Kapitola12
Pohlavní systém
12.1
Ženské pohlavní ústrojí – organa genitalia feminina
Pohlavní orgány se dělí na:
  • vnitřní pohlavní orgány
    • vaječníky – ovaria
    • vejcovody – tubae uterinae
    • děloha – uterus
    • pochva – vagina
  • zevní pohlavní orgány
    • velké stydké pysky – labia maiora
    • malé stydké pysky – labia minora
    • topořivá tělesa – bulbi vestibuli
    • poštěváček – clitoris
    • Bartoliniho žláza
funkce
    • zrání folikulů a v nich obsažených vajíček (oocytů) a jejich volňování z ovaria
    • produkce pohlavních hormonů
    • koitus
    • vývoj plodu a porod
vaječníky (ovaria)
  • párový orgán, velikost suché švestky
  • uloženy po stranách malé pánve, jedním pólem obráceny k růžici vejcovodů, druhým k děloze
  • po stěnách pánve jsou připevněny peritoneální řasou
  • stavba ovaria
    • na povrchu vazivový obal
    • kůra – obsahuje menší a větší váčky (vetší jsou velikosti hrachu - Graafův folikul); primárních váčků (folikulů) je po narození asi 700 000, v plodném období ženy 400 – 500 folikulů
    • Graafův folikul – je zralý folikul s vytvořenou dutinou, obaly a vajíčkem (asi 12-15 mm); ↑ tlak tekutiny → prasknutí folikulu → vyplavení vajíčka = ovulace → zachycení růžicí vejcovodu (= 14. – 16. den menstruačního cyklu)
    • stěny prasklého folikulu se k sobě přiloží, v místě styku dochází k ukládání tuku a žlutého barviva = žluté tělísko (corpus luteum)
    • corpus luteum graviditatis – žluté „těhotenské“ tělísko; pokud dojde k oplodnění, funkce corpus luteum přetrvává asi do 4. měsíce gravidity a produkuje hormon progesteron (pak jeho funkci přebírá placenta); nedojde-li k oplodnění, funkce přetrvává asi 10 dnů a hojí se vazivovou jizvou → corpus albicans (vaječník design „suché švestky“)
    • dřeň – obsahuje cévy, nervy a vazivo
  • ovaria produkují – estrogeny, gestageny (progesteron), velmi málo androgenů
    • estrogeny zodpovídají za pohlavní orientaci ženy, cílovou tkání jsou vagina, uterus, mamma
    • sekundární pohlavní znaky
    • zasahují do menstruačního cyklu; ↑ srážlivost krve; stimulují osteoblasty, po menopauze v důsledku ↑ estrogenů → osteoporóza; anti-estrogenová terapie se využívá při léčbě rakoviny prsu
    • progesteron (těhotenský hormon) – působí na děložní sliznici a na sekreční buňky mléčné žlázy
+
113. Graafův folikul
Obr. 113. Graafův folikul
vejcovody (tubae uterinae)
  • délka 13 cm, zavěšeny v peritoneální řase na boční straně pánve
  • funkce transportní – zachycení a posouvání vajíčka; zachycení pomocí růžic vejcovodů (ty se v době ovulace přikládají k ovariu)
  • stěnu tvoří – svalovina hladká, uspořádaná cirkulárně; epitel cylindrický s řasinkami – řasinky kmitají směrem k děloze
  • oplození ve vejcovodu; není-li vajíčko oplozeno → zaniká a je vstřebáno; uhnízdí-li se vajíčko ve vejcovodu → mimoděložní těhotenství (graviditas extrauterina)
děloha (uterus)
  • svalový orgán hruškovitého tvaru, uložen mezi močovým měchýřem a rektem
  • horní část pokryta peritoneem, kontaktuje s vejcovody a vaginou
  • stěnu tvoří
    • endometrium – sliznice → epitel jednovrstevný cylindrický a hlenové žlázky hrdla
    • myometrium – svalová vrstva; má spirálovitý průběh od rohů děložních → význam při děložních kontrakcích při porodu; je zhuštěna do vazivových pruhů (závěsný aparát dělohy) → oblý vaz děložní (ligamentum teres uteri); jde od rohů děložních přes canalis inguinalis do velkých stydkých pysků (tah těhotné dělohy); vaz křížoděložní
    • podpůrný aparát – svalové dno pánevní
    • perimetrium
    • parametrium – vazy děložní
  • poloha dělohy
    • anteverze – otočení vpřed
    • anteflexe – ohnutí vpřed – úhel ohnutí mezi hrdlem a tělem je 70 – 100°
  • sliznice cervixu dělohy nepodléhá cyklickým změnám jako sliznice děložního těla, mění se pouze vazkost a charakter hlenu
+
114. Děloha – popis
Obr. 114. Děloha – popis
+
115. Menstruační cyklus
Obr. 115. Menstruační cyklus
pochva (vagina)
  • cca 8 cm dlouhá, od poševního otvoru až k děložnímu hrdlu
  • upíná se k děložnímu krčku → tvoří klenby poševní (přední a zadní); v těchto klenbách se může hromadit sekret děložního hrdla a nánosy buněk
  • okolí pochvy je tvořeno řídkým vazivem → roztažitelnost v době porodu
  • sliznice – vrstevnatý dlaždicový epitel – na čípku přechází v epitel vystýlající dělohu (místo přechodu je často místem nádorového bujení, prekancerózy → kontrola, prevence)
  • normální poševní prostředí je ovlivněno sekrety žlázek, odloučenými epiteliemi, cervikálním hlenem, sekretem endometria a výstelky vejcovodu, mikroorganismy → sekret průhledný až mléčně zbarvený, různé viskozity (závislost na fázi menstruačního cyklu)
  • v pochvě – Lactobacillus vaginalis (Döderlein) → kyselé pH pochvy (asi 4,5)
  • vchod do pochvy je kryt řasou (hymen – panenská blána) → různá velikost, tvar, síla
velké stydké pysky (labia maiora)
  • kožní tukové řasy, překrývají labia minora (znak donošenosti)
malé stydké pysky (labia minora)
  • obemykají clitoris, společně s velkými stydkými pysky ohraničují poševní vchod
vestibulární žlázky
  • v oblasti poševního vchodu, největší je Bartoliniho žláza (produkují sekret zvlhčující poševní vchod)
topořivá tělesa
  • clitoris – nad ústím močové trubice; bulbus vestibuli – topořivá tělesa leží po obou stranách poševního vchodu (bohaté žilní pleteně a inervace)
placenta
  • zárodky se tvoří v počátku těhotenství, 4. – 5. měsíc se její vývoj finalizuje
  • hmotnost 0,5 kg, průměr 15 – 20 cm, šíře asi 2 – 3 cm
  • má dvě části: mateřskou a plodovou, jsou funkčně propojené
  • funkce placenty
    • zajišťuje látkovou výměnu a výživu plodu (přenos živin a elektrolytů)
    • přenos mateřských protilátek (po narození protilátky od matky, až později si dítě vytváří vlastní)
    • produkce hormonů – choriový gonadotropin (HCG), progesteron, estrogeny
  • placentární bariéra – selektivně propustná (procházejí sedativa, psychofarmaka, barbituráty apod); propouští řadu virů (př. spalničky, zarděnky, plané neštovice, HIV); průchod infekčních agens; průchod mateřských protilátek (IgG) – pasivní imunizace; průchod erytrocytů a lymfocytů mateřského i fetálního původu – možnost vzniku fetální erytroblastózy
  • pupečníková krev – v pupečníkové krvi jsou přítomny primitivní kmenové buňky, které si uchovávají schopnost přeměny
  • pupečník („pupeční šňůra“, funiculus umbilicalis)
    • průměr 1 – 2 cm, délky asi 55 centimetrů
    • uvnitř je hmota želatinové konzistence (tzv. Whartonův rosol)
    • obsahuje tři cévy: dvě pupečníkové tepny (aa. umbilicales) → vedou odkysličenou krev z plodu do placenty; jedna pupečníková žíla (v. umbilicalis) → přivádí okysličenou krev z placenty do plodu