují se v jednotnou a. basilaris a spojkami společně s a. carotis interna zásobují mozek)
  • první krční obratel – nosič (atlas) nemá tělo
  • druhý krční obratel – čepovec (axis); na horním okraji těla má čep, který se opírá o přední oblouk nosiče
  • vertebra prominens – 7. krční obratel
+
12. Krční obratle – atlas, axis
Obr. 12. Krční obratle – atlas, axis
hrudní obratle (vertebrae thoracicae, Th – 12)
  • na příčných výběžcích jamky pro skloubení s žebry
obratle bederní (vertebrae lumbales, L – 5)
  • mohutné tělo
  • obdélníkový, vodorovný trnový výběžek
+
13. Hrudní a bederní obratel
Obr. 13. Hrudní a bederní obratel
kost křížová (os sacrum, S – 5)
  • vzniká srůstem 5 obratlů
  • srůstem se vytváří kanál, je pokračováním canalis vertebralis – prochází tudy cauda equina (spleť nervových vláken)
  • obsahuje linie a otvory pro výstup míšních sakrálních nervů
  • horní okraj kosti křížové označujeme jako promontorium
  • pomocí chrupavky je spojena s kostí kostrční – os coccygis; kost kostrční je složena ze 4 – 5 zakrnělých obratlů (při porodu → její oddálení → zvětšení pánevního rozměru)
+
14. Kost křížová
Obr. 14. Kost křížová
meziobratlové ploténky (disci intervertebrales)
  • meziobratlové ploténky – počet 23 (první mezi C2/C3, poslední L5/S1)
  • tvoří asi 20 – 25 % délky páteře
  • tvořeny – vazivový prstenec – anulus fibrosus
  • rosolovité jádro – nucleus pulposus – deformovatelné, stlačitelné
+
15. Herniace meziobratlové ploténky
Obr. 15. Herniace meziobratlové ploténky
3.2.2
HRUDNÍK (THORAX)
Je tvořen žebry, hrudní kostí a hrudními obratli (kostěnný podklad), chrání orgány dutiny hrudní.
  • žebra (costa, ae)
    • 12 párů - zadní konce se připojují kloubně 2x k obratlům (k tělu obratle a k příčnému výběžku)
    • žebra pravá (costae verae) – 7 párů: připojují se pomocí chrupavky ke kosti hrudní
    • žebra nepravá (costae spuriae) – 3 páry: připojují se chrupavkou k chrupavce předchozího žebra
    • žebra volná (costae fluctuantes) – 2 páry: zavzaty ve svalové stěně
  • kost hrudní - sternum
    • rukojeť (manubrium sterni), k níž se kloubně připojují kosti klíční
    • tělo (corpus)
    • mečovitý výběžek (processus xiphoideus) – osifikuje jako poslední
    • souvislosti – kontaktní místo masáže srdce při laické první pomoci, sternální punkce
3.2.3
KOSTRA HORNÍ KONČETINY
  • pletenec horní končetiny – lopatka (scapula), kost klíční (clavicula)
  • kostra volné horní končetiny – kostra paže (humerus), kosti předloktí (radius, ulna), kostra ruky
Kostra ruky
  • zápěstní kůstky = ossa carpi – 8 kostí ve 2 řadách po čtyřech (k. hrášková, k. trojhranná, k. poloměsíčitá, k. loďkovitá, k. trapézová, k. trapézovitá, k. hlavatá, k. hákovitá)
  • záprstní kůstky = ossa metacarpi – 5 kostí, tvoří podklad dlaně
  • prstní články = ossa digitorum manus – palec 2, ostatní 3
3.2.4
KOSTRA DOLNÍ KONČETINY
  • pletenec pánevní (pánev – pelvis vzniká spojením kostí pánevních – os coxae a os sacrum)
    • kost pánevní – srůst 3 kostí: kyčelní kost (os ilium), kost sedací (os ischii), kost stydká (os pubis)
    • vpředu spojení sponou stydkou (symfýza – chrupavčitý spoj)
+
16. Kost pánevní
Obr. 16. Kost pánevní
  • kostra volné dolní končetiny
+
17. Kost stehenní
Obr. 17. Kost stehenní
+
18. Kosti bérce
Obr. 18. Kosti bérce
+
19. Kostra nohy
Obr. 19. Kostra nohy
kolenní kloub – articulatio genus
    • nejsložitější a nejnamáhavější kloub, zpevněn vazy (přímé, šikmé, zkřížené – lig. cruciatum anterius et posterius)
    • meniskus (meniscus lateralis, medialis) – jedná se o chrupavčité části vložené mezi kloubní jamku a hlavici
    • čéška – patella (ochrana, kulatá na povrchu, v úponu čtyřhlavého svalu stehenního, v uvolnění jí lze hýbat)
3.2.5
LEBKA (CRANIUM)
  • mozková část lebky (neurocranium), spodina lební (basis cranii), klenba (calva)
  • obličejová část lebky (splanchnocranium)
  • chrání mozek a některé smyslové orgány
  • je oporou pro začátek dýchacího a trávicího ústrojí
  • mozková část lebky vzniká částečně z vaziva (klenba lební), zčásti vzniká z chrupavky (spodina, baze lební)
  • dutiny – mozkovna, očnice, nosní dutina
+
20. Lebka – boční pohled
Obr. 20. Lebka – boční pohled
mozková část
  • čelní kost (os frontale) – nepárová, tvoří kostěný základ čela (šupina čelní) a strop očnic (ploténky očnicové), paranasální dutiny, foramen supraorbitale (výstup první větve trojklanného nervu)
  • temenní kost (os parietale) – párová, tvoří vrchol lebeční klenby, má tvar čtyřhranné misky,
  • týlní kost (os occipitale) – nepárová, velký týlní otvor (foramen magnum); 2 kloubní hrboly; křížová vyvýšenina; otisk žilních splavů;
  • spánková kost (os temporale) – párová, s lícní kostí se spojuje v jařmový oblouk; bodcovitý výběžek – je na něm zavěšena jazylka a hrtan; bradavkový výběžek – úpon zdvihače hlavy, skalní kost (pyramida) – nejtvrdší v těle, uvnitř uloženo vnitřní ucho; zevní zvukovod
  • klínová kost (os sphenoidale) – nepárová kost; tělo prohloubeno v „turecké sedlo“ (sella tursica), v něm uložena hypofýza; canalis opticus – výstup n. opticus, kříží se před hypofýzou – chiasma opticum, kříží se vlákna z mediálních polovin sítnice; malá a velká křídla + výběžky křídlovité; paranasální dutina
  • čichová kost (os ethmoidale) – členěna skořepami; tvoří strop dutiny nosní – dírkovaná ploténka kosti čichové – probíhají tudy I. hlavové nervy (čichové nervy – nn. olfactorii) k čichovému mozku; čichová kost vybíhá v kohoutí hřebínek – crista galli; je zde paranasální dutina – sinus ethmoidalis
+
21. Baze lební
Obr. 21. Baze lební
  • lebeční švy
    • korunový šev (k. čelní + k. temenní) – sutura coronalis
    • šípový šev (k. temenní + k. temenní) – sutura sagitalis
    • lambdový šev (k. týlní + k. temenní) – sutura lambdoidea
    • šupinový šev (k. spánková + k. temenní) – sutura squamosis
  • jámy lební – přední (čelní laloky mozku), střední (hypofýza, spánkové laloky), zadní (prodloužená mícha, Varolův most, mozeček)
obličejová část
  • horní čelist (maxila) – párová kost; dolní okraj vybíhá v dásňový podkovovitý výběžek → vsazeny zuby; patrový výběžek; lícní výběžek, foramen infraorbitale (výstup druhé větve trojklanného nervu); paranasální dutiny
  • dolní čelist (mandibula) – dásňový výběžek pro zuby; bradový výběžek; svalový výběžek; kloubní spojení se spánkovou kostí; foramen mentale (výstup třetí větve trojklanného nervu)
  • lícní kost (os zygomaticum) – párová, její výběžek se spojuje s výběžkem kosti spánkové (jařmový oblouk – arcus zygomaticus)
  • slzní kost (os lacrimale) – párová, vnitřní část kostěné očnice – prohloubena jamka pro slzní váček
  • nosní kost (os nasale) – párová, podklad pro hřbet nosu
  • radličná kost (vomer) – nepárová, část nosní přepážky
  • patrová kost (os palatinum) – párová, zadní část tvrdého patra a stěny dutiny nosní
  • jazylka (os hyoideum) – nepárová kůstka pod dolní čelistí, vazy připojena ke spodině lební, visí na ní hrtan
lebka novorozence
  • přibližný rozměr – předozadní 11,5 cm, příčný 9,5 cm, obvod 34 cm
  • lebeční kosti nespojeny, vznikají fontanely – fonticulus
    • anterior, posterior, sphenoidalis, mastoideus
  • spojení švy – vazivové, postupně osifikují; „volné“ spojení společně s přítomností fontanel posouváním v průběhu porodu zmenšuje průměr hlavičky a společně s oddálením kosti kostrční usnadňují průchod porodními cestami
+
22. Lebeční švy – detail
Obr. 22. Lebeční švy – detail