Anatomie a fyziologie

6.7

Cévní systém

Cévní systém (tepny, žíly, kapiláry) je uzavřený systém trubic, které vedou krev ze srdce směrem ke tkáním a odtud zpět do srdce.

stavba cévní stěny

Tepny – stěny tepen s velkým průměrem obsahují velké množství elastické tkáně, což umožňuje přizpůsobení průsvitu v průběhu systoly a diastoly.

Arterioly – obsahují méně elastické tkáně a více hladké svaloviny.

Kapiláry – celková plocha kapilár je značná, stěny jsou tvořeny jednou vrstvou endoteliálních buněk.

- kapilární průtok – rychlost krevního proudu závisí na celkovém průsvitu cév; čím je průsvit větší, tím je rychlost proudění menší (kapiláry jsou krátké, krev se pohybuje velmi pomalu, celkový průřez kapilárního řečiště je velký

- aorta – rychlost proudu 60 – 80 cm/s; kapiláry 0,5 mm/s; mikrocirkulace je zabezpečena tlakem krve

Vény a venuly – stěny vén mají redukovanou svalovou vrstvu. Vnitřní výstelka vytváří venózní chlopně, které zabraňují zpětnému toku krve. Chlopně nejsou přítomny v malých žílách, velkých žílách, v žílách vnitřních orgánů a v žílách mozku. Žíly mají mimo jiné funkci kapacitního řečiště, malé arterie a arterioly se označují jako rezistentní (odporové) cévy, tj. jsou odpovědné za periferní odpor.

Obr. 60. Stavba cévní stěny

Obr. 61. Srovnání poddajnosti stěny u žíly a aorty

Kolaterální oběh – jedná se o „náhradní“ oběh, zabezpečuje průtok krve v tkáni, v níž bylo přerušeno cévní zásobení (není přítomen u mozkové tkáně, oční sítnice, střevní stěny, sleziny a srdečního svalu).

Pulz – vzniká nárazem krevního proudu na stěnu tepen v důsledku systoly levé srdeční komory. Šíření pulzové vlny je možné registrovat a měřit na periferii jako tepovou frekvenci. Jugulární pulz – změny tlaku v pravé síni se přenášejí na velké žíly (pozorování jugulární pulzace může být informací např. u nedomykavosti trojcípé chlopně, síňové extrasystoly, úplné AV blokády apod.).

Krevní tlak (TK) – je tlak krve v tepnách. Jeho hodnota je odlišná v různých částech krevního řečiště. Nejvyšší je ve velkých artériích, směrem do periferie klesá, nejnižší je v žilním systému.

systolický tlak – vrcholová hodnota ejekční fáze

diastolický tlak – nejnižší hodnota plnící fáze

tlaková amplituda – rozdíl mezi systolickým a diastolickým tlakem

střední tlak – průměrný tlak po dobu srdečního cyklu

normální tlak krevní: 120 – 129/ 80 – 84 mmHg, vyšší normální 130 – 139/85 – 89 mmHg)

příčinou vysokého krevního tlaku může být:

- zmnožení extracelulární tekutiny se zvýšeným žilním návratem → zvýšený minutový objem (objemový vysoký tlak)

- zvýšený periferní odpor (odporový vysoký tlak)

faktory ovlivňující krevní tlak

- výkon srdce – velikost minutového objemu

- odpor cévního řečiště – tj. průsvit cév a jejich pružnost

- množství cirkulující krve

Centrální venózní tlak (CVP) – je tlak ve velkých žílách při jejich vstupu do pravé síně. Pomocí centrálního žilního katetru (CŽK) zavedeného zpravidla do oblasti horní duté žíly lze měřit centrální žilní tlak = tlak působící na stěnu horní duté žíly v oblasti jejího ústí do pravé síně. Odpovídá hodnotě tlaku v pravé síni, a není-li přítomna stenóza či nedomykavost trikuspidální chlopně, odráží end-diastolický tlak v pravé komoře. Normální hodnota CVP se pohybuje mezi 2 – 8 mm Hg.