Anatomie a fyziologie

3.3

Soustava svalová

Soustava svalová zajišťuje veškerý pohyb člověka ve smyslu biologickém (pohyb), ale i společenském (mimika, řeč, písmo atd.). Základní funkcí všech tří typů svaloviny je kontraktilita, tj. přeměna chemické energie na mechanickou.

svalovina příčně pruhovaná – kosterní

je vázaná na kostru

zpravidla překrývá jeden nebo i více kloubů, tudíž svalová kontrakce nebo relaxace vede ke změně postavení a pohybu kostí, konvekci dýchacích plynů

buňky kosterního svalstva vznikají z mezodermu, diferenciace probíhá od 5. týdne intrauterinního života

biochemické složení kosterního svalu

75 % H₂O

20 % bílkoviny

1 % anorganické látky (např. draslík, sodík, vápník, hořčík, železo, fosfor)

zbývající část tvoří svalový glykogen, fosfagen (ATP + kreatinfosforečná kyselina)

myoglobin

bílkoviny

kontraktilní – aktin a myozin (myozinu je nejvíce)

regulační – troponin a tropomyozin

stavba kosterního svalu

svalové vlákno, buňka kosterního svalu je mnohojaderná, o průměru 10 – 100 µm, dosahuje délky až 20 cm

v sarkoplazmě se nachází myofibrily o průměru 1– 2 µm, které se člení na sarkomery

sarkomera je základní kontraktilní jednotkou svalu, její základní strukturu tvoří filamenta (tj. kontraktilní bílkoviny aktin a myozin)

ve šroubovici aktinového vlákna se nachází regulační bílkoviny – troponin a tropomyozin

příčné pruhování je způsobeno rozdílnou lomivostí světla v různých částech svalového vlákna

cévní zásobení kosterního svalu je vysoké (na 1 mm² se nachází 2 – 2,5 tisíce kapilár)

Poznámka

Podstatou strukturní změny je stah – kontrakce. Ta závisí na zasouvání aktinových filament mezi filamenta myozinová. Relaxační bílkoviny zastupuje troponin – jeho molekuly jsou na aktinových vláknech a kolem něho se otáčí tropomyozin. Jako informační látka pro započetí a ukončení kontrakce slouží Ca²⁺. Podstatou svalové práce je přeměna chemické energie na mechanickou. Přímým zdrojem energie je ATP (adenosintrifosfát) a jeho štěpení na ADP (adenosindifosfát), v klidu udržuje elastičnost svalu. Dalším zdrojem je kreatinfosfát, v klidu a během lehké zátěže volné mastné kyseliny. Při stoupající intenzivní zátěži nestačí lipidy dodat dostatek energie, proto je nejvíce využito rozštěpené glukózy a glykogenu. Metabolismus glukózy a glykogenu na CO₂ a H₂O za přísunu kyslíku (aerobní glykolýza) poskytuje dostatek energie k resyntéze ATP z ADP. Určitého množství ATP (energie) je dosaženo i štěpením glukózy a glykogenu bez potřeby kyslíku (anaerobní glykolýza) a vzniká kyselina mléčná. Přesto, že rychle přechází do krevního oběhu, hromadí se ve svalech → vzniká únava a bolest svalů. Kyselina mléčná je využita jako zdroj energie pro srdeční sval, přechází do jater, kde se ukládá ve formě glykogenu. Vysoká hladina kyseliny mléčné způsobuje posun pH ve smyslu metabolické acidózy, ta je částečně kompenzovaná respirací. V průběhu svalové práce dochází k vazodilataci → stoupá přítok krve → vzrůstá dodávka O₂, jeho spotřeba je úměrná vynaložené energii. Je-li však svalová činnost velmi intenzivní, aerobní resyntéza energetických zásob nestačí pokrýt potřebu. Z toho důvodu je využita anaerobní glykolýza, která umožňuje na krátkou dobu svalovou práci mnohem větší intenzity, než bez ní. (Např. – při sprintu je téměř 85 % energie získáno anaerobně, naproti tomu při běhu na dlouhé tratě je anaerobně hrazeno pouze 5 %). Po zátěži se k odstranění kyseliny mléčné, doplnění ATP a kyslíku vyčerpaného z myoglobinu spotřebovává dodatečné množství kyslíku. Jeho množství je úměrné poptávce během svalové činnosti, která způsobila kyslíkový dluh. Dojde-li k úplnému vyčerpání zásob ATP a kreatinfosfátu, dojde k extrémní ztuhlosti – rigor. Po smrti se tento stav nazývá rigor mortis.

vlastnosti kosterního svalu

fyzikální

- pružnost – sval zavzatý do souboru se při zatížení protáhne úměrně tomuto zatížení, izolovaný sval méně

- pevnost – tj. síla, v průměru činí 4 – 12kg/ cm² kolmého průřezu

fyziologické

- dráždivost – je menší než nervstva (sval má vyšší práh dráždivosti)

projevy činnosti svalu

mechanické – stažlivost, tj. kontraktilní odpověď; kontrakce může být:

- izometrická – délka svalu se v průběhu kontrakce nemění

- izotonická – mění se délka, tonus je stejný jako síla zátěže

- auxotonická – při vzrůstání síly kontrakce má sval možnost se zkracovat

Mechanická odpověď na jediný podnět (akční potenciál) se označuje jako svalové trhnutí. Při použití dvou a více podnětů bude odpověď záviset na časovém intervalu mezi nimi. Grafický záznam svalové odpovědi znázorňuje tzv. myografická křivka.

- superpozice je stav, kdy podnět působí v průběhu dekrescenty a myogram má dva vrcholy

- sumace je vyšší stah jednoduchý, kdy drážděním na konci krescenty se sčítá účinek obou podnětů

- hladký tetanus – jde o stav, kdy podnět přichází rychle za sebou, sval nerelaxuje, je ve stavu kontrakce

- vlnitý tetanus – frekvence podnětů vyvolá hromadnou superpozici

motorická jednotka

Každý jednotlivý motoneuron a svalová vlákna jím inervovaná tvoří motorickou jednotku. Počet svalových vláken v motorické jednotce kolísá (je vyšší např. u svalů vykonávajících jemné a přesné pohyby).

Sval (musculus) je aktivní jednotkou pohybové soustavy, jsou uloženy ve skupinách s funkcí ve směrech:

agonisté – jsou svaly působící a iniciující pohyb v jednom směru

antagonisté – vyvolávají protichůdný pohyb

synergisté – spolupůsobí na provedení určitého pohybu

funkce lokomoční (pohybová), posturální (stabilizační, fixační, zpevňovací, antigravitační) – např. hluboké svaly zádové, svaly šíjové, hýžďové, extenzory dolních končetin apod.

U většiny svalů lze rozlišit:

svalové bříško

šlacha svalu (tendo musculi) – je z vazivové tkáně a pomocí ní se sval připojuje ke kosti, šlacha rozprostřená do plochy se nazývá aponeuróza

fascie – tvoří vazivová pouzdra obalující jednotlivé svaly nebo svalové skupiny

šlachové pochvy (vaginae tendineum) – jsou uloženy na nejpohyblivějších místech končetin v oblasti ruky a nohy, umožňují klouzání šlach v určených místech

tíhové váčky (bursae synoviales) – jedná se o dutinky vyplněné tekutinou, patří k měkkým částem kloubního aparátu, jsou v místech největšího pohybu šlachy a snižují tření (tzv. šlachové); podkožní jsou uložené tam, kde kůže naléhá na kostěný podklad (např. u kolenního nebo loketního kloubu)

sezamské kosti (ossa sezamoidea) – vyskytují se v prostoru úponu šlachy na kost, a tím zvětšují páku působení svalového tahu; mají za úkol centrovat úpon šlachy a chrání šlachy před třením o kost; na horní končetině jsou nejčastěji v oblasti metakarpofalangeálních kloubů; konstantně se nacházejí např. na dolní končetině (patella, pod hlavicí první nártní kosti);

3.3.1

Krajiny a svaly hlavy

krajiny oblasti hlavy – regiones capitis

krajiny mozkové části

krajiny obličejové části

krajiny mozkové části

krajina čelní (regio frontalis), krajina temenní (regio parietalis), krajina spánková (regiotemporalis), krajina týlní (regio occipitalis), krajina – jáma pod spánkovou oblastí (fossa infratemporalis)

krajiny obličejové části

krajina očnicová (regio orbitalis), krajina nosní (regio nasalis), krajina pod očnicemi (regio infraorbitalis), krajina lícní (regio zygomatica) – oblast obrysů kosti lícní, krajina tvářová (regio buccalis), krajina příušní žlázy a žvýkacího svalu (regio parotideomasseterica), zadní část (fossa retromandibularis), krajina ústní (regio oralis), krajina bradová (regio mentalis )

SVALY HLAVY – M. CAPITIS

Svaly hlavy se dělí na dvě skupiny:

svaly mimické – obličejové

jsou uloženy pod kůží, na rozdíl od ostatních kosterních svalů nemají fascie

většina jich začíná na kostech hlavy nebo hlavových fasciích a upínají se do kůže

jsou soustředěny zejména kolem přirozených obličejových otvorů (oči, ústa, nosní dírky, zevní zvukovod)

svaly klenby lebeční

jsou k okostici klenby lebeční mezi kostí čelní a týlní připojeny jen řídkým vazivem, pevně srůstají s vlasatou částí (vazivová blána – galea aponeurotica, čelní sval – venter frontalis, týlní sval - venter occipitalis)

svaly štěrbiny oční – musculus orbicularis oculi – význam při reflexním sevření víček a jejich pohybu

svaly štěrbiny ústní – dělí se na dvě skupiny

svaly uzavírající štěrbinu ústní – musculus orbicularis oris

svaly radiálně se rozbíhající od štěrbiny ústní – rozšiřují ústní otvor

- velký sval lícní – m. zygomaticus maior

- sval tvářový – m. buccinator

- svaly zvedající a stahující rty a ústní koutky

- svaly zevního nosu – význam při kompresi a dilataci nosní dírky, táhnou přepážku nosní směrem dolů

- svaly oblasti ucha – m. auricularis anterior, posterior, superior

svaly žvýkací – čelistní

Začínají na kostech mozkové části a upínají se na dolní čelist, výsledným efektem při jejich fyziologické kontrakci je žvýkání.

- zevní sval žvýkací – musculus masseter – přitahuje dolní čelist

- sval spánkový – musculus temporalis – zdvíhá dolní čelist a táhne ji dozadu

- zevní a vnitřní křídlovité svaly – m. pterygoideus lateralis et medialis (při jednostranné kontrakci táhnou dolní čelist do strany)

Obr. 23. Mimické svalstvo

3.3.2

Krajiny a svaly krku

krajiny krku

přední krajina (regio colli anterior ) – zahrnuje trigonum submandibulare a trigonum caroticum obou stran, oblast svalu sternokleidomastoideus (regio sternocleidomastoidea); boční krajina ( regio colli lateralis) – zde spadá i vkleslina nad klíční kostí (fossa supraclavicularis major, tj. trigonum omoclaviculare); zadní krajina ( egio colli posterior)

SVALY KRKU – MUSCULI COLLI

Svaly krku leží ve dvou vrstvách, a to povrchové a hluboké.

povrchová vrstva

- platyzma (podkožní sval krku) – napíná kůži krku, stahuje koutek úst laterálně dolů

- musculus sternocleidomastoideus, začíná dvěmi hlavami, tj. na kosti klíční a rukojeti kosti hrudní a upíná se na processus mastoideus kosti spánkové, při oboustranné kontrakci zadních vláken zaklání hlavu, jednostranná kontrakce naklání hlavu na stranu a rotuje, oboustranná kontrakce svalu hlavu předkloní

- svaly nadjazylkové – mm. suprahyoidei (m. digastricus, m. stylohyoideus, m. mylohyoideus, m. geniohyoideus )

- svaly podjazylkové – mm. infrahyoidei (m. sternohyoideus, m. sternothyroideus, m. thyrohyoideus, m. omohyoideus), funkce nadjazylkových a podjazylkových svalů: tah jazylky a při fixované jazylce deprese mandibuly

hluboká vrstva

- svaly skalenické – (m. scalenus anterior, m. scalenus medius, m. scalenus posterior), funkce: při fixované krční páteři zdvíhají 1. nebo 2. žebro (tím se řadí mezi pomocné svaly dýchací), při fixovaném hrudníku v případě oboustranné kontrakce předklání krční páteř dopředu, při jednostranné kontrakci naklání do stran)

- svaly prevertebrální (funkce – při oboustranné kontrakci flexe hlavy)

3.3.3

Krajiny a svaly hrudníku

krajiny hrudníku

- krajina podklíčková (regio inflaclavicularis) – uložena pod klíční kostí

- krajina mléčné žlázy (regio mammaria)

- krajina jámy podpažní

Na hrudníku se rozlišují vertikálně probíhající orientační čáry:

- linea mediana anterior – přední střední čára

- linea medioclavicularis – probíhá středem kosti klíční přes prsní bradavku

- linea axillaris – jde středem podpažní jamky směrem dolů

- linea scapularis – probíhá přes dolní úhel lopatky

- linea mediana posterior – jde středem zad

SVALY HRUDNÍKU – MUSCULI THORACIS

Svaly hrudníku dělíme na dvě skupiny:

na povrchové – mají vztah k pletenci horní končetiny

hluboké – jedná se o vlastní svaly hrudníku

povrchové svaly

- m. pectoralis maior – velký prsní sval (funkce: pronace horní končetiny, při abdukci horní končetiny její předpažení, při fixované horní končetině je pomocným svalem dýchacím- zdvíhá žebra, a tím rozšiřuje hrudník)

- m. pectoralis minor – malý prsní sval (funkce: tah lopatky, při fixaci pažního pletence je pomocným svalem dýchacím – zdvíhá žebra)

- m. subclavius – podklíčkový sval (funkce: táhne klíční kost směrem dolů, při fixovaném pletenci pažním zdvíhá první žebro a je tak pomocným svalem dýchacím)

- m. serratus anterior – přední sval pilovitý (funkce: pohyb a fixace lopatky, při fixovaném pletenci pažním působí jako pomocný sval dýchací)

hluboké (vlastní) svaly hrudníku

- mm. intercostales externi – zevní mezižeberní svaly (začínají u dolního okraje žeber, upínají se na horním okraji žebra následujícího a jdou šikmo vpřed, funkce: dýchací sval inspirační)

- mm. intercostales interni – vnitřní mezižeberní svaly (začínají na horním okraji dolního žebra, směřují šikmo vzad, upínají se na dolní okraj výše ležícího žebra, funkce: dýchací sval expirační)

- mm. intercostales intimi – svaly uložené pod vnitřními mezižeberními svaly (mají stejný průběh jako vnitřní mezižeberní svaly, funkce: účast na expiriu)

- mm. subcostales – svaly na vnitřní ploše dolních žeber (začátek i průběh mají jako vnitřní svaly, avšak přeskakují jedno žebro, funkce: účast na expiriu)

- m. transversus thoracis – příčný sval hrudníku (napomáhá při expiriu)

bránice (diaphragma)

Bránice je nepárový, plochý sval ve tvaru kopule, konvexně vyklenuta do dutiny hrudní. V oblasti linea medioclavicularis sahají klenby vlevo do úrovně pátého a vpravo čtvrtého mezižebří. Při její kontrakci se klenby oplošťují a zvětšuje se objem dutiny hrudní. Na bránici lze rozeznat část svalovou (pars muscularis), od které přechází svalové snopce směrem do středu v část šlašitou, tzv. centrum tendineum bránice. Na hrudní stěnu bránice se přikládají plíce a srdce, na břišní stěnu játra, žaludek, slezina, slinivka břišní, dvanácterník, ledviny a nadledviny. Svalové snopce ohraničují na bránici několik otvorů:

- hiatus aorticus – prochází jím aorta, hrudní mízovod (ductus thoracicus)

- hiatus oesophageus – probíhá jím jícen (oesophagus) a nn. vagi

- foramen venae cavae – probíhá zde dolní dutá žíla (vena cava inferior)

- dvě párové štěrbiny – nacházejí se v pravé a levé části poblíž lumbální páteře, jedním párem prochází vpravo i vlevo sympatický kmen (truncus sympaticus), druhým párem vpravo přídatná žíla (vena azygos), velké a malé splanchnické nervy (nn. splanchnici maior et minor), vlevo vena hemiazygos

Funkce bránice – je hlavním dýchacím svalem – její podíl na vitální kapacitě plic činí asi 60 %. Mezi hrudní a žeberní, žeberní a bederní částí bránice se vytváří trojúhelníkovité štěrbiny, které mohou být mimo jiné místem vzniku brániční kýly.

3.3.4

Krajiny a svaly břišní

krajiny břišní

epigastrium – horní část břicha (laterální krajiny: regio hypochondrica dextra et sinistra)

mezogastrium – střední část břicha (její laterální krajiny: regio abdominis lateralis dextra et sinistra, střední krajina pupeční: regio umbilicalis)

hypogastrium – dolní část břicha (její laterální krajiny: regio inguinalis dextra et sinistra, střední krajina stydká: regio pubica)

Obr. 24. Krajiny břišní

SVALY BŘICHA – MUSCULI ABDOMINIS

Svaly břišní – mm. abdominis, se z topografického hlediska rozdělují na laterální, ventrální a dorzální svaly stěny břišní.

laterální skupina svalů

- m. obliguus externus abdominis – zevní šikmý sval břišní

- m. obliguus internus abdominis – vnitřní šikmý sval břišní

- m. transversus abdominis – příčný sval břišní

Svaly laterální skupiny jsou uloženy ve třech vrstvách: zevní sval na povrchu, pod ním následují vnitřní a příčný. Patří ke svalům plochým a vytváří plošné šlašité útvary – aponeurózy.

m. obliguus externus abdominis

- svalové snopce přechází v aponeurózu (vazivová blána), podílí se s ostatními laterálními svaly na vytvoření bílé čáry břišní – linea alba abdominis

- dolní střední snopce svalu se upínají mezi spina iliaca anterior superior a tuberculum pubicum kosti stydké, zesílená část této aponeurózy se nazývá tříselný vaz – ligamentum inguinale

- v aponeuróze se nachází podkožní otvor – zevní ústí tříselného kanálu – anulus inguinalis superficialis, otvor je přístupný vyšetření, normálně prostupný pro hrot malíku

- tímto otvorem vystupuje u ženy oblý vaz děložní – ligamentum teres uteri, u mužů provazec semenný – funiculus spermaticus

- za patologických stavů zde může vzniknout tříselná kýla – hernia inguinalis

- funkce: podílí se na vytváření břišního lisu (při jednostranné kontrakci otáčí trup na opačnou stranu, při oboustranné kontrakci a fixované pánvi se podílí na předklonu)

m. obliguus internus abdominis

- uložený pod zevním šikmým svalem, vstupuje do linea alba, účastní se na břišním lisu a při jednostranné kontrakci uklání trup na stranu kontrakce

m. transversus abdominis

- uložen nejhlouběji v předním a postranním oddílu břišní stěny

- účastní se na vytvoření linea alba

- funkce: účast na břišním lisu (oplošťuje břišní stěnu a při kontrakci zužuje dolní část hrudníku)

Malý počet svalových snopců vnitřního a příčného svalu se odděluje a tvoří společně sval zdvíhající varle, m. cremaster.

ventrální skupina svalů

m. rectus abdominis

- přímý sval břišní, je párový, plochý, dlouhý sval, svalové snopce jsou přerušeny příčnými šlašitými vložkami (stuhovitý sval)

m. pyramidalis – pyramidový sval

- oba svaly se podílí na břišním lisu a jsou uloženy v pochvě přímého svalu

Vzhledem k tomu, že laterální a ventrální skupina svalů začíná na dolních žebrech, účastní se na mechanismu dýchání – expiriu. Svaly stěny břišní společně s bránicí udržují za fyziologických podmínek optimální nitrobřišní tlak. Ten napomáhá udržení orgánů dutiny břišní ve fyziologické poloze. Při ochabnutí napětí svalů (atonie) dochází k poklesu vnitřních orgánů (ptosis) s možnou následnou poruchou jejich funkce.

Bílá čára (linea alba) – probíhá od processus xiphoideus ke sponě stydké. V horní části dosahuje šířky 1-2 cm, místy je tenká s méně zřetelnými štěrbinami, které mohou být místem tvorby kýly. Asi uprostřed linea alba se nachází pupek (umbo), kde opět vzniká za určitých okolností pupeční kýla (hernia umbilicalis). V období intrauterinního života probíhaly přes pupek vena umbilicalis a arterie umbilicales jako součásti pupeční šňůry. Po porodu dochází k jejich obliteraci.

Břišní lis napomáhá při vyprazdňování (defekace a mikce), dále při porodu.

zadní svaly stěny břišní

m. quadratus lumborum – čtyřhranný sval bederní, podílí se na tahu kosti kyčelní, při oboustranné kontrakci táhne bederní páteř dozadu

3.3.5

Svaly a krajiny zádové

krajiny zad

- zadní krajina krční (regio nuchae), krajina páteřní (regio vertebralis) odpovídá rozsahu páteře, krajina lopatková (regio scapularis), krajina podlopatková (regio infrascapularis), krajina bederní (regio lumbalis), krajina křížová (regio sacralis)

svaly zádové (musculi dorsi)

- povrchové svaly zádové – mající vztah k horní končetině a mající vztah k žebrům

- hluboké svaly zádové – dlouhé a krátké svaly

povrchové svaly zádové – m. dorsi superficiales

- m. trapezius – sval trapézový (funkce: pohyb lopatky a hlavy)

- m. latissimus dorsi – široký sval zádový (funkce: pomocný sval dýchací, horní končetiny)

- svaly rhombické – mm. rhomboidei maior et minor (pohyb lopatky)

- m. levator scapulae – zdvihač lopatky

- m. serratus posterior superior – zadní sval pilovitý horní (pomocný sval vdechový)

- m. serratus posterior inferior – zadní sval pilovitý dolní (pomocný sval výdechový)

hluboké svaly zádové – mm. dorsi profundi

- dlouhé (m. splenius capitis, m. splenius cervicis, m. erector spinae, m.transversospinalis)

- krátké (mm. interspinales, mm. intertransversarii, mm. levatores costarum, mm. suboccipitales)

Jednotlivé svaly se podílejí na pohybu hlavy a pohybu a postavení páteře.

3.3.6

Krajiny a svaly horní končetiny

krajiny horní končetiny – regiones membri superiores

- krajina deltová (regio deltoidea), přední krajina pažní (regio brachii anterior), zadní krajina pažní (regio brachii posterior), přední krajina loketní (regio cubiti anterior s jamkou loketní – fossa cubiti), zadní krajina loketní (regio cubiti posterior), přední krajina předloketní (regio antebrachii anterior), zadní krajina předloketní (regio antebrachii posterior), dlaňová krajina ruky (palma manus, palmární strana), hřbetní krajina ruky (dorsum manus, dorzální strana)

svaly horní končetiny (mm. membri superioris)

Svaly horní končetiny se topograficky dělí na dvě skupiny

- svaly pletence horní končetiny

- svaly volné horní končetiny: ty se dále dělí na svaly paže, svaly předloktí, svaly ruky

3.3.6.1

Svaly pletence horní končetiny

m. deltoideus – deltový sval (pohyby paže, tah dopředu a dozadu, pronace, supinace, abdukce, udržení postavení ramenního kloubu)

m. supraspinatus – nadhřebenový sval (abdukce a zevní rotace paže)

m. infraspinatus – podhřebenový sval (tah a zevní rotace paže)

m. teres minor – malý sval oblý (supinace paže a tah dozadu)

m. teres maior – velký sval oblý (pronace paže, tah dozadu a k tělu, tj. addukce)

m. subscapularis – sval podlopatkový (pronace paže a přitažení k trupu)

3.3.6.2

Svaly volné horní končetiny – svaly paže

přední skupina svalů

- m. biceps brachii – dvouhlavý sval pažní (v kloubu ramenním abdukce, v kloubu loketním flexe a supinace)

- m. coracobrachialis – hákovitý sval (addukce, ventrální flexe v ramenním kloubu)

- m. brachialis – sval pažní (flexe v loketním kloubu)

zadní skupina svalů

- m triceps brachii – trojhlavý sval pažní (mohutný extenzor předloktí, tah končetiny dozadu, addukce)

3.3.6.3

Svaly volné horní končetiny – svaly předloktí

přední skupina svalů

povrchová vrstva

- m. pronator teres – pronující sval oblý (pronace předloktí, pomocná flexe lokte

- m. flexor carpi radialis – zevní ohybač zápěstí (flexe a dukce zápěstí, pomocná flexe lokte)

- m. flexor carpi ulnaris – vnitřní ohybač zápěstí (flexe a dukce zápěstí, pomocná flexe lokte)

- m. palmaris longus – dlouhý dlaňový sval, na dlani ruky přechází v aponeurózu (flexe ruky)

druhá vrstva

- m. flexor digitorum superficialis – povrchový ohybač prstů (flexe a dukce zápěstí)

třetí vrstva

- m. flexor digitorum profundus – hluboký ohybač prstů (flexe prstů)

- m. flexor pollicis longus – dlouhý ohybač palce (ohýbá poslední článek palce)

čtvrtá vrstva

- m. pronator quadratus – čtyřhranný pronující sval (pronace předloktí)

laterální skupina svalů

- m. brachioradialis – vřetenní sval (pronace a supinace předloktí)

- m. extensor carpi radialis longus – dlouhý natahovač zápěstí (flexe hřbetu ruky, dukce)

- m. extensor carpi radialis brevis – krátký natahovač zápěstí (flexe ruky a ulnární dukce)

dorzální skupina svalů

- m. extensor carpi ulnaris – natahovač zápěstí vnitřní (extenze zápěstí, ulnární dukce)

- m. extensor digitorum – natahovač prstů (extenze ruky, natahování prstů)

- m. extensor digiti minimi – natahovač malíku

hluboká vrstva

- m. supinator – sval supinační (supinace předloktí, pomocná extenze v kloubu loketním)

- m. abductor pollicis longus – dlouhý odtahovač palce (abdukce palce)

- m. extensor pollicis brevis – krátký natahovač palce

- m. extensor pollicis longus – dlouhý natahovač palce

- m. extensor indicis – natahovač ukazováku

3.3.6.4

Svaly ruky – mm. manus

Svaly ruky se dělí na dvě skupiny

svaly dlaně – svaly dlaně se dále dělí na svaly palce (thenaru), svaly malíku (hypothenaru), svaly střední skupiny

svaly intermetakarpálních prostorů

Funkcí svalů thenaru a hypothenaru jsou pohyby palce a malíku ve smyslu abdukce, addukce, opozice, flexe.

svaly thenaru

- m. abductor pollicis brevis – krátký odtahovač palce

- m. flexor pollicis brevis – krátký ohybač palce

- m. opponens pollicis – oponující sval palce

- m. adductor pollicis – přitahovač palce

svaly hypothenaru

- m. palmaris brevis – sval dlaňový krátký

- m. abductor digiti minimi – přitahovač malíku

- m. flexor digiti minimi brevis – krátký ohybač malíku

- m. opponens digiti minimi – oponující sval malíku

svaly střední skupiny

- mm. lumbricales – svaly lumbrikální (flexe v metakarpofalangeálních kloubech 2. – 5. prstu)

Prostory mezi záprstními kůstkami (ossa metacarpi) vyplňují tzv. mm. interossei palmares et dorsales. Jejich společnou funkcí je flexe v metakarpofalangeálních kloubech, extenze v interfalangeálních kloubech, abdukce a addukce druhého, čtvrtého a pátého prstu k ose prstu třetího.

3.3.6.5

Synoviální šlachové pochvy ruky

Na dlaňové straně ruky jsou uloženy šlachové pochvy (vaginae synoviales digitorum manus). Největší z nich (vagina synovialis communis musculorum flexorum) je uložena v dlani v canalis carpi. Má zavzaty šlachy povrchového a hlubokého ohybače prstů. S touto pochvou se spojuje pochva flexoru malíku. Na druhém až čtvrtém prstu dlaňové strany jsou samostatné šlachové pochvy. Samostatně je taktéž uložena šlacha dlouhého ohybače palce. Šlachové pochvy hřbetní strany ruky jsou uloženy v místě přechodu z předloktí na hřbet ruky, obsahují šlachy zadní skupiny předloktí.

3.3.7

Krajiny a svaly dolní končetiny

krajiny dolní končetiny (regiones membri inferioris)

krajina hýžďová (regio glutaea), krajiny stehna (regiones femoris anterior, posterior), krajiny kolenní (regiones genus anterior, posterior), zde spadá fossa poplitea), krajiny bérce (regiones cruris anterior, posterior), krajiny nohy (regiones pedis, hřbet nohy – dorsum pedis, ploska nohy – planta pedis, oblast paty – regio calcanea)

svaly dolní končetiny (mm. membri inferioris)

Na základě topograficko – anatomických vztahů se dělí na:

- svaly pletence dolní končetiny (svaly kyčelní)

- svaly volné dolní končetiny – ty se dále dělí na svaly stehna, svaly bérce a svaly nohy

3.3.7.1

Svaly kyčelní – m. coxae

přední skupina svalů

- m. psoas maior, m. psoas minor, m. iliacus, m. iliopsoas (flexe v kyčelním kloubu, zevní rotace, při fixovaném stehnu předklon trupu)

zadní skupina svalů

- m. gluteus maximus – velký hýžďový sval

- m. gluteus medius – střední hýžďový sval

- m. gluteus minimus – malý hýžďový sval

Funkcí hýžďových svalů je abdukce, rotace, extenze kyčelního kloubu, určitá místa m.gluteus maximus a medius jsou určena k aplikaci i. m. injekcí, viz ošetřovatelské postupy.

(Další svaly zadní skupiny – m. tensor fasciae latae, m. piriformis, m. gemelus superior, inferior, m. obturatorius internus, externus, m. guadratus femoris).

3.3.7.2

Svaly volné dolní končetiny

stehenní svaly mm. femoris

ventrální skupina

- m. sartortorius – krejčovský sval (flexe stehna a bérce, zevní rotace stehna, rotace bérce dovnitř, tj. „přeložení nohy přes nohu“)

- m. quadriceps femoris – čtyřhlavý sval stehenní (jeho součástí je m. rectus femoris, m. vastus medialis, m. vastus lateralis, m. vastus intermedius). Funkce – extenze kolenního kloubu, přímý sval stehenní působí flexi v kyčelním kloubu. Každá hlava má svůj samostatný začátek, všechny se však sbíhají do společné šlachy s úponem na tuberositas tibie, do šlachy je zavzata čéška (patella). V oblasti čéšky a úponu se nachází tíhové váčky (synoviální bursy), některé mohou komunikovat s dutinou kloubu kolenního.

- m. articularis genus – sval kolenního kloubu (napíná pouzdro kolenního kloubu)

vnitřní skupina svalů

- m. gracilis – štíhlý sval (addukce stehna, účast na flexi v kolenním kloubu)

- m. adductor magnus, longus a brevis – dlouhý, krátký a velký přitahovač stehna (addukce stehna, účast na flexi a zevní rotaci stehna)

- m. pectineus – sval hřebenový (flexe, addukce a mírná zevní rotace v kyčelním kloubu)

zadní skupina svalů

- m. biceps femoris – dvojhlavý sval stehenní (extenze kyčelního kloubu a flexe kolenního kloubu)

- m. semitendinosus – sval pološlašitý (extenze v kyčelním kloubu, flexe v kolenním kloubu)

- m. semimembranosus – sval poloblanitý (extenze v kyčelním kloubu, flexe v kolenním kloubu)

Stehenní kanál (canalis femoralis) není za fyziologických podmínek vytvořen. Pod tříselným vazem je zeslabené místo (anulus femoralis), vyplněný řídkým vazivem nebo lymfatickou uzlinou. V případě stehenní kýly se toto místo stává její tzv. vnitřní brankou.

svaly bérce – mm. cruris

přední skupina svalů

- m. tibialis anterior – přední sval holenní (dorzální flexe nohy, mediální rotace)

- m. extensor digitorum longus – dlouhý natahovač prstů (dorzální flexe nohy a 2. – 5. prstu)

- m. extensor hallucis longus – dlouhý natahovač palce (dorzální flexe nohy a palce)

laterální skupina svalů

- m. peroneus longus – sval lýtkový dlouhý (plantární flexe)

- m. peroneus brevis – sval lýtkový krátký (plantární flexe)

zadní skupina svalů – povrchová

- m. triceps surae – trojhlavý sval lýtkový – skládá se z m. gastrocnemius (caput laterale a caput mediale) a z m. soleus. Společně se spojují a vytváří mohutnou Achillovu šlachu. Úpon šlachy je podložen synoviálním váčkem. Funkce: flexe kolenního kloubu, plantární flexe, tah bérce (správná pozice vůči noze).

- m. plantaris (napíná pouzdro kloubu kolenního)

zadní skupina svalů – hluboká

- m. popliteus – sval zákolenní (flexe kolenního kloubu, vnitřní rotace bérce)

- m. flexor digitorum longus – dlouhý ohybač prstů (flexe 2. – 5. prstu, plantární flexe)

- m. flexor hallucis longus – dlouhý ohybač palce (flexe palce, účast i na flexi 2. – 5. prstu)

- m. tibialis posterior – sval holenní zadní (plantární flexe nohy, podporuje podélnou klenbu nohy)

svaly nohy - mm. pedis

Svaly nohy se dělí na svaly hřbetu nohy, plosky nohy a vmezeřené svaly.

svaly hřbetu nohy

- m. extensor digitorum brevis – krátký natahovač prstů

- m. extensor hallucis brevis – krátký natahovač palce

svaly plosky nohy

- svaly palcové skupiny (m. abductor hallucis, m. adductor hallucis, m. flexor hallucis brevis)

- svaly malíkové skupiny (m. abductor digiti minimi, m. flexor digiti minimi brevis)

- svaly střední skupiny (m. flexor digitorum brevis, m. quadratus plantae, mm. lumbricales)

svaly v intermetatarzálních prostorech

- mm. interossei plantares – uložené v prostorech mezi 2. – 5. prstem

- mm. interossei dorsales

V dolní části bérce a v oblasti nohy se nachází synoviální pochvy. Z přední strany bérce přechází na hřbet nohy tři pochvy, další jsou za vnitřním kotníkem a na spodní ploše prstů nohy.

3.3.8

Svalové dno pánevní

Svalové dno pánevní je tvořeno dvěma oddíly:

diaphragma pelvis

diaphragma urogenitale

diaphragma pelvis

- m. levator ani – po obvodu malé pánve, snižuje se k análnímu otvoru (zdvíhá a zpevňuje svalové dno pánevní, současný stah pravého i levého svalu k sobě přibližuje přední a zadní stěnu rekta)

- m. coccygeus

- m. sphincter ani externus (zevní anální svěrač, ze svaloviny příčně pruhované, za fyziologických podmínek ovladatelný vůlí)

diaphragma urogenitale

- je rozepjata v přední části malé pánve mezi dolními rameny kostí stydkých a sedacích

- m. transversus perinei profundus – hluboký příčný sval hráze

- m. sphincter urethrae – svěrač močové trubice

- m. transversus perinei superficialis – povrchový příčný sval hráze

Obr. 25. Povrchové kosterní svaly (zepředu, výběr)

Obr. 26. Povrchové kosterní svaly (zezadu, výběr)