Jedná se tedy o nemoc imunitního systému. Hyperreaktivita je vystupňovaná normální reakce na stimul. Alergie je charakterizována projevy, které vznikají po expozici stimulu po dávce, jež ostatní jedinci tolerují. Látky bílkovinné povahy, na které imunitní systém odpovídá, jsou antigeny. Látky, na které odpovídá přecitlivělý organismus alergika, jsou alergeny. Odpovědí organismu je tvorba specifických buněk a protilátek IgE. Imunitní systém má paměť, tzn. dobře si pamatuje látky, na které již dříve reagoval. Při opakovaném kontaktu se škodlivým „vetřelcem“ je odpověď imunity mnohem rychlejší a účinnější → univerzální přístup imunity. Např. na pyl imunitní systém reaguje vždy při kontaktu, protože si jej zapsal do své paměti. Senzibilizace je děj, kdy se organismus na určitý podnět stává více a více citlivým – přecitlivělým. Při prvním kontaktu imunitní systém reaguje na podnět a vytváří malé množství protilátek. Při opakovaném kontaktu, už imunitní systém alergen rychle rozpoznává a vytváří velké množství protilátek. Opakovaný kontakt senzibilizovaného organismu s vyvolávajícím alergenem vede k trvalé produkci IgE protilátek a k alergickému zánětu postižených tkání. Alergický zánět mají na svědomí buňky zánětu, které tvoří a uvolňují látky, jež poškozují povrchy sliznic. Také zvyšují permeabilitu cév, dochází k tvorbě hlenu, vzniká edém, zarudnutí, spasmus. Minimální perzistující zánět probíhá i tehdy, když to člověk necítí. Malý podnět stačí k tomu, aby se stav prudce zhoršil. Atopie je osobní či rodinná tendence ke schopnosti imunitního systému tvořit při odpovědi na nízké dávky alergenů IgE protilátky [8].

Alergie je v současnosti civilizačním onemocněním, které postihuje celý lidský věk. Mnohdy se poprvé může projevit až v seniorském věku. Zaznamenáváme celosvětový vzestup prevalence a dochází k rozšíření spektra alergizujících látek. Alergie je problémem diagnostickým i léčebným - část nemocných je nedostatečně diagnostikována a léčena. Jen v České republice trpí určitou formou alergie přes 2 miliony obyvatel (20 %), 500 tisíc je astmatiků (5 %), 1,2 milionu osob s alergickou rýmou (12 %), 0,8 milionu ekzematiků (8 %) a 3,5 milionu atopiků (35 %), což je problém nejen společenský ale i ekonomický. Nejzávažnějším projevem alergické reakce je anafylaxe. Anafylaxe je charakterizována souborem závažných až život ohrožujících náhle vzniklých příznaků na různých systémech a tkáních. Prevalence alergických onemocnění neustále stoupá [8].

Dochází k přeměně jednoho projevu alergie na jiný. Alergie je systémové onemocnění. Na vzniku alergie hrají roli následující faktory: dispoziční – atopie (dědičnost), příčinné – alergeny, podpůrné – škodliviny ovzduší, kouření, virové infekce a spouštěcí- alergeny, infekce, fyzická zátěž, stres a další.

Rozdělení alergenů

Další alergeny:

Podstatou vzniku alergie je opakovaný kontakt s alergenem a vznik přecitlivělosti (IgE).

I. Časná fáze alergické reakce (minuty) převážně aktivace žírných buněk →uvolnění mediátorů – histamin, PGD2, leukotrieny: LTC4, LTD4, LTE4.

II. Pozdní fáze alergické reakce (hodiny) rozvoj alergického zánětu a vznik chronických změn. Histamin jako důležitý mediátor alergické reakce působí edém sliznice, překrvení, svědění a pálení, stah průdušek a tvorba hlenu.

Účinkům uvolněného histaminu na tkáně brání antihistaminika. Alergie se jako systémové onemocnění manifestuje jako: bronchiální astma, alergická rýma, kožní alergické projevy - urtikarie, potravinová alergie s orálním alergickým syndromem, atopická dermatitida, konjunktivitida, anafylaktický šok [8].

Léčba alergických onemocnění spočívá v první řadě v eliminaci alergenů, dále v preventivní farmakoterapii, léčbě projevů, imunoterapii a podpůrné léčbě – prevence, zdravé životní prostředí, zdravý životní styl, strava, otužování, sport.

Antihistaminika – antialergika

Novější látky (např. cetirizin) mají určitý vliv na uvolňování mediátorů, především v pozdní fázi alergické reakce. Terapeuticky významné jsou dnes první dvě skupiny. H1 antagonisté se používají k tlumení projevů různých alergických (event. zánětlivých) stavů. V této skupině jsou látky, které mají tlumivé účinky na CNS, a proto se používají i v dalších indikacích, tj. jako výrazná sedativa, antiemetika, antivertiginóza (antihistaminika I. generace). Novější látky, u nichž je tento tlumivý účinek výrazně omezen, se označují jako tzv. nesedativní H1 antihistaminika II. generace [2].

Indikací antihistaminik jsou alergické stavy vyvolané uvolněním histaminu: alergické exantémy, kopřivka, svědění provázející kožní afekce, otoky, alergická konjunktivitida, rinitida, pruritus (atopický ekzém), reakce po bodnutí hmyzem, alergie na potraviny, kinetózy, nauzea, zvracení. Atopické astma (pylové) – podávají se látky II. generace. Je nutné dlouhodobé preventivní podávání.

Na vývoji astmatu se podílí kombinace složek genetických, imunologických i neimunologických. Genetická predispozice – atopie- větší vnímavost organismu k provokujícím podnětům (dětský atopický ekzém). Složka imunologická: významnou roli ve vývoji astmatu, mají protilátky IgE, mastocyty a jejich mediátory, lymfocyty, makrofágy, eosinofily. Složka neimunologická: bronchospasmus – provokován chronickým drážděním, infekcí (virovou), psychickými změnami, stresem [2].

Dělení bronchiálního astmatu:

Symptomy astmatu jsou dyspnoe, hvízdavý dech, dráždivý kašel, protrahovaná rýma a také jiné projevy alergií: pocit ucpaného nosu, pálení a slzení očí, senná rýma, exantém, otoky sliznic. Dle závažnosti dělení astma na intermitentní (periodické), kdy se objevuje maximálně 1 záchvat týdně a perzistující (lehké, středně těžké a těžké). U lehkého perzistujícího astmatu jsou projevy více než jednou týdně, ale méně než denně. Základem jeho léčby jsou inhalační kortikoidy a krátkodobí β2-agonisté. U středně těžkého perzistujícího astmatu jsou obtíže každodenní, i v noci. Léčí se inhalačními kortikoidy a dlouhodobými β2agonisty. Těžké perzistující astma je charakterizováno stálými denními i nočními potížemi, které pacienta omezují v běžných aktivitách [8].

Účinkují po vazbě na specifické jaderné receptory, ovlivňují mediátory zánětu. Nežádoucími účinky jsou suprese nadledvinek, obezita, vředová choroba, osteoporóza, ovlivnění kůže. Při inhalační aplikaci se tyto nežádoucí účinky minimalizují. Objevuje se kandidóza, chrapot (v důsledku imunosupresivního účinku kortikoidů), proto je nutné vždy po aplikaci vypláchnout dutinu ústní čistou vodou, příp. vyčistit zuby. U dětí se k aplikaci používá inhalační nástavec [2].

Zástupci:

Po aplikaci nastává účinek – bronchodilatace - do 3 minut po podání a trvá 4-6 hodin. Podává se dle potřeby, maximálně 4x denně 1-2 vdechy.

Zástupci:

Účinnost až 12hod, bronchodilatační efekt. Mají ochranný efekt bránící bronchokonstrikci po histaminu i po zátěžovém astmatu.

Zástupci:

Používají se jako prevence u středně těžkého a těžkého perzistujícího astmatu. Je možné intermitentní podání k zabránění vzniku astmatických obtíží před očekávanou expozicí alergenu. Mohou se podávat i 1x denně na noc k zabránění nočního kašle.

Zástupci:

Mají pomalejší nástup účinku 8 minut, účinek trvá až 8 hod. Neovlivňují zánět, objevuje se pachuť v ústech – oproti přípravkům s freonem. Je vhodná jejich kombinace se SABA.

Zástupci:

Mají bronchodilatační a slabě protizánětlivý efekt. Indikací je perzistující astma spolu s ICS, zlepšují noční příznaky, účinkují 12-24 hodin.

Při dlouhodobém podávání blokují uvolňování mediátorů z žírných buněk a brání tak vzniku záchvatu [1].

Zástupci:

Leukotrieny jsou konečným produktem metabolismu kyseliny arachidonové, které vznikají prostřednictvím působení enzymu lipooxygenázy. Významně se uplatňují v astmatickém zánětu. Leukotrieny: LTC4, LTD4, LTE4 – chemoatrahují eozinofily, způsobují bronchokonstrikci. Jsou vhodné k monoterapii dětí i dospělých. Kombinují se s IKS u středně těžkého a těžkého perzistujícího astma bronchiale. Jsou k dispozici v tabletové formě a významně pozitivně ovlivňují také alergickou rýmu, dále jsou vhodné u námahového a aspirinového astma bronchiale [2].

Tři skupiny modulátorů aktivity leukotrienů:

Používají se pouze jako doplňková léčba, nezastaví akutní záchvat. Jejich použití je vhodné u lehkého astmatu s alergickou rýmou.

Používá se u pacientů s těžkým perzistujícím astmatem vzniklým na podkladě alergie I. typu a alergickou rýmou.

Projevují se po alergenové expozici nosní sliznice. Častěji se vykytuje v dětství a u chlapců, v USA a Austrálii než v Evropě, ve městě než na venkově a ve vyšších sociálních vrstvách. Alergická rýma se dělí na intermitentní (občasnou) a perzistující (trvalou). U intermitentní rýmy jsou příznaky méně než 4 dny v týdnu nebo méně než 4 týdny za rok. Perzistující rýma má příznaky více než 4 dny v týdnu a současně více než 4 týdny za rok.

Spouštěči alergické rýmy jsou pyly rostlin (stromů, trav, plevelů, bylin), alergeny domácích roztočů, domovní plísně, alergen zvířat a potravin. Příznaky nosní a mimonosní alergické rýmy jsou svědění uší, nosu, patra, obstrukce nosu, zarudnutí, svědění, pálení očí, sekrece z očí, sekrece z nosu, kýchání, přetrvávající kašel, zatékání hlenů a dýchání ústy. Pacienti s alergickou rýmou mají 3-4x vyšší riziko rozvoje astmatu, rovněž je astma častější u pacientů s alergickou rýmou a 95% pacientů s astmatem trpí nosními alergickými příznaky. Astma a alergická rýma mají dvě společné základní charakteristiky: atopickou dispozici a slizniční eosinofilní zánět [8].

Na prvním místě je eliminace alergenů. Dále se používají antihistaminika, kortikoidy, kromony, anticholinergika, antileukotrieny a dekongestiva. Máme k dispozici také specifikou alergenovou imunoterapii a velký význam má edukace pacienta.

V případě přítomnosti nosní obstrukce je vhodné použít nazální kortikoidy. U tzv. „tekoucího nosu“ dobře působí nazální anticholinergika. U lehčích chronických forem a u dětí se používají nazální kromony. Těžké formy alergické rýmy se neobejdou bez pravidelného užívání perorálních antihistaminik a nazálních kortikoidů.

Jsou to sympatomimetika s α₁ adrenergním působením. Mají vazokonstrikční účinky a tím snižují otok sliznic. Dlouhodobé užívání a předávkování α₁ sympatomimetiky s dekongescenčními účinky může vést k reaktivní hyperémii nosní sliznice. Tento rebound účinek může vést k obstrukci průchodu vzduchu, které má za následek opakované a i trvalé užívání α₁ sympatomimetik. To může vést až k chronickému otoku (rhinitis medicamentóza) a následně až k atrofii nosní sliznice (ozéna). α₁ sympatomimetika se mohou používat 7 dní. Aplikace léku se může opakovat pouze potom, co byla léčba na několik dní přerušena.

α₁ sympatomimetika – dekongesce nosní sliznice

K podpůrné léčbě alergické rýmy můžeme použít tzv. nenávyková dekogestiva. Jsou to hypertonické roztoky mořské vody, které zmenšují otok sliznice osmotickým působením. Sekundárně také snižují překrvení sliznice. Jejich užívání může být dlouhodobé, pro všechny věkové kategorie, jsou vhodné také pro těhotné a kojící ženy.

Ekzém bývá v průběhu 1. roku života počátečním signálem člověka, který v sobě nese geny pro alergii (atopika). Ekzém je nejčastěji lokalizován na kůži tváří, čela, hrudníku. Kůže zarudlá až rudá, jsou patrné pupínky. Kůže může mokvat a tvoří se stroupky. Postižená místa svědí a pacient má tendenci si je škrabat, čímž může dojít k bakteriální kontaminaci. Kůže atopiků je suchá a zhrubělá. U více než poloviny pacientů ekzém vymizí do začátku školního věku. Spouštěči alergického ekzému jsou kravské mléko a jeho bílkoviny, vaječný bílek a další potraviny, roztoči – ekzém se zhoršuje na podzim a v zimě, pyly – ekzém se zhoršuje v pylové sezóně [8].

K léčbě atopického ekzému se krátkodobě používají lokální kortikoidy, výjimečně systémové. Volně prodejný je Hydrocortison ung^®. Dále lokální imunomodulátory (takrolismus, pimecrolismus), které se aplikují na noc. Na začátku léčby se objevuje lokální dráždění – pálení, pruritus, erytém 50% pacientů – po týdnu vymizí. Rovněž se užívají systémová antihistaminika, někdy s výhodou sedativní I. generace.

Dalším projevem alergické reakce na kůži je solární dermatitida, která se léčí lokálním antihistaminikem (dimetinden - FENISTIL gel^®), perorálním antihistaminikem, lokálním kortikoidem a dostatečným množstvím emoliencia.

Výsev kopřivky po bodnutí hmyzem se léčí lokálním antihistaminikem, které se aplikuje na malé plochy a při velké lokální reakci se přidává perorální antihistaminikum. Je potřeba o této skutečnosti informovat lékaře. Výsev kopřivky po kontaktu s alergenem většinou spontánně ustoupí po eliminaci alergenu, perorální antihistaminikum. K mírnění svědění se může použít tekutý pudr a mentolem, Hydrokortison ung., příp. lokální antihistaminikum.

K léčbě alergických reakcí u dětí od 2 let se může použít cetirizin ve formě kapek (Zodac^®, Zyrtec^®) loratadin (Claritine sir. ^®) v dávkách dle hmotnosti a doporučení výrobcem [11].

Mezi nejužívanější antihistaminika patří bisulepin (Dithiaden^®) – pouze krátkodobě, dimetinden (Fenistil^®), cetirizin (Zyrtec^®), loratadin (Claritine^®), desloratadin (Aerius^®) a levocetirizin (Xyzal^®). Mohlo by se zdát, že sedativní antihistaminika postupně ztrácejí na významu, ale není tomu tak. Na rozdíl od antihistaminik II. a III. generace jejich účinek nastupuje rychleji a jsou k dispozici v injekční formě. V některých případech (kopřivka) je sedativní efekt výhodný, více snižují svědění a používají se na noc.

Dle klasifikace ADEC patří cetirizin do kategorie B2, loratadin do kategorie B1 a jsou to preferovaná antihistaminika v těhotenství. Užití levocetirizinu (řazen dle ADEC do kategorie B2) a desloratadinu (řazen dle ADEC do kategorie B1) v těhotenství je možné, vzhledem k větším zkušenostem se však doporučuje dát přednost cetirizinu a loratadinu [5].

Součástí balíčku první pomoci pro alergiky je Adrenalin v autoinjektoru (Epipen^®, Emerade^®), kortikoid v tabletách (Prednison^®) – je nutné užít dostatečnou dávku 20-40mg a je možné opakovat jeho užití po 4-6 hod a antihistaminikum (Zyrtec^®, Zodac^®) v tabletách. Pro malé děti se používá kortikoid ve formě čípku. Dostatečná dávka antihistaminika pro dospělé je jedna tableta, v akutním případě je možné jednorázově užít 2 tablety. Pro malé děti je antihistaminikum k dispozici v kapkách (Zyrtec^® gtt., Zodac^®gtt.) příp. sirupu (Claritine^® sir.) [11].