V ošetřovatelství je upřednostňována vědecká metoda kvalitativní vycházející z holistické filosofie ošetřovatelství. Vědecká metoda kvantitativní však také zaujímá významné místo. Hlavní podstatou kvantitativního výzkumu jsou sestavy zpracovaných čísel do formy tabulek a diagramů. Kvalitativní a kvantitativní metody si nekonkurují, vzájemně se doplňují a jsou rovnocenné. Rovněž můžeme obě metody kombinovat a aplikovat je dohromady v rámci jednoho výzkumného projektu [2]. Pozitivismus je paradigmatem (předmětem zkoumání) kvantitativního výzkumu. Kvantita vyjadřuje vlastnost, která se dá změřit a vyjádřit číslem. Kvantitativní výzkum vychází z přístupu deduktivního, zatímco kvalitativní výzkum vychází z metody induktivní. Hlavním cílem kvantitativního výzkumu je testování hypotéz, které si předem stanovíme. Hypotéza předpovídá existenci souvislosti mezi dvěma nebo více proměnnými. Popsání typu závislosti a změření intenzity této závislosti má za úkol kvantitativní vědecká metoda. Kvantitativní výzkum má nízkou validitu (platnost vědeckého postupu), ale vysokou reliabilitu (spolehlivost testu, kterým např. měříme vybrané veličiny; při opakovaném použití testu tedy dostaneme podobné výsledky) [4].

Kvantitativní výzkum pracuje s velkým počtem respondentů a získané výsledky se dají po použití metody induktivní statistiky zobecnit na celou populaci. Na rozdíl od kvalitativní vědecké metody, kde se pracuje s malým množstvím respondentů, se výsledky na celou populaci nedají zobecnit, ale zkoumaný problém je popsán velmi detailně a do hloubky. Sběr dat pro přípravu analytické fáze může být zatížen zkreslením, a to zejména ze strany respondentů, kteří ne vždy odpovídají dle skutečné reality. Tato zkreslení odpovědí se dají minimalizovat zvyšováním počtu respondentů. Kvantitativní vědecký přístup je využíván zejména tam, kde je žádoucí získání většího množství dat v relativně krátkém časovém intervalu.

Přípravná fáze výzkumného procesu patří mezi nejdůležitější fáze nejen v přístupu kvantitativním, ale také v kvalitativní vědecké metodě. Zahrnuje dostatek informací, znalostí a vědomostí z oblasti vytýčeného zkoumaného problému, který bude pilířem navazujících fází. Na tento základ teoretických východisek pak autor příslušného projektu navazuje výběrem a integrací vhodné literatury, seznámením se s výsledky výzkumných prací autorů publikujících relevantní a příbuzná témata. Projektem se pro naše potřeby rozumí realizace a tvorba absolventských prací, které připravuje student ve spolupráci se svým garantem (vedoucím závěrečné/absolventské práce). Plynulost celého vědeckého procesu je podpořena návrhem, harmonogramem kroků, které vždy na začátku plánujeme a v průběhu realizace kontrolujeme, zda stanovený plán či harmonogram pokračuje dle předem stanovených kritérií. Jednotlivé kroky se vzájemně prolínají, mohou se opakovat, ale není možné některý z plánovaných kroků vynechat. Jednotlivé kroky harmonogramu si postupně blíže popíšeme.

První krok - zvolení výzkumného problému, výzkumného tématu. Volba oblasti, kterou se rozhodneme vědecky zachytit, by měla být ve shodě s našimi teoretickými znalostmi, které si v průběhu realizace výzkumu prohloubíme. Zjistíme dosavadní stav poznání výzkumného tématu realizací rešerše. Nalezené dokumenty jsou významným podkladem pro hlubší studium tématu a pro ujasnění stanovení cílů práce. Výzkumné téma [2] v sobě zahrnuje výzkumný problém spolu s implementací mnoha otázek, na které nám výzkum poskytne odpovědi. Součástí studia literatury a stanovení výzkumného problému je také zmapování terénu klinické praxe. Zmapování terénu je základním atributem úspěšného zvládnutí výzkumu. Výzkumník by měl zkoumanou oblast znát, měl by se v ní orientovat a zajistit si potřebná povolení k realizaci plánovaných činností. Pro zmapování terénu lze využít připravený formulář s předem stanovenými kritérii, co vše by měla zkoumaná oblast minimálně splňovat a zahrnovat. Návrh formuláře pro zkoumaný terén usnadní stanovení cílů a eventuálně hypotéz pro náš sledovaný záměr.

Druhý krok - stanovení cílů práce, hypotéz. Cíle a hypotézy výzkumu by měly být definovány jasně, měly by být měřitelné, konkrétní a dosažitelné. Při stanovování hypotéz je také nutná predikce vyjádření existence souvislosti mezi dvěma a více proměnnými. Hlavní cíl je stanoven obecně z velkého úhlu pohledu a je rozpracován do dalších dílčích cílů, podoblastí výzkumu, které jsou již mnohem specifičtější. Definované cíle v rámci výzkumu v ošetřovatelství vycházejí z terénu klinické ošetřovatelské praxe a kopírují vymezený problém. K výzkumnému cíli [4] dále stanovujeme výzkumnou otázku týkající se výzkumného problému. Při stanovování cílů práce je užitečné si oblast výzkumu rozdělit do několika tematických celků a připravit ke každému z nich vždy jeden cíl. Rozdělení do tematických celků pomůže zachytit veškerou zkoumanou oblast.

Třetí krok - výběr souboru respondentů. Respondenti představují osoby, které se zúčastní našeho šetření. Základní soubor [4] je vymezen skupinou jedinců s jednou nebo i více společnými vlastnostmi. Soubor respondentů by měl být dostatečně velký pro zachování validity získaných dat. Z důvodu rozsáhlosti základního souboru se přikláníme k volbě souboru výběrového, což je vzorek respondentů, který je skutečně sledován. Výsledky získané na vzorku by měly odrážet základní populaci, hovoříme o reprezentativnosti souboru. Výběr respondentů je podmíněn několika faktory. Respondent musí souhlasit s účastí na výzkumu a splňovat námi stanovená kritéria. Kritéria by měla kopírovat zvolený výzkumný problém a výzkumné téma. Stanovujeme zařazující a vylučující kritéria. Zařazujícími kritérii jsou proměnné, které jsou pro nás směrodatné a umožní subjektům vstup do souboru. Vylučujícími kritérii jsou naopak ta, která subjektům vstup do výzkumu neumožní. Jako příklad zařazujících kritérií můžeme uvést: pohlaví – žena, ošetřovatelská diagnóza - akutní bolest, věkové rozmezí od 18-65ti let. Příkladem vylučujících kritérií mohou být: pohlaví – muž, ošetřovatelská diagnóza – chronická bolest, věkové rozmezí – nad 65 let. Výběr respondentů přímo ovlivňuje validitu našich výsledků. Na začátku výběru bychom měli respondenty seznámit s našimi stanovenými cíli a v krátkém úvodu přiblížit výzkumný problém. Krátké seznámení respondentů s výzkumným tématem přispěje ke kvalitě získaných dat.

Čtvrtý krok - volba techniky sběru dat. Výběr techniky a metody sběru dat je jedním z nejnáročnějších částí plánování procesu výzkumu. Tento proces [2] vyžaduje zvládnutí metod a technik, které zahrnují proces výzkumu, ale také tvořivý přístup, který povede ke splnění záměrů šetření. S metodami je potřeba se seznámit, nastudovat pozitiva a negativa každého vybraného přístupu. Pro splnění cílů a ověření hypotéz stanovených ve druhém kroku harmonogramu výzkumného procesu je možné využít i kombinace metod či technik navzájem. Proto je nutné předem promyslet proces výběru explicitně a vzít v úvahu například terén pro sběr dat, soubor respondentů a časovou dotaci, kterou pro výzkumné šetření máme vymezenou. Výběr terénu je podmíněn volbou techniky výzkumu a přímo koreluje se stanovenými cíli šetření. Po výběru metody a techniky sběru dat je nutné velmi explicitně vybranou metodu popsat. Důsledný popis vybrané metody zajišťuje následnou možnost opakování výzkumného procesu a komparaci zjištěných výsledků.

Dotazník je souborem otázek, které si výzkumník předem připraví v souladu se stanovenými cíli. Pro jeden cíl je vhodné připravit 3-5 otázek, záleží samozřejmě na charakteristice respondentů, jejich věkové kategorii a časovém prostoru vymezeném pro sběr dat. I když se uvádí, že je dotazník časově nenáročný na jeho přípravu, opak je pravdou. Vytvoření jednotlivých položek v dotazníku by mělo podléhat určitým zásadám a doporučením. Jsou dotazníky, které se pro záměr standardizace ověřují v klinické praxi několik měsíců až rok. Takto vytvořené dotazníky pak podléhají procesu zjištění validity a reliability.

Volba jednotlivých otázek v dotazníku může mít několik typů:

Jedná se o vědeckou metodu systematickou, cílevědomou a záměrnou, při které se sledují určité jevy spojené s charakteristickými údaji. Pozorování je náročné na čas a vyžaduje zacvičení výzkumníka pro nutnost získání specifických schopností a dovedností. Mezi takovéto schopnosti patří schopnost adaptace na neznámé prostředí, schopnost introspekce, zaujmout objektivní nezaujatý postoj, vžít se do role výzkumníka, seznámit se s nástroji, pomůckami a technikami pro sběr dat a být schopen reakce na nové nečekané situace. V průběhu pozorování lze využít technické pomůcky (fotoaparáty, videokamery, telefonní přístroje), které usnadní vyhodnocení a následné zpracování pozorované situace. [2].

Rozlišujeme podle několika hledisek následující druhy pozorování [2]:

Metoda standardizovaného rozhovoru je uskutečněna podle předem připravených otázek, výzkumník se nesmí odklonit od formulace a mít předem vymezený časový rámec pro dobu sběru dat. Otázky má připraveny ve formuláři, v určitém pořadí dle jednotlivých oblastí stanovených cílů výzkumu. Výzkumník zachovává neutrální postoj, nezasahuje do odpovědí a nekomentuje jejich charakter. Rozhovor může být časově náročný, ale je větší pravděpodobnost validity získaných odpovědí.

Jedná se o analýzu dokumentů zabývající se četností, tedy kolik prostoru je věnováno tématům, slovům či událostem. Výhodou této metody je objektivnost a snadnost realizace. Při definování kategorií jde však o subjektivní pohled. Při této metodě výzkumník realizuje deskripci a méně vysvětluje příčinu. [5]. V ošetřovatelství se jedná např. o analýzu ošetřovatelské dokumentace, analýzu statistických údajů. Může se realizovat rovněž analýza stylu a obsahu komunikace mezi zdravotníky a klienty, nebo mezi zdravotníky navzájem [4].

Pro přípravu dat kvantitativní povahy k analýze je prvním krokem shromáždění materiálu získaného od respondentů. Při analýze dotazníků je nutné vytřídit ty, které nejsou vyplněné nebo jen z části. Dotazníky, které nejsou čitelné, a interpretace dat by proto mohla být zkreslená, není možné rovněž do konečného souboru pro analýzu dat zařadit. Následuje třídění dat prvního a druhého stupně. Data lze vkládat do souboru MS Excel, kde založíme jednotlivé listy a řádně označíme. Třídění dat prvního stupně zahrnuje např. informace o distribuci žen a mužů v souboru, o rozdělení souboru dle věkového rozložení. Třídění druhého stupně je již charakteristikou podkategorií celého souboru. Podkategorie mohou zahrnovat informace např. typu oddělení, na kterém sestry (skupina respondentů) pracují, v jakém rodinném vztahu se nacházejí muži ve věkové kategorii 45-60 let. Analyzovaná data vyjadřujeme formou absolutní nebo relativní četnosti. Pro vyjádření absolutních a relativních četností hovoříme o deskriptivní statistice. Induktivní statistikou se rozumí aplikace statistických metod, které řeší odhad parametrů a testují statistické hypotézy. Vizualizace dat je realizována následně vložením do tabulek, které explicitně popíšeme. V souboru MS Excel si lze z nabídky grafů vybrat takový typ, který bude vhodně graficky znázorňovat vypočtené četnosti. Výzkumník si vybírá maximálně dva různé druhy grafů z důvodu větší přehlednosti a rovněž volba barev by měla být optimální.

Pokud máme uskutečněnou analýzu dat, vizualizovanou formou tabulek a grafů, následuje další neméně podstatná část výzkumného procesu, kterou je prezentace a interpretace dat. Tato část představuje prokázání schopnosti výzkumníka umět v analyzovaných datech číst a správně vysvětlit jejich vzájemnost, provázanost a interakci. Vlastní prezentace výsledků je popisem dat v tabulkách a grafech s komentářem bez hlubší analýzy, zamyšlení a vysvětlení. Interpretace dat je již komentářem se zamyšlením a hlubší analýzou zjištěných údajů. Výzkumník své myšlenky a vysvětlení interpretuje v části diskuze, která je také komparací jeho nálezů s výsledky zjištění jiných autorů výzkumných prací. Část diskuze je nejbohatší částí celého výzkumného procesu. Výzkumník komentuje, vysvětluje a analyzuje nejenom zjištění a nálezy, také se zamýšlí nad respondenty, jejich charakteristikou, nad výzkumným terénem. Popisuje možná zkreslení výsledků, která se v průběhu procesu mohla objevit. Výzkumník přináší závěry a opatření vyplývající z výsledků šetření. Jedná se o interpretaci zjištěných dat s vlastními myšlenkami a názory výzkumníka, proto může být interpretace zatížena chybami. Je nutné pracovat s výsledky výzkumného procesu velmi opatrně, netvrdit, že jeho závěry jsou jediné a zcela pravdivé. Při interpretaci se uplatňuje pokora a neutralita vzhledem ke zjištěným výsledkům. Proto také závěry musejí být interpretovány obecně a ne přísně dogmaticky. Vždy je nutné mít na paměti zkreslení výsledků mnoha faktory, kterými je výzkumný proces zatížen. Na začátku kapitoly jsme hovořili o možnosti zobecnění výsledků na celou populaci, což je jedna z výhod kvantitativního metodologického přístupu. Bereme však v úvahu, že každý jedinec je jedinečný a výsledky šetření nemusejí být platné pro všechny. Výsledky šetření jsou diseminovány prostřednictvím závěrečných zpráv, konferencí, publikováním v odborných periodicích. Při diseminaci výsledků se můžeme řídit následujícími doporučeními: