Kapitola6
Progresivní změny
Obnovují a nahrazují tkáně nebo zlepšují funkci.
Regenerace – náhrada zaniklé tkáně tkání tvarově i funkčně rovnocennou. Podle schopnosti regenerace dělíme tkáně:
- tkáně obnovovací – pravidelně tvoří nové buňky (kostní dřeň, sliznice, kůže, lymfatická tkáň)
- tkáně stálé – stabilní, mají menší regenerační schopnost, musí být zachovaná vazivová kostra; je-li porušena, defekt se hojí jizvou (játra, ledvina, pankreas, hladká svalovina)
- tkáně trvalé – neregenerují vůbec (svalovina srdeční a kosterní, nervová tkáň)
Reparace – je náhrada zaniklé tkáně tkání méněhodnotnou, nejčastěji vazivem. Jde o pokračování proliferativního zánětu s tvorbou granulační tkáně a jizvy. Můžeme zde zařadit organizaci hematomu:
- organizace hematomu – probíhá stejně jako organizace trombu
- malý hematom je prostoupen granulační tkání, hemoglobin se odbourá, vznikne jizva s vypadáváním hemosiderinu.
- velký hematom vytvoří na okraji vrstvu granulační tkáně; centrální část se rozpadne a obsah zkapalní; vznikne dutina – posthemoragická pseudocysta; přítomné jsou vysokomolekulární bílkoviny; ty zodpovídají za onkotický tlak, navazují vodu z okolí; zvyšujícím se množstvím vody se pseudocysta zvětšuje
Hojení ran
- per primam – rány neinfikované s ostrými okraji těsně u sebe, hojení je rychlé, výsledkem je úzká jizva
- per secundam – rány infikované se zhmožděnými okraji. Nejdříve se rána musí vyčistit (demarkační zánět), pak probíhá hojení granulační tkání a výsledkem je široká jizva. Jizva může vystupovat nad povrch (keloid) nebo je vkleslá.
Hojení zlomenin
- v okolí zlomeniny vznikne hematom, který se vazivově organizuje; výsledkem je vazivový svalek – callus
- vazivo se následně mění na chrupavčitý svalek a ten osifikuje v primitivní kostěný svalek, který se zatěžováním přestaví na definitivní kostěný svalek; při hojení je nutná pevná fixace zlomeniny (sádrový obvaz, osteosyntéza šrouby, hřeby); jinak může vzniknout pakloub – pseudoarthrosis
Vhojování cizích těles
Cizí těleso je opouzdřeno reparativním zánětem. V okolí cizorodé látky jsou obrovské vícejaderné buňky typu kol cizích těles. Mohou být i kolem krystalů cholesterolu, v hematomu nebo kolem keratinu v podkoží.
Transplantace
Jde o přenos tkání nebo orgánu/ů.
- autotransplantace/autologní transplantace - přenos tkáně z jednoho místa téhož jedince na druhé místo (kůže, krev - autotransfuze). Snáší se nejlépe.
- alogenní transplantace (homotransplantace) - přenos tkání z jednoho jedince na druhého jedince téhož druhu (ledvina, kostní dřeň, rohovka, srdce, plíce, játra atd.); v rámci transplantací je snahou najít co největší shodnost (vyšetřují se krevní skupiny, podskupiny, Rh, HLA antigeny); organismus příjemce má snahu vyloučit transplantovaný orgán; může nastat akutní, hyperakutní nebo chronická rejekce (odmítnutí transplantátu); pro eliminaci reakce se aplikují imunosupresiva
Hypertrofie a hyperplazie
- hypertrofie – zvětšení buněk, tkání, orgánů
- hyperplazie – zmnožení buněk a zvětšení tkání, orgánů
Tyto dva procesy jsou většinou navzájem spojeny. Podle příčin můžeme hypertrofii rozdělit na:
- pracovní hypertrofie – nastává při funkčním zatížení, hlavně u kosterní svaloviny, myokard při hypertenzi
- kompenzační hypertrofie – např. hypertrofie ledviny po nefrektomii druhé ledviny
- nervově podmíněná hypertrofie – při trvalém stahu úseku gastrointestinálního traktu svalovina nad staženým úsekem mohutní, v etáži nad hypertrofií pak pod vlivem obsahu i dilatuje (pylorospasmus, kardiospasmus, megakolon)
- hormonálně podmíněná hypertrofie – je velmi častá (děloha a mléčná žláza v těhotenství, hyperplasie prostaty, gigantismus, akromegalie)
Metaplazie
Metaplazie je přeměna jedné vyzrálé (diferencované) tkáně v jinou vyzrálou, diferencovanou tkáň téhož zárodečného listu – např. vazivo v kost, cylindrický epitel v dlaždicový (kuřáci, v plicích z něj vzniká karcinom). Je považována za prekancerózu. Metaplazie může být:
+
Obr. 21. Histologický preparát – metaplazie.