9.6
Tlusté střevo – intestinum crassum
Tlusté střevo je konečným oddílem trubicové trávicí soustavy. Délka činí asi 1,5 m (u zemřelého dochází k poklesu tonusu → prodloužení, platí i pro tenké střevo), průměru asi 5 – 8 cm a trávenina jim prochází 8 – 12 hodin.
Funkce: zahušťování střevního obsahu, působení střevních bakterií, shromáždění nestrávených zbytků potravy.
části tlustého střeva
+
92. Oddíly tlustého střeva
Obr. 92. Oddíly tlustého střeva
caecum (slepé střevo) – širší, délky asi 10 cm, uloženo v pravé jámě kyčelní, do céka vstupuje ileum; při vstupu se nachází valva ileocaecalis (Bauhini); od céka odstupuje červovitý přívěšek slepého střeva appendix vermiformis
+
93. Ileocékální oblast a appendix vermiformis
Obr. 93. Ileocékální oblast a appendix vermiformis
colon ascendens (vzestupný tračník) → přechází ve flexura coli dextra (hepatica); toto jaterní ohbí vytváří otisk na spodní ploše jater; nemá peritoneální závěs
colon transversum (příčný tračník) – je pokračováním jaterního ohbí, probíhá příčně směrem ke slezině, kde přechází ve flexura coli sinistra (ohbí slezinné); je zavěšeno na mesocolon transversum
colon descendens (sestupný tračník) – navazuje na ohbí slezinné, dosahuje do levé jámy kyčelní, přechází v esovitý tračník – sigmoideum; nemá peritoneální závěs
sigmoideum (esovitý tračník) – měří 30 – 40 cm; promítá se vlevo do oblasti crista iliaca → S2-S3; na přední ploše kosti křížové přechází v konečník; má peritoneální závěs
rectum (konečník) – délka konečníku je asi 12 – 15 cm, průměru asi 4 cm; má části: ampula recti, canalis analis (řitní kanál) → vyúsťuje v anus (řitní otvor)
    • sliznice análního kanálu je pokryta cylindrickým epitelem, v oblasti zevního ústí kanálu přechází v dlaždicový epitel
    • v podslizniční části análního kanálu a v oblasti zevního ústí se nachází nahromadění žilních pletení → dilatace stěny žil → vnitřní a zevní hemoroidy; na jejich vzniku se může podílet portokavální anastomóza, tj. propojení žilního odtoku z konečníku mezi vena portae a vena iliaca interna (viz patologie)
    • cirkulární svalovina je podkladem svěračů řitních: vnitřní svěrač řitní (m.sphincter ani internus) je ze svaloviny hladké a je vůlí neovladatelný; zevní svěrač řitní (m.sphincter ani externus) je ze svaloviny příčně pruhované, je součástí svalového dna pánevního a je vůlí ovladatelný (centrum defekace v oblasti S2 – S4, ovlivněno korovými strukturami)
+
94. Konečník
Obr. 94. Konečník
appendix vermiformis (červovitý přívěšek slepého střeva) – silný asi jako tužka, dlouhý 5 – 10 cm; v podslizničním vazivu má nakupení lymfatické tkáně (z toho důvodu někdy označován jako „tonsilla abdominalis“); může mít různou polohu a s tím spjatou projekci bolesti a problematiku diagnostiky v případě akutního zánětu (apendicitis acuta); pozice: nejčastěji positio pelvina, atypicky positio retrocaecalis, precaecalis, subhepatalis apod.
cévní zásobení
  • tepenné zásobení: a. mesenterica superior, a. mesenterica inferior, a. iliaca interna (konečník)
  • žilní odtok: v. mesenterica inferior → vena portae, v. iliaca interna (z konečníku)
specifika stěny tlustého střeva
  • taenie – longitudinální svalovina vytváří 3 podélné pruhy
  • haustra – výpuky mezi taeniemi, na vnitřní stěnu se promítají poloměsíčitými řasami
  • appendices epiploicae – tukové přívěsky (výchlipky peritonea vyplněné tukem)
vnitřní prostředí tlustého střeva
  • optimální vyprazdňování se děje 1x/24 hodin; frekvence, složení a množství stolice je závislé na příjmu a složení potravy (může být ovlivněno, případně narušeno farmaky, psychologickými, neurologickými faktory apod.)
  • stolice obsahuje nestravitelné složky potravy (vazivo, škroby, tukové částice), vodu, odloupané epitelie, žlučová barviva (= sterkobilin – jeho množství udává barvu stolice, při absenci je stolice acholická)
  • tlusté střevo není u novorozenců za fyziologických podmínek bakteriálně osídleno, dochází k němu po narození
  • sliznice: produkuje hlen, který napomáhá formování stolice, očišťuje, navlhčuje a chrání sliznici; v tlustém střevě jsou přítomné bakterie kvasné – kvašení cukrů, tuků, obtížně stravitelné celulózy → vzniká alkohol a plyny (vodík, metan, oxid uhličitý → meteorismus); bakterie hnilobné: rozkladem bílkovin se vytvářejí jedovaté látky (fenol, sirovodík, mastné kyseliny, mrtvolné jedy → zápach → částečně se mohou vstřebávat do krve, jsou odbourávány v játrech, vylučují se močí)