Kašel vzniká podrážděním receptorů ve velkých dýchacích cestách, zevních zvukovodech, paranasálních dutinách, pleuře, bránici a perikardu.

Receptory reagují na podráždění mechanické (hlen, cizí těleso), chemické (toxiny), termické (studený vzduch).

Kašel je základní symptom onemocnění bazálních i závažných. Nejčastější příčinou kašle je onemocnění dýchacích cest. Pro diagnostickou rozvahu je nutné správné posouzení vzniku kašle, charakteru a délky trvání [12].

Akutní dráždivý kašel je doprovodný příznak akutního respiračního onemocnění. Příčinou jsou: záněty horních cest dýchacích, rinitidy, sinusitidy, kdy dochází k edému sliznice – nebývá však přítomna hypersekrece hlenu. Dále virové infekce, které jsou provázeny celkovými příznaky – únava, febrilie. Akutní dráždivý kašel lze léčit symptomatickými léčivy antitusiky a dekongestivy [12].

Je překročena bazální sekrece hlenu, který je odstraněn pomocí kašlacího reflexu. Dochází k patologické hypersekreci hlenu v dýchacích cestách. Příčinou akutního produktivního kašle je akutní bronchitida, pneumonie, plicní edém, plicní absces a také hlen, který stéká do nosohltanu z nosní sliznice a paranazálních dutin – dráždění ke kašli vyvolá retronazální sekrece „zadní rýma“.

Léčba akutního kašle:

Antitusika jsou léčiva tlumící suchý dráždivý kašel. K tlumení kašle se přistupuje tehdy, je-li kašel neúčelný, nevede k vykašlání hlenu a pacienta vyčerpává. Používají se pouze po nezbytně nutnou dobu. Antitusika dělíme na kodeinová a nekodeinová.

Působí centrálním mechanismem účinku, snižují citlivost centra pro kašel, disponují analgetickým efektem. Ve vyšších dávkách tlumí centrum pro kašel. Řadíme sem středně účinné opioidní agonisty.

Zástupci:

Řadíme sem syntetické látky, které působí tlumivě na reflexní zóny kašle v dýchacích cestách. Jejich výhoda oproti antitusikům kodeinového spočívá v tom, že jsou nenávyková a netlumí dechové centrum.

Zástupci:

Mechanismus účinku je komplexní. Řadíme sem mukolytika, sekretolytika a sekretomotorika. Expektorancia a antitusika by neměla být podávána současně pro možné nahromadění a stázu hlenu v bronších se všemi riziky z toho vyplývajícími – superinfekce. Je potřebné dodržovat časový odstup při použití expektorancia přes den (max. do 18. hodiny) a antitusika na noc.

Mukolytika a sekretolytika se používají k léčbě akutního produktivního kašle provázejícího akutní respirační infekty. Jejich indikacemi jsou: akutní bronchitida, exacerbace CHOPN, pneumonie, sinusitida, ale i otitida. Mukolytika snižují viskozitu bronchiálního sekretu tím, že ovlivňují jeho fyzikálně-chemické vlastnosti. Sekretomotorika stimulují činnost bronchiálních žlázek, zvyšují produkce řídkého hlenu v dýchacích cestách.

Zástupci:

Mezi rostlinná expektorancia řadíme saponinové, siličné a sliznaté drogy. Saponinové drogy: Primulae radix, Verbasci flos, Liquiritiae radix, Hederae folium – působí bakteriostaticky, antimykoticky, spasmolyticky, sekretolyticky. Siličné drogy: Serpylli herba, Thymi herba, Pini pumilionis etheroleum - působí sekretomotoricky, mírně sekretolyticky, spasmolyticky, antisepticky. Slizové drogy vytváří na sliznici dýchacích cest obranný film, který snižuje dráždění ke kašli. Působí tedy spíše antitusicky. Řadíme sem: Althaeae radix, Malvae flos, Farfarae folium, Cetraria islandica [12].

Chronický kašel trvá 3 týdny, popř. 6-8 týdnů od respiračního infektu. Má více příčin, základní krok k úspěchu je zjištění příčiny – komplikovaná patogeneze. Vyžaduje pečlivý diagnostický postup, který je plně v rukou lékaře.

Příčiny chronického dráždivého kašle jsou: astma bronchiale, GERD (gastroezofageální reflux). GERD vzniká při porušení svalového svěrače, který brání návratu obsahu žaludku do jícnu. Tento obsah se může dostat z jícnu do dýchacích cest, což je podráždí a vyvolá kašel. Dále PNDS – zadní rýma, postinfekční kašel, bronchogenní karcinom, nádorové onemocnění průdušnice, metastatické postižení plic, chronické cizí těleso, inhalace škodlivin. Také může jít o psychogenní nebo habituální kašel. Psychogenní kašel může být projevem emocí či neuvědomělým projevem vzdoru, který mívá vazbu na stresující okolnosti. Polékový kašel je typický pro pacienty užívající ACE inhibitory – enalapril, perindopril, ramipril, fosinopril, lisinopril, což jsou antihypertenziva. Po změně léčby lékařem kašel do několika týdnů vymizí.

Příčinou chronického produktivního kašle je chronická bronchitida, CHOPN, bronchiektázie (nevratné rozšíření průdušek). Méně častými příčinami jsou: cystická fibróza, tuberkulóza, plicní mykózy a silikóza [16].

Guaifenezin spolu s butamirátem (Stoptussin) je možné použít u dětí od 6 měsíců věku.

Krátkodobé použití kodeinu ke ztišení dráždivého kašle je v těhotenství možné, s výjimkou peripartálního podání. Peripartální podání způsobuje dechový útlum novorozence. Přednost mají většinou monokompozitní preparáty. Kombinace kodeinu a paracetamolu však může být vhodná i těhotenství. Dextrometorfan postrádá analgetický efekt a v těhotenství je sice možné jej použít, ale je lepší dát přednost kodeinu. Kodein je řazen do ADEC A [5].

Nekodeinová antitusika je vyznačují slabším účinkem. V ČR se užívá především butamirát (Sinecod, Tussin, Stoptussin – s guaifenesinem), dropropizin (Ditustat) a levodropropizin (Levopront). O užití těchto léčiv v těhotenství je jen málo údajů, nejvíce zkušeností je s butamirátem. Výrobce dropropizinu a levodropropizinu považuje těhotenství za kontraindikaci, u butamirátu zakazuje jeho podávání v prvním trimestru. Přestože jsou nekodeinová antitusika pravděpodobně bezpečná, lze doporučit při silném dráždění ke kašli vzhledem k větším zkušenostem krátkodobě kodein [5].

Běžně užívaná mukolytika a expektorancia jako ambroxol, bromhexin a acetylcystein je možné užít v těhotenství. Přednost mají monokompozitní preparáty před kombinovanými přípravky. To se týká především kombinací různých bylinných antitusik a expektorancií. Obsolentní a v těhotenství kontraindikované je podávání vysokých dávek jódu ve formě jodidu draselného. I v graviditě platí, že nejúčinnějším mukolytikem je dostatečná hydratace [5]. Je možné použít vincentku minerální vodu, která má příznivý efekt při onemocnění dýchacích cest, příp. je k dispozici ve formě pastilek nebo sirupu. Další možností je inhalace eukalyptové nebo mátové silice nebo cucání bylinných pastilek s jitrocelem, mateřídouškou nebo lišejníkem islandským.

Ambroxol, bromhexin, acetylcystein, guaifenezin jsou řazeny do ADEC A.

K tlumení akutního kašle dospělých pacientů je možné použít butamirát v různých lékových formách (kapky, sirup, tablety). Dextrometorfan, který je kontraindikován u bronchiálního astmatu, poruch jater a léčbě inhibitory monoaminooxidázy a 14 dní po jejím ukončení. Je zde možnost ovlivnění pozornosti, na což by měl být pacient upozorněn. Další možností je dropropizin, který se nesmí použít u pacientů s poruchou jater. Levodropropizin se nepoužívá u pacientů s těžkou poruchou ledvin, maximálně po dobu 7 dní.

Jako mukolytikum lze použít acetylcystein, který patří spolu s ambroxolem a bromhexinem (ne u akutní vředové choroby) mezi nejčastěji používaná léčiva. Karbocystein je také kontraindikován u akutní vředové choroby, dále u akutní cystitidy a akutního zánětu ledvin. Dalším expektoranciem je guaifenezin, který je kontraindikován u porfyrie a onemocnění myastenia gravis. Může ovlivnit pozornost [12].