9.1
Dutina ústní – cavitas oris
Dutina ústní je počátečním oddílem trávicího ústrojí.
ohraničení dutiny ústní
zpředu – rty (labia oris), laterálně – tváře (buccae), strop dutiny ústní – patro (palatum), spodina/dno – jazyk (lingua) a svaly dna dutiny ústní, dorzálně – úžina hltanová (isthmus faucium)
Dutina ústní je rozdělena alveolárními výběžky čelistí na dvě části, a to na: předsíň dutiny ústní (vestibulum oris) a vlastní dutinu ústní (cavitas oris)
rty – labia oris (labium superius, labium inferius)
Rty mají individuální tvar, podkladem je kruhový sval ústní (m. orbicularis oris) a řídké vazivo. Rty vytváří v sevření koutky úst (anguli oris). V ploše rtů určujeme: kožní část s rohovějící vrstvou, přechodní část – úsek s kožním krytem bez rohovějící vrstvy, slizniční část – zaujímá vnitřní plochu rtů a pokračuje ze rtů na alveolární výběžky čelistí a při krčku zubů vytváří dáseň (gingiva). V místě přechodu sliznice ze rtů na dásně vznikají dvě sagitální řasy – uzdička horního a dolního rtu (frenulum labii). V podslizničním vazivu rtů se nacházejí slizniční slinné žlázy. Nervové zásobení: motorické – n. facialis, senzitivní – n. maxillaris a n. mandibularis.
tváře (buccae)
Podkladem tváří je zejména sval tvářový (m. buccinator), zevně krytý kůží, vnitřně sliznicí. Mezi svalem tvářovým a svalem žvýkacím (m. masseter) se nachází tukový polštář.
patro (palatum)
Patro se podílí na utváření stropu dutiny ústní a dělí se na:
- tvrdé patro (palatum durum) – tvoří přední část patra; podkladem tvrdého patra je os incisivum, patrové výběžky horní čelisti a horizontální lamely kostí patrových; sliznice tvrdého patra vpředu a laterálně přechází na dáseň, vzadu na měkké patro; ve střední čáře je vyvýšená v patrový val, od něho odstupují příčné řasy; mezi sliznicí a okosticí tvrdého patra je uložena vrstva slizničních patrových slinných žláz, které plynule přechází ve žlázy měkkého patra
- měkké patro (palatum molle) – podkladem měkkého patra je především svalovina; měkké patro vybíhá uprostřed v čípek (uvula palatina) a společně s jazykem ohraničuje vchod do hltanu; zadní část měkkého patra laterálně přechází ve dva oblouky:
jazyk (lingua)
Jazyk patří mezi nejpohyblivější orgány těla. Podkladem jsou svaly jazyka (mm. linguae):
- extraglosální – tj. svaly začínající na kostech a vstupující do těla jazyka (např. na jazylce, bodcovitém výběžku kosti spánkové, vnitřní ploše bradového výběžku dolní čelisti apod.)
- intraglosální – jedná se o vlastní svaly jazyka, se začátkem i úponem uvnitř jazyka, eventuálně k epiglotis
Hřbet jazyka (dorsum linguae) – je vyklenutý, podélně se nachází ve střední čáře brázda, přecházející do hloubky ve formě vazivového septa. Septum rozděluje jazyk na pravou a levou polovinu.
Sliznice jazyka (tunica mucosa linguae) – drsnost jazyka je způsobená přítomností vyvýšenin – papil jazyka (papillae linguales):
Sliznice spodní plochy vybíhá v řasu – uzdičku jazyka (frenulum linguae). Po obou stranách uzdičky se nachází vyvýšenina (hrbolek), kde vyúsťují:
Mezi povrchovou (slizniční) vrstvou jazyka a vrstvou svalovou se nachází vazivo, vytvářející vazivový obal – aponeurózu.
+
Obr. 81. Pohled do dutiny ústní
+
Obr. 80. Nervové zásobení jazyka
slinné žlázy (glandulae salivariae)
- jsou poměrně velké párové žlázy s funkcí vylučování slin (salivace)
- žláza příušní (glandula parotis) – má nepravidelný trojúhelníkový tvar, je uložena na zadním okraji m. masseter a za úhlem mandibuly; vývod příušní žlázy probíhá téměř horizontálně s jařmovým obloukem, zevně po žvýkacím svalu → prostupuje přes tvářový sval → vyúsťuje v předsíni dutiny ústní u druhé horní stoličky
- žláza podčelistní (glandula submandibularis) – je uložená asi v polovině mezi úhlem mandibuly a jejím bradovým výběžkem → vyúsťuje na vyvýšenině po stranách uzdičky jazyka
- žláza podjazyková (glandula sublingualis) – je uložená bezprostředně pod sliznicí dna dutiny ústní → vyúsťuje buď samostatně, nebo společně s vývodem podčelistní žlázy na vyvýšenině po stranách uzdičky jazyka
- sliny – jsou produktem slinných žláz, chemické složení slin je závislé na objemu tvořených slin
zuby, stavba zubu
Zuby jsou zasazeny v horním a dolním zubním oblouku (arcus dentalis superior et inferior).
- mléčný chrup (dentes decidui) – počet zubů 20, u mléčného chrupu chybí zuby třenové, přítomné jsou 2 řezáky, 1 špičák, 2 stoličky (uvedena polovina oblouku)
- stálý chrup (dentes permanentes) – počet zubů 32
Označení zubů v zubním oblouku prošlo různými systémy. Např. použití zubního kříže a u mléčného chrupu označení malým písmenem dle latinského názvu, římskými číslicemi. U stálého chrupu označení velkým písmenem dle latinského názvu, arabskými číslicemi.
+
Obr. 83. Stavba zubu
+
Obr. 84. Zuby poloviny dolního oblouku