9.7
Játra – hepar
Játra patří mezi největší žlázu gastrointestinálního traktu.
popis a členění
  • nachází se v horní části dutiny břišní, svojí největší částí jsou uložena vpravo pod bránicí (pravé hypochondrium)
  • jsou červenohnědé barvy, křehká, mají měkkou konzistenci, snadno se lomí
  • rozměry jater: délka jater činí průměrně 26 – 30 cm, výška je největší vpravo – asi 6 – 9 cm,
  • průměrná váha činí 1,5 kg
  • za fyziologických podmínek játra nepřesahují žeberní oblouk
  • věkové zvláštnosti – u novorozenců jsou játra poměrně velká, zaujímají větší polovinu dutiny břišní a dolní hranice jater přesahuje pravý žeberní oblouk (o 2 – 3 prsty)
  • na játrech rozlišujeme horní plochu – brániční, spodní plocha má prohloubený tvar s otisky orgánů, s nimiž je v kontaktu (nadledvina, duodenum, jícen, ledvina, žaludek, jaterní ohbí tlustého střeva)
Játra se dělí na laloky a podle cévního a žlučového větvení na segmenty. Součástí popisu jsou i plochy.
Plochy – facies diaphragmatica (obrácená proti bránici), facies visceralis (obrácená k orgánům dutiny břišní).
Laloky – lobus dexter, lobus sinister, na viscerální ploše i lalok ocasatý (lobus caudatus) – v zadní části směrem k páteři a lalok čtvercový (lobus guadratus) – směrem k pravému přednímu žebernímu oblouku. Na předním okraji jater se nachází zářez, v němž probíhá od pupku vazivový pruh, který v sobě obsahuje obliterovanou pupeční žílu.
Ve střední části viscerální plochy se nachází tzv. jaterní branka (porta hepatis) ve tvaru písmene ”H”. Jsou zde uloženy:
    • tepna jaterní – a. hepatica (je větví aorta abdominalis), zajišťuje nutritivní oběh
    • vrátnicová žíla – v. portae, zajišťuje výživový oběh
    • společný žlučovod – ductus choledochus
    • lymfatické cévy, uzliny a nervy
+
95. Játra – popis
Obr. 95. Játra – popis
Játra jsou fixována peritoneálními duplikaturami (nebo jedním listem), pomocí srůstu s bránicí, závěsu na vena cava inferior, nitrobřišního tlaku, tonusu břišního svalstva.
stavba jater
Základní funkční jednotkou jater je lalůček (acinus) o průměru asi 1– 2 mm. Lalůčky se skládají z jaterních buněk (hepatocytů = základní stavební jednotka). Hepatocyty se v podobě trámců radiálně rozbíhají od vena centralis (centrální žíly). Kolem lalůčků probíhají:
    • mezilalůčkové tepny → vysílají kapiláry dovnitř lalůčků
    • mezilalůčkové žíly – jsou větví v. portae → vybíhají v drobné žíly dovnitř lalůčků, ty se spojují s kapilárami a vstupují do centrální žíly lalůčku
    • centrální žíly pokračují do sběrné žíly → ty pak do jaterních žil → a ty následně do dolní duté žíly
Na povrchu jater se nachází serózní blána a vazivové pouzdro, proniká do jaterní branky, dále do jaterního parenchymu, kopíruje a obaluje jaterní lalůčky každý zvlášť (zmnožení vaziva činí jaterní tkáň méně poddajnou).
+
96. Stavba jater – schéma
Obr. 96. Stavba jater – schéma
+
97. Játra na řezu
Obr. 97. Játra na řezu
+
98. Jaterní tkáň – mikroskopický preparát
Obr. 98. Jaterní tkáň – mikroskopický preparát
žlučové cesty a žlučník
Žlučové cesty lze rozdělit na:
  • intrahepatální žlučové cesty, tj. uvnitř jater
  • extrahepatální žlučové cesty, tj. uložené mimo jaterní parenchym (společný jaterní vývod, vývod žlučníku a společný žlučovod)
Žlučové kapiláry začínají slepě uvnitř jater mezi hepatocyty → pokračují do mezilalůčkových žlučovodů → ty se následně spojují a vytváří pravý a levý vývod jaterní (ductus hepaticus dx. et sin.) → tvoří pak jednotný společný jaterní vývod (ductus hepaticus communis) → jeho spojením s vývodem žlučníku (ductus cysticus) vytváří společný žlučovod (ductus choledochus) → vyúsťuje na papila duodeni maior (papila Vateri) v sestupné části duodena společně s vývodem slinivky břišní (ductus pancreaticus). Cirkulárně uspořádaná svalovina je v tomto místě podkladem svěrače – m. sphincter Oddi.
+
99. Extrahepatální žlučové cesty
Obr. 99. Extrahepatální žlučové cesty
žlučník – vesica fellea
Žlučník je uložen na spodní ploše jater ve žlučníkové jamce. Dno žlučníku směřuje směrem k přednímu okraji jater (význam pro palpaci žlučníku). Délka žlučníku činí asi 8 –14 cm, šířka 3 – 5 cm, obsah 40 – 80 cm3. Má poměrně tenkou stěnu, skládá se ze tří vrstev – serózy, svaloviny a sliznice. Svalovina je zesílená v oblasti krčku. Sliznice je pokryta jednovrstevným cylindrickým epitelem, v podslizniční vrstvě jsou uloženy žlázky. Žlučník kontaktuje s duodenem a pravým ohbím tlustého střeva (význam pro klinickou praxi).
+
100. Žlučník, sliznice žlučníku, vyústění žlučových cest v duodenu
Obr. 100. Žlučník, sliznice žlučníku, vyústění žlučových cest v duodenu
funkce jater
  • metabolická – metabolismus bílkovin, cukrů a tuků, jsou zásobárnou glykogenu (vysoká hladina glukózy → syntéza glykogenu; vysoký nadbytek glukózy a zásob glykogenu → přeměna glukózy na mastné kyseliny a triglyceridy; hladovění při dostatečné zásobě glykogenu → glykogenolýza s následkem uvolnění glukózy; hladovění při nízkých zásobách → tvorba glukózy z necukerných komponent, např. laktátu = glukoneogeneze)
  • detoxikační – např. léků, alkoholu, amoniaku
  • degradace – hormonů, hemu, cholesterolu
  • exkreční – tvorba žluči
  • rezervoár krve – asi 3/4 l
  • tvorba plazmatických bílkovin – zejména albuminů, fibrinogenu a protrombinu
  • jsou zásobárnou Fe, vitaminů K, A, D, B12
  • tvoří se zde erytropoetin (dále např. kalcidiol, insulin-like growth factors – somatomediny)
Detoxikace je zabezpečena např. v případě bilirubinu konjugací s kyselinou glukuronovou → vznikají komplexy → ty jsou vylučovány do žluči, případně do moči (pokud se látky staly rozpustnými ve vodě).
žluč
  • jaterní žluč – je světlejší, zlatožluté barvy, řidší, je produkována játry v množství asi 600 – 1000 ml/24 hod
  • žlučníková žluč – ve žlučníku probíhá resorpce vody, a to až 90 % objemu, tudíž finální množství činí 80 – 100 ml koncentrované žlutozelené žluči, pH je zásadité
  • její funkce spočívá zejména v emulgaci tuků → vede následně k lepšímu trávení pankreatickou a střevní lipázou → tím i vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích (v opačném případě malabsorpce); napomáhá vylučování některých látek (např. bilirubinu)
  • složení žluči: voda, hlen, žlučová barviva (bilirubin), žlučové kyseliny (tvoří značný podíl), soli žlučových kyselin, některé minerální látky; žluč je tvořena v závislosti na žlučových kyselinách:
    • tzv. primární žlučové kyseliny (cholová, chenodeoxycholová) = kyseliny syntetizované v játrech z cholesterolu
    • sekundární žlučové kyseliny (= kyselina deoxycholová a litocholová) - vznikají v tlustém střevě působením bakterií na primární žlučové kyseliny → vracejí se do jater pomocí enterohepatálního oběhu
cévní zásobení jater
Játra mají tzv. dvojí oběh:
  • funkční oběh – krev z orgánů dutiny břišní (bohatá na živiny) je přiváděna cestou vena portae do jater → pokračuje do mezilalůčkových žil → do jaterních sinusoid → hepatocytům odevzdá živiny a O2 → pokračuje do vena centralis → venae hepaticae → vena cava inferior
  • nutritivní oběh – a. hepatica propria (odstupuje z truncus coeliacus v místě aorty abdominalis)