Vedle chemických reakcí primárního metabolismu však v cytoplasmě probíhají další reakce, které nejsou životně nezbytné a vznikají tak produkty sekundárního metabolismu. Vytváří se biosyntézou, přeměnou a odbouráváním meziproduktů primárního metabolismu. Mezi oběma metabolismy nelze udělat ostrou hranici, jelikož jsou velmi úzce spojené. Sekundární metabolity se dají považovat za určitou individualitu určitého taxonu. Vyskytují se převážně v nižších organismech (mikroorganismy, rostliny). Oproti primárním metabolitům nejsou pro rostlinu životně nezbytné, nepodílejí se na jejím vývoji a růstu organismu. Nemusí být přítomny neustále, ale jen v určité fázi růstu (např. doba květu u rostlin) a mohou se utvářet jen za určitých podmínek vnějšího prostředí, např. vlivem klimatických faktorů. Tvorba těchto metabolitů může probíhat v jednom orgánu a následně se transportovat do jiných a přitom se chemicky obměnit (redukce, acylace apod.). Význam pro organismus není u těchto metabolitů stejný, jelikož se navzájem od sebe velmi chemicky odlišují. Z pohledu chemického složení se dají sekundární metabolity rozdělit do tří významnějších skupin.[29]

Lze je považovat za exkrety, které nemají pro živý organismus důležitost, nejsou totiž zdrojem energie ani nepatří mezi specifické zásobní látky. Podstata je vysvětlována na tzv. ekologickém podkladě. Jsou to látky, které mají např. ochrannou funkci před hmyzem, parazitickými rostlinami, nebo naopak lákají opylovače (barviva, vůně), mohou zajišťovat potřebnou inkrustaci nebo impregnaci.

Sekundární metabolity jsou farmakologicky účinné látky a často se využívají terapeuticky.

Ve farmakognózii jsou sekundární látky rozděleny do těchto skupin:[6]

Jedná se o sloučeniny složené z cukerné (glykon) a necukerné složky (aglykon, genin). Cukry se ve struktuře vyskytují v cyklické formě. Nejčastěji se cukr na aglykon navazuje přes kyslík, ale může být navázán i pře uhlík, síru (thioglykosidy), dusík (kyanogenní glykosidy). Na aglykon se může navázat větší počet molekul cukrů. Nejčastěji se jedná o monosacharid glukózu, ramnózu anebo vzácně se vyskytují deoxycukry např. digitoxóza. Aglykonem mohou být látky různých chemických struktur: alkoholy, fenoly, aminy, thioalkoholy. Glykosidy podléhají hydrolýze minerálními kyselinami anebo specifickými enzymy (př. enzym myrosináza v čeledi Brassicaceae). Aglykon je nositelem účinku a glykon může daný účinek výrazně ovlivnit. V jedné rostlině může být vícero typů glykosidů. Některé glykosidy jsou typické pro dané čeledi.[6][29]

Základní skelet jednoduchých fenolických látek tvoří benzenové jádro. Biogenetický původ prekurzorů v molekule může vycházet z kyseliny šikimové (vanilín a salicin) nebo z kyseliny octové. Do skupiny fenolických glykosidů spadají salicylové deriváty, dvojsytné fenoly a lignany, které vznikají postranní cestou při tvorbě ligninu. Lignany jsou obsaženy ve dřevě a v pryskyřicích.[6]

Fenolické látky jsou v přírodě značně rozšířené. Terapeuticky nejdůležitější jsou v současnosti z jednoduchých fenolických látek právě dvojsytné fenoly. Nejvýznamnější z nich je látka arbutin nacházející se např. v droze Uvae ursi folium.[6]

Nebo též salicylany se nacházejí v čeledích Salicaceae, Rosaceae, Ericacae. Chemicky se jedná o soli a estery kyseliny salicylové.

Salicis cortex – vrbová kůra (rod Salix)

Sušená kůra se získává z různých druhů rodu Salix, např. S. alba, S. daphnoides, S. fragilis. Procentuální obsah fenolických glykosidů se liší podle druhu (od 1,5 – 10 %). Nachází se zde hlavně salicin a salikortin. Salicin se skládá z aglykonu saligeninu, který se oxiduje na kyselinu salicylovou a z glykonu D-glukózy.[6][29]

V přírodě hojně rozšířeny. Nejvýznamnější z nich je látka arbutin nacházející se např. v droze Uvae ursi folium. Tzv. arbutinové drogy patří mezi dezinficiencia močových cest. Podávají se při zánětu močových cest, kdy následkem alkalické moči dochází k hydrolýze neúčinného glykosidu (arbutinu a methylarbutinu) a vzniká účinný hydrochinon a glukóza.

Uvae ursi folium – medvědicový list (Arctostaphylos uva-ursi)

Droga obsahující arbutin a vyšší množství hydrolyzovatelných tříslovin se využívá do urologických a diuretických čajových směsí. Třísloviny mohou dráždit žaludek, z tohoto důvodu se doporučuje připravovat nálev tzv. macero-infúzí (kombinace přípravy macerátu a nálevu, kdy se droga maceruje s polovičním množstvím za normální teploty a poté se přidá druhý díl vroucí vody).

Vitis ideae folium – brusnicový list (Vaccinium vitis-idaea)

Brusnicový list obsahuje nižší množství arbutinu a hydrochinonu ve srovnání s listem z medvědice. Obsahuje též méně tříslovin. Je lépe snášen a méně dráždí žaludek. V plodech jsou prokyanidiny, které snižují adhezi bakterií v močových cestách a ve střevech, a antokyanová barviva.

Vanillae fructus – vanilovníkový plod (Vanilla planifolia)

Tobolky se fermentují a následně suší. V plodech je obsažen fenol vanilin, který se využívá jako aromatikum, korigens chuti a vůně.

Filipendulae ulmariae herba – nať tužebníku jilmového (Filipendula ulmaria)

Mimo antipyretických účinků má také droga účinky diuretické. Obsažené fenolické glykosidy působí při onemocnění močového měchýře a ledvin.[6]

Schisandrae chinensis fructus – plod magnolky čínské (Schizandra chinensis)

Jedním ze zástupců drog s obsahem lignanu. Plod magnolky čínské obsahuje asi 2 % lignanů (např. schisandrin A, B, schisandrol A). Tato droga je uvedena v ČL 2009 a využívá se jako adaptogen (zvýšení odolnosti organismu proti stresu).[6]

Kumariny jsou laktony kyseliny kumarinové. Nachází se v rostlinách ve formě glykosidů. Při zavadnutí utržených rostlin dochází ke štěpení glykosidů a k tvorbě laktonů kyseliny kumarinové. Jedná se o látku charakteristického zápachu po zvadlém seně. Kumariny se po perorálním podání dobře resorbují. Vdechování těchto látek může způsobit závratě, bolest hlavy. Ve vyšších dávkách působí spasmolyticky a hypnoticky. Má však výrazný hepatotoxický účinek, z tohoto důvodu se kumariny nedoporučují v potravinářském průmyslu. Nachází se zejména v čeledích Apiaceae, Fabaceae, Asteraceae.[6][29]

Podle chemické struktury se dají kumariny rozdělit na:[6]

Velmi rozšířená skupina přírodních látek. Základní strukturou flavonoidů je flavanové jádro a isoflavonoidů je isoflavan. Podle stupně oxidace pyranového kruhu se dělí do několika skupin: flavony, flaveny, flavanony, flavonoly, flavandioly. Flavonoidy se mezi sebou odlišují počtem, polohou substituentů a napojením cukrů. V rostlině jsou rozpuštěné ve šťávě vakuol, dále se nachází v silicích nebo mohou být součástí rostlinných barviv anthokyanů.

Využití flavonoidů ve farmacii vyplývá z jejich schopnosti normalizovat permeabilitu kapilár, snižují jejich fragilitu, působí antihemoragicky a antiedematózně. Zároveň jsou inhibitory hyaluronidázy. Některé mají účinek diuretický, rozšiřují cévy, snižují krevní tlak. Účinné jsou glykosidy i samostatné aglykony. Mohou se používat izolované formy, drogy anebo jejich extrakty.[6]

Poprvé izolován z Ruta graveolans (routa vonná). Velké množství rutinu je obsaženo v poupatech stromu jerlínu japonském (Sophora japonica), plody obsahují oproti poupatům menší množství tohoto flavonoidu. Rutin je obsažen i v pohance obecné (Fagopyrum esculentum), která se do Evropy dovezla už ve středověku. Má využití v potravinářském průmyslu (nažky jsou zdrojem esenciálních AK, vitamínů), v zemědělství jako součást krmiva a v menší míře slouží k izolaci rutinu pro farmaceutické účely. ČL požaduje nejméně 4 % rutinu v droze Fagopyri herba. Zrna pohanky jsou zdrojem mnoha vitaminů B, C a E, minerálních prvků (Mg, K, P, Zn, Se, Cu). Dále obsahují škrob, který má v trávicím traktu podobnou funkci jako vláknina.[5][6][29]

Rutin je v lékárně k dostání ve volně prodejných lécích, nejznámější HVLP: Ascorutin® tbl., a často v doplňcích stravy.

Tato látka se získává z nezralého oplodí citrusových plodů. Směs hesperidinu a diosminu (připravován synteticky z hesperidinu) se využívá při chronické žilní a lymfatické nedostatečnosti. S vitaminem C se používá do přípravků, které pozitivně ovlivňují zesílení žilní stěny. Je méně účinný než flavonoid rutin.[29]

Rutin, hesperidin i diosmin jsou účinné látky, které jsou součástí mnoha léků mající pozitivní vliv na žíly, z tohoto důvodu se nachází v mnoha přípravcích na léčbu otoků a hemoroidů.

Zástupci drog s obsahem flavonoidů:

Crataegi folium cum flore – hlohový list s květem (Crataegus laevigata, monogyna)

Droga obsahuje značné množství flavonoidů; vitexin, rutin, hyperosid. Aby byla droga lékopisné kvality, musí obsahovat nejméně 1,5 % flavonoidů (hyperosid). Kardiotonické účinky (pozitivně inotropní, chronotropní, dromotropní a negativně bathmotropní účinky) jsou dány synergickým působením obsahových látek. Droga má též mírně sedativní účinek. Tuto drogu nebo její standardizovaný extrakt lze využít na léčbu hypertenze nebo na jiná kardiovaskulární onemocnění. Avšak pozor na interakce s jinými léky ovlivňující srdeční činnost a na lék digoxin.[6]

Betulae folium – březový list (Betula pendula)

Březový list obsahuje 2 – 3 % flavonoidů (hlavní glykosid hyperosid), saponiny a menší množství jiných látek (silic, pryskyřic). Přidává se do diuretických a urologických čajových směsí. Z kůry se vyrábí dehet – Pix betulae, který se používá např. do mastí k léčbě seboroického ekzému.[29]

Sambuci flos – květ bezu černého (Sambucus nigra)

V droze jsou obsaženy glykosidy: rutin, isokvercitrin, kvercitrin a také hyperosid. Aminy způsobují charakteristický zápach květů, který se sušením ztrácí. V nezralých plodech a listech se nachází kyanogenní glykosid sambunigrin. Droga se využívá hlavně jako diaforetikum a diuretikum. Experimentálně byly zjištěny také účinky protizánětlivé, antimikrobiální a antivirové.[6] Extrakt z květu bezu se vyskytuje např. ve fytofarmaku Sinupret® tbl., gtt., nebo Biotussil® gtt., které se využívají na léčbu akutních a chronických zánětů paranasálních dutin a respiračního traktu.

Tiliae flos – lipový květ (Tillia cordata)

Stejně jako Sambuci flos obsahuje flavonoidy (rutin, kvercitrin, isokvercitrin). V květech se nachází i kempferový glykosid tilirosid, u kterého byly experimentálně zjištěny antioxidační a protizánětlivé účinky. Dále jsou zde i slizy, silice, třísloviny.[6] Právě kvůli slizům se droga přidává do přípravků na kašel (snižují dráždění sliznic). Obecně se droga využívá na nemoci z nachlazení, hlavně do čajových směsí. Má také diuretické a mírné laxativní účinky.[28]

Calendulae flos – měsíčkový květ (Calendula officinalis)

Tato droga obsahuje mimo flavonoidů také saponiny (2 – 10 %), silice, které mají charakteristický zápach a barviva (karotenoidy, xanthoxyly). Měsíčkový květ pozitivně působí na granulaci tkáně, má protizánětlivý účinek na kůži a sliznice. Pro tyto účinky je droga využívána na přípravu mastí a krémů, které se používají lokálně na postiženou tkáň.[6][28]

Silybi mariani fructus – plod ostropestřce mariánského (Silybum marianum)

V této droze jsou obsaženy flavonolignany, které se označují jako silymarin nebo tzv. silymarinový komplex. Komplex je složen z následujících látek: silybin, isosilybin, silychristin, silydianin. Hlavní účinek je přisuzován silybinu, kterého je zde nejvíce. Semena jsou zdrojem velkého množství oleje (20 – 30 %). U plodu ostropestřce byl prokázán hepatoprotektivní účinek, dále účinek choleretický a cholagenní. Doporučená denní dávka je 4,0 – 5,0 g. Mezi HVLP s obsahem ostropestřce je např: Flavobion® nebo Silymarin AL 50®.[6][29]

Ginkgo folium – jinanový list (Ginkgo biloba)

Standardizovaný extrakt z této drogy je obsažen v několika volně prodejných léčivých přípravcích, indikovaných na symptomatickou léčbu kognitivních poruch u pacientů s demencí, u starších osob, podpůrná léčba závratí nebo k léčbě symptomů doprovázející tinitus, na léčbu poruch prokrvení a mikrocirkulace. V droze se nachází látky několika skupin: flavonoidy, bioflavonoidy, terpeny a jiné. V příbalových letácích u některých přípravků je uvedeno označení Egb 761, jedná se o určitý extrakt z Ginkgo biloby, na který je napsáno mnoho studií dokazující dané účinky na organismus. Přípravky s obsahem Ginkgo biloby se nedoporučují užívat spolu s warfarinem pro možnou potenciaci antikoagulačního účinku a tím zvýšeného rizika krvácení-zejména krvácení do mozku. Některé zdroje souběžné použití považují přímo za kontraindikované. [25][26]

HVLP: Tanakan® tbl, Tebokan® tbl, Gingio® tbl.

Glykosidy v této skupině jsou odvozeny od aromatického uhlovodíku antrachinonu. V přírodě se vyskytuje několik stovek derivátů, ať už jsou zastoupené v některých houbách, jednoděložných rostlinách nebo v rostlinách dvouděložných. Nikdy nebyly nalezeny v mechorostech, kapraďorostech a u nahosemenných rostlin. Z košenily se získává karmín, který je jeden z mála antrachinonů nacházející se v živočišné říši. Antrachinony jsou barevné krystalické látky.

Vedle antrachinonů jsou v rostlinách obsaženy i jejich redukované formy: velmi nestálý antrahydrochinon nebo poměrně stálý antron. Redukované formy se mohou opět přeměnit na oxidované. K samotné redukci může docházet až v organismu. Mnoho drog obsahuje také diantrony – dimerní sloučeniny. V rostlinách se mohou vyskytovat ve formě volné nebo ve formě glykosidů. Glykosid je složený z aglykonu, který působí laxativně, a dále z cukerné složky, nejčastěji glukóza a rhamnóza. Antrachinony se účastní oxido-redukčních dějů v rostlině a z toho důvodu se poměr oxidovaných a redukovaných forem během vegetace mění. Je tedy důležitá délka a způsob skladování drog s obsahem antraglykosidů. Po určité době vlivem vzdušného kyslíku dochází k přechodu redukovaných forem na oxidované. Přeměnu forem můžeme ovlivnit působením vysoké teploty – zahřátím nebo povařením drogy.

Oxidované formy jsou postupně v trávicí soustavě redukovány střevními bakteriemi na účinné antrony, které dráždí sliznici tlustého střeva, zvyšují peristaltiku a mají následně projímavý účinek na organismus. Přímé podání větších dávek redukovaných forem vyvolávají dávení, koliky a krvavé průjmy. Většina antrachinonů je vylučována ledvinami a mateřským mlékem, proto nesmí být podány kojícím a těhotným ženám.[6][29]

Zástupci drog s obsahem antraglykosidů:

Sennae folium – sennový list (Cassia senna)

Sennae fructus – sennový plod (Cassia senna)

Drogu tvoří usušené jednotlivé lístky nebo lusky, které obsahují antraglykosidy – dianthrony sennosidy (zdvojené molekuly antronů). Sennosidy dráždí epitel tlustého střeva a zvyšují jeho motilitu a zároveň inhibují Na⁺/K⁺ ATPázu, čímž zvyšují koncentraci solí a množství vody uvnitř střeva. List obsahuje navíc pryskyřici, která dráždí žaludek. Pryskyřici lze odstranit macerací v alkoholu.

Droga se využívá jako přírodní laxativum. Nedoporučuje se dlouhodobé podávání, jelikož hrozí riziko vzniku závislosti. U pacientů, kteří sennu náhle vysadili (po dlouhodobém užívání) se dostavila silná zácpa v důsledku nefunkčnosti střeva a může vzniknout syndrom dráždivého tračníku a další problémy. V literatuře se dokonce objevila kazuistika až jaterního selhání u pacientky užívající dlouhodobě velké množství senny, které mohlo souviset s působením nadměrného množství toxických metabolitů sennosidů, jejichž aglykony se metabolizují v játrech. Dále se mohou objevit průjmy s nadměrnou ztrátou vody a elektrolytů (zejména draslíku).[9][27]

Aloe – aloe (Aloe ferox, Aloe vera)

Ve farmacii i v kosmetickém průmyslu se využívá zahuštěná nebo ztuhlá šťáva vytékající z listů. V kosmetických přípravcích se využívá schopnost aloe hydratovat a zvláčnit pokožku. Ve farmacii je důležité rozlišit, zda jsou dané přípravky vyrobeny z gelu či šťávy (latexu), jelikož mají velmi rozdílné farmakologické účinky. Šťáva neboli latex z aloe obsahuje antrachinon aloin a emodin, které vyvolávají zvýšenou sekreci elektrolytů a vody v tlustém střevě, zároveň zabraňují zpětné resorpci vody, mají laxativní účinek. Šťáva se využívá ke krátkodobé léčbě funkční zácpy nebo k akutnímu vyprázdnění střev. V gelu, který se z listů izoluje, se nachází více než 95 % vody a dále mukomonosacharidy, mukopolysacharidy (aceman, který zřejmě stimuluje buňky imunitního systému), antrachinony (menší množství než ve šťávě), steroly (protizánětlivý účinek), minerální látky a vitaminy. Účinky gelu na organismus jsou stále zkoumány. Současné studie prokazují např. významný imunostimulační, antiflogistický a antioxidační účinek. Zevně se gel používá na dermatitidy po radiační terapii nebo při nadměrném působení UV záření, špatně se hojící bércové vředy, popáleniny aj.[6][16]

Rhei radix – reveňový kořen (Rheum palmatum)

V droze jsou obsaženy redukované i oxidované antracenové deriváty (3 – 12 %), třísloviny (5 – 10 %), flavonoidy (2 – 3 %), organické kyseliny aj. Celkový obsah účinných látek je nejvyšší v době květu. Na laxativním účinku se hlavně podílí diantrony (sennisidin, aloeemodin). V malých dávkách převažuje adstringentní účinek tříslovin, tak lze drogu využít i jako antidiarhoikum. [6] Pro svoji hořkou chuť je přidána do čajové směsi Species cholagogae planta Leros®, kde působí jako stomachikum.

Hyperici herba – třezalková nať (Hypericum perforatum)

Lékopisný je pouze tento druh a musí obsahovat nejméně 0,08 % hypericinů. Třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum) není z hlediska lékopisu vyhovující. Pokud je droga nevhodně skladována, dochází k barevné změně. Droga obsahuje hlavně diantrony s fotodynamickým účinkem – hypericin a jeho deriváty (pseudohypericin, protohypericin). Dále jsou v droze zastoupeny silice, flavonoidy (rutin, hyperosid), třísloviny (6 – 15 %). Z důvodu vysokého obsahu tříslovin lze třezalkovou nať využít jako antidiarhoikum a adstringens. Více známé je použití této drogy jako antidepresivum při mírnějších formách depresí, kdy se na účinku podílí hypericin, pseudohypericin a flavonoidy. Dále se využívá jako sedativum při nespavosti a neklidu. Třezalková nať má však mnoho nežádoucích účinků a kontraindikací. Tato droga je významným induktorem jaterních enzymů a ovlivňuje tak hladiny řady léčiv. Indukcí enzymů zrychlí jejich metabolismus a sníží jejich hladiny v organismu. Tím pádem může dojít k neúčinnosti léčby. Z tohoto důvodu se nesmí Hyperici herba užívat současně např. s warfarinem, digoxinem, theofylinem, hormonální antikoncepcí, antidepresivy aj. léčivy. Dále je třeba opatrnosti u pacientů, kteří užívají antidepresiva a jiná serotoninergní léčiva, jelikož droga zvyšuje hladinu serotoninu v organismu a může dojít k závažné interakci a ke vzniku tzv. serototinového syndromu. Ten se může projevit bolestí břicha, pocením, ale i příznaky život ohrožující (zvýšením krevního tlaku, tachykardie, změnou psychického stavu). U některých pacientů se může vyskytnout fotosenzibilizace, která se projeví zarudnutím pokožky. Z tohoto důvodu se nedoporučují LP a DS s obsahem třezalky užívat v letních měsících.[6][9][11]

Během let došlo v terapii k výraznému snížení používání izolovaných kardioglykosidů. Také nejsou obsaženy ve volně prodejných léčivech ani v doplňcích stravy. Z těchto důvodů budou tyto glykosidy popsány jen velmi stručně.

Z chemického hlediska se jedná o steroidní glykosidy, kdy na aglykon (steroid) jsou navázány v poloze 3 sacharidy. Aglykon je nositelem účinku a farmakokinetiku (nástup účinku, délku trvání) ovlivňuje cukerná část.

Mají specifické účinky na srdeční sval: pozitivně inotropní, negativně dromotropní, negativně chromotropní a působí i proti arytmiím.[6]

Zástupci drog s obsahem kardioglykosidů:

Digitalis purpureae folium – list náprstníku červeného (Digitalis purpurea)

Digitalis lanatae folium – list náprstníku vlnatého (Digitalis lanata)

Stropfanthii semen – strofantové semeno (Strophanthus gradus)

Adonidis herba – nať hlaváčku (Adonis vernalis)

Glykosidy, jejichž vodné roztoky pění. Tato vlastnost je dána snížením mezipovrchového napětí heterogenních systémů. Povrchová aktivita je dána tím, že aglykon má lipofilní charakter a cukerná část hydrofilní. Tvorbou pěny se podobají mýdlům a této podobnosti vděčí za svůj název. Z tohoto důvodu se využívají v technologii jako emulgátory nebo jako dispergující činidla. Způsobují hemolýzu červených krvinek, takže při parenterálním podání působí toxicky. Vhodná je perorální aplikace. Drogy s obsahem saponinů se používají jako expektorancia, jelikož podporují ztekutění sekretů, dráždí žaludeční sliznici a tím se zvyšuje sekrece bronchů. Dále mohou působit diureticky (dráždění ledvin) nebo mají specifické účinky (např. antiflogistický). Z některých se dají syntetizovat steroidní hormony.[6][29] Drogy s obsahem saponinů se používají k přípravě nálevů, odvarů nebo jejich extrakty jsou součástí tekutých lékových forem. V kosmetickém průmyslu se přidávají např. do zubních past, ústních vod a šamponů.

Podle struktury se rozdělují na:

Zástupci drog s obsahem saponinů:

Liquiritiae radix – lékořicový kořen (Glycyrrhiza glabra)

Droga obsahuje sladce chutnající saponin glycyrrhizin. Dále obsahují flavonové glykosidy (isoliquiritin přechází sušením na liquiritin), které způsobují žluté zbarvení kůry. Využívá se jako expektorans, diuretikum a korigens chuti. Glycyrrhetin má protizánětlivé účinky. Aglykony liquiritigenin a isoliquiritigenin mají spasmolytické účinky.[6] Kořen lékořice se nachází v mnoha přípravcích nebo čajových směsí, které se používají při akutních a chronických zánětech dýchacích cest.

Primulae radix – prvosenkový kořen (Primula veris, Primula elatior)

P. veris obsahuje vyšší množství saponinů než P. elatior. V droze jsou také flavonoidy a malé množství silic. Menší množství saponinů je také v květech. Jak droga z kořene, tak z květu se používá do přípravků pro svůj expektorační účinek.[6]

Aesculi hippocastani semen – semena jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum)

Hederae folium – břečťanový list (Hedera helix)

Hederakosidy, které jsou v této droze obsaženy, jsou vhodné při kašli jako expektorans a pro své spasmolytické účinky. Droga v malých dávkách rozšiřuje cévy, naopak ve velkých dávkách cévy zužují a zpomalují srdeční činnost.[19]

Verbasci flos – diviznový květ (Verbascum thapsus, Verbascum densiflorum)

Ginseng radix – ženšenový kořen (Panax ginseng)

Ženšen je hojně využíván a ceněn v čínské tradiční medicíně. Často se používá v geriatrii na podporu mozkových funkcí, také je doporučován při Alzheimerově chorobě. Saponiny (ginsenosidy) působí jako tonikum a afrodiziakum. Kromě sušeného kořene je k dispozici též standartizovaný ženšenový extrakt s deklarovaným množstvím ginsenosidů (Panax ginseng G115 Pharmaton).

Dávkování záleží na konkrétním přípravku a zejména na jeho formě – tj.zda obsahuje čistý extrakt, nebo například práškovaný kořen. Jednotlivé doplňky stravy se mezi sebou velmi liší.

Eleutherococci radix – eleuterokokový kořen (Eleutherococcus senticosus)

Za určitých podmínek hydrolýzy se z těchto glykosidů uvolňuje kyanovodík. Z terapeutického hlediska nemají tyto drogy význam, proto zde nejsou více rozváděny.

Amygdalae amarae semen – semeno mandloně hořké (Amygdalus communis)[6]

Patří sem organické látky rostlinného původu, které mají schopnost tříslit, neboli srážet kožní bílkoviny. Během této reakce dochází k vazbě fenolových skupin tříslovin s aminoskupinami proteinů pomocí vodíkových můstků a vazbami solí. Následně dochází ke vzniku pružných, málo bobtnavých, nerozpustných látek. Chemicky se jedná o polyfenoly rozdílné molekulové hmotnosti, které nekrystalizují. Po rozpuštění ve vodě nebo alkoholu vytvoří koloidní roztok s kyselou reakcí. S bílkovinami, těžkými kovy a alkaloidy (výjimka morfin, atropin, kokain) vytváří sraženiny. S železitými ionty reagují za vzniku tmavomodrých nebo zelenočerných sloučenin. Třísloviny snadno podlehnou řadě reakcí jako je kondenzace, polymerizace, oxidaci vzdušným kyslíkem a dají vznik tzv. flobafenům. Flobafen je ve vodě nerozpustný a fyziologicky neúčinný produkt. Vznikají i nevhodným skladováním nebo dlouhým vařením tříslovinných drog ve vodě.

Obecně jsou třísloviny v rostlinách hojně rozšířeny. Nejvíce jsou zastoupeny v čeledi Rosaceae, Polygonaceae, Fagaceae, Ericaceae. Naopak čeleď Brasicaceae a Papaveraceae třísloviny vůbec neobsahují. Hlavní účinnou složkou jsou např. v drogách: Quercus cortex, Agrimoniae herba. U některých drog jsou vedlejšími účinnými látkami (Salviae folium, Menthae folium) nebo u jiných jsou vyloženě nežádoucí (Uvae ursi folium). Větší množství tříslovin bývá v rostlině uloženo v určitých orgánech (v listech, plodech, kůře). Vysoký obsah tříslovin je v opadávajících listech na konci vegetačního období anebo v nezralých plodech. Dozráním plodů se jejich obsah snižuje. Význam tříslovin pro rostlinu není zcela objasněn. Rostliny mohou vytvářet třísloviny kvůli ochraně před hmyzem a houbami nebo ukládání konečných produktů metabolismu.[6][29][36]

Vyznačují se adstringentním účinkem, který je dán schopností srážet bílkoviny. S bílkovinami vytváří sloučeniny, které jsou odolné vůči proteolytickým enzymům. Adstringencia lze využít při onemocnění GIT (průjem, hemoroidy, střevní a žaludeční potíže) a kožních potíží (spáleniny, omrzliny). Při otravě alkaloidy a těžkými kovy se podávají jako antidota.[6]

Po chemické stránce můžeme třísloviny rozdělit do dvou skupin:[6]

Hydrolýzou vznikají estery kyseliny gallové s cukry (glukóza, hamamelóza). Na jednu molekulu cukru může být navázán různý počet zbytků kyseliny gallové.

Mnoho drog s obsahem tříslovin nelze jednoznačně rozdělit do těchto dvou skupin. V některých učebnicích a textech jsou uvedeny jako ostatní třísloviny nebo třísloviny s neznámou konstitucí.

Zástupci drog s obsahem tříslovin:

Gallae – duběnky (Quercus infectoria)

Drogou jsou usušené hálky (patologické novotvary), které vznikají po nakladení vajíčka žlabatky duběnkové (Cynips gallae tinctoriae) do vegetačních vrcholů rašícího pupenu. Vylíhlé larvy dráždí pletivo a následně se vytváří kulatá, hrbolatá hálka, velikosti třešně. Po půl roce hmyz hálku opustí. Hálka obsahuje velké množství tříslovin 40 – 75 %, hlavně taninu. Je zde i kyselina gallová, ellagová, malé množství škrobů a glukózy. Droga se používá nejčastěji ve formě tinktury pro svůj adstringentní účinek.[6][29]

Tanninum – Tanin

Jedná se o žlutavě bílý až světle hnědý prášek získaný z duběnek ve formě prášku. Prášek má charakteristický zápach, svíravou chuť a snadno se rozpustí ve vodě, lihu nebo glycerolu. Daný roztok se připravuje vždy v čas potřeby. Tanin je směs sloučenin (estery kyseliny gallové a galloylgallové s cukry), poměr daných sloučenin závisí na původu. Tanin se nesmí používat vnitřně, jelikož je hepatotoxický. Zevně ho lze použít na popáleniny a omrzliny, popř. zástavu drobných krvácení.[6][29]

Tanninum albuminatum – Tanin s bílkem

Vzniká smícháním roztoku bílku s roztokem taninu. Tato sloučenina není rozpustná ve vodě ani v lihu. Působí jako antidiarrhoikum, jelikož snižuje sekreci střevní sliznice. Na rozdíl od samotného taninu je tanin s bílkem možné podat perorálně jelikož se sliznicí nevstřebává.[6][29]

Hamamelidis folium – vilínový list (Hamamelis virginiana)

Vilínový list obsahuje 8 – 12 % tříslovin, které mají adstringentní a hemostatické účinky, zároveň působí antiflogisticky. Droga se využívá ve formě nálevů a extraktů do mastí a čípků na léčbu hemoroidů. Může být i součástí kosmetických přípravků.[6]

Quercus cortex – dubová kůra (Quercus robur, Quercus petraea)

Kůra může obsahovat vysoké procento (až 20 %) tříslovin. Sbírá se z mladých stromů, jelikož ve starších stromech třísloviny polymerizují na neúčinné flobafeny. Používá se spíše zevně při mírných zánětech sliznic ke kloktání, na obklady a koupele při omrzlinách, popáleninách, při hemoroidech a na pocení nohou.[6]

Juglandis folium – list ořešáku (Juglans regia)

V droze se nachází třísloviny, inositol a malé množství hořčin a silic. Známé hnědé barvivo juglon (antrachinon) vzniká až po poranění buněk a následné oxidaci. Z důvodu adstringentních účinků se může využít na koupele hnisavých ran a kožních onemocnění. [29] Vnitřně se přidává tato droga do doplňků stravy na „detoxikaci“ organismu. V kombinaci s jinými drogami je Juglandis folium obsažen ve formě extraktu v přípravcích Clinex Wurm-Ex® tbl. a Parazitex® cps., což jsou doplňky stravy určené k přirozené obraně těla před parazity a k normální funkci střevního traktu.

Agrimoniae herba – řepíková nať (Agrimonia eupatoria)

Jedna z našich nejznámějších bylin, která má široké spektrum účinku (nejuniverzálnější rostlinná droga). Využívá se jako antiflogistikum, adstringens (silné), antiseptikum, stomachikum a cholagogum. V droze jsou obsaženy třísloviny, flavonoidy a malé množství cholinu. Vnitřně se využívá při onemocnění jater, poruchách trávení. Zevně se doporučuje na koupele při kožních potížích, na kloktání při zánětech dutiny ústní. [6][28][29] Kontraindikace a vedlejší účinky nejsou známy. Agrimoniae herba je hlavní součástí léčivého přípravku Herbadent® masážní roztok, který se používá na masáž dásní při parodontóze, na ošetření zánětlivých onemocnění ústní sliznice, na léčbu aft, otlaků, na léčbu oparů nebo i na ošetření dutiny ústní po chirurgickém zákroku.

Jelikož silice mají rozdílnou strukturu a vlastnosti složek, nelze je jednoznačně definovat. Jsou to těkavé látky, které mají charakteristický pach (vůni), olejovité konzistence, lipofilní ve vodě těžce rozpustné. Silice z drog jsou zpravidla bezbarvé (výjimku tvoří např. Caryophylli etheroleum – žlutohnědý a azulenogenní silice – modré), ale delším skladováním oxidují a následně tmavnou. Za běžné teploty jsou kapalné, výjimku tvoří např. Etheroleum rosae, která částečně tuhne. Silice mají hustotu nižší než 1, ale není to pravidlo, i zde je výjimka. U silic, které mají vyšší obsah aromatických anebo síru obsahujících sloučenin, je hustota vyšší (Caryophylli etheroleum, Cinnamomi etheroleum). Vlastnosti silic se mění vlivem vzdušného kyslíku, vyšších teplot, vlhkostí a světla. Pro silice je typická intenzivní vůně, která je způsobena vonnými látkami. Vůni pro danou silici nese látka, která je často ve velmi malém množství.[6][36]

Silice jsou složeny z velkého počtu chemických sloučenin (1 silice může obsahovat až 50 sloučenin). Nejčastěji jsou v silici obsaženy terpeny: monoterpeny, seskviterpeny, diterpeny a fenypropanoidy. Právě terpeny způsobují nestálost silice, jelikož snadno podléhají polymerizaci.

V silicích jsou zastoupeny všechny typy organických sloučenin:[6]

Fenolické ethery – anetol, safrol a jeho deriváty – apiol, myristycin

Oxidy – eukalyptol, askariol

Estery – octany terpineolu, borneolu nebo geraniolu, izothiokyanatany

Uhlovodíky – téměř ve všech silicích – limonen, terpinen, pinen, zingiberen

Alkoholy – acyklické (geraniol, citronelol), monocyklické (mentol), bicyklické (borneol)

Aldehydy – acyklické (citral), cyklické (benzaldehyd, vanilín)

Ketony – monocyklické (menton, karvon) bicyklické (kafr,tujon)

Fenoly – tymol, eugenol, karvakrol

Silice se nachází v rostlinách velmi často. Celkově známe asi 3 000 silic, z nichž je nejdůležitějších cca 150. Pro určité čeledi je výskyt silic typický, např. Pinaceae, Asteraceae, Lamiaceae, Rutaceae a Apiaceae. Liší se tvorba silic a jejich následné uskladnění v rostlinách podle čeledi. V čeledi Lamiaceae jsou silice obsaženy ve žláznatých trichomech, Apiaceae mají siličné kanálky a v siličných buňkách jsou uloženy např. u čeledi Zingiberaceae, Piperaceae.

Silice se z rostlin získávají několika způsoby:[6]

Silice se využívají v různých odvětvích. Nejvíce v potravinářství, kosmetickém průmyslu a ve farmacii. Používají se celé siličné drogy (např. Menthae herba), jednotlivé silice (Menthae etheroleum) anebo čisté izolované látky (menthol).

Podle terapeutického účinku silice můžeme rozdělit do několika skupin. Siličných rostlin je mnoho, proto i zde budou uvedeny u jednotlivých skupin jen nejznámější zástupci.

Prostředky dráždící kůži tzv. derivancia – do této skupiny patří silice, které obsahují vyšší množství pinenu, cineolu (syn. eukalyptol), karvakrolu, citrinelalu a limonenu. Tyto silice podporují výrazné prokrvení tkáně, následkem vzniká začervenání pokožky a pocit tepla.[6]

Thymol (Thymus serpyllum, Thymus vulgaris, Rosmarinus officinalis)

Kafr (Camphora officinarum syn. Cinnamomum camphora)

Rosmarini etheroleum (Rosmarinus officinalis)

Arnicae flos – arnikový květ (Arnica montana)

Droga Arnicae flos se zapracovává do mastí, tinktur a gelů určených k zevnímu použití. Využívá se zevně jako antiflogistikum, analgetikum, antiseptikum a významně podporuje granulaci tkáně. Přípravky jsou doporučovány k ošetření ran, trombóz nebo edémů, slouží také jako derivancia při revmatismu.[6]

Antiflogistika – protizánětlivé účinky mají některé terpeny.

Matricariae etheroleum – Heřmánek pravý (Matricaria recutita)

Jedna z nejznámějších bylin v ČR. Neobsahuje jen silice, v heřmánku pravém bylo zjištěno dalších 109 účinných látek, např. silice obsahující azuleny (po destilaci dávají silici modré zbarvení) a bisabolol, dále flavonoidy, kumariny, cholin, sliz a hořčiny atd.. Stejně jako Agrimonia eupatoria má velké množství terapeutických účinků. Využívá se jako antiflogistikum, spasmolytikum, antiseptikum, antialergikum, dále ničí jedovaté produkty látkové výměny mikroorganismů (streptokoky, stafylokoky) proto je vhodný při angíně nebo zánětech dutiny ústní nebo hrtanu ve formě kloktadla. Kontraindikace nejsou dosud známy, ale může některým jedincům vyvolat alergickou reakci např. ve formě kožní vyrážky.[6][28][29]

Expektrorancia – často se využívají k inhalaci nebo k perorálnímu užití, kde se využívají jejich antiseptické účinky. Extrakty z těchto drog se přidávají i do mastí, balzámů určených na hrudník při kašli.[6]

Eucalypti etheroleum – silice z Blahovičníku (Eucalyptus globulus)

Rod Blahovičník (Eucalyptus) má velmi pestrou druhovou variabilitu, lišící se celkovým vzrůstem (od keřů až po mohutné vysoké stromy) a také obsahem účinných látek (různé druhy mají odlišné složení eukalyptové silice). V eukalyptové silici, která má charakteristické aroma, je obsažen 1,8-cineol (syn. eukalyptol, cineol). Eukalyptol má široké spektrum účinku. Využívá se k symptomatické terapii při zánětech HCD ve formě balzámů, inhalačních sprejů, nosních kapek, protože má antibakteriální a expektorační účinky. Dále působí antisepticky a protizánětlivě. Používá se i jako přísada do dezinfekčních mýdel, ústních vod, kloktadel a zubních past. Sportovcům může pomoc masážní gel s obsahem eukalyptu na svalové a kloubní bolesti. Eukalyptová silice se používá také do přírodních repelentů jako insekticidum. Většina světových lékopisů včetně ČL 2005 vyžaduje alespoň 70 % obsah cineolu v silici.[6][19][22]

Pini pumilionis etheroleum – kosodřevinová silice (Pinus mugo)

Foeniculi etheroleum, fructus – Fenyklová silice, Fenyklový plod (Foeniculum vulgare)

Anisi etheroleum, fructus – Anýzová silice, Anýzový plod (Pimpinella anisum)

Thymi herba – Tymiánová nať (Thymus vulgaris)

Stomachika – silice způsobují slabé dráždění sliznic žaludku a tím dochází ke zvyšující se sekreci žaludečních šťáv. Vůně a chuť siličných drog refrektoricky zvyšují chuť k jídlu a podporují trávení. Do této skupiny se řadí rostliny, které často využíváme při vaření jako koření. Např. Rosmarinnus officinalis, Laurus nobilis, Curcuma longa, Zingiber officinale a spousta dalších.[6][29]

Karminativa – většina silic ovlivňuje hladké svalstvo trávicího traktu a působí spasmolyticky. Zároveň mohou mít i antiseptický účinek. Matricariae flos, Mentha pipetrita, Carum carvi, Coriandri fructus. [6][29]

Diuretika – velká část silic se vylučuje ledvinami a způsobují mírné dráždění, čímž zvyšují vylučování moči. Siličné drogy, které mají diuretický účinek, se nachází v kombinaci s jinými drogami v DS nebo v čajových směsích na odvodnění organismu. Tyto DS by neměly užívat těhotné a kojící ženy. [6][29]

Juniperi fructus – plod jalovce (Juniperus communis)

Levistici radix – libečkový kořen (Levisticum officinale)

Petroselini radix et fructus – kořen a plod z petržele (Petroselinum crispum)

Emmenagoga a abortiva – pro tyto účinky se v terapii siličné drogy nevyužívají. Podáním toxické dávky způsobuje záněty pánevních orgánů a GIT. Přípravky obsahující tyto siličné drogy by se neměly podávat v těhotenství! Např. Petroselini radix, Juniperi etheroleum, Caryophylli flos, Rosmarini herba.[6]

Antiseptika a dezinficiencia, antiparazitika – antiseptické, ale i dezinfekční účinky má velké množství drog, které obsahují silice (thymol, eugenol, cineol, karvakrol, askaridol). Antiseptický účinek má např. Balsamum peruvianum. Bucco folium působí dezinfekčně na močové cesty. Silice eugenol z Anisi etheroleum se může využít jako přírodní ektoparazitikum.[6]

Salviae folium (herba) – šalvějový list (nať) (Salvia officinalis)

Lidově se této bylině říká babské ucho. Hlavními složkami silice je cineol, thujon a kafr aj., dále obsahuje např. diterpen karnosol (pikrosalvin), kyselinu rozmarýnovou, u které byly prokázány antioxidační a antiflogistické účinky, flavonoidy a třísloviny. Fytofarmakum, které se využívá k potlačení příznaků bolesti v krku, nosohltanu a zánětu dásní ve formě vodného, alkoholového extraktu nebo bylinného čaje. Účinné látky působí antioxidačně, bakteriostaticky, baktericidně, antiviroticky a fungicidně. Drogu ze šalvěje je možné doporučit na nadměrné pocení. Šalvěj se využívá i v kosmetickém průmyslu. Přípravky s obsahem šalvěje se nesmí užívat v těhotenství. Nesmí se užívat ani při kojení, jelikož snižuje tvorbu mléka.[23]

Insekticida – některé druhy rodu Chrysanthemum mají insekticidní účinek. Do některých repelentů je přidáván kafr, mátová, citronelová nebo skořicová silice.

Korigencia – Mnoho siličných drog se využívá k úpravě chuti a vůně přípravků, např. Geranii etheroleum, Menthae piperitae etheroleum, Aurantii dulce pericarpium

Sedativa – zklidňují CNS tlumením zvýšené dráždivosti.

Melissae herba (folium) – meduňková nať (list) (Melissa officinalis)

Lavandulae flos – levandulový květ (Lavandula angustifolia)

Valerianae radix – kozlíkový kořen (Valeriana officinalis)

Charakteristicky páchnoucí bylina, která se pro farmaceutické účely pěstuje hlavně v Německu, Holandsku a Japonsku. Obsah účinných látek je rozdílný podle druhu odrůdy. V droze se nachází triestery – valepotriáty, které se nevhodným sušením a uchováváním štěpí na baldrinal a volné kyseliny, které jsou zodpovědné za nepříjemný zápach. Dále jsou v droze obsaženy: kyselina valerenová (spasmolytický účinek), iridoidy, pyridinové alkaloidy, třísloviny, sacharidy a škrob. Kozlíkový kořen působí tlumivě na CNS (sedativně), z tohoto důvodu se využívá při psychomotorickém nepokoji, zvýšeném nervovém podráždění, úzkosti. Droga se používá nejčastěji ve formě nálevu, extraktu nebo tinktury. Podle ČL 2009 musí droga obsahovat nejméně 0,17 % seskviterpenických kyselin (kyselina valerenová). Řezaná droga musí obsahovat nejméně 4 ml silice v 1 kg drogy. V lékárně se nachází doplňky stravy s obsahem kozlíkového kořene ve směsi např. s mučenkou, chmelem, meduňkou aj.[6][11][15][18]

Jedná se o amorfní, lipofilní směsi látek. Nejčastěji vznikají jako patologické produkty po poranění rostlin nebo to mohou být i fyziologické produkty. Pryskyřice (resinae) jsou pevné, průsvitné a sklovité látky, které při zahřátí měknou, po ochlazení opět tuhnou. Balzámy (balsama) mají konzistenci medu. Z chemického hlediska jsou pryskyřice a balzámy směsi látek terpenoidů, fenylpropanových derivátů, esterů kyseliny benzoové a skořicové, sacharidů a vyšších alifatických kyselin.[6]

Balsamum peruvianum – peruánský balzám (Myroxylon balsamum var. Pereirae)

Tento balzám je složen z benzylesteru kys. benzoové a benzylesteru kys. skořicové, farnesol a vanilin. Má antiseptické, anestetické, antiflogistické účinky a zlepšují granulaci poraněné tkáně. Využívá se do hojivých mastí a tinktur na rány, omrzliny a proleženiny.[6]

Balsamum Tolutanum – toluánský balzám (Myroxylon balsamum var. balsamum)

Chemickému složením se podobá peruánskému balzámu. Používá se jako expektorans při zánětech HCD nebo se využívá na hojení ran, popř. je součástí kosmetických přípravků.[6]

Jsou přírodní organické látky, které v heterocyklickém kruhu obsahují dusík. Do této skupiny spadá velké množství rostlinných drog a i někteří živočichové, které mají velmi specifické účinky. Chemické struktury alkaloidů a tím i účinky na organismus jsou značně rozdílné. Alkaloidy jsou látky silně nebo velmi silně fyziologicky účinné. Používají se v terapii většinou jako čisté izolované látky, nejčastěji ve formě solí. Některé alkaloidy mají význam jen toxikologický. Drogy nebo extrakty z drog z této rozsáhlé skupiny nejsou ve velké míře zastoupeny ve volně prodejných lécích či doplňcích stravy, proto zde nebudou rozepisovány.[6]

Do této kapitoly spadají drogy, jejichž účinné látky nebyly dosud izolovány a podrobně prozkoumány, ale jejich účinek na organismus je znám, a proto se mohou používat. U některých těchto drog nebyl účinek vyložen a doložen vědeckými studiemi.

Drogy, které obsahují hořčiny a nemají žádný jiný farmakologický účinek. Jsou složeny z různých typů sloučenin (často ve formě glykosidů), a proto je nelze jednotně chemicky určit. U některých není ani chemická struktura dosud známa. Terapeuticky významné jsou hlavně iridoidní glykosidy, terpeny a produkty jejich přeměny, steroidy. Hořčiny se z drog neizolují. Droga se používá do čajových směsí, na výrobu výluhů, extraktů, tinktur anebo vín. Ve velkém množství se využívají při výrobě likérů a aperitivů v potravinářském průmyslu. Svojí hořkou chutí dráždí chuťové receptory, tím reflektoricky zvyšují chuť k jídlu a sekreci žaludečních šťáv. Způsobí tak zlepšení trávení.[6]

Hořčiny charakterizuje jejich hořká chuť, která je výrazná i v malých dávkách, kdy se nemůže projevit jiný farmakologický účinek. Jejich koncentrace se stanovuje pomocí čísla hořkosti.

Zjednodušeně je to nejnižší koncentrace výluhu drogy, která ještě vyvolává hořkou chuť. Přesný popis metody je popsán v ČL ve farmakognostických metodách.

Nejvyšší obsah hořčin se vyskytuje v rostlinách čeledi Gentianaceae a Asteraceae.

Amara se používají ke zvýšení chuti k jídlu, zároveň podporují sekreci žaludečních šťáv a jejich kyselost.[6]

Gentianae radix – kořen hořce žlutého (Gentiana lutea)

Jedná se o vytrvalou bylinu rostoucí na horských loukách jižní a střední Evropy. U nás je tato bylina chráněná a proto se pro farmaceutické účely pěstuje. Těží se kořeny a oddenky bylin starších čtyř let. Po vykopání se musí kořeny rychle usušit, aby nedošlo k nežádoucím změnám a zachovalo se světlé zbarvení. Pro potravinářské účely se kořen fermentuje, aby došlo k hydrolýze hořčičných glykosidů a tím ke snížení hořkosti drogy.[6]

Droga obsahuje glykosidní hořčiny gentiopikrosid (s číslem hořkosti 12 tisíc.) a malé množství amarogentinu, který je však velmi hořký (číslo hořkosti 58 mil.) a gentiamarinu. Dále jsou zde silice, třísloviny a cukry. Používá se jako stomachikum, amarum a tonikum, jelikož reflektoricky dráždí žaludek. Během 10 – 20 min dochází k vylučování žaludečních šťáv (podporují činnost slinivky) a pocitu hladu. Droga se používá na přípravu odvaru nebo v kombinaci s jinými druhy bylin do čajových směsí a tinktur.[6]

Cardui benedicti herba – nať benediktu lékařského (Cnicus benedictus)

Drogou je tedy usušená nať bez zápachu s hořkou chutí. Obsahuje seskviterpenoidní lakton knicin, který dává nati hořkou chuť. V laboratorních zkouškách izolovaný knicin vytváří kovalentní vazby s bílkovinami a působí bakteriostaticky i baktericidně proti některým druhům bakterií. Přítomnost benzaldehydu a ostatních látek dodává bylině aroma. Přítomné jsou i třísloviny a minerální látky (Mg, K). Účinky benediktu k úpravě zažívání a očistě jsou známy už od starověku. V tradiční medicíně se využívá jako stomachikum, tonikum, adstringens a cholagogum ve formě nálevů nebo extraktů samostatně nebo v kombinaci s jinými rostlinami obsahující hořčiny.[10]

Absinthii herba – nať pelyňku pravého (Artemisia absinthium)

Jedná se o vytrvalou velmi rozšířenou bylinu rostoucí ve střední a jižní Evropě. Sbírá se nať před úplným rozvinutím květů, jelikož v té době obsahuje nejvyšší množství účinných látek.

K účinným látkám pelyňku patří tmavozelená nebo modrá silice (0,5 – 1 %), která obsahuje více než 20 sloučenin. Významnou složkou silice jsou seskviterpenické hořčiny absinthin (pouze v nadzemních orgánech) a artabsin, které destilací vodní parou přechází na kyselinu chamazulenkarbonovou. U kyseliny dochází ihned k dekarboxylaci a vzniká konečný produkt chamazulen, který má stejně jako u heřmánku modrou barvu. V silici se nachází velké množství thujonu a thujolu. Dále jsou v droze třísloviny, flavonoidy, pryskyřice a organické kyseliny.[6][17]

Bicyklický monoterpen thujon se v droze nachází ve dvou izomerních formách α- a β-thujon. Navzájem se liší prostorovým uspořádáním methylové skupiny na C-4. α-thujon je v menší koncentraci v silici, ale je 2-3krát toxičtější v porovnání s β-thujonem. Je to lipofilní, významně neurotoxická látka s afinitou ke GABA-receptorům. Způsobuje halucinace, nespavost a epileptiformní křeče. Norma EU dovoluje maximální koncentraci 10 mg α-thujonu v 1 l nápoje. Dnes se jako vyluhovadlo používá teplá voda oproti ethanolu, který byl k výrobě zakázán. Také se nevyužívá k výrobě absintu samotná silice, ale celá droga z rostliny Arthemisia pontica, která neobsahuje jedovatý thujon.[17]

Droga se používá v menších dávkách jako digestivum, jelikož díky silici dochází k rychlejšímu vylučování žaludečních šťáv. Má i lehké spasmolytické, dezinfekční a choleretické účinky. Ve vyšších dávkách způsobuje nevolnosti, křeče, překrvení pánevních orgánů a ledvin.[6]

Condurango cortex – kůra Marsdenie kondurangové (Marsdenia condurango)

Stočená kůra získaná z liány rostoucí v tropických oblastech Jižní Ameriky. Droga je bez zápachu a slabě hořké chuti. Účinný je esterový glykosid s aglykonem kondurangin, který nese hořkou chuť. Rozpouští se ve studené vodě, zahřátím se roztok zakalí a při teplotě 40 ⁰C vytváří gel. Proto je odvar nutné filtrovat za studena. Dále je v droze obsaženo malé procento silic, organické kyseliny, třísloviny, pryskyřic a škrobu. Používá se jako amarum.[6]

Z kůry se vyrábí tradiční sladové víno Herbadent® Condurango, které podporuje správné trávení, pomáhá proti žaludečním bolestem a nadýmání a zvyšuje chuť k jídlu. Už od pradávných dob se používá na žaludeční a zažívací obtíže, snižuje nevolnost, zvyšuje chuť k jídlu, zvyšuje vylučování žluči a snižuje nadýmání.[35]

Lupuli strobilus – šištice chmelu otáčivého (Humulus lupulus)

Z rostliny, která má pravotočivou popínavou lodyhu, se sbírají samičí šištice. Ze šištic se získávají lupinové žlázky tzv. lupulin. Lupulin je hrubší prášek charakteristického zápachu silně hořké chuti. Stárnutím se mění barva ze žlutozelené na hnědou a zápach na nepříjemný sýrovitý. Z tohoto důvodu se droga uchovává nejdéle 1 rok a musí být chráněna před světlem.[6]

Těkavý podíl v droze tvoří silice, která je složena z myrcenu, karyofylenu, farnesenu, humulenu a dalších látek Z 80 % droga obsahuje pryskyřice, ve které převažují hořčiny, tzv. α- a β-hořké kyseliny (deriváty acylfloroglucinů). Nejvíce je zastoupen humulon (2 – 6 %) a lupulon (8 – 12 %), kde jejich poměr je dán varietou chmele. Tyto sloučeniny nejsou stálé a na vzduchu a světle se rozkládají. Tzv. izosloučeniny vznikají z hořkých kyselin během vaření piva (nesou typické chuťové vlastnosti a mají i bakteriostatický účinek). Opět mohou během stání kondenzovat, polymerizovat a oxidovat na sloučeniny, které nemají vyhovující senzorické vlastnosti.[6]

Největší množství chmele se spotřebuje na výrobu piva. Ve farmacii se využívá pro svůj sedativní účinek do doplňků stravy na spaní a zklidnění. Dále působí jako stomachikum a amarum. Hořčiny obsaženy v chmelu mají antibiotický a estrogenní účinek.[29]

Mezi cholagoga se řadí cholagokinetika, jež podporují vyprazdňování žlučníku, a choleretika, která zvyšují tvorbu žluči. Zároveň drogy spadající do této skupiny mají i spasmolytické účinky.[6]

Medicinální sladové víno Maltoferrochin obsahuje ionty železa a extrakt z kůry tropického stromu Chinovníku lékařského. Železo přispívá k tvorbě červených krvinek, k lepší funkci imunitního systému, ke snížení míry únavy a vyčerpání.

Zástupci rostlinných drog:

Taraxaci radix (radix cum herba) – pampeliškový kořen (kořen s natí) (Taraxacum officínale)

Droga obsahuje hořčinu „taraxacin“ (směs látek), která je rozpustná ve vodě. Kořeny na podzim obsahují vysoké množství inulinu (až 40 %). Listy jsou zdrojem vitaminu C (0,1 mg/g drogy). Pampeliška se využívá jako choleretikum, amarum a při poruchách trávení.[6]

Curcumae longae rhizoma – oddenek kurkumy dlouhé (Curcuma longa)

U této drogy je náročnější zpracování. Oddenek se musí uvařit ve vodě nebo v páře, aby došlo k odstranění krycího pletiva z povrchu oddenku. Takto upravená droga se oloupe, zbaví kořenů a usuší. Na lomu jsou oddenky charakteristicky oranžovožluté. Zápachem připomínají zázvor. Kurkuma obsahuje asi 5 % silice (turmeron, zingiberen), žluté barvivo (kurkumin) a velké množství škrobu. Kurkuma se využívá jako choleretikum, cholekinetikum a má také antiflogistický účinek. Využívá se hodně v potravinářství jako koření (součást kari) a barvivo pod označením E100. Má využití také v technickém a kosmetickém průmyslu. Lékopisná droga musí obsahovat nejméně 25 ml silice/kg a nejméně 2,0 % kurkuminu.[6][29]

Zástupci drog s obsahem vitaminů:

Cynosbati fructus – šípek (Rosa canina)

Šípky se sbírají v době, kdy se začnou barvit červeně. Čerstvé obsahují vysoké množství kyseliny askorbové (0,5 – 1,5 %). Následným zpracováním (sušení, rozdrobňování) obsah kyseliny v droze klesá. Sušení by nemělo probíhat za vyšších teplot než 36 – 38 ⁰C, aby nedocházelo k větším ztrátám vitaminu, také by si drogu pacient neměl přelívat vroucí vodou, z důvodu zachování vitaminu C. Z dalších látek jsou zde flavonoidy, karotenoidy, organické kyseliny, cukry.[6]

Hyppophae rhamnoides fructus – plod rakytníku řešetlákovitého (Hyppophae rhamnoides)

Plod rakytníku je mezi lidmi oblíben, proto si často keř vysazují na zahradách. Plody obsahují 0,2 – 1 % kyseliny askorbové, karotenoidy, flavonoidy a lipidy. V potravinářském nebo farmaceutickém průmyslu se využívají celé plody anebo se získává olej lisovaný za studena, který je zdrojem vit. E a nenasycených mastných kyselin. Přípravky se využívají vnitřně jako antioxidanty, na obranyschopnost organismu a zevně na zlepšení stavu kůže.[6]