9.1
Dutina ústní – cavitas oris
Dutina ústní je počátečním oddílem trávicího ústrojí.
ohraničení dutiny ústní
zpředu – rty (labia oris), laterálně – tváře (buccae), strop dutiny ústní – patro (palatum), spodina/dno – jazyk (lingua) a svaly dna dutiny ústní, dorzálně – úžina hltanová (isthmus faucium)
Dutina ústní je rozdělena alveolárními výběžky čelistí na dvě části, a to na: předsíň dutiny ústní (vestibulum oris) a vlastní dutinu ústní (cavitas oris)
rty – labia oris (labium superius, labium inferius)
Rty mají individuální tvar, podkladem je kruhový sval ústní (m. orbicularis oris) a řídké vazivo. Rty vytváří v sevření koutky úst (anguli oris). V ploše rtů určujeme: kožní část s rohovějící vrstvou, přechodní část – úsek s kožním krytem bez rohovějící vrstvy, slizniční část – zaujímá vnitřní plochu rtů a pokračuje ze rtů na alveolární výběžky čelistí a při krčku zubů vytváří dáseň (gingiva). V místě přechodu sliznice ze rtů na dásně vznikají dvě sagitální řasy – uzdička horního a dolního rtu (frenulum labii). V podslizničním vazivu rtů se nacházejí slizniční slinné žlázy. Nervové zásobení: motorické – n. facialis, senzitivní – n. maxillaris a n. mandibularis.
tváře (buccae)
Podkladem tváří je zejména sval tvářový (m. buccinator), zevně krytý kůží, vnitřně sliznicí. Mezi svalem tvářovým a svalem žvýkacím (m. masseter) se nachází tukový polštář.
patro (palatum)
Patro se podílí na utváření stropu dutiny ústní a dělí se na:
  • tvrdé patro (palatum durum) – tvoří přední část patra; podkladem tvrdého patra je os incisivum, patrové výběžky horní čelisti a horizontální lamely kostí patrových; sliznice tvrdého patra vpředu a laterálně přechází na dáseň, vzadu na měkké patro; ve střední čáře je vyvýšená v patrový val, od něho odstupují příčné řasy; mezi sliznicí a okosticí tvrdého patra je uložena vrstva slizničních patrových slinných žláz, které plynule přechází ve žlázy měkkého patra
  • měkké patro (palatum molle) – podkladem měkkého patra je především svalovina; měkké patro vybíhá uprostřed v čípek (uvula palatina) a společně s jazykem ohraničuje vchod do hltanu; zadní část měkkého patra laterálně přechází ve dva oblouky:
    • oblouk patrojazykový (arcus palatoglossus)
    • oblouk patrohltanový (arcus palatopharyngeus)
    • vchod do hltanu je vlivem oblouků zúžen v úžinu hltanovou
    • mezi oblouky se na obou stranách nachází jamka, v níž je uložená mandle patrová (tonsilla palatina); povrchová plocha mandle je nerovná, má četné otvory vedoucí do krypt s množstvím lymfatických uzlíků; za fyziologických podmínek mandle nepřesahuje hranice jamky
jazyk (lingua)
Jazyk patří mezi nejpohyblivější orgány těla. Podkladem jsou svaly jazyka (mm. linguae):
  • extraglosální – tj. svaly začínající na kostech a vstupující do těla jazyka (např. na jazylce, bodcovitém výběžku kosti spánkové, vnitřní ploše bradového výběžku dolní čelisti apod.)
  • intraglosální – jedná se o vlastní svaly jazyka, se začátkem i úponem uvnitř jazyka, eventuálně k epiglotis
Hřbet jazyka (dorsum linguae) – je vyklenutý, podélně se nachází ve střední čáře brázda, přecházející do hloubky ve formě vazivového septa. Septum rozděluje jazyk na pravou a levou polovinu.
Sliznice jazyka (tunica mucosa linguae) – drsnost jazyka je způsobená přítomností vyvýšenin – papil jazyka (papillae linguales):
    • papily nitkovité (papillae filiformes) – jsou uloženy po celém povrchovém prostoru těla jazyka a vytváří sametový vzhled sliznice; nejvíce je jich rozprostřeno ve střední čáře hřbetu jazyka a v blízkosti hrazených papil
    • papily houbovité (papillae fungiformes) – nacházejí se v okrajových částech jazyka
    • papily hrazené (papillae vallatae) – patří mezi největší papily, jsou uloženy na hranici těla a kořene jazyka; styčnou papilou je centrální hrazená papila
    • papily listovité (papillae foliatae) – rozprostírají se na bocích jazyka, nejlépe viditelné v zadní části jazyka
Sliznice spodní plochy vybíhá v řasu – uzdičku jazyka (frenulum linguae). Po obou stranách uzdičky se nachází vyvýšenina (hrbolek), kde vyúsťují:
    • vývod podčelistní slinné žlázy (glandula submandibularis)
    • vývod podjazykové slinné žlázy (glandula sublingualis)
Mezi povrchovou (slizniční) vrstvou jazyka a vrstvou svalovou se nachází vazivo, vytvářející vazivový obal – aponeurózu.
+
81. Pohled do dutiny ústní
Obr. 81. Pohled do dutiny ústní
+
80. Nervové zásobení jazyka
Obr. 80. Nervové zásobení jazyka
slinné žlázy (glandulae salivariae)
  • jsou poměrně velké párové žlázy s funkcí vylučování slin (salivace)
  • žláza příušní (glandula parotis) – má nepravidelný trojúhelníkový tvar, je uložena na zadním okraji m. masseter a za úhlem mandibuly; vývod příušní žlázy probíhá téměř horizontálně s jařmovým obloukem, zevně po žvýkacím svalu → prostupuje přes tvářový sval → vyúsťuje v předsíni dutiny ústní u druhé horní stoličky
  • žláza podčelistní (glandula submandibularis) – je uložená asi v polovině mezi úhlem mandibuly a jejím bradovým výběžkem → vyúsťuje na vyvýšenině po stranách uzdičky jazyka
  • žláza podjazyková (glandula sublingualis) – je uložená bezprostředně pod sliznicí dna dutiny ústní → vyúsťuje buď samostatně, nebo společně s vývodem podčelistní žlázy na vyvýšenině po stranách uzdičky jazyka
  • sliny – jsou produktem slinných žláz, chemické složení slin je závislé na objemu tvořených slin
    • funkce: zvlhčují sliznici, ředí potravu (tvorba sousta, snadnější polykání), orální clearance, usnadňují artikulaci, chemický účinek – enzymatické štěpení škrobů pomocí ptyalinu, antibakteriální účinek – lysozym, imunoglobulin A
    • složení: sliny obsahují 99 % vody a 1 % organických látek (mucin – zaručuje vazkost, ptyalin) a anorganických látek (sodík, draslík, fosfor, hořčík, hydrogenuhličitan); pH činí 7 – 8, produkce slin činí asi 0,5 – 1,5 l/ den → souvisí s bilancí tekutin
    • sekrece slin: spouštěna reflexně (vůně, chuť, mechanické doteky, nevolnost, žvýkání), některé léky salivaci tlumí (atropin), jiné zvyšují; sekreci ovlivňuje sympatikus a parasympatikus: noradrenalin → sliny více viskózní (více mucinu), acetylcholin →sliny vodnaté
zuby, stavba zubu
Zuby jsou zasazeny v horním a dolním zubním oblouku (arcus dentalis superior et inferior).
  • mléčný chrup (dentes decidui) – počet zubů 20, u mléčného chrupu chybí zuby třenové, přítomné jsou 2 řezáky, 1 špičák, 2 stoličky (uvedena polovina oblouku)
    • prořezávají se zpravidla mezi 6. – 24. měsícem, setrvají přibližně do 6. roku
  • stálý chrup (dentes permanentes) – počet zubů 32
    • 2 řezáky, 1 špičák, 2 zuby třenové, 3 stoličky (uvedena polovina oblouku)
Označení zubů v zubním oblouku prošlo různými systémy. Např. použití zubního kříže a u mléčného chrupu označení malým písmenem dle latinského názvu, římskými číslicemi. U stálého chrupu označení velkým písmenem dle latinského názvu, arabskými číslicemi.
+
83. Stavba zubu
Obr. 83. Stavba zubu
+
84. Zuby poloviny dolního oblouku
Obr. 84. Zuby poloviny dolního oblouku