4.1
Nekróza
je místní odúmrť tkáně v živém organizmu. Příčiny mohou být:
  • fyzikální - mechanické, tepelné (popáleniny, omrzliny), záření
  • chemické
  • nedostatek krve a kyslíku
  • toxiny mikrobů, viry
  • enzymy (např. enzymy pankreatu při akutní nekróze)
Při nekróze probíhají nejdříve změny v jádře buňky, až poté změny tvaru.
Druhy nekróz
  • koagulační – je nejčastější (např. infarkt myokardu), vzniká zástavou přítoku krve; tkáň je nažloutlá, suchá, křehká, později tuhá (svraštění úbytkem vody); hojí se jizvou s eventuálním zvápenatěním; variantou koagulační nekrózy je nekróza hemoragická (hemoragická infarzace); vzniká u orgánů s dvojím krevním oběhem – funkčním a nutritivním, a to při trombóze vén nebo při obstrukci artérie a bohatém zpětném přílivu kapilární krve; postiženy jsou plíce, střevo, event. játra; projevuje se masivním prokrvácením nekrotické tkáně
  • kaseózní tkáň je vzhledu mazlavého sýra (zesýrovatění); má maltovitý vzhled, je nažloutlá; při hojení je výrazný sklon ke zvápenatění (např. u TBC)
  • kolikvační tkáň je rozměklá až rozteklá (zkapalnění), nazývá se malacie; postihuje mozek, míchu; po vstřebání vody a rozpadlých tkání vzniká pseudocysta
  • fibrinoidní jde o zbobtnání kolagenního vaziva se zánikem retikulárních vláken; vyskytuje se u kolagenóz, autoimunitních onemocnění vaziva
  • částečná – rozpadají se funkční buňky (např. hepatocyty) a zůstává vazivová kostra; po ní se šíří regenerované buňky
Poznámka
Na povrchu buňky se nachází permeabilní membrána. Prostřednictvím přestupu vody na základě osmotického gradientu dochází k udržení objemu buňky. Stabilita intracelulárního prostředí je nutná pro přežití buňky. Ke stabilitě homeostázy intracelulárního prostředí přispívá činnost iontové pumpy Na+/K+-ATPázy, sodíko-draselné pumpy. Na+/K+-ATPáza je transmembránový protein, nachází se v buněčné membráně většiny buněk lidského těla. Je aktivním přenašečem, převádí ionty sodíku a draslíku přes buněčnou membránu, a to proti koncentračnímu gradientu. Sodík z intracelulárního prostoru do extracelulárního, draslík z extracelulárního prostoru do intracelulárního. Vzhledem k přenosu dvou substancí se mluví o kotransportu (za dva ionty draslíku přesunuté intracelulárně přenese sodno-draselná pumpa tři ionty sodíku). V důsledku toho se vytváří v buňce záporný potenciál a považuje se tudíž za elektrogenní pumpu. V důsledku ischemie, hypoxie a hypoglykemie dochází k nedostatku ATP, a tím k narušení funkce Na+/K+-ATPázy. V konečném důsledku může dojít k poškození buněčné membrány a intracelulární látky se dostanou do extracelulárního prostředí. Vzhledem k tomu, že imunitní systém nebyl tomuto běžně vystaven, nevznikla vůči těmto látkám imunotolerance. Dochází k aktivaci imunitního systému, vzniku zánětu a poškození buňky.