1.3
Aplikační cesty léčiv
Lokální aplikace léčiva - koncentrace farmaka je pouze v oblasti místa podání dostatečně vysoká, aby mohla vyvolat účinek.
Příklady lokální aplikace léčiva:
  • aplikace na kůži,
  • perorální podání aktivního uhlí pro adsorpci toxických látek ve střevě,
  • injekce glukokortikoidů do kloubu,
  • aplikace antimikrobiálních látek při vaginální infekci do pochvy.
Při lokální aplikaci léčiv je resorpce do oběhu minimální. Existuje však riziko alergizace při nanášení látek přímo na kůži a sliznici.
Celková (systémová) aplikace léčiva
Při celkové aplikaci léčivo vstupuje do krevního řečiště, aby mohlo dosáhnout cílového místa účinku.
  • Enterálně (střevem)
  • Parenterálně (injekčně)
  • Inhalačně (vdechnutím)
  • Transkutánně (nanesením na kůži)
Perorální aplikace (polykáním)
Perorální podání nejčastější, nejbezpečnější, nejpohodlnější a nejekonomičtější metodou aplikace léčiva. Existují však i některé nevýhody tohoto způsobu aplikace: některá léčiva nelze tímto způsobem podávat pro jejich fyzikální vlastnosti (např. polarita), pro rozklad trávicími enzymy, v důsledku nízkého pH v žaludku [3].
Resorpce v trávicím ústrojí závisí na:
  • fyzikálně chemických vlastnostech molekuly farmaka (velikost, rozpustnost, u kyselin a zásad na stupni disociace, na afinitě k molekulám fyziologických transportních mechanismů)
  • lékové formě přípravku (roztok, tableta, potahovaná tableta, dražé), rychlosti rozpadu tablet
  • na funkčním stavu trávicího ústrojí: náplň žaludku, hodnota pH v žaludku a v tenkém střevě, prokrvení trávicího ústrojí, rychlost transportu střevního obsahu – určuje dobu, po kterou je farmakon v kontaktu s resorpčními sliznicemi [2].
Po resorpci ze střeva prochází farmakon játry (portálním oběhem), kde se může chemicky pozměnit příp. vychytat („first pass effect“).
Po resorpci látky ústní sliznicí (bukální nebo sublingvální aplikace), při rektální aplikaci látka z velké části nepřichází do portálního oběhu a obchází játra.
Subligvální aplikace
Absorpce z ústní sliznice má pro některá léčiva zvláštní význam. Např. nitroglycerin vykazuje účinnost tehdy, je-li podán sublingválně, protože není v přítomném pH ionizován a má vysokou lipofilitu.
Rektální aplikace
Rektální aplikace se používá tehdy, je-li perorální podání obtížné, např. pro nevolnost a zvracení, nebo je-li pacient v bezvědomí. Tento způsob aplikace léčiv je často využíván u dětí. Z léčiva, které se absorbuje z rekta, 50 % obchází játra, potenciál pro první průchod játry „first pass efect“, je proto menší, než při perorálním podání. Čípky (suppositoria) se používají k aplikaci léčiva na sliznici rekta. Účelem rektálního podání je dosáhnout buď celkového resorpčního účinku, nebo účinku místního. Výhody aplikace per rectum: při zvracení thiethylperazin supp. při gastritidě, při záchvatech křečí při epilepsii se touto cestou podává diazepam [2].
+
1. Čípky pro děti a dospělé
Obr. 1. Čípky pro děti a dospělé
+
2. Ukázka klyzmatu k rektální aplikaci
Obr. 2. Ukázka klyzmatu k rektální aplikaci
Parenterální aplikace (intravenózní, subkutánní, intramuskulární, intraarteriální, intraperitoneální)
Pod pojmem „parenterální aplikační cesta“ obvykle rozumíme injekce.
  • Injekční aplikace se vyhýbá nevýhodám perorální. Aplikace vyžaduje sterilní injekční techniku. Injekční roztok musí být sterilní, nesmí obsahovat žádné příměsi rozptýlených látek. Injekční roztok má mít stejný osmotický tlak a stejné pH jako tělní tekutiny, protože jinak by mohlo dojít v místě aplikace injekce k poškození tkání. Roztoky určené pro injekce se uchovávají ve vzduchotěsných obalech ze skla nebo plastu. Z ampulí a lahviček pro jednorázové nebo opakované podávání se injekční roztoky nasávají injekční jehlou do stříkačky. Existuje typ vložkových ampulí (cartridge), které se vkládají do speciálně upraveného injektoru, jenž umožňuje přímou aplikaci léčiva jehlou z ampule. O infuzi se mluví tehdy, podává-li se léčivo po delší dobu intravenózně, objem takto podaného léčiva je větší. Požadavky kladené na infúzní roztoky jsou stejné jako u injekčních roztoků [3].
    Nejrychlejší distribuce farmaka dosáhneme aplikací intravenózní (i.v.) a intraarteriální (i.a.)
    Při intravenózní aplikaci léčiv ve formě vodného roztoku odpadají faktory, které ovlivňují absorpci. Žádoucí koncentrace léčiv v krvi se při tomto způsobu aplikace dosáhne s větší přesností a prakticky okamžitě (např. vyvolání chirurgické anestezie).
+
3. Intravenózní aplikace
Obr. 3. Intravenózní aplikace
  • Intramuskulární aplikace (i.m.) Rychlost absorpce po i.m. aplikaci závisí na tom, zda bylo k injekci použito vodného roztoku, olejového roztoku, či suspenze. Dále závisí rychlost absorpce po této přívodní cestě také na typu svalu, do kterého se léčivo aplikuje (po podání do velkého hýžďového svalu je obecně pomalejší u žen než u mužů, což je způsobeno odlišnou distribucí subkutánního tuku – tuk je relativně slabě perfundován).
  • Subkutánní (s.c.) aplikace. Při aplikaci léčiva subkutánně je rychlost absorpce dostatečně konstantní a pomalá. Absorpci takto podaného léčiva můžeme navíc zpomalit tím, že k roztoku přidáme vazokonstrikční látky.
  • Intaarteriální (i.a.) aplikace (aplikace léčiva do tepny) se někdy využívá k dosažení specifického účinku jen v určité tkáni nebo orgánu. Takovým způsobem jsou někdy aplikovány diagnostické látky. Intraarteriální injekce vyžaduje velkou pečlivost a měla by být vždy přenechána pouze odborníkům.
  • Intraperitoneální (i.p.) způsob podávání léčiv se často používá experimentálně, avšak pouze nouzově u člověka, a to pro nebezpečí vzniku infekce a adheze.
Inhalační aplikace
Těkavá a plynná léčiva mohou být inhalována a absorbována přes plicní epitel a slizniční membrány respiračního traktu. Léčivo může vzhledem k velké absorpční ploše dosáhnout velmi rychle systémové cirkulace. Roztoky léčiv mohou být atomizovány a léčiva aplikována ve formě jemných kapének vzduchu (aerosol). Aerosol představuje dispergované tekuté nebo pevné částice v plynu, např. ve vzduchu. Připravuje se rozprášením roztoku léčiva nebo velmi jemného prášku stlačeným vzduchem tryskou (rozprašovačem) [3].
K výhodám inhalačního podání patří většinou okamžitá absorpce léčiva, vyhnutí se prvnímu průchodu játry „first pass efectu“ a v případě plicních nemocí se jedná o lokální aplikaci léčiva na žádoucí místo účinku (léčiva u bronchiálního astmatu). Tímto způsobem se aplikují mnohá plynná a těkavá léčiva (anestetika), některá však mohou vyvolat dráždění plicního epitelu. Dále se touto přívodní cestou podávají také práškovitá léčiva s velmi malými molekulami – např. formoterol, který slouží jako bronchodilatans [3].
+
4. Ukázka inhalátoru – prášek k inhalaci v tvrdé tobolce
Obr. 4. Ukázka inhalátoru – prášek k inhalaci v tvrdé tobolce
+
5. Demonstrace inhalační aplikace
Obr. 5. Demonstrace inhalační aplikace
Transkutánní aplikace
Transdermální podání zahrnuje průnik léčiva kůží (penetraci) a průchod jejími strukturami do cévního řečiště (permeaci) za účelem dosažení systémových hladin. Transdermální aplikaci lze využít jak k celkovému podání léčiva, tak i k jeho hloubkovému průniku např. do přilehlých šlach či kloubů. Transdermální absorpce je založena na penetraci léčiva vrstvou kůže (stratum corneum), která je zodpovědná za bariérovou funkci. Stratum corneum je tvořeno několika vrstvami zrohovatělých keratinizovaných buněk. Skládá se ze 75-80 % proteinů a z 5-15 % lipidů, zbytek tvoří další organické sloučeniny a voda. Obsah lipidů je soustředěn v mimobuněčné části a tvoří tak hlavní cestu pro penetraci léčiva. Jakmile se léčivo dostane přes stratum corneum, molekuly léčiva pronikají hlouběji do epidermálních vrstev a nakonec do prokrvené škáry. Odtud je již léčivo absorbováno do krevního oběhu [13]. K této aplikaci se hodí pouze léčiva, která jsou lipofilní s velmi malými molekulami, jsou schopna překonat kožní bariéru, jsou účinná ve velmi nízkých dávkách (omezená kapacita rezervoáru), mají velikou terapeutickou šíři (dávkování nelze přizpůsobovat individuálním potřebám) [3].
Výhody
Transdermální aplikace léčiva má oproti jiným aplikačním cestám mnoho výhod. Léčivo obchází gastrointestinální trakt, což vede ke zvýšení jeho biologické dostupnosti a následnému snížení potřebné dávky. Léčivo obchází játra a vyhne se tak first pass efectu, čímž zabrání deaktivaci jaterními enzymy. Gastrointestinální trakt se nezatěžuje polykáním tablet, nedochází k interakcím s potravinami a jinými léčivy. Pro pacienta je snadné dodržování dávkovacího režimu, aplikace je jednoduchá a neinvazivní, snižuje se frekvence dávkování, což v konečném důsledku vede ke zlepšení compliance [13].
V současné době máme v rámci TTS (transdermálních terapeutických systémů) k dispozici speciální náplasti s obsahem např. estrogenů, opioidních analgetik nebo nikotinu, které udržují plynulý přívod látky do organismu.
Zajímavost
Poměrně v nedávné době se na český trh dostalo první vehikulum pro transdermální podání léčiv, krémový základ typu olej ve vodě, PENTRAVAN®. který je určen pro magistraliter přípravu transdermálních krémů. PENTRAVAN® obsahuje lipozomální matrix, který využívá akcelerantů transdermální penetrace a umožňuje tak rychlou absorpci léčiva. Po aplikaci molekuly léčiva, které jsou rozptýlené v lipozomech PENTRAVANU®, proniknou skrz rohovou vrstvu kůže prostřednictvím intracelulárních kanálků, následně pronikají hlouběji do epidermálních vrstev a do škáry. Když se léčivo dostane do prokrvené dermální vrstvy, je připraveno k systémové absorpci nebo hloubkovému působení v místě podání [13].
Do PENTRAVANU® se s úspěchem zapracovávají léčiva k terapii bolesti (nesteroidní protizánětlivé látky), hormony jako součást hormonální substituční terapie a léčiva k potlačení nevolnosti, jakožto závažného nežádoucího účinku protinádorové terapie. Magistraliter připravené transdermální krémy se adjustují do speciálního aplikátoru pro přesné odměrné dávkování - TOPI-CLICKU®. TOPI-CLICK® umožňuje odměřit přesnou dávku krému, kdy kliknutí signalizuje zvukově i dotykově odměření 0,25 ml krému, aplikace je velmi snadná. Speciální aplikátor je objemu 36 ml a po vypotřebování přípravku není určen pro opakované použití.
+
6. Ukázka transdermálního základu PENTRAVAN® a speciálního aplikátoru TOPI-CLICK®
Obr. 6. Ukázka transdermálního základu PENTRAVAN® a speciálního aplikátoru TOPI-CLICK®