Kapitola6
Kardiovaskulární systém
- srdeční sval je tvořen zvláštním druhem svaloviny příčně pruhované, membrány na povrchu buněk (kardiomyocytů) jsou vzájemně propojeny interkalárními disky (umožňují přenos vzruchu); podnět, který v srdci vzniká, vyvolá kontrakci obou síní a obou komor
- srdce je dutý orgán kuželovitého tvaru; je uloženo mezi pravou a levou plící v dolní části předního mediastina, leží na centrum tendineum diaphragmy (blanité části bránice), 2/3 nalevo, 1/3 napravo
- velikost srdce je asi 13x10 cm, hmotnost u novorozence činí 23 – 27g, u dospělého jedince 270 – 300 g (při zvětšení mluvíme o hypertrofii)
- z anatomického hlediska rozdělujeme srdce na čtyři dutiny (atrium dx, et sin., ventriculus dx. et sin.)
- z funkčního hlediska pomyslně rozlišujeme levou a pravou polovinu srdce (viz levostranná a pravostranná srdeční insuficience)
- srdce jako endokrinní orgán – tvorba natriuretického peptidu (ANP) → vazodilatační účinek, zvyšuje vylučování Na+ močí → tím diurézu, snižuje aktivitu sympatiku
Obr. 41. Uložení srdce
Obr. 42. Zevní popis srdce
stavba srdeční stěny
Obr. 43. Stavba srdeční stěny, srdeční dutiny (schéma)
endokard
- vystýlá srdeční dutiny, kopíruje nerovnosti srdečních dutin
- jeho duplikatury jsou podkladem chlopní cípatých a poloměsíčitých (semilunárních)
- je hladký, lesklý, nesmáčivý
myokard
- svalovina je nejsilnější v oblasti levé komory, fyziologické rozmezí je 12 – 15 mm
- je samostatně pro síně (povrchová a hluboká vrstva) a komory (povrchová, střední a hluboká vrstva)
- svalovina tvoří na hrotu srdce vír (vortex cordis)
- k základním vlastnostem srdeční svaloviny patří automacie, dráždivost, vodivost, stažlivost
epikard a perikard
- povrch srdce je krytý epikardem, který srůstá se srdcem; podél cév vstupujících a vystupujících ze srdce přechází v zevní obal srdce – perikard
- mezi epikardem a perikardem se nachází tekutina (liquor pericardií) v množství 5 – 30 ml (umožňuje skluznost obou listů při práci srdce)
Obr. 44. Pohled na srdce mezi plícemi, nastřižený perikard
Obr. 45. Pohled na vyjmuté srdce
Obr. 46. Pohled na dutinu srdeční
Obr. 47. Chlopňový aparát
Obr. 48. Semilunární (poloměsíčité) chlopně
srdeční skelet
- podkladem jsou vazivové snopce, které obkružují prostor atrioventrikulárního spojení, tj. oblast cípatých chlopní (anulus fibrosus dexter et sinister), ústí aorty (anulus aorticus) a ústí truncus pulmonalis (anulus trunci pulmonalis)
- na srdeční skelet se upínají svalová vlákna síní a komor
- srdeční skelet je nevodivý, jediným spojením mezi síněmi a komorami je převodní systém srdeční
cévní zásobení srdce
tepenné zásobení
- arteria coronaria sinistra (levá věnčitá tepna) – její větve ramus interventricularis anterior (RIA), ramus circumflexus
- arteria coronaria dextra (pravá věnčitá tepna) – její větev ramus interventricularis posterior
- koronární tepny jsou první větví aorty, odstupují v místě semilunární chlopně aorty, mají omezený kolaterální oběh
- spotřeba O2 činí v klidu asi 9 ml/100g/min
- kyslík se v koronárních tepnách extrahuje téměř úplně
žilní odtok – věnčitý splav
- vena cordis magna – velká srdeční žíla
- vena cordis parva – malá srdeční žíla
- vena cordis media – středová žíla
- sbíhají se do sinus coronarius (věnčitého žilní splavu), ten ústí do pravé síně
Obr. 49. Cévní zásobení srdce
Obr. 50. Koronární tepna – detail
Obr. 51. Koronární tepna – mikroskopický preparát
energie pro srdeční činnost
Svalová kontrakce využívá energii adenozintrifosfátu (ATP). Zdrojem ATP pro kardiomyocyty jsou:
- volné mastné kyseliny, ketolátky (ketolátky jsou produktem oxidace mastných kyselin, slouží jako dočasný zdroj energie, např. během hladovění nebo dekompenzovaného diabetu; srdeční sval je využívá přednostně)
- glukóza, laktát (laktát – kyselina mléčná, je konečným produktem anaerobního metabolismu glukózy; jeho odbourávání probíhá zejména v játrech a srdci)
- srdce využívá výhradně aerobního metabolismu, nemůže dlouhodobě pracovat na kyslíkový dluh
- pro stažlivost srdečního svalu je nutná optimální hladina (iontové proudy) Na+, K+, Ca2+
